Můj digitální minimalismus. Jak ulítávám a jak to kočíruju

digitální minimalismus

Snažím se minimalizovat nejen věci, ale taky informace a “šumy” digitálního světa. A upřímně, v tom digitálu nejsem žádná hvězda, pořád se učím. Někdy ulítnu a říkám si: co jsem tu proboha poslední dvě hodiny dělala? V češtině vyšel Digitální minimalismus od Cala Newporta (zatím jsem nečetla, předchozí Hlubokou práci ano).

O důvod víc, abych si tady na blogu pro sebe zrekapitulovala, jak jsem na tom já. Takový aktuální status mého digitálního minimalismu. Abych mohla za půl roku napsat pokračování :-).

Každý si ten správný digitální koktejl namíchejme podle sebe

Myslím, že každý si ten správný digitální koktejl potřebujeme namíchat sami. Podle druhu naší práce, obvyklých způsobů komunikace, zvyklostí vašeho okolí atd.

Za ta léta jsem pochopila, že ve finále to za nás neudělají žádné nástroje, blokátory ani aplikace. Ty nám mohou pomoci, ale pořád zbývá dodat to zásadní – sebedisciplínu. Tu dál opakováním trénovat a posilovat. Přístroje používat, ale nenechat se jimi ovládnout.

Musím se omezovat sama, protože nikdo jiný (ze Sillicon Valey nebo odjinud) na tom moc zájem nemá… Já ale jo. Kvůli sobě, svému spánku, svému duševnímu zdraví, kvůli dětem. Kvůli důležitým věcem v životě.

K tomu se v tématu ráda dál vzdělávám, protože tohle nás ve škole ještě neučili :-). Všimli jste si, že hodina brouzdání na počítači uběhne úplně jinak (rychleji) než hodina čtení knížky v křesle?

Mimo vytyčování svých hranic online se snažím cíleně kultivovat své “bezobrazovkové” aktivity. Od šití, stolních her, bytí venku v přírodě, přes hraní si s dětmi až po sport nebo hrabání se v hlíně.

Mé starší články k tématu digitálního světa:

Internet obecně

Na notebooku (jediný můj nástroj s internetem) používám primárně prohlížeč Firefox a v něm trvale blokátor LeechBlock. Blokuji si vybrané stránky nastálo (instagram.com, idnes.cz) nebo v některých dnech (ihned.cz mám povolený jen ve Čt a v Ne). Blokaci Instagramu poruším tak 1x za týden na 10 min..

Pozoruji na sobě efekt Pavlovových psů. Blokátor už používám tak dlouho, že ho považuji za automatický. Vlastně by ani nemusel být zapnutý, na blokované stránky jsem se odnaučila lézt.

Mám vypnuté snad všechny notifikace na notebooku. Na plochu si neukládám skoro nic. Ve složkách mám pořádek. Na obrazovce už léta používám regulátor modrého světla Redshift. Zpočátku to vypadá divně, ale dneska mi ta načervenalá barva večer přijde úplně normální.

Jako úvodní stránku prohlížeče mám “nudný” panel nejčastěji používaných stránek:

Na ukládání stránek, které si chci přečíst později, používám Pocket (na články nebo podcasty) a YouTube funkci přehrát později.

Sociální sítě

Používám primárně Facebook a YouTube. Facebook spíš pracovně, YouTube spíš soukromě.

Facebook jsem za poslední rok slušně omezila. Hlavně díky pluginu od Firefoxu Disable Facebook News Feed. Mám ho asi od února 2019, původně na zkoušku, ale nechala jsem si ho natrvalo. Plugin dělá to, že vám zcela natrvalo skryje news feed, tedy ten dlouhý nekonečný proud příspěvků na Hlavní stránce. Udělá vám takový Facebook bez Facebooku.

Jak vidíte na obrázku, zatím neumí skrýt Stories (samozřejmě, že pak na ně snáz kliknu).

Je to pro mě účinnější než nějaké rušení a skrývání přátel či stránek (ani jednoho tam nesleduji mnoho – momentálně 136 přátel, 46 stránek). Když koukám na něco na Facebook, musím si nejdřív vyhledat konkrétní stránku ve vyhledávání, a pak se podívám na její příspěvky.

Ano, díky tomu nevím některé informace a novinky, ale snesu to. Ty zásadní se stejně dozvím i tak.

Malé upozornění pro majitele fanouškovských stránek (čistě mé pozorování): Tenhle plugin zrovna algoritmus FB nemiluje (chápete, proč, že) a dá vám to pocítit v menším dosahu příspěvků (mě to za to stojí).

