Domácnost bez odpadu? Cenné postřehy z našeho ročního fungování
Sklenice, voskovaný ubrousek, lahve na vodu. Tuhá mýdla a šampóny. Mražení ve skle, kompostování. Cestování bez jednorázových obalů. Všechno tohle patří k našemu dennímu fungování méně-odpadové minimalistické domácnosti. Někdy s úspěchy, někdy ne.
Co se osvědčilo v té naší čtyřčlenné, kde se snažíme omezovat odpady a plýtvání? Jak vypadá zero waste přibližování v naší kuchyni, koupelně i na společných cestách? Jak moc je naše domácnost bez odpadu?
Po nakupování jídla v prvním článku se tentokrát podrobněji věnuji obecnějšímu chodu domácnosti. V posledním roce jsem zkoušela nové postupy i výrobky a o kus se v zero waste posunula. Ty cenné postřehy, o kterých se moc nepíše, chci s vámi sdílet.
Pěkně se usaďte, čeká vás obsáhlejší článek (a to jsem se ještě v délce krotila :-)) s množstvím fotek.
Mražení ve skle
Vážení, radši to neříkejte žádnému fyzikovi. Ověřila jsem na vlastním mrazáku, že jídlo se dá mrazit i ve skle. Z domova to neznám. Ani nevím o lidech v mém okolí, co by to dělali. Ukazovala to ovšem Bea Johnson ve videu ze své domácnosti, tak mi to nedalo.
Bála jsem se, že mi v mrazáku sklenice celé prdne a „exploduje“, ale nestalo se. Z opatrnosti raději nedávám úplně plné sklenice a nezavírám šroubovací víčko úplně nadoraz. Nezamrazíte takhle polévku, ale uvařenou cizrnu, fazole nebo nakrájená rajčata ano.
Mražení ve skle šetří obaly (nemusíte používat igeliťáky) a také mně rozšiřuje obalové možnosti. Plastových dóz nemám tolik nebo mám moc velké nebo malé.
Navíc mražení šetří čas. Naučila jsem se vařit luštěniny na více jídel najednou a ty nespotřebované dávám do mrazáku (tohle bych snad označila za „life hack“, jak se tomu teď říká :-)). Neřeším, jestli se nezkazí v ledničce. Mám je po ruce do polévky, na salát, pomazánku nebo jako dobrý zdroj bílkovin do jídla.
Sklenice jsou všude
Když už jsme u těch sklenic, tak je tu také druhá stránka věci. Neustálý oběh sklenic. Skoro denně nějakou sklenici vymývám, plním, popisuji, nechávám vyschnout, nosím do špajzky a zpět.
Je to logický důsledek toho, že hodně potravin skladuji ve skle. Když se to spotřebuje, musím obal umýt.
Navíc používám primárně to, co už mám. Hodila by se větší sklenice, kterou bych si ale musela koupit. Mám dvě menší, tak je použiju.
Kompost se vždycky do tříděné popelnice vešel
V únoru jsem se bála, jestli zvládneme nosit náš kompost v kyblíku do místních hnědých popelnic na bioodpad. Jestli to nebude „opruz“. Jestli v nich bude místo, protože trávy a větví je tam plno hned první den.
Po skoro roce konstatuji, že se to dá a zvládáme to bez větších zádrhelů. Je to super, protože jsem si tím nebyla moc jistá. Občas musíme s kyblíkem ke vzdálenějším popelnicím o jeden blok dál, ale místo na šlupky se našlo vždycky. Není to tedy nijak odlišné od tříděného plastu nebo papíru, který také občas musíme odnést do vzdálenější popelnice.
Nechci tu detailně rozebírat odpadové hospodářství ve městech. Je mi jasné, že kdyby změnu ve třídění udělalo více domácností (důsledně kompostovali), tak se se svým bioodpadem do současných tříděných nádob už nevejdou. Což je škoda. Možná je ale situace jinde odlišná a lidé mají dost místa ve vlastních nebo sdílených kompostérech?
Mohu být i bez voskovaného ubrousku
Letos jsem si vyrobila vlastní voskovaný ubrousek (někdy se používá z angličtiny „beewax wrap“). Už ani nevím přesně podle jakého návodu. V zásadě je to pevná bavlněná látka napuštěná včelím voskem.
