5 tipů, jak se zbavit věcí. Smysluplně, ale efektivně

Od půlky srpna vím, že se stěhujeme. Dneska už jsme dva týdny přestěhovaní. Ano, chystám o tom samostatný článek. Ještě před ním se s vámi chci podělit o mé aktuální postřehy, jak se zbavit věcí. Zbavuji se teď věcí jak už dlouho ne. Možná jste dokonce viděli i nějaký můj inzerát…

Blížící se stěhování mě celkem pochopitelně přimělo zintenzivnit zbavování se věcí, které už tak nutně nepotřebujeme a které opravdu nemusíme stěhovat „o dům dál“.

Co nemusíme stěhovat „o dům dál“?

Ne, že bych najednou začala hledat v bytě jednoho adepta na zbavení se za druhým. Jen jsem zpytovala svědomí. U mnohých věcí jsem udělala konečné rozhodnutí rychleji, než bych ho udělala bez stěhování.

S přijetím nepatrně většího rizika, že by se to možná ještě pár měsíců hodilo. Hlavně u dětského oblečení (never ending story :-)), potřeb kolem dětí (kočárek, látkové plenky, vanička, rukávník), kde jsme zrovna v období přelomu a těmto věcem dcera už v podstatě odrostla.

Ta mnohem větší část zbavování se věcí ale nastala až v novém bytě po přestěhování. Výrazně tomu přispívá to, že se zbavujeme věcí z domácnosti po mém dědečkovi. Do jeho bytu jsme se totiž nastěhovali.

I po půlroční vyklízecí snaze mé mamky v něm stále nacházíme spousty zbytných věcí. Ukázkou: 100 ks ramínek všech barev a tvarů, 2 páry mých lyžařských sjezdových bot, o kterých jsem už ani nevěděla, nikdy nepověšenou nástěnnou mapu USA, klekačku, tiskárnu se starým typem kabelu, kterou ani nemáme jak vyzkoušet, papíry a věci na výtvarku odhadem pro malou školku…

Margareta Magnussonová by se asi usmívala. Nebo zhrozila?

Jak se zbavit věcí strategicky

Zkrátka, za poslední dva měsíce jsem se zbavila a zbavuji tolika věcí jako asi za celý rok dohromady. Srovnala bych to s mými prvními roky minimalizování (2013 a 2014), kdy jsem se do redukování počtu vlastních věcí vrhla naplno.

I přesto, že by člověk mohl při takovém množství vyklízených věcí snadno propadnout zoufalství a objednat velkokapacitní kontejner, držíme se :-).

Zbavujeme se funkčních věcí tak, aby ideálně ještě někomu dalšímu posloužily. Aby se využilo to, co se ještě využít dá. Nebo aby se to začalo využívat alespoň nějak.

Má aktuální čtyřbodová strategie smysluplného zbavování se věcí je prostá:

1. Co jde, prodej za pár korun, ať si to někdo koupí.
2. Co nejspíš nejde prodat, daruj někomu, komu poslouží, ideálně za odvoz. Menší kusy schovej na blížící se swap.
3. Co se neudá, odvez do sběrného dvora nebo hoď do tříděného kontejneru.
4. Zbytek jistí popelnice. Ale zbývá toho naštěstí málo.

Zbavování se věcí považuji za jedno z důležitých témat v minimalismu.

Proto vám chci vypíchnout svých pět momentálních praktických postřehů z pozice prodávajícího nebo darujícího. Tak, abyste stále mohli darovat smysluplně, ale aby vás to nesemlelo a nestalo se z toho vaše hlavní zaměstnání.

5 tipů, jak se zbavit věcí efektivně, ale stále smysluplně

Tip 1 – Dar nemusíte dát prvnímu, kdo si o něj řekne

Ne, nemusím. Když se mi líbí motivace třetího zájemce, mohu ho upřednostnit. Když napíšu, že preferuji zájemce z Plzně, který dorazí k nám domů, tak to tak myslím. I kdyby byl pátý v pořadí.

Nemusím dát dar ani zájemci, který se nezdá podle komunikace spolehlivý. Jak na vás působí tato komunikace?

1. zpráva: Ano, mám zájem.
2. zpráva: Vyzvednu si věc dnes odpoledne.
3. zpráva: Dnes mi to nevyjde, zítra vymyslím, kdy by se mi to hodilo a dám vám vědět.
4. zpráva dva dny poté: Že by víkend?
Konec komunikace, žádné další zprávy nedorazily.

Kdysi jsem mívala v hlavě pravidlo, že přeci věc dostane první, co si o ní řekne. Tohle pravidlo jsem zrušila :-).

