Když jste v obchodě, kde byste koupili snad všechno. Nakupování plné emocí

O tom, jak jsem šla do zahradnictví pro jednu věc a přinesla jich…

Myslím, že každý máme oblasti, kde se nám minimalizuje hůř. Máme k věcem větší citovou vazbu. Rádi je nakupujeme, prohlížíme si. Ať už z jakéhokoli důvodu.

Jak se udržet, kdy „chcete koupit všechno“

U mně je jednou z takových oblastí vše kolem zahrádkaření a zahrady.

Sdílím, jak se snažím držet na uzdě nakupování a pořizování tohoto sortimentu. Celé je to více o emocích než o ráciu. I přesto pár tipů mám.

Třeba se vám budou hodit v podobných situacích, kde máte slabinu vy.

Raději čtete?

Textová verze videa – vědomější nakupování

 Vítejte u nás v zahradě, když je takhle babí léto. Chci vám povědět o mém zážitku ze zahradnictví. Ano, byla jsem v zahradnictví a vzpomněla jsem si na některé z vás. Ať už se díváte nebo třeba jste byli v mých kurzech.

Jak se asi cítíte, když máte kolem sebe spoustu těch možností, co všecko koupit? Je nakupování to těžké pro vás v rámci minimalismu?

Přesně tohle jsem cítila v zahradnictví, kam jsem šla pro sazenice echinacey, kterou jsem si chtěla zasadit. Protože je to jednak léčivka, jednak je to nádherná trvalka. To byl můj záměr. Takto jsem tam šla. Do zahradnictví nechodím moc často a dobře vím proč.

Když mám pocit, že „všechno tohle potřebuju“

Mám ráda kytky, mám ráda zahradu, zahrádkaření, mám ráda sázení, je to prostě moje hobby. Po nějaké době jsem přišla do nového zahradnictví a byla jsem úplně fascinovaná. Měla jsem okamžitě pocit, že všecko tohle nebo hodně z toho, co tam mají, prostě potřebuju.

Chtěla jsem si to vše prohlédnout a osahat. Jak se která trvalka řekne latinsky. Jestli tyhle semínka mají a jaké cibuloviny? Možná to znáte. Naštěstí jsem tam byla sama, bez dětí i bez manžela, takže jsem měla trochu toho prostoru časového. No naštěstí, prostě jsem měla tuhle příležitost.

No a jak to dopadlo? Echinacey jsem koupila, to bylo skvělé. Ale měli tam Sasanky v akci ve slevě. Takže to jsem se neudržela. Tu jsem si koupila taky. Navíc když jsem viděla, že z ní můžu udělat pár dalších řízků, že kořen je tak mohutný, že ji mohu hned rozdělit a udělat z ní více sazeniček. Koupila jsem si ještě dvoje semínka, co jsem potřebovala tady na zahrádku, ale pro ty jsem tam vůbec nešla.

Co tím chci říct? Vím dobře, že zahradnictví je místo, kde je to můj koníček. Je to vlastně kategorie věcí, kde opravdu nechci minimalizovat do velkého extrému, do nuly, protože mi to dělá radost. Zároveň dobře vím, že by se to mohlo zvrtnout. Potřebuji hranice, aby se to nestalo.

Nakupování oblíbeností a věcí pro vaše koníčky

Jak to tedy dělám? Za prvé, do takového obchodu nemohu jít jen tak na „čumendu“. Jen tak se podívat, co tam zrovna mají, kdyby něco. To dopadne špatně, určitě si toho dost koupím a co potom s tím? Nebudu vědět, kam to dát. Stejně tak jako do šatní skříně se vám nevejde všechno.

Ani na zahradu se mi nevejde všechno nebo to vůbec není vhodný, co se týče stanoviště apod. Nebo už to tady máme a mohli bychom používat tu starou věc, jenom tam byla nějaká hezčí a zdálo se mi, že mi uspoří čas nebo bůhvíco.

Prostě dobře vím, že to je místo, kde velice snadno můžu utratit hodně peněz a koupit si věci, kterých třeba potom budu litovat nebo nebudu vědět, kam je mám dát nebo nebudu mít čas se o ně starat. Proto tam nemohu chodit jen tak.