Přiznávám, že ubrousek nepoužívám nijak často. Klasické svačiny (namazané pečivo s něčím uvnitř), na které je ideální, nedělám. Občas jsem do něj na cesty zabalila banán nebo jiné ovoce. Hodil se pak jako prostírání třeba na stoleček do vlaku.
Jinak ho využívám v kuchyni místo fólie. Balím do něj goudu v ledničce, prokládám jím čerstvě vyrobené těstoviny, které chci skladovat tak, aby se nepřilepily. Ale myslím, že bych mohla žít i bez voskovaného ubrousku.
Bez lahví na vodu ale ani ránu
Na rozdíl od ubrousku bez nich nedám ani ránu. Osvědčilo se mi kombo: skleněná lahev na studené a termoska na teplé. Rok a čtvrt používám půllitrovou skleněnou ReTapku (ano, to je reklama) a neměnila bych. Chuť ze skla je prostě lepší než z plastu. Pořád se mi líbí ten tvar, dokonce tak, že ji používám doma místo skleničky.
Někdo říká, že mu ReTapka protéká. Protekla mi jen tehdy, když jsem lahev naplnila moc k okraji, a díky tomu silikonové víčko dobře nepřilnulo. Od té doby si na to dávám pozor. Neplním až k hrdlu, víčko dobře zamačkávám a je to.
Děti používají také plastovou Zdravou lahev. Za pár korun k ní dostanete i „náhradní díly“. Sací čudlík jsme vyměnili už dvakrát, jednou byl naprasklý, jednou už uvnitř nevyčistitelný. Zdravá lahev má široké hrdlo a snadno se myje. Pro děti je to pro nás dobrá bezobalová varianta.
Termoska na horký čaj
Jednu dobu jsem koukala po různých fešných termoskách. Nakonec jsem předloňskému Ježíškovi napsala o úplnou klasiku: půllitrovou nerezovou Tatonku se šroubovacím kalíškem.
Jak se znám, vím, že do termosky budu dělat rovnou horký čaj a nenechám ho zchladit. Proto jsem si nevybrala žádnou z těch moderních designových termosek, ze kterých se pije rovnou bez přelívání do kalíšku (abych si nespálila hubu).
Funguje dobře a nosím ji na zimní procházky do přírody.
Svačina na cesty
Nedávno jsem si na pražském hlavním nádraží chtěla koupit svačinu do vlaku. Z domova jsem něco měla, ale nestačilo to. Měla jsem hodinu času, a tak jsem to pojala trochu jako „bezobalový průzkum trhu“.
Plněné bagety v křupajícím plastovém zatavení. Saláty v plastových vaničkách s jednorázovou vidličkou. Sladké pečivo prodávané do mikroteňáků. A samozřejmě káva v pěnovém kelímku s plastovým krytem.
Sehnat na nádraží něco relativně zdravého, sytícího a NAVÍC s minimem obalů, to je bojový úkol pro nadšence. Hlavně, když spěcháte a nejste vybaveni vlastními obaly.
Tenkrát jsem vítězoslavně ukořistila banány bez igeliťáku, dvě slunečnicové bulky do vlastního látkového pytlíku (s komentářem pokladní: „A tohle je, co?!“) a hummus v plastové vaničce s papírovým přebalem. Kompromis v rámci daných možností.
Cestování a bezobalové fungování jde dohromady jen díky dobré přípravě už doma.
V koupelně jdeme do tuhého
Tento rok jsem začala také intenzivněji zkoumat tuhé výrobky namísto tekutých. Ty tuhé jsou totiž snáz dostupné třeba jen v papíru. U těch tekutých většinou kraluje plastový obal.
Hned první pokus vyšel na jedničku s hvězdičkou. Tuhé žlučové mýdlo místo tekutého.
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se odhodlala ke změně. Zdálo se mi, že tekuté se snadněji nanáší (používám hlavně na skvrny na plenkách), a tím i lépe funguje. JENŽE jsem zjistila, že je to blbost.
