Mám co na sebe. Případová studie mého šatníku

mám co na sebe, šatník, capsule wardrobe, minimalistický šatník, Marcela Sobotová

Večerní idylka u nás doma. Deset večer, ticho, obě děti spí. Stojím v saku a sukni před zrcadlem.

On: Co to děláš?
Já: Minimalizuju. Dělám revizi šatníku.
On: Aha. Máš problém, viď? Pořád tam něco je!

Jinak pro mě mají doma pochopení 🙂. Tehdy právě probíhala má poslední čistka oblečení. Po dvou těhotenstvích jsem usoudila, že se moje postava „ustálila“ a je čas na další probírku oblečení. Navíc jaro mě k tomu vyloženě táhlo…

Postřehy z této očisty šatníku jsem si pro vás poznamenávala. Postupně mi pod rukama vznikla skoro případová studie. Tady je.

Případová studie mého šatníku

Startovní pozice

Nemám problém s nějakým impulzivním nakupováním oblečení. Troufám si tvrdit, že přísun oděvů do šatníku mám pod kontrolou.

Svůj šatník jsem procházela a redukovala už mnohokrát. Za poslední 4 roky minimálně pětkrát. Neměla jsem v něm už žádné kusy vyloženě mimo. Buď to bylo dobré, pak jsem si to nechala. Nebo nebylo, a pak jsem to vyřadila. Neřešila jsem žádné kombinace, co se k čemu hodí, kolik toho potřebuji. To až tentokrát.

Jestli ještě nemáte můj eBook 6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet, můžete si jej zdarma stáhnout TADY.

Co chci měnit?

O co mi tedy šlo? Chtěla jsem se svým oblečením vylepšit 3 dovednosti:

1) Získat pocit, že mám co na sebe

To především. Udělat to tak, bych vytěžila maximum z toho, co už mám doma. Pořizování něčeho dalšího chci nechat až na případ nutnosti.

2) Umět rychle zkombinovat své oblečení

Na vymýšlení toho, co si vezmu na sebe, mívám zhruba 3 vteřiny. Velké kombinování a zkoušení s dětmi za zády v minutách odchodu z bytu není priorita :-).

Obvykle beru první vhodné čisté kusy. Řeším hlavně to, aby mi venku s dětmi nebyla zima. Zároveň si později vyčítám, že bych přeci mohla nosit i širší repertoár. Netočit jen 1 kalhoty, 2 trička a 1 svetr pořád dokola.

3) Oblékat si věci adekvátně situaci

Ne jako jednou, když mě pozvali na welcome párty v industriálním prostoru. V těch mých 3 vteřinách jsem oblékla to, co bylo zrovna po ruce. Hnědé manšestráky (pod jedním kolenem lehce vyšisované) a fuchsiové bavlněné tričko à la tunika.

Ostatní dámy byly v lodičkách, blůzkách a šik šatech. Ehm, nějak jsem to neodhadla. Moc dobře jsem se ve svém oblečení tehdy necítila…

Jak se dají výše zmíněné aspekty vylepšit?

Capsule wardrobe pro mámy na rodičovské? Sem s ním

Slyšeli jste už o konceptu „capsule wardrobe“? V překladu se používá minimalistický, kompaktní, efektivní, nadčasový, kombinovatelný šatník. Já už mockrát.

Proč se ukazuje zásadně na kolážích s elegantním oblečením a lodičkami? Pro ženy do kanceláře super. Dobře to vypadá, je to čisté a „správně minimalistické“. Já ale potřebuji šatník na časté procházky s dětmi, občas něco slušnějšího na úřad, k doktoru, na nákup. Bez podpatků a bez formální košile, prosím.

Myšlenka mít málo kusů a umět z nich „vykouzlit“ mnoho různých kombinací mě ale lákala. Díky Michaele Pisoňové jsem se jala vytvářet cosi blížící se capsule wardrobe. Pro moje potřeby a z mých zdrojů.

Počítám, kombinuji, fotím

Celé to zabralo asi 3 hodinové seance. Při přípravě jsem si rozvrhla, co vlastně potřebuji za oblečení na 1 běžný měsíc:

  • 3-4x týdně (12 outfitů, kombinací) – procházka s dětmi na hřiště, do parku, lesoparku,
  • 2x týdně (8 outfitů) – nákup, lékař, úřad, zařizování; řekněme business casual relax (tak tomu říkají na těch capsule wardrobe kolážích :-),
  • 1x měsíčně (1 outfit) – speciální příležitost,
  • oblečení na sport, spaní a na domácí nošení jsem neřešila.

Ze skříní jsem vyndavala kusy, které by mohly do každého stylu zapadnout. Začala jsem samozřejmě těmi nejoblíbenějšími. To, abych je náhodou nenechala bokem. Všechno jsem kombinovala vizuálně na podlaze a zkoušela na sobě před zrcadlem.

capsule wardrobe, mám co na sebe, minimalistický šatník, minimalismus, Marcela Sobotová

Kombinatorika je mocná

Množství kombinací narůstá hrozně rychle. Opravdu stačí mít jen jednotky kusů.

