Případová studie. Z odkladiště vznikla praktická šatna v zádveří

Co dokážou mí klienti, když je na dálku podpořím? Pojďte nakouknout, co se povedlo mé klientce. S Martinou jsem měla možnost pracovat v rámci mého měsíčního mentoringu. Dovolila mi sdílet proměnu z jejich domu, kde vznikla nová šatna z malé nevyužívané místnosti.

Zadání projektu

Klientka si přála udělat něco s „odkladištěm“ v zádveří. Původně místnost sloužila jako pracovna, pak šatna a nakonec se z ní stala všehochuť. Přibývalo odložených věcí a jedinou funkcí místnosti bylo skladování.

Martina svou situaci popsala takhle:

Na paní Marcelu jsem se obrátila s prosbou „něco udělat s naší malou místností“ a poslala ji fotky. Bydlím v domě, na vesnici v Rakousku, a proto jsem potřebovala i ocenila Marcelinu online podporu.

Místnost fungovala nejdříve jako pracovna a byla rovněž tak zařízená. Byl v ní velký regál z Ikey a pracovní stůl. Časem se pracovna přesunula do větší místnosti, a do původní místnosti se začaly věšet bundy a kabáty, pro které bylo v chodbě málo místa. Časem se z původní kanceláře stala hezky řečeno „multifunkční místnost“. Odkládaly se tam kabáty a bundy, knihy a šanony. Postupně však začala místnost fungovat jako „černá díra“, začala pohlcovat téměř vše, s čímž někdo nevěděl, kam s tím, nebo co tam někdo z rodiny jen dočasně odložil.

Tedy zadání projektu stručně:

• protřídit věci v malé místnosti v zádveří domu,
• určit její účel a funkci,
• zlepšit organizaci věcí, které mají zůstat.

K čemu má místnost ideálně sloužit?

Nejprve jsme řešily, jaký bude nový účel této místnosti. Co by si klientka přála? Na co ji čtyřčlenná rodina aktuálně využije nejvíc? V úvahu připadala příležitostná pracovna (dobré světlo od okna), přehledná komora, šatna, případně jejich kombinace.

Martina se rozhodla pro šatnu s dostatkem úložného prostoru na zavazadla. Mají malou vstupní chodbu, do které se nevejde pořádný věšák na bundy, ani zde nebylo dost místa na školní batohy a kabelky.

Marcela mi dokázala srovnat myšlenky a vyvinout koncept. Okamžitě poznala, ze místnost nemá konkrétní funkci. Nejdříve jsem přemýšlela, na co místnost vlastně nejvíce potřebujeme. Rozhodly jsme se pro šatnu, neboť tu jsme potřebovali. Máme malý vstupní vchod, kam se sice vejde botník, ale již ne bundy, kterých máme jako čtyřčlenná rodina dost. Jako vedlejší funkci jsme určily, ze místnost bude působit jako komora.

Čeho se potřebuji zbavit? Protřídění nakupených věcí

Následovalo třídění a zbavování se nakupených věcí. Tedy konec povídání a „vyhrnutí rukávů“. Martina třídění věcí zvládla velmi dobře. Dávala pryč kancelářské věci. Redukovala předměty, kterých byl nadbytek, jako proutěné košíky.

Dbala jsem na to, aby si probírku věcí rozdělila na bloky. Aby se v něm takzvaně neutopila a nezacyklila. To se může snadno stát v případech, že se pouštíte do velkého debordelizačního projektu. Navíc to nebyla její jediná náplň dne, potřebovala vedle toho zvládnout práci, děti, péči o domácnost i nemocného kocourka.

Tvoříme praktickou šatu, takže pryč musel také pracovní stůl a křesla. Chvíli to vypadalo, že regál v místnosti ponecháme, ale nakonec se ukázal jako docela ošemetný pro ukládání sportovního vybavení a větších tašek. Navíc je otevřený a přímo láká k naskládání mišmaše všeho. Martina se rozhodla ho odstranit a pořídit místo něj velkou uzavíratelnou skříň.

V místnosti jsem mela neskutečně mnoho krámů a nedělalo mi problém je zredukovat a zbavit se jich. Někdo jiný by se možná zasekl právě zde. Nejsem si jistá, jestli by to každý začátečník zvládl bez Marcely osobně či na dálku.

Největším oříškem se ukázalo zbaveni se regálu. Chtěla jsem ho darovat někomu, koho znám a kdo by z něho mel radost. Dvě kamarádky projevily zájem, ale neustále posouvaly jeho odvoz. Nakonec jsem darovala regál za odvoz a byl hned pryč. Snad jen v tomto bodu jsem se neřídila tím, co jsem se od Marcely naučila v dřívějším kurzu a moc se mi to nevyplatilo. Není nad zkušenosti…..