Tuhé se nanáší prakticky stejně dobře, spotřebuje se ho mnohem méně (tak o dvě třetiny) a připadá mi koncentrovanější. Nekupuji v lahvičce navíc vodu, která ho ředí. Navíc tuhé stojí polovinu!
Tuhý šampón
Po tomto úspěchu jsem zkusila vyměnit i šampón. Četla jsem několik recenzí na tuhé šampóny a pochopila jsem, že to stejně musím ověřit sama. Každý výrobek funguje trochu jinak a chová se různě na odlišných typech vlasů.
Je to fakt. Zkusila jsem tuhý rakytníkový šampón od brněnské Naturinky. První mytí bylo katastrofální. Vlasy jsem měla zplihlé, slepené jako by se z nich mýdlo dobře nesmylo. Druhé mytí bylo lepší. Použila jsem raději svůj oplach jablečný ocet s rozmarýnem, i když Naturinka říká, že oplach netřeba. Třetí mytí bylo ještě lepší. Dnes už tuhý šampón používáme doma všichni bez problémů.
Za mě tedy ano, tuhé šampóny beru, ale chce to čas. Vlasy si musí jaksi zvyknout. Ani dnes bych tuhý šampón se svými hustými kudrnatými vlasy bez oplachu na zatažení a uhlazení nedala.
Vyzkoušela jsem i bambusový kartáček na zuby. Bambus mi je v puse příjemný, ale kartáček mi nepřišel tak hustý a trvanlivý. Tak jsem zpátky u léta používaného plastového Curaproxu ultra soft.
Bezobalová drogerie není dražší
Na podzim se u nás v Plzni otevřel Ekosvět, bezobalová prodejna s drogerií. Mám teď reálnou možnost koupit některou drogerii bez obalu, což jsem začala využívat (mycí prostředek na nádobí, jedlá soda, tuhý šampón).
A co víc. Minule jsem si stěžovala, že bezobalové potraviny jsou často dražší než ty stejné v plastu. U drogerie to neplatí. Bezobalové varianty ekvivalentních produktů tu nejsou dražší!
Těším se, až se sortiment bezobalové drogerie také trochu rozšíří. Chybí mi třeba běžný ocet (dávám místo aviváže), kyselina citrónová nebo levnější olivová mýdla.
Domácnost bez odpadu?
Suma sumárum je těžké zhodnotit, o kolik méně obalů jsme za celý rok díky mnoha malým opatřením vyprodukovali.
Vlastně mi nejde o žádné číslo. Tahle naše snaha o méně odpadu z domácnosti má pro mě smysl tak jako tak. I letos v ní hodlám pokračovat a už se těším, co zase objevného zjistím.
Odkazy do obchodu Econea jsou sponzorované.
6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet. 25 stran k volnému stažení. Tento eBook vám pomůže začít zjednodušovat vaše bezprostřední okolí. Tedy i vaši domácnost.
Ahoj, já běžně v zavařovacích sklenicích mrazím i vývar, polévky, omáčky.. Stačí dát cca 1,5 – 2 cm pod okraj a při mražení se voda akorát roztáhne.
Jinak jako fyzikář můžu říct, že jediné, co hrozí při přeplnění sklenic při mražení je to, že sklenice rupne v procesu mražení, ale rozhodně nevybuchne. Jen je otrava sbírat střepy, takže nedoporučuji nechat v mrazu pivo venku 😀
Katko, díky, jsem zase o něco chytřejší. Na pivo v mrazáku si dávám pozor, to jo…
Minule jsem ve vlaku viděla jednu slečnu, jak pila vodu ze skleničky co vypadala jako od kečupu. Byla teda menší (ne ta největší), měla bílé šroubovací víčko a objem odhadem 3dcl. A úplně mě to nadchlo, protože jsem si původně chtěla koupit výše sponzorovanou flašku, ale zkusím v obchodě najít, z čeho byla ta její. A jako bonus – moje maminka oháčkovává zavařovačky (i 5 litrové) a dělá z nich svícny. Pokud si tu flašku na vodu taky nějak hezky oháčkuji, nebude tak nápadná, bude originální a víc odolná vůči nárazům.
