Vánoční posezení? Nepřijdu

Chceme klidný advent, a přesto říkáme tolikrát ANO na pozvánky a vánoční akce? Co když řekneme NE, nepřijdu? Máme to zdůvodňovat?

Moje adventní zamyšlení o stíhání a časové rezervě.

Mám klidný advent, protože říkám téměř všemu NE. Přesto to pro mě není snadné. Taky proto, že si připadám trochu jako sobec a podivín.

Domů si nekupuji nové věci, protože by se tam vešly. Proč u diáře tohle vnímáme jinak? Mám volno v diáři, tak co?

V tomto videu se zamýšlím nad tím, co všechno je kolem NE během vánočních posezení s přáteli a známými.

Podělte se i vy. Jak přistupujete k vánočním pozvánkám? Jak si určujete, čemu řeknete ANO a čemu NE?

Vánoční posezení? Nepřijdu. Přepis videa do textu

 Hezký den, já vás vítám u tohohle adventního videa, které bude na téma Čas a říkání ne. Řeknu vám jednu příhodu, co se mi stalo, o čem přemýšlím a co si sem vlastně chci odložit i skrz video. Budu ráda pokud i vy k tomu řeknete, jak to vnímáte.

Já jsem si všimla včera v jedné situaci, dneska natáčím v pondělí a jsme přesně v adventní době A nejsme už v covidu a mně teď chodí pozvánky na různé akce, to se vám určitě děje taky. A nemyslím tím,že ve vašem městě nějaký koncert nebo něco kde když se neobjevíte, tak se celkem nic nestane, nikdo si toho moc nevšimne, třeba vás to bude mrzet. Není to osobní pozvání.

Teď myslím akce, kde je to z nějakých zájmových skupin, kde se znáte. A kde je to s lidmi blízkými, nebo se známými, nebo se kterými máte společné koníčky. A já jsem se teď uvědomila, že například včera jsem měla pozvánku na jednu akci jógovou, dneska máme pondělí a druhou jógovou akci. Zítra jsem dostala pozvánku na podnikatelský brunch, ve středu jsem dostala pozvánku na podnikatelský oběd networking, ve čtvrtek mají obě děti vánoční jarmark a vánoční besídku, na jiných místech, a v pátek mám pozvánku na vánoční posazení a vánoční hůlkování.

A když jsem včera tady seděla a odmítla jsem tu středeční pozvánku na ten oběd, tak jsem vlastně si všimla zajímavé věci, že už mi až tak nedělá problém říct si ne, Ale měla jsem potřebu to zdůvodnit, jo, a to je většina z nás ty pozvánky když odmítá, tak řekne nemůžu, mám něco jiného a nebo případně teda jsem nemocná mám nemocné děti, o které se starám, chápu, ale vlastně to zdůvodňujeme nejčastěji tím, že jsme jako zaneprázdněni jinou akcí.

Stíhám, protože říkám NE

To se dá pochopit, ale já jsem vlastně ve stádiu kdy já stíhám. Já tam nemám jinou akci a vlastně si říkám, ano, já tam nemám jinou akci ale když si tam každý den dám tu akci ano, tak prostě pojedu na 150 % a někde mě to dožene. Musím zaklepat, protože já jsem tady jediný zbylý člen naší rodiny, kdo je zdravý, kdo ještě nechytla nějaká chřipka nebo virus nebo něco.

A moc dobře vím že když to přetáhnu, že taky to na mě skočí s velkou pravděpodobností. Ale není to jenom o tom zdraví. Mě pořád fascinuje jak moc často kolem sebe vidím Že my chceme klidný advent, ale přitom na všechno říkáme ANO. Přitom chceme všechny ty koncerty setkání a besídky a tohle navštívit. A pořád se to organizuje.

Je to těžký, protože to fear of missing out, to FOMO to strach že bychom o něco přišli, nebo někteří z nás možná, co by si ostatní o tom řekli Tam je, jo? Že budeme působit sobecky, protože my řekneme ne, nepřijdu, děkuji za pozvání, a tím pořád vlastně jsem na té cestě, kdy si říkám, chci aby už tohle stačilo, tahle odpověď.

