Škoda, že jsem si nevyfotila všechnu kosmetiku a bižuterii, co jsem měla. To bylo velké „psycho“

Anetu Habartovou z blogu zamalem.cz už nějakou dobu sleduji. Líbí se mi, jak upřímně píše o minimalismu a o tom, co konkrétně přinesl jí, jaká témata v rámci něj řeší.

Po delší době mám pro vás zase jeden rozhovor. Tentokrát se sympatickou Brňačkou, která říká: „Mým cílem už není stihnout víc, ale mít míň, co musím udělat.“.

Povídaly jsme si třeba o tom, jak se vyvíjela její minimalistická cesta. Co jí na téhle cestě baví a proč o ní začala psát blog. Kam se posunula z počáteční euforie a jaká oblast ji teď láká? Je podle ní minimalismus dnes na vzestupu? Nosí si na nákupy síťové pytlíky? Co radí těm, které minimalismus láká, ale zatím nezačali?

Aneto, co pro tebe znamená minimalismus?

Minimalismus chápu jako způsob života. Přemýšlím nad tím, jakými věcmi a lidmi se obklopuji, co dělám ve svém volném čase. Chci, aby to bylo to, co mi dělá radost, co mě naplňuje. Nechci, aby tam bylo něco navíc. A když tam něco takového objevím, zamýšlím se nad tím, proč to tak je. Snažím se žít s málem a zaměřovat se na kvalitu než na kvantitu.

Jak se vyvíjela tvá minimalistická cesta? Kdy začala? Kdy do ní vstoupil blog?

Začala někdy v lednu nebo v únoru 2016. V té době jsem byla nespokojená s některými věcmi ve svém životě. Hledala jsem, jak bych je mohla změnit. Na minimalismus jsem narazila úplně náhodou přes jednu blogerku youtuberku. Mluvila o tom, jak jí to změnilo život, jak je nyní spokojenější.

Zaujalo mě to. Začala jsem o minimalismu zjišťovat víc. Hlavně tedy v zahraničí, u nás moc blogů není. Všichni mluvili o tom, jak je to zázračné. Chtěla jsem to taky zkusit. Přišlo mi to dobré. V té době jsem si začala taky uvědomovat, jak hrozně moc věcí je kolem nás. Jak mě zahlcují a že je potřeba je nějak zredukovat.

Blog do toho vstoupil dost brzo. Chtěla jsem si mou cestu dokumentovat. Vždycky jsem si vyfotila pytle věcí, co jsem vyřadila. Přišlo mi úplně neuvěřitelné, kde se to všechno v našem bytě vzalo.

Nejdříve jsem si to chtěla dokumentovat jen tak pro sebe. Pak jsem si říkala, že by to mohlo někoho oslovit. Blog jsem začala psát v březnu 2016, asi po čtvrt roce, co jsem s minimalismem začala.

Tedy, úplné začátky nemám vyfocené kompletně. Škoda, že jsem si nevyfotila všechnu kosmetiku a bižuterii, co jsem měla. To bylo velké „psycho“.

Jaká největší pozitiva při zjednodušování a redukování věcí pociťuješ? Co tě na tom baví?

Přijde mi zajímavé porovnat, s jakým málem teď dokážu žít. Třeba v té kosmetice. Když si vzpomenu, co všechno jsem používala, tak mně přijde úplně neuvěřitelné, k čemu jsem to měla. To mě baví. Je to i taková výzva a posouvání hranic. Za rok to možná bude zase někde jinde.

Velké pozitivum vidím u toho, kolik mám času. Nezahlcuji se činnostmi, které nechci dělat. Naučila jsem se říkat ne.

Vidím klady i po finanční stránce. Můžu si koupit jednu dražší kvalitní věc, která vydrží dlouho, místo těch levných. To mi připadá minimalistické. Mám de facto stále stejný příjem. I přesto si mohu dovolit koupit věci, které jsem si dřív dovolit nemohla.

Takhle to vnímám teď. Když jsem začínala, byla to taková euforie. Viděla jsem, co všechno mi to dává a chtěla jsem to šířit dál. Viděla jsem, že opravdu tolik věcí nepotřebuji. Často mi přišlo, že některé věci člověk má a prostě je jen má. Ani nepřemýšlí nad tím proč.

Když jsi se zbavovala věcí, které jsi už nechtěla, bylo pro tebe snadné se jich zbavit smysluplně? Překvapilo tě na zbavování něco?

Zajímavá otázka. Minimalismus mám hodně spojený se zodpovědnějším a udržitelnějším způsobem života. Nad těmito záležitostmi hodně přemýšlím. Vím, že nemůžu jen tak něco hodit do směsného odpadu.

Už před mým minimalistickým obdobím jsem si zakládala na tom, že doma třídíme odpad. Zajímala jsem se, kam některé věci můžu odnést. Věděla jsem o sociálních službách nebo nadačních obchodech. Zbavování tedy pro mě zas tak těžké nebylo. Máloco jsem vyhodila do popelnice. O to větší jsem měla radost z toho, že jsem dost věcí darovala charitě. Kdybych to hodila do popelnice, nebylo by mi z toho moc dobře.

Myslíš, že je u nás snadné se smysluplně zbavovat věcí? Myslíš, že je možností dost?

