Blogu jsou dva roky. Rekapituluji

Blog Žijeme minimalismem slaví druhé narozeniny! Chci je oslavit s vámi. Také se trochu poohlédnout. Po tom, co se stalo za poslední rok u mě osobně i tady na blogu.

Tak pojďte, zvu vás dnes na malou vzpomínkovou procházku.

Šíření myšlenky minimalismu

Myšlenku minimalismu jsem šířila, jak se dalo. Tedy v rámci mých možností. Posuďte sami.

Blog

Za poslední rok jsem tady na blogu publikovala 21 článků (skoro dva měsíčně). Blog si za tento rok četlo něco kolem 53 tisíc lidí (dvakrát tolik než za první rok) během 96 tisíc návštěv a při 205 tisíc zobrazených stránkách. Když sem teď tahle čísla vypisuji, samotnou mě to překvapuje.

Nejoblíbenějším článkem byl s přehledem ten o síťových pytlících na ovoce a zeleninu: Igeliťák na zeleninu? Děkuji, mám vlastní. Nejdiskutovanějším článkem byl zase ten o mé snaze omezovat a vědoměji používat sociální síť Facebook: Chci omezit Facebook. Moc to nejde.

Mimo psaní textů jsem o minimalismu mluvila také na Rádiu Wave nebo přednášela naživo v rámci skautské Pecha Kucha Night.

Malá kvízová otázka: V jaký den nejčastěji čtete zdejší články?

Statistika říká, že v pondělí. Zajímavé… Mimochodem, největší virtuální frmol je na blogu kolem 22 hodiny. Pochopitelné…

EBooky

V lednu jsem do světa vypustila svůj třetí eBook Jak omezit digitální smetí ve své e-mailové schránce. Reaguje na naši potřebu redukovat příchozí e-mailovou poštu. Systematicky, po krůčcích, ale s trvalým efektem.

Podle vašich reakcí soudím, že padl na úrodnou půdu. Například můj táta je tímto omezováním digitálního balastu nadšený. A to se vůbec za nějakého minimalistu nepovažuje.

EBook Zjednodušujeme aneb více místa pro život dostal důstojný druhý „kabátek“. Plnohodnotnou verzi určenou pro čtečky a čtecí programy v mobilech (formát EPUB). Každý zákazník už nyní dostává obě verze, v PDF i v EPUB.

Sociální sítě

Na Facebooku už minimalismu fandí něco přes 2 500 fanoušků.

Nejúspěšnější FB příspěvek „Dilema otravného toustovače“ jsem napsala v únoru a oslovil nečekaných 8 400 lidí.

Že by tolik lidí mělo doma nejrůznější otravné přístroje?

Jo, příspěvek má happy end. Ozvala se kamarádka, jejíž šikovný manžel nám postranní mřížky toustovače posunul blíž k sobě. Prý se u toho trochu navztekal. Ovšem od té doby chleby v 99,9% případů nikam nepropadávají. Moc děkujeme, Betty.

Natočila jsem několik videí na YouTube a Facebook. Stále je to spíše okrajově. V noci, kdy pracuji nejčastěji, se mi videa natáčet moc nechce. Žádný velký youtuber ze mě zatím není a asi ani nebude.

Ze zákulisí

To, co je vidět zvenku, bychom měli. Ale co se dělo v zákulisí? Nějaké střípky vám na sebe prásknu. Když jsou ty narozeniny :-).

Pokusila jsem se kontaktovat samotnou Marii Kondo s prosbou, zda mi odpoví na pár otázek v angličtině. Přišla stručná odpověď: je zaneprázdněná. No, nevím, co jsem čekala, ale zkusit jsem to musela…

Zplesnivěl mi jeden naložený citrónový čistič. To se mi nikdy předtím nestalo. Asi byla ta citrónová kůra špatná už od začátku.

V posledním kole kurzu 7 semínek k jednoduchosti jsem se u některých z vás potýkala s nespolehlivým doručováním mailů. Jednou mail dorazil, jindy ne. Mrzelo mě to a posílala jsem úkoly ručně znovu. Poučila jsem se a příště to zkusím jinak.

Technický šotek

Technický šotek mě provázel i dále. První jarní video o digitální očistě jsem omylem nahrála tak, že jsem se dívala na výklopný displej místo do objektivu. Zjistila jsem to až večer doma. Bylo to, jako byste se dívali na někoho na obrazovce a on by pozoroval někoho vedle vás. Nepoužitelné.