Tip 2 – Dát věc za symbolickou cenu je lákavé

V létě jsem objevila „kouzlo“ symbolické ceny. Symbolická cena, oproti darování zdarma, výborně filtruje nahodilé zájemce. Ti sice zpočátku reagují rychle a chtějí všechno, co je „zadarmo“, ale nechtějí do předání investovat svoji energii. Domluva s nimi není vždy snadná.

Motivace zájemce, který chce věc za symbolickou cenu (přesně uvádím slovní spojení „za symbolickou cenu“), bývá mnohem větší. Bývá tak nadšený nízkou cenou, kterou objevil mezi jinými prodejními nabídkami, že dorazí prakticky okamžitě, aby mu nabídka neutekla.

Zvažte, zda není něco lepší dát za „symbolickou cenu“ 100 Kč než rovnou zdarma. Musí to být ale něco opravdu hodnotného nebo ve větším množství, ač třeba hodně použitého. Starý hrnec za symbolickou cenu 100 Kč asi fungovat nebude.

Tip 3 – Nabízejte i to, u čeho pochybujete, že bude někdo chtít

Udivuje mě, jak je o některé věci zájem a o jiné vůbec. Nemám vždy dobrý odhad. Myslela jsem si, že jsem dost zkušená tipnout, co se udá a co ne, ale poslední týdny mi ukazují, jak málo mám pořád zkušeností.

To, co se zdá, že půjde pryč okamžitě, mi tu leží týdny. Jasně, roli hraje i cena. Tedy, asi její „špatné“ určení. To, u čeho jsem v rozpacích, zda si to někdo vezme, mizí okamžitě a ještě se mi tvoří fronta zájemců. Jak za komunismu na mandarinky. Zájemci později bývají nevrlí, že se na ně nedostalo.

Pro představu:

• Krabice se stužkami, knoflíky a krajkami na šití (po babičce), inzerováno jako „krabice s pokladem“  – 8 zájemců o dar. A to jsem pochybovala, jestli se někdo ozve.
• Hooodně používaný kočárek s trochu rezavými trubkami – 5 zájemců za symbolickou cenu. Slovy blízkých: „Ten postav rovnou ke kontejnerům.“
• Nové nenošené dětské celokožené polobotky v záruce – prodané až po půl roce inzerování za podstatně sníženou cenu.

Poučení: zkoušejte nabízet i to, co vypadá jako „ta poslední věc pod sluncem, co by někdo chtěl“.

Tip 4 – Inzerování na více místech výrazně zvyšuje okruh potenciálních zájemců

Ne všichni mají Facebook. Někdo frčí jen na letgo.cz (já bez smartphonu ne :-)), někdo na bazoši, někdo na aukru, někdo na sbazaru, někdo na hearth.net, někdo výhradně ve Facebookových skupinách.

Když nemám desítky inzerátů (což nemám), osvědčilo se mi je umístit na 2 odlišné platformy.

Dětské věci jsem dlouho dávala do Facebookové skupiny plzeňských maminek, kde je asi 8 tisíc členů a žije to tam. Něco se tam prodá hned. To ostatní mi tam většinou zapadne a už se nikdy nikdo neozve. Ani když snížím cenu.

Jakmile jsem dala zmíněné polobotky na bazoš, ledy se prolomily a objevili se zájemci. Paradoxně se pak objevili kupující i ve zmíněné Facebookové skupině.

Tip 5 – Určete datum rezervace a vše půjde rychleji

Je to až banální, tak to používejme hned od první komunikace. Jasný konečný termín vnáší jistotu pro obě strany.

Jistotu pro zájemce, že mu věc pár dní věc „ponechám“, aby mi mohl poslat platbu nebo si domluvit vyzvednutí při osobním odběru. Jistotu pro mě jako prodávajícího, že vím, do kdy bude druhá strana reagovat a kdy mohu věc nabídnout dalšímu zájemci.

Momentálně určuji datum rezervace. Nejsem zastáncem drsnějšího „kdo dřív přijde, tomu to dám“.

Všech těchto 5 tipů, jak se zbavit věcí, mi pomáhá:

• abych rychle nacházela motivované zájemce,
• aby se komunikace s nimi neprotahovala,
• aby se vytříděné věci doma nehromadily a putovaly plynule dál.

Co vy? Jaké jsou vaše aktuální tipy na efektivní, ale smysluplné zbavování se věcí?

Ty mé jsou možná zkreslené, a tak budu ráda, když se podělíte i vy.