Podobný blokátor mám nově i na YouTube, opět plugin do Firefoxu, Distraction Free YouTube. Ten jsem si dodala poté, co jsem se dozvěděla (myslím, že to bylo v tomto rozhovoru), že údajně 80% všech přehraných videí na YouTube jsou ta z doporučených videí v pravém sloupci. Prostě jdeme na první video, a pak nás zaujme nějaké další z doporučených, pak další a už se vezeme. Algoritmus vyhledávání videí, který nás za ta léta používání dobře zdá, předvybírá a defacto dost silně rozhoduje o tom, co si pustíme…

Prvotní stránku po vstupu na Facebook mám “Upozornění”, ne Hlavní stránku. Na YouTube mám prvotní “Přehrát později”. To, abych si primárně vybrala z něčeho, co jsem si uložila dřív než z hlavní stránky YouTubu.

Nemám účet na Twitteru ani na Instagramu.

Mobil

Co mě sledujete déle, tak víte, že mám stále klasický tlačítkový telefon (což má svá úskalí). Nemám chytrý telefon. O důvodech by stálo napsat celý samostatný článek. Ten nejdůležitější: nechci dalšího potencionálního žrouta pozornosti a času, kterého budu muset kočírovat. Nejspíš bych měla nutkání podívat se sem a tam, vyplnit každou chvilku.

Zatím dokážu fungovat bez chytrého telefonu. Cestuji s lehkým notebookem. Mám papírový diář. Nosím zvlášť foťák a když ho nemám, tak prostě nefotím. Občas si něco musím vytisknout nebo někoho poprosit, když něco nemůžu najít (a jsem za exota, protože dneska si to každý přeci najde v mapě na mobilu). Je mi jasné, že jednou si jej asi budu muset pořídit.

Všichni blízcí to ví, takže se mnou zvládají komunikovat klasicky přes SMSky nebo zavolají.

Mail a messenger

Mám ráda prázdný inbox a často jej i takový mám. Naštěstí mi chodí poměrně málo mailů. Po vzoru Cala Newporta neodpovídám na každý mail, na což upozorňuji na svém webu: “Pokud mi bude dávat smysl odpovídat, ozvu se vám. Prosím, neberte jako nezdvořilost, že odpovídám jen na vybrané zprávy.

Jednou týdně (v Ne) se snažím odpovědět na příchozí maily (ty vyhnilejší, na které neodpovím hned, které si potřebuji promyslet), na komentáře z blogu (odkazy na ně mi chodí do mailu).

Když sedím u počítače, mail kontroluji tak jednou za hodinu.Tak v 50% případů se mi podaří maily ani Facebook nezkontrolovat hned jako první věc po otevření počítače. Na maily nemám žádné notifikace na spodní liště nebo jinde.

Nejsem v ideálním stavu, že se jdu podívat na nové maily jen v případě, že vím, že mám dost času na ně hned odpovědět nebo je vyřešit.

Odhlašuji newslettery, které mě nezajímají, když mi poprvé dorazí (třeba z e-shopu, kde jsem nakoupila).

Sporadicky používám Facebook Messenger nebo Jabber. Facebook Messenger používám nerada s cizími lidmi, kteří si myslí, že ho mám na mobilu a kdykoliv si jejich zprávu přečtu.

eBook, návod, příručka, minimalismus, Marcela Sobotová, jak si uklidit, jak pořádek udržet, e-kniha

Další zařízení, dny offline, podcasty

Nevlastním žádný tablet, čtečku knih, chytré hodinky, fit náramek. Nepředplácíme si žádnou televizi “on demand” typu Netflix nebo HBO Go, běžnou televizi nemáme.

Stále držím dny zcela offline. Nejčastěji je to sobota, která je rodinná. Je pro mě ale důležitější si hlídat, jak se chovám online, než abych byla víc 100% offline.

Poslouchám podcasty, mám zhruba do deseti oblíbených. Poslouchám je na notebooku nebo si je stahuji do stařičkého mp3 přehrávače. Ten už je pravěký, na mikrotužkovou baterii, ale spolehlivý a vyhovuje mi. Většinou si jich natáhnu hned několik a mám zásobu poslechu na pár hodin. Poslouchám při cestě do školy (když jdu sama), při cestě hromadnou dopravou, doma při vaření, uklízení, někdy večer jen tak.

Digitální minimalismus – co mi nejde

Nejtěžší je pro mě asi teď neodkládat úkoly na počítači (hlavně ty mentálně složité) a neprokrastinovat čtením článků a koukáním na videa.