Minimalistický přístup par excellence.
Zkuste se mrknout na Nemléko. Já mám doma retapku, ale ta malá se mi rozbila a půllitrovka je teď v zimě moc velká a nevleze se mi do kabelky. Navíc mně teda trošku protéká, i když se snažím uzávěr i horní část lahve mít suchou. Ale lahvička od 0,3l Nemléka je bezkonkurenční. Nepřijde mi ani nějak těžší, než retapka a zvládla už spoustu zátěžových situací bez rozbití 🙂
Díky, Ivano, za doplnění. Lahvičky od Nemléka sama vyzkoušené nemám (protékavost a váha), viděla jsem je zatím jen na fotce.
Dobrý den, my teda s lahvičkou od Nemléka spokojení moc nejsme, víčko nám netěsní… 🙁 Ale třeba to byl jen vadný kus. 🙂 Hezký den a díky za Vaše rady! 🙂
Ahoj Marcelo, moc pěkný článek, díky, obohatil mě. Líbí se mi moc ta láhev na studenou vodu, asi si ji pořídím. A můj dotaz:
Prosim co znamená, že „Odkazy do obchodu Econea jsou sponzorované.“? Řeším podobnou věc…diky za odpoved.
Ahoj Vlaďko, znamená to, že paní Marcela za to, ze zveřejnila odkaz, dostala v podstatě zaplaceno, nebo třeba nějaké zboží zdarma…..je to prostě reklama. Nehledejte v tom nic divného 🙂
Díky, Jano, za doplnění. Dostanu za to zaplaceno až v okamžiku, že si někdo něco koupí po kliknutí na odkaz z mého blogu.
Vlaďko, to znamená, že pokud byste si koupila lahev v eshopu Econea a koupila si ji tak, že se na výrobek prokliknete z mého blogu, dostanu z vašeho nákupu provizi za doporučení jejich výrobku. Konkrétně 12% z ceny bez DPH a bez dopravy. U lahve to je cca 30 Kč.
Chci být vůči vám fér, tak to zveřejňuji u článků, kterých se to týká.
V tom spočívá ta spolupráce a sponzorování. Econea mi jinak neříká, o čem mám a nemám psát. Na co a kde všude mám odkazovat. To je jen na mém uvážení.
Výborný článek, bude i nějaký ohledně potravin – tam je u nás nejvíce obalů. Letos jsem objevila vratné sklenice od mléka!
Vratné sklenice od mléka mě zajímají, vypiji ho poměrně dost… Kde a jaká značka? Děkuji!
Společnost Bemargo – mléko v kvalitě demeter – víc než bio a je teda luxusně dobrý…na jejich stránkách je vidět, kam dováží.
Děkuji. Vendulko, o obalech z potravin při nakupování jídla jsem psala tady:
https://zijememinimalismem.cz/rok-zero-waste-nakupovani-jidla-a-mene-obalu-dva-kroky-dopredu-jeden-zpet/
Dobrý den, sleduji Vás už dlouho a jste mi inspirací, i když minimalista ze mě nikdy nebude, tak se aspoň snažím nehromadit úplné pitomosti. S těmi plasty je to hrůza, hlavně vzhledem k tomu, že i když se můžeme plácat po zádech, jak jsme je vytřídili do kontejnerů, tak to, že se pak vozí přes půl světa (a tam se s nimi děje co? neskončí náhodou jen na jiné skládce?) nezní příliš ekologicky. Proto chápu, že je lepší jejich spotřebu minimalizovat, jenže ony jsou tááák strašně levné, že je všichni používají v množství větším než by bylo zdrávo. Teď to řešíme v práci – v rámci „ekologie“ jsme museli zpoplatnit plastové tašky k nákupu, ale zato MUSÍME tisknout hromady paragonů na prakticky nerozložitelný materiál…
A co konkrétně dělám já? Peču si vlastní chleba a pečivo už prakticky nekupuji, chleba mám zabalený v utěrce nebo v látkovém pytlíku (vyperu a použiju znovu). Uzeniny nekupuji skoro vůbec. Ovoce a zeleninu, kupuji-li po malých množstvích, jen odvážím na váze a štítek nalepím na jeden z nich. V Country Life mají spoustu násypek a papírové pytlíčky k tomu. Plánuji si ušít vlastní sáčky a doma přesypávat do skleniček, jak to dělám už teď. A pak se naučit kupovat vážené sýry do vlastních krabiček. Je toho hodně co zlepšovat, ale dnes jsem si koupila rozlévaný prací gel a dva cvičné bavlněné odličovací tamponky.