Nakonec jsem si všechny kombinace k danému stylu vyfotila. No, připadala jsem si trochu jako šílenec, co si tvoří manuál na vlastní oblečení. Focení se ovšem ukázalo jako jeden z nejdůležitějších kroků. Kdybych to neudělala, za dva týdny bych si určitě půlku kombinací nevybavila.

Z fotek jsem si udělala jednoduchou koláž, vytiskla a nalepila na vnitřek dveří skříně s oblečením.

Objev: ano, mám co na sebe

Ten největší postřeh z mé akce capsule wardrobe: zmizel pocit, že nemám co na sebe. Mám toho dost. Věnovala jsem čas na pochopení toho, jak mé oblečení funguje a jak variabilně se dá seskládat.

Zní to možná divně, ale jsem teď o 100% spokojenější s tím, co si beru na sebe. Paradoxem je, že vybírám pořád ze stejných kusů jako dřív. Navíc, až mi doslouží, vím, že je chci nahradit zase takovými, které mi v kombinacích budou ladit se zbytkem.

capsule wardrobe, Marie Kondo, KonMari, minimalismus, Marcela Sobotová

Trička a trika jsem si nově uspořádala podle příležitostí. Ty na procházky do jedné krabice (ano, u triček jedu skládání podle Marie Kondo). Ty na casual příležitosti do druhé. Podle situace pak v mých 3 vteřinách sáhnu do té správné krabice.

Obdobně jsem si na ramínkách spárovala vždy sukni a vhodný svršek k sobě. Ne všechny sukně k sobě a všechny košile jinam, jak jsem to měla dřív.

Já jako svůj stylista

Nejsem žádný módní návrhář ani stylista. I přesto jsem za 3 zkoušecí seance získala sebevědomí, že dokážu sladit různé kusy. Do Cosmopolitanu asi ne, ale pro mé potřeby určitě.

Oprášila jsem některé poklady, které vlastním. Černou tenkou vlněnou vestičku, která je jemná a hřeje. Hodí se i k běžnějším kusům, ne jen přes bílou košili do kanceláře. Nebo silnější světlemodrý svetr s kapucí. Samotný není nic extra, ale kupodivu se dobře kombinuje s dalšími kusy.

Zjistila jsem taky, že mám dost jednobarevných univerzálních věcí v tónech béžové, šedé nebo modré. Sladit jednobarevnou neutrální věc jde vlastně snadno. Hodí se to totiž skoro ke všemu. Chce to mít ale i něco výraznějšího, jinak je to nuda. Jen černá a bílá není můj styl.

capsule wardrobe, mám co na sebe, minimalistický šatník, minimalismus, Marcela Sobotová

capsule wardrobe, mám co na sebe, minimalistický šatník, minimalismus, Marcela Sobotová

Prozatím jsem hotová

V příští fázi se posunu zase o kus dál. Pořád mám ve skříni i oblečení mimo vyfocené kombinace. Dokonalé to tedy ještě není.

Některé kusy v kombinacích nejsou dost kvalitní a za chvíli se mi asi obnosí. Mám moc sukní na to, že nosím hlavně kalhoty (kromě léta). Ach, to Paretovo pravidlo. Doplňky mám někdy sportovního stylu (zimní čelenku) a hodily by se mi elegantnější. Chci mít v kombinacích i svršek ze lnu, konopí nebo bambusu.

Také nevím, co s formálním oblečením do kanceláře nebo funkčním cyklo-oblečením. Momentálně je mi oboje dost „k šípku“.

Tak či onak, můj minimalistický šatník se klube a já z toho mám radost. Co ten váš? Inspirovala vás má případová studie?

P. S. Fotky mých kombinací jsou dokumentační, pro mé potřeby. Neaspiruji na módní blog, tak si, prosím, ty vzorové šatníkové koláže se siluetami vyhledejte sami :-).

