To ještě někdo využije, to nevyhazuj

„To daruj tamhle. Mohla bys tím udělat radost někomu dalšímu. To by určitě využili, to nabídni.“ Dostáváte tyhle rady ve stylu to ještě nevyhazuj? Nebo je dáváte?

Pozor na to. V dobré víře jimi můžete paradoxně člověka dostat do ještě většího zahlcení věcmi. Rádi byste pomohli, ale úplně nepomáháte. Člověk na druhé straně má špatný pocit, že nezvládá své věci, natož aplikovat vaše dobré rady.

Podobně z druhé strany. Když tyto rady slyšíte vy, může vás to podvědomě odradit od třídění a řešení nakupených věcí.

Poslechněte si, jak to myslím (11 min.):

Nechcete poslouchat celé povídání?

Shrnutí videa v textu

Rada „to nevyhazuj, to někde nabídni“ není jediný funkční způsob, jak se můžete zbavit věcí, které už nepotřebujete.

Často se stává, že kvůli těmto radám získáte pocit, že existuje jen jeden jediný správný způsob, jak se věcí zbavit. V hlavě se vám pak rozjede kolotoč myšlenek:

• vždyť je to funkční,
• to je škoda,
• to musí udělat radost někomu dalšímu.

Výsledkem je paradoxně úplné zablokování. Místo abyste prostor vyklidili, neděláte raději nic, protože proces darování je pro vás v danou chvíli příliš složitý.

Vyhazování je nepopulární. Někdy se mu bráníme kvůli historickým nebo ekologickým důvodům

Pokud vám ale domov přetéká tak, že to ovlivňuje vaše každodenní fungování, je za mne v pořádku zvolit i nepopulární řešení a věci prostě vyhodit.

Než tedy sobě nebo druhým udělíte radu o Re-use centru nebo Facebookové skupině, zkuste se upřímně zeptat: „Udělala bych to sama? Mám kapacitu to někam vozit?“. Často totiž dáváme rady, kterými bychom se v naší aktuální situaci sami nedokázali řídit.

Přiznejme si. V naší zemi máme svou komunistickou minulost, která v nás stále zakořeněná. Jasně, že všechno se může jednou hodit a vyhazování je plýtvání. Jenže cena, kterou platíte za život v chaosu a zahlcení, je ve výsledku mnohem vyšší než hodnota pár věcí v popelnici.

Co by se mělo

Vyhození věci není selhání. Je to legitimní způsob, jak situaci vyřešit dřív, než vás úplně dožene. Pokud to neuděláte vy teď, pravděpodobně to za čas stejně bude muset vyhodit někdo jiný za vás.

Jedním z cílů vaší debordelizace a vyklízení je totiž prevence vašeho dalšího chování. Když se doma začnete cítit lépe, přestanete mít podvědomou potřebu utíkat z vlastního bytu do obchodů za krásnými dekoracemi, kterými si chcete udělat radost jen proto, že se ve vlastním přeplněném prostoru necítíte dobře. Skutečnou radost vám pak začne dělat samotný volný prostor, kde můžete například konečně tvořit a mít materiál na své koníčky hned po ruce.

Když to shrnu

Každý z nás si hledá svou vlastní míru toho, co ještě zvládne smysluplně udat dál a co už je zkrátka na vyhození. Nenechte se těmito „dobře míněnými“ radami zablokovat.

Když vám to doma přetéká věcmi, ano, řešte to. Vyberte si způsob, který aktuálně zvládnete udělat a dokončit. Možná to nebude ten, který vám radí lidé, co neznají vaši situaci.

Jak tohle vnímáte vy?

Dáváte nebo dostáváte tuhle radu? A řídíte se jí? Napište mi to do komentáře, ráda si to přečtu.