Velmi mi chybí kontejner na bioodpad, zkusím se přeptat na úřadě městské části, dalo-li by se s tím něco dělat.
Díky a těším se na další článek!
Díky, Olgo. Ano, také jsem si uvědomila, že vytřídit plast do žluté popelnice je dobré, ale není to vrchol ekologie, za který bych se měla poplácat po zádech.
Ty paragony z termopapíru (většinou) mě také mrzí. Slyšela jsem, že se nemají ani do tříděného papíru házet, protože se nedají recyklovat jako jiný papír.
Marcelka sledujem Vase inšpiratívne články už dlhšie snažím sa z nich čerpať pre svoju domácnosť. Minimalizmus ma oslovil už dávnejšie, začalo to tým že som začala viac cestovať po svete a naozaj sa mi nechcelo ťahať so sebou veľkú batožinu a tak teraz cestujem len s jedným malým batohom. Moji kamaráti nechápu ako môžem isť na dva týždne do Indie zbalená do 25 litrového batohu :-). No a doma som na podnet Vašich článkov začala pátrať kde možno v mojom okolí kúpiť čapovanú drogériu, v Trenčíne je predajňa kde majú naozaj veľký výber pracích a čistiacich čapovaných výrobkov. Začali sme používať tuhý šampón, mydlá aj kondicionér ( mimochodom must have na minimalisticke zbalenie na cesty :-), ktoré sama vyrábam ( naštudovala som si veľa receptov :-)), vlasy mam po nich dokonca lepšie ako po tekutých a ani žiadne oplachovanie kyslými roztokmi netreba. Keďže bývam na dedine s vlastnou záhradkou tak aj to kompostovanie je samozrejme jednoduché. A kedže rada šijem tak ani textilný priemysel na mne nezarobí, zužitkujem všetko a nič nevýde nazmar.
Vďaka za Vaše články a teším sa na ďaľšie.
K těm recenzím: Myslím si, že je naprosto skvělé, že píše, co je sponzorované a od koho a že se nebojíš napsat, že tě i něco nezaujalo. 🙂
Z toho by si měli vzít příklad takové ty mladé YouTuberky, které skrytě propagují zbytečný konzum, rakovinotvornou kosmetiku atd.
Jinak obchod Econea mám moc rád – mám z něho pytlíky, takovou krásnou lahev, kartáček, nákupní tašku a misky na jídlo (ty jsou naprosto skvělé) http://www.econea.cz/made-sustained-sada-ovalnych-svacinovych-boxu-se-sponou-2-ks/ dost mi pomáhají v práci, i když by teda mohli mít ještě větší…
Super triky, ale co se týče termosky a skleněné lahve, mohu doporučit kompromis. Shaker do fitka snese čerstvě uvařený čaj, ledovou vodu, dovolenou v mrazáku, též se dá použít jako sklenička. Je to něco, na co nedám dopustit. Jediná nevýhoda je, že je plastový, ale mám ho už několik let a stále neshledávám známky opotřebení. A že někdy dostává „nářez“ 🙂 Bezobalovou kosmetiku také používám. Pro mě je to jednoznačně Naturinka. Zamrazování ve sklenicích je pro mě novinkou a tento trik rozhodně vyzkouším!
Super, Terko. S těmi shakery nemám zkušenost. Ty, co jsem viděla u jiných, my přišly celkem obtížně čistitelné. Také nevím, jak moc těsní, když bych ho dala do batohu. Jestliže ten váš drží už několik let, tak to bude dobrý výrobek.