Myslím, že hodně záleží, v jakém žiješ městě. Já žiju v Brně, kde je strašně moc možností, kam se věci dají dávat. Mí rodiče, kteří žijí v menším městě, s tím mají docela problém. Musí jet do jiného města. Musí si vyhledávat, kam se věci dají odvézt.

Všeobecně si myslím, že možnosti jsou, ale musíš si je zjišťovat. Mnohdy to povědomí takové není. Mí rodiče asi neví, co jsou to nadační obchody a k čemu slouží. Pokud se o to zajímáš a hledáš na Googlu, tak možnosti najdeš.

Na blogu píšeš také o tvé snaze omezovat odpad. Co jsi prakticky zjistila o zero waste? Jak jsi postoupila?

Nemůžu o sobě říct, že jsem odborník na zero waste. Osobně dodržuji základní principy. Nosím si do obchodu plátěnou tašku nebo síťovku. Nenabírám si ovoce a zeleninu do mikroténového sáčku. Vezmu si ho jenom tak. Ani nenosím takové ty síťové pytlíky na zeleninu, co se dneska prodávají :-). Když to jde, jdu si pro zeleninu na trh.

Nejsem taková, že bych nakupovala všechny věci tak, aby byly nebalené. Tak daleko jsem zatím nedošla. Možná je to trochu i o pohodlnosti. Některé věci koupím v supermarketu než v bezobalovém obchodě, který je na druhém konci Brna. Základní pravidla se snažím dodržovat. Přispívám k zero waste tím, že si doma spoustu věcí vyrábím.

Zdá se ti, že je minimalismus v současnosti na vzestupu, až trend? Nebo je to stále jen malá bublina?

Je to trend, o kterém se teď hodně mluví. V zahraničí rozhodně víc než u nás. Tam je snad každý druhý najednou minimalista :-). Na druhou stranu si myslím, že tu minimalismus byl vždycky. Není to nic nového. Vždycky tu byli lidé, kteří chtěli žít s méně věcmi. Podívejme se na výroky mnohých filosofů. Už ti mluvili o minimalismu. Není to tedy něco, co by se teď vymyslelo.

Ze svého okolí vidím, že to není bublina. Hodně lidí kolem mě mluví o tom, že není smyslem jejich života obklopit se materiálními věcmi. Na druhou stranu mí rodiče, ti o tom nemluví. Nevím, jestli na to dokážu jednoznačně odpovědět.

Připomnělo mi to, jak u nás byli nedávno na návštěvě známí. Podívali se na náš botník a řekli: „Ty jo, vy máte tak strašně málo bot!“. Přišlo mi, že oni to nemysleli jako lichotku. Já jsem to ale jako lichotku vzala! Žijí asi v domnění, že je lepší mít 30 párů bot.

Jaká oblast k minimalizování tě láká, ale zatím jsi se do ní nepustila? Máš nějakou výzvu, která tě čeká?

V materiální oblasti jsem se pustila už asi do každé oblasti. Tedy, velké rezervy máme v kuchyni. Tam je ale pánem můj přítel, tak tam raději nezasahuji. Někdy si říkám, proč máme tolik koření. Jenže do indického jídla se dává v průměru dvanáct druhů koření…

Chtěla bych si mnohem víc doma vyrábět úklidové prostředky. Už se o to snažím teď, ale chtěla bych ještě víc. Mám problém objevit něco, aby to 100% fungovalo. Někdy mám pocit, že už jsem to našla. Jindy se zase musím vrátit k tomu kupovanému. Prostředek na praní nebo tablety do myčky řeším už dlouho.

Jsem pyšná, že jsem teď nedávno uspěla s domácím deodorantem. To považuji za velký úspěch. Hrozně dlouho jsem nemohla sehnat nic, co by mi vyhovovalo. Je to taková moje malá radost, když objevím něco dalšího, co už nemusím kupovat.

Co bys poradila lidem, které minimalismus láká, ale zatím s ním nezačali, aby udělali?

Poradila bych jim to, co nejvíc pomohlo mě. Zkusila jsem si minimalistickou výzvu na 30 dní. Každý den si zkoušíš nějaký úkol. Ten ti ukazuje, kam všude ve svém životě můžeš minimalismus zařadit nebo jak ho můžeš aplikovat. Výzva by ti měla ukázat, co je tvá slabá a silná stránka, na co se zaměřit.

Pro mě to bylo dobré třeba v tom, že jsem si tehdy uvědomila svůj problém se sociálními sítěmi. Doporučuji si výzvu zkusit na nějaký kratší čas, abyste zjistili, jestli vám to vyhovuje nebo ne.

Do jedné takové výzvy se můžete zapojit teď na mém Facebooku. Je na tři týdny a obsahuje vždy lehčí i těžší variantu úkolu.

Děkuji za rozhovor, Aneto.

Aneta Habartová (27) žije a pracuje v Brně. Píše blog zamalem.cz. Ráda vyšívá, šije, čte a tančí doma. Její vášní je i minimalismus. Skrze blog dokumentuje a sdílí, čemu se na své cestě k minimalismu učí. Píše o tom, jak osvobozující je vystačit si s méně věcmi.

Foto: Aneta Habartová z blogu zamalem.cz