A ne, abych musela to ještě nějak dál zdůvodňovat, chci klidný advent, minimalizuju, už na to nemám energii Protože já nechci lhát, já na to tu energii mám ale je to už jako preventivně ve smyslu toho že nemůžu být všude. Potřebuji mít určitý nádech, jdu na tu akci a pak to potřebuji zpracovat a mít zase výdech.

Myslím, že většina z nás to tak má. Někdo je vyloženě extrovert a tyhle akce ho nabíjejí, může jít každý den najednou. Vůbec mu to nebude vadit. Ale pak jsou tací, kteří prostě potřebují ten čas zase jenom jet tu běžnou rutinu a tohle mít jenom občas.

U věcí tohle zdůvodnění nepotřebuji. U diáře ano?

Když jsem o tom víc přemýšlela, tak jsem si říkala, vlastně při těch věcech už jsme Jako mnohem dál, v tom, že řekneme ne, tohle nepotřebuji, to si nekoupím a stačí. A vlastně je trochu absurdní říkat, ale domů by se mi to ještě vešlo. Jako s tím časem když já tam ještě čas mám, tak u věci si to neřeknu. Když já bych si mohla koupit tadyhle ještě těch pět nových sošek, mně by se to sem vešlo, ale považuji to za absurdní Jo, možná to taky cítíte. Nemusím si to kupovat, protože by se mi z toho sem vešlo.

Ale u toho času u toho diáře a speciále v tom adventu, vlastně takhle to zní divně, že potřebuju to zdůvodnění, že ano, ono by se mi do toho diáře vešlo, ale z nějakých mých hlubších důvodů stejně říkám ne. Ano beru to riziko, že to bude vypadat divně, že o něco přijdu zajímavého že ty lidi třeba už dlouho neuvidím, že budu vypadat jako sobec, že mě to bude mrzet a že možná ten čas, kdy jsem tam mohla být nestrávím tak efektivně, tak radostně.

Ale to k tomu patří. Když jsem včera odpovídala, já jsem si to tu zapsala, tomu je ne. Já už do svého rozvrhu do Vánoc nic dalšího dávat nechci.

Nevím, jestli to úplně neurazilo a tak. Tak jsem si říkala, ale počkej Marcelo, teď by to, jo, hned tam bylo to, ale mohla bys si to přeskládat, no přeci jenom a to, to by si stihla dopoledne. A den předtím sice celý den budeš třídit s klientkou, takže budeš unavená. No, ale nějak by to šlo. Jo, tady ta polemika, nebo ta nedělní jógová vánoční akce.

Když tam nejdu, měla bych čas využít kvalitně?

No, tak co jsi dělala místo toho Marcelo? Zdobily jsme perníčky s dětma, četla jsem si, vařila jsem oběd, pomáhala jsem dceři dělat svícínky co má na ten vánoční jarmark, hráli jsme Karak a jo, jako by, ale to jsou taky důležitý činnosti a i kdybych tady jenom ležela a já nevím, si fakt četla nebo poslouchala nějaký podcast, tak To vlastně by nemělo být zdůvodnění, že já jsem na nějakou akci nešla, a tudíž teď musím ten čas který mám protože tam to jsem odmítla a nic jiného na práci v uvozovkách v diáři nemám, musím nějak produktivně nebo minimálně stejně kvalitně vyplnit.

To asi ne. No, takže tohle bude adventní zamyšlení. Mě zajímalo jak vy vnímáte tohleto říkání ne, jak si to odůvodňujete, jak to to okolí bere. Já bych si přála, aby se to mnohem víc stalo běžným že ano, někde řekneme ano, ale někde řekneme ne a to stačí. Ostatní z toho nebudou vyvozovat žádné závěry, které tam třeba ani nejsou.

A my díky tomu prostě budeme třeba jenom odpočatější a nebo méně ve stresu. Udržíme si tam nějakou tu rezervu ty naší energie pro případ, že ji budeme potřebovat. Prostě že nejedeme úplně na nejvyšší rychlost. V zimní době, kdy máme míň světla, obecně míň energie. Je to náročný období na nemoci, na různý dokončování.

Takže to ne tady je ještě víc na místě než jindy. A přesto právě možná přesto, je to tady ještě těžšího říkat, než jindy Třeba v létě někdy.