Krásný článek přímo ze života, to jsem potřebovala 🙂 O zero waste jsem se začala zajímat teprve koncem minulého roku, byl to takový další stupínek minimalismu a toho, že bych ráda žila víc ekologicky. Teď v novém roce načítám články, sbírám rady a pomalu se pouštím do realizací. Ohledně kosmetiky mám hodně strach, že mi daná náhražka nebude vyhovovat, budu muset zkusit něco jiného a ve výsledku pak vznikne zase víc odpadu. Ale vymlouvat se nemůžu věčně 🙂
Pohled na sklenice plné jídla mě z nějakého důvodu těší. To jak jsou průhledné a jasně ukazují, co je tu k jídlu, mi přijde mnohem lákavější, než všechny potištěné plastové obaly.
S tou kosmetikou je to o zkoušení, to určitě. Proto si také od jisté doby zásadně kosmetiku nebo i drogerii obecně moc nekupuji do zásoby. Najednou se pak objeví něco nového, co bych chtěla vyzkoušet a já mám problém – dopotřebovat to staré nebo to nechat ležet ve skříňce a zkusit hned to nové?
S kartackem z bambusu mam podobnou zkusenost…navic je vyroben nekde v Cine…
Pouzivam tez Curaprox, nicmene zubar parodontolog mi doporucil pouzivat SOFT (pry je dostatecne šetrný k dasnim, supersoft je tak mekky, ze pry hure cisti…)
Je pravda, ze s bioodpadem jsme zatim dost pozadu proti treba Nemecku… u nas ho mame, ale take zatim nepouzivam (presne jak u vas je hned plny vetvi a to me odradilo…asi to prece jen zkusím tedy). Bylo by jinak fajn, kdyby obcane vic zatlacili na obce, aby tyhle Bio popelnice zavedly.
Jinak samozrejme kazdy to delame hlavne pro svuj dobry pocit… delam ve zdravotnictvi a kdyz vidim toho odpadu tam…a tak je to i vsude jinde, kam ani nevidime… :-/ ale je pravda, ze pokud by velka cast domácností sla do sebe, svetu by to pomohlo…
Pro mě byla třeba překvapivá statistika, že nejvíce odpadu (předpokládám, že podle hmotnosti) se vyprodukuje ve stavebnictví.
Chápu nápad se sklenicemi, nicméně objemově jsou nevýhodné. Pokud budu mít více sklenic v mražáku mrazím zbytečně hodně vzduchu (ať už ve sklenicích – ta lepší varianta) nebo mezi sklenicemi (ta horší protože při každém otevření se nahradí tento vzduch teplým, který je nutno zase zchladit). V nepevném balu mnohem lépe využívám dostupné místo takže mi stačí menší úspornější mrazák. Osobně používáme plastové IKEA sáčky které umýváme. Máme už několik let jednu krabičku kterou jsme ještě nespotřebovali. Do koše letí až když do něj musí něco mastného nebo srové maso.
Takže než ve sklenicích mrazit mi asi příjde lepší do sklenic zavařovat.
Dneska mám v mrazáku část věcí ve skle, část v plast. krabičkách a část v pytlících (třeba právě to syrové maso). Je to takový kompromis. Sklenice jsou objemově méně skladné, ale praktické – u nás třeba na nasekanou nať, když dojdou plast. dózy. Dávala jsem do nich i luštěniny, ale hůř se mi ze skla dostávaly ještě hodně zmrazené, když jsem je nestihla vyndat včas.
Dobrý den, ten tuhý šampon jsem zkoušela a bohužel moje prvotní veliké nadšení opadlo, protože moje vlasyto asi nějak nedávají a jsou potom doslova nerozčesatelné 🙁 Hrozně mě to mrzí, ale i tím, že mi teď šíleně padají, tak v tomto ohledu se mi nedaří dodržovat zero waste. Ale chystám se na toto https://www.vlasove-transplantace.cz/trichologie-praha/ trichologické vysetření, tak budu doufat, že mi tam nějak dobře poradí a zkusím se na ty tuhé šampony i zeptat.
Rozumím, sama jsem vyzkoušela několik tuhých šampónů a šampuků a většinu bych si již znovu nekoupila. Myslím, že v tomto případě jsou zdravé vlasy a dobrý pocit z nich důležitější než zero waste přínos.