Šotek nenechal v klidu jen mě, ale i zkušené zvukaře. To, když během první minuty mého živého přednášení na Perplexu selhaly tři mikrofony (jeden po druhým) a musela následovat nucená technická přestávka.

Nebo když mi týden po předtočení rozhovoru pro Automatky (rádio Wave) volala moderátorka, že bohužel moje zvuková stopa je tak špatná, že se nedá odvysílat. No nic, musely jsme nahrávat znovu.

Něco podobného se stalo po pár měsících i mě. Vyzpovídala jsem pro vás přes videohovor Anetu z blogu zamalem.cz. I přes tři ujištění, že vše probíhá správně, se audiostopa rozhovoru nenahrála. Vůbec, ani ťuk.

Z nezdarů jsem se oklepala (a snad poučila) a jdu dál. Kdyby nebyly, jak bych odlišila ty světlé okamžiky?

Má osobní cesta minimalismem

Co říci o sobě? Má loňská cesta se prolíná všemi články, které jsem za poslední rok napsala (jak by také ne :-)).

Čtvrtý člen domácnosti, zbavování se věcí, můj šatník

Narodila se nám dcera Zuzanka. Nebyla jsem si jistá, jak se popasujeme s „nutností“ holčičích oblečků (po Adámkovi mám klučičí nebo neutrální). Od příbuzných jsme dostali dvě růžové várky věcí. Tak vše kombinuji a jde to dobře. Žádné velké nákupy nového se nekonaly. Naopak, po zkušenostech s prvním dítětem vím, čeho stačí méně a co je zbytečné.

Stále bylo čeho se zbavovat (knih, těhotenského oblečení, kuchyňských potřeb, dětského oblečení a miminkovských potřeb), i když rozhodně ne tak jako dřív.

Udělala jsem pokrok se svým šatníkem. Hlavně v tom, jaký z něj mám pocit a co si z něj vybírám. Častější nošení méně kusů má jeden logický důsledek. Přiznávám, že mě předtím nedocvakl. Vše se jaksi rychleji opotřebovává. Tedy v té kvalitě, v jaké mám oblečení. Vezmu to v úvahu při pořizování dalších kusů.

Odpad z domácnosti a diář pro klid v hlavě

Zautomatizovali jsme si doma nové návyky, díky kterým snižujeme odpad z domácnosti. Za klíčový považuji kyblík na kompost v kuchyni. Měli jsme ho i dřív. Nyní ho nosíme do hnědé tříděné popelnice, kam se mohou dávat třeba i slupky z citrónů, banánů nebo skořápky z vařených vajíček (ty jsme předtím dávali do směsného odpadu). Nejtěžší pro nás momentálně není redukovat směsný odpad, ale hlavně ten vytříděný plastový.

Zamilovala jsem si diář Pilot od Clever Minds. Je v něm prostor na zachytávání týdenních úkolů, 3 priorit na každý den, denní chvilku vděčnosti i týdenní poznámky. Jsem nadšená, mám už druhý. Autoři vytvořili super pomůcku, která značně snižuje chaos v mé hlavě. Jsem prostě ten typ, co cítí úlevu, když je poznámka na papíře a nevíří nekontrolovaně v mysli.

Čas jako vzácnost

Minimalismus je pro mě momentálně spojený hlavně s časem. Časem na každé z dětí. Časem na sebe. Časem na partnera. Časem na odpočinek a spánek. Je to slušná škola hledání rovnováhy.

Nebudeme si nic nalhávat. Pohár mé energie se vyčerpá celkem rychle. Stačí pár náročnějších dnů a nocí, nějaké ty rostoucí zuby nebo nemoc a padám na „hubu“. Mé i tak skromné plány se hroutí jak domečky z karet.

A tak se ptám:

Co chci teď skutečně dělat? Co počká?
Jaké maličkosti mně i ostatním dělají radost?
Co mi bere energii?
Co musím omezit, abych měla čas na sebe? Jak vlastně vypadá čas na sebe?
Co mohu dělat, když je má mentální kapacita na bodu mrazu?
Jaký vliv má každodenní večerní uklízení všech hraček?

Někdy mi nezbývá, než se vrátit k vděčnosti za to, co denně mám. Být chvíli offline a obstojně se vyspat :-). I za cenu toho, že plánovaný článek nebo kurz bude prostě později…

Takový byl můj druhý blogovací rok. Krásně náročný. Náročně krásný.