Jaký nábytek a hlavní vybavení potřebuji?

Do šatny jsme potřebovaly dostat věšáky na bundy a řešení pro batohy a kabelky. Martina už nechtěla štendr na ramínka, raději zvolila jednotlivé věšáky na zeď, na které měla dvě volné zdi. S dětmi úplně chápu.

Ráda u sebe i u klientů využívám to, co už vlastní. Nejen, že to tím zužitkujeme, dáme tomu funkci, ale uvolníme tak místo z půdy, z komory apod. Martina takto znovu-objevila nepoužívanou botníkovou lavici a dva proutěné koše v jiných částech domu.

Nastala fáze nakupování šatní skříně. Pro někoho radost, pro druhého postrach a hodiny vybírání. Pomohla jsem Martině definovat vlastnosti, jaké by měla skříň mít.

• Co přesně hledáme?
• Jakou výšku skříně?
• Jakou barvu nebo dekor?
• Šuplíky nebo ne?

Tím mohla proškrtat obří nabídku nábytku a postupně zužovala výběr.

Marcela mi v dalším kroku poradila, co změnit a jak místnost zařídit, aby odpovídala mým/našim představám a působila funkčně. Moc se mi líbilo, že jsme pracovaly s tím, co jsme v dome měli. Marcela navrhla, co a kam by se do šatny hodilo a já přemýšlela, jestli něco takového již máme. Tímto způsobem jsem znovu začala používat malý botník a velký prádelní koš, který stál zaprášený na půdě.

Nově jsem z druhé ruky obstarala věšáky a koupila skříň. Se skříní jsem hodně váhala, vůbec jsem netušila, která by se do místnosti funkčně a opticky hodila. Marcele jsem poslala několik fotografií a ona mi poradila, podle kterých kritérií hledat. Do budoucnosti ještě plánuji koupit botník pod okno.

Šlo to všechno hladce?

Jasně, že ne. Menší i větší překážky se objevily i u tohoto projektu. Zádrhely, které nečekáme a nemáme je „naplánované“. Nebo spíš očekáváme ideální variantu, kdy všechno jde hladce.

Ale v realitě onemocní děti nebo my sami, zájemci o věci nedorazí, manžel, který slíbil pomoc s vrtáním a montáží, je velmi pracovně zaneprázdněn. Projekt se pak může snadno protáhnout, úsilí poleví a naše pozornost se přesouvá na mnoho dalších záležitostí.

Jen vy sami víte, jestli jsou překážky teď velké a potřebujete projekt na chvíli odložit, nebo ne.

Problémem se ukázalo smontovaní skříně, neboť můj muž vůbec neměl čas. Skříň nakonec smontoval dědeček. Tím, že jsem se spoléhala na ostatní, tak jsem se „nehnula z místa“. Marcela byla velmi laskavá a motivovala mě projekt dokončit, když jsem se jaksi zasekla a nevěděla, jak dál.

Výsledek: šatna po proměně

Hodnocení slovy klientky

Z našeho projektu nezůstala jen nová šatna, se kterou jsem spokojená, ale i pocit lehkosti. Když se dívám na staré fotky, tak si uvědomuji, ze reflektují část mé osobnosti.

Občas nevím, jak začít a jakým směrem se vydat. Jakmile mam určitý plán a představu, tak jsem schopna udělat dost práce, ale mám problémy rozhodnout se, kterým směrem se vydat.

Nejenom, že jsem si díky tomuto projektu uvědomila něco sama o sobě. Uvědomila jsem si rovněž, že minimalismus je způsob života. Díky úklidu a redukci mi došlo, ze ve svém pracovním živote budu muset také zredukovat a minimalizovat. Pravděpodobně mi Marcela ušetřila několik hodin u psychoterapeuta.

Marcela dokázala určit mé problémy, aniž by mě znala osobně nebo aniž bychom se setkaly. Ozvala se přesně v těch momentech, když jsem se nedokázala pohnout z místa a nabídla doprovod a pomoc.

Její rady a návrhy byly praktické a konkrétní. Přesto mi dala dost volnosti na provedení. Osobně jsem nejvíce ocenila, ze Marcela dala mým myšlenkám „kostru“.

Povedlo se, šatna funguje

Proměna šatny se povedla. Martina projekt zdárně dotáhla. Celá rodina šatnu denně používá k odložení svrchního oblečení a batohů. Místa je dost, věšáků zatím taky :-).

Máte podobný kout u vás doma? Tušíte, že by mu prospěla větší či menší čistka? Pusťte se do jeho proměny, sami nebo se mnou na příjmu. Ráda vám pomohu takový projekt dotáhnout nebo výrazně posunout.

Věřím, že má smysl překonávat zádrhely a přetvářet naše domovy tak, aby sloužily našim aktuálním potřebám a cítili jsme se v nich dobře.