Vím, že nakonec úkol udělám (nebo alespoň začnu, protože někdy je ten úkol na týdny), ale než začnu nebo než se do něj zase ponořím po přestávce, tak mi to trvá. Čtvrt hodiny, hodinu. Pak jsem z toho vyčerpaná a vyčítám si to.

Odkládám čtení náročnějších nebo delších článků (které jsem si dřív vybrala) a jdu se podívat, jestli nenajdu nějaký jiný zajímavý, kratší a novější.

Dál si potřebuji víc hlídat, abych si neplnila hlavu spoustou informací těsně před spaním (a raději si jen četla fyzickou knížku nebo poslouchala, když už chci něco vnímat). Mnohem hůř pak spím, v hlavě se mi melou útržky získaných informací. Mám tendenci to promýšlet, plánovat.

Naopak logicky neřeším problém toho, že bych ráno vstala a potřebovala si hned projet vše nové na mobilu. K tomu počítači je to přeci jen dál:-).

Tak, takhle vypadá můj digitální minimalismus v lednu 2020.

Jak jste na tom vy? Co je pro vás nejtěžší? Co se vám daří a co ne? Napište mi to do komentáře.

newsletter, minimalismus, Marcela Sobotová, Minimalistický občasník, novinky, střípky z minimalismu

— 1403 zhlédnutí — Doba čtení: 7 min.

Marcela Sobotová

S naší čtyřčlennou rodinou s 2 dětmi bydlíme v Plzni. Zpočátku byl pro mě minimalismus jen „inspirující koncept“ z Ameriky. Po pátém stěhování a s těhotenským břichem jsem pochopila, že je to něco, co potřebuji jako sůl. Přestala jsem o něm jen číst, ale začala jsem minimalismus opravdu praktikovat. Ne vždy to bylo snadné. Ne vždy to ostatní chápali. Přišlo mi to ale tak dobré, že jsem o mé cestě začala v roce 2015 veřejně psát blog (dnes 80+ článků) a do tématu jsem se plně ponořila. Později jsem začala psát také e-knihy (10 000+ čtenářů), mluvit na živo, pořádat online kurz a vlastní semináře (200+ účastníků). Na minimalismu mě fascinuje to, jak moc se dá přizpůsobit každému z nás a do jaké šíře se dá aplikovat. Nemusíme jít do extrému, abychom viděli výsledky. Více o mně tady.

6 thoughts on “Můj digitální minimalismus. Jak ulítávám a jak to kočíruju

Napsat komentář

  1. Vlaďka Botlíková

    Marcelo, diky za clanek:) Mam to v necem dost podobne: zadna televize, maly tlacitkovy mobil, zadny Instagram a Twitter, mam tedy Ipad, ale hlavne na foceni a videovani, bez netu v nem…a takhle to online zevlovani taky trochu ukočíruju, ale ty maily…mam jich urcite vic a dava to zabrat, vse vyridit, zatim neumim neodpovidat…navic musim i pracovne reagovat (mi studenti, mi klienti). Dost dobry tip na ty blokatory, zatim je jeste nevyuzivam…

  2. pedrobandita

    Digitální mimimalismus jsem četl, k tomu podstatnému jste dospěla sama a nepotřebujete dlouhé příběhy ze života Amišů.
    Prázdný inbox jsem vzdal již dávno. Když si maily přečtu, přesunu je do archivu, vyhledávání dnes funguje velmi dobře.
    Základem je pro mne odstranění všech nevyžádaných oznámení v mobilu i na počítači.
    Papírový diář jsem pořád někde nechával nebo hledal píšící propisku.
    Hloupý mobil bych už nechtěl. Na tom chytrém nemám Facebook, Instagram, Twitter, Reddit atd. Mám tam kalendář, poznámky Keep, komunikátory a čtečku knih, mapy a foťák. Zvuková oznámení mi chodí jen na telefon a SMS.
    Delší články si ukládám a čtu ve službě Pocket.
    Nejvíce mi pomáhá schopnost okamžitě počítač nebo mobil vypnout, zavřít, jako papírovou knihu. S technikou jsem se skamarádil a digitální detox mi připadá nesmyslný. Více pozornosti je třeba věnovat reálnému světu – vnímat, co je potřeba udělat doma, zajít si na procházku, povídat si s lidmi kolem sebe… Den má jen 24 hodin – čím více hodin věnujeme reálnému světu, tím méně zbyde na digitální lelkování.

  3. Marcela Kremličková

    S velkým zájmem si pročítám vaše články a často se k nim vracím. Vždy najdu něco zajímavého. Máte talent. Kdy si naplánujete cestu do Brna?
    Díky moc. Marcela K.