Chodím tam vždycky s tím, že vím, pro co přesně jdu. Ano, možná vezmu i něco dalšího, ale když beru to něco další, tak fakt se snažím trošku ty emoce udržet a s tou radostí počkat. Opravdu to máš kam dát, Marcelo? Opravdu to teď budeš vysévat? Není to jenom, že jsi to viděla v nějakém videu a líbilo se ti to?

Je reálné, že to použiju, unosím nebo brzo spotřebuji?

Je to reálné? Ne všechno stojí hodně peněz. Ano, já na to mám. Mohu si koupit ty semínka za 30 korun, ale je to reálné? Budu to opravdu sít? Je to něco, co budeme potom jíst? Neříkám, že jsem úplně jenom analytická v tom obchodě, protože mě to tam i baví. Mám dobrý pocit. Už se vidím v té zahradě, jak mi to pokvete, jak mi to poroste. Nevím, jestli mají takhle zahrádkáři všichni, ale já jo.

Že tam nemůžu chodit jen tak na čumendu znamená, ne jen kamenný obchod, ale i eshop. Nemohu tam chodit jen tak proklikávat, nemohu si nechat posílat jejich newsletter. Vím, že mě to moc láká. A že toho pak budu litovat. Takže rozhodně neodebírám žádný newsletter ze zahradnictví, to by nešlo, ani tam nemám žádnou zákaznickou kartu.

Co mi ještě pomáhá, abych si ten proces uvědomila? Opravdu, když si ty sazenice přinesu, když si tu věc, kterou si koupím, dopravím domů, tak ji hned začnu používat. Hned jí zasadím. Hned. Není to něco, co si kupuji jen tak na někdy. Ano, někdy je to zásoba, jasně. Potřebuju to před tím.

Ale když je to něco, co chci sázet, používat, nosit, co chci jíst, tak to dělám. Relativně brzo po tom nákupu, aby mi tam zůstala ta radost. Aby to nebylo, kde to budu skladovat. Aby mi už nabíhala výčitka z toho, že to někdy budu muset udělat, zasadit, nastavit. Svezu se na té radosti, toho, že jsem si to koupila a že to můžu hned teď použít, využít, udělat si tím radost.

Nechci říct, že mám na tohle nějaký super zázračný recept, protože jak vidíte, tak jsem se taky neudržela a pravděpodobně se neudržím ani příště, až do toho zahradnictví půjdu.

Stopka v nakupování

Ale mám ještě poslední bod. Vím, že když je nějaká příležitost, tak občas musím říct ne už na začátku. Jako se to stalo nedávno tady u nás v Plzni. Konal se festival pokojových rostlin. Bylo to nejspíše skvělé, viděla jsem fotky, ale prostě jsem se držela. Věděla jsem, že když tam půjdu, tak si jich zase několik přinesu a už je potom doma těžko někam umístím.

Ne že bych to chtěla nějak bojkotovat, ale občas si musím dát tu stopku. Vím, že emoce by mě tam v tu chvíli přemohly, a pak bych si to vyčítala. A takhle je to pro mě lepší. Sice nemám tu radost, nemám to momentální potěšení. Ale upřímně, mám i tak hezkou zahradu, hezké pokojovky a reálně už další nepotřebuji. Občas si mohu udělat i radost něčím jiným než nákupem tohohle sortimentu, na který jsem citlivá.

Abych to shrnula. Otevírám tady své slabiny, abych ukázala, že rozhodně to nemám tak, že všecko minimalizuji. Nic nenakupuji, mám to naprosto analyticky zmáknuté ve všem. Ne, vůbec to tak není. Taky jsou oblasti, kde bych si ráda koupila skoro všechno, co tam mají, ale i tak s tím nějakým způsobem pracuji. Vím, že by mě to jinak stálo hodně peněz, času, že bych o tom pořád přemýšlela a někdy je prostě třeba říct ne. Abych jindy tomu mohla říct ano.

Jestli vás to video bavilo nebo nějak zaujalo a vybavila se vám vaše příhoda z nějakého nakupování, klidně mi o tom napište do komentářů.