11 komentářů u „Mám co na sebe. Případová studie mého šatníku

Napsat komentář

  1. LadyBird

    Super inspirace, moc děkuji! 🙂
    Můj šatník se momentálně skládá z věcí, které jsem nosila do práce, ty teď vůbec neužiju a z věcí, které nosím teď na rodičovské dovolené… 🙂 Těch ale zase není moc, takže také vytvořím pouze několik kombinací.
    Mějte hezké svátky,
    Peťka 🙂

  2. Radka

    Capsule wardrobe se teď valí snad za všech stran, každá minimalistka, kterou aspoň trochu sleduju,s tím dřív nebo později přijde. Myslím, že máte oblečení, co se k sobě hodně hodí, takže se s kombinacemi nemusíte až tak trápit, to je skvělé. Já jsem momentálně ve fázi vytřiďování a zbavování se kousků, co nenosím a mám je jen ze sentimentálních důvodů a podobně, pak budu muset postupně dokoupit, co mi chybí, a až začnu pracovat, věřím, že se můj šatník ještě proměním, takže na nějakou kompaktní formu je u mě myslím celkem brzy. Ale fandím 🙂
    Jestli budete mít zájem, tak u mě na blogu je zrovna článek o první části minimalistické výzvy, do které jsem se přidala.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Ano, Radko, všimla jsem si, že téma šatníku je teď populární. Zvažovala jsem, jestli vůbec článek napíšu. Řekla jsem si, že ho pojmu trochu jinak a napíšu své pocity, důvody a výstupy, ne obecný popis. Tak snad se mi to povedlo.

      Na článek se ráda podívám.

  3. Jana Harperová

    Skvělý článek, velmi inspirativní! Díky za něj. O něčem podobném uvažuji už delší dobu, tak tohle je pro mě dobrý impuls… A taky díky za vysvětlení, co je to capsule wardrobe – poslední dobou to vídám hodně na pinterestu a neměla jsem čas si zjistit, co to vlastně znamená 🙂
    Jinak můj šatník už je taky docela protříděný (podle metody Octo Codes Táni Havlíčkové), ale mám pocit, že mi tam ještě něco chybí a to vyzkoušení kombinací by mi určitě pomohlo.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Jano. Táni Havlíčkové si vážím a vím, že se rozpoznáváním osobního stylu do hloubky zabývá. To já jsem amatér :-).

      Právě, že tak, jak vídáme dokonale vyladěné obrázky capsule wardrobe, mě dlouho nemotivovalo k tomu to vyzkoušet také. Přišlo mi to umělé a odtržené od reality. Pochopila jsem, že to tak vůbec být nemusí.

  4. Barbora Tichá

    Do vyklízení šatníku jsem se pustila poprvé před rokem a stále na tom pracuji. Měla jsem hodně věcí se sentimentální vzpomínkou, těch se špatně zbavovalo. Pak hodně věcí „do kterých zhubnu“ – ale nehubnu a tak už se s nimi loučím. Už odletělo i hodně kousků, keré mám ráda, ale nosím minimálně. Poslední krok na který se chystám je toto sjednocení. Pro mě nejtěžší, protože mám styl hodně barevný, pestrý a vzorovaný. Neumím si představit šedo béžovou skříň! O to víc věcí v ní mám, ale i tak za ten rok už z toho mám dobrý pocit a každý další kousek kupuji s vědomím k čemu ho budu nosit. Díky nejen za tuto inspiraci. Bára

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Není zač, Báro. Vidíte, já sice moc výrazné barvy a vzory nenosím, ale na druhou stranu jsem až teď zjistila, jak docela jednobarevnou paletu ve skříni mám. Také se celkem těším na nákupy nových kusů, protože vím, že to bude s rozmyslem a na dlouho.

  5. Lucka

    Větu nemám co na sebe si již nepokládám. Jako pracující mamka dvou dětí školou a školkou povinných mám každé ráno cca 2 min na oblékání. Po nástupu do práce jsem hodně překopala svůj šatník. Dřív jsem měla spíše sportovní věci. Na mateřské jsem nosila rifle, trička a mikči. Nástupem do práce jsem musela šatník obnovit a předělat. Teď mám méně věcí ale kvalitních a vždy si ráno vyberu a mám stále co nosit. Takže teď je můj šatník rozdělen na 3 sekce – do práce, na nákupy a na doma. Nechci mít doma šatník plný hadrů, ale kvalitní věci. Takže teď si raději připlatím za věci, které mi pár let vydrží.
    No a co s těmi staršími a starými – ty postupně přendavám ze škatulky práce do škatulky na nákupy a výlety a ty co už se nedají nosti doma, tak přesunu do škatulky na doma.
    Prostě vyhazuji až tehdy, když už se opravdu nedají nosit.
    Nejsem zastáncem vyházet celý šatník a to co zrovna nenosím vyhodit.
    Zrovna nedávno jsem si oblékla šaty, které jsem si kupovala před 15 lety a teď v nich dělám parádu – ty jsou právě z kategorie – kvalitní a né levné oblečení.
    Snažím se žít minimaliticky, ale jde to pomalu. Pomalu třídím, pomalu věci vyhazuji a posílám dál.
    Neradě něco lámu přes koleno.

  6. Hana

    Děkuji za článek. Konečně vidím, že minimalismus není jen destrukce – (velkého chaosu na menší chaos), ale i konstrukce. Na focení kombinací toho mám ještě ve skříni moc, ale aspoň vidím, kam by to mohlo směřovat:-) a zkonstruovat si konečně pořádek.