Darovat oblečení na charitu nestačí
Jedno odpoledne jsem pomáhala jako dobrovolník na výměnné akci, swapu, s názvem Měnírna aneb pošli to dál.
Lidé nosili vytříděné věci ze svých domácností a na oplátku si odnášeli věci, které ještě využijí. Vše zdarma, platil se pouze malý vstupní poplatek, který šel celý plzeňské terénní hospicové službě.
Měnírna měla velký úspěch. Dorazilo přes 100 návštěvníků s mnoha taškami. Prakticky každý si také něco odnesl, někdy i o dost víc, než původně plánoval :-).
Jenže místo, abych z Měnírny odcházela s hřejivým pocitem, cítila jsem se mizerně.
Drsná realita skvělého marketingu oblečení
Viděla jsem tam drsnou realitu. Drsnou realitu skvěle fungujícího marketingu oděvního průmyslu.
I díky němu si kupujeme věci, které vlastně nepotřebujeme. Pak se nám jen kupí doma a my se topíme v oblečení i dalších krámech. A možná je někdy jednou odneseme na swap…
Když jsem s ostatními dobrovolníky štosovala do pytlů a tašek vše, co se nerozebralo, byl to silný zážitek. Zbylo tolik krásných věcí! Tak polovina z nich vůbec nebyla nějaký „odpad“ vhodný na rozcupování do textilních výplní nebo rovnou do popelnice.
Balili jsme spoustu nikdy nenošených kusů, krásné minimálně nošené oblečky pro miminka, basic trika, věci známých značek, oblečení z biobavlny nebo merino vlny.
Co se nerozebere, to si odveze charita
Tak ráda bych viděla, že se všechno zbylé nějak smysluplně zužitkuje. Tohle ovšem bylo kompletně mimo mé možnosti upcyklovat a využít to, co potřebujeme. Evidentně to bylo i mimo možnosti ostatních dobrovolníků a bohužel i mimo možnosti všech návštěvníků, co dorazili.
Chtělo se mi vytroubit na celé sídliště kolem: „Tady je tolik hezkých a funkčních věcí. To je vážně nikdo nechce?“
Ano, samozřejmě zdaleka ne každý o akci věděl. Ne každý byl ochoten dát 50 Kč vstupného. Ne každý je ochoten nosit použité oblečení. Někdo už další kusy oblečení nebo vybavení do domácnosti nechce ani za nic.
Stejně, Marcelo, všechny věci, které po akci zůstaly na místě, si převezme místní charita. Hmmm…
Pochybuji, že charita najde uplatnění pro všechny převzaté věci. A i kdyby, bude potřebovat hodně pomocných rukou, než vůbec všechny pytle a tašky uskladní, vybalí, přetřídí a někomu nabídne.
Darovat oblečení na charitu už nestačí
Během Měnírny jsem se utvrdila v jednom. Ani charita není nafukovací. Chápu, že už leckdy přistoupí ke stop stavu přijímání oděvních darů.
Nestačí mít dobrý pocit z toho, že jsem své oblečení darovala na charitu. To je jen začátek a první dobrý krok. Je nutné postoupit o krok dál.
Zkusit zastavit nebo alespoň omezit hromadění a plýtvání už na vstupu:
- Obrnit se lepšími strategiemi, abych méně často podléhat impulsivním nákupům.
- Nečíst letáky.
- Omezit sledování akcí, koupí 2+1 a dalších výhodných nabídek.
- Vynechat „novou tradici“ Black Friday.
- Udržet se a počkat s nákupem pár dní.
- Poznat lépe, co mi sluší a proč.
- A desítky dalších malých krůčků, které vás napadnou.
Nebo si dát práci a najít si v okolí první swap, kterého se zúčastníte jako návštěvník nebo dobrovolník. Ať to vidíte na vlastní oči a uděláte si vlastní názor.
Výměny jsou lehce návykové
Nechci, aby to znělo tak, že swapy nemají smysl, protože jsou jen kapkou v moři nad-konzumu kolem nás. Ne, mají smysl. I když jsou zatím jen velmi okrajovou záležitostí. Zatím.
Naději vidím už v tom, že jakmile jednou „přičuchnete“ ke swapům, dorazíte příště zase. A snad o tom povíte i pár známým kolem. Protože skoro každý někdy dostane nevhodný dárek, změní se mu vkus, děti vyrostou z oblečení nebo zdědí spousty věcí…
Často slýchám, že bychom se rádi zbavili věcí, kdybychom věděli, že ještě někomu dalšímu poslouží. Ale, když takového člověka neznáme, tak se zatím ničeho nezbavujeme. Během Měnírny jsem měla radost z každého kusu, který někdo přinesl, my jej vystavili a za chvíli už si ho někdo jiný vzal. Ta vazba tam byla velmi přímá, fungovalo to.
Nemám ambici tímto článkem vyřešit celou problematiku výroby rychloobrátkové módy a našeho nadkonzumu. To je příliš velké sousto, kterému se věnují povolanější. Chci zde jen zdůraznit propojenost mezi zbavováním se věcí a bezhlavým nakupováním dalších.
Dojmy dobrovolníka na swapu
Jaké to jinak bylo dobrovolničit na swapu?
Fajn. Chtěla jsem svým časem a energií podpořit tento typ akce. Pro mě osobně to byla malá sonda do zbavování se věcí. Co lidé nosí tam a co si berou zpět. K mému překvapení rychle mizely různé věci do domácnosti. Jinak šly na odbyt asi nejvíc hračky a dětské oblečení, pokud jste narazili na správnou velikost.
Jo, a už prosím žádná reklamní trička s nápisem nebo potiskem, i kdyby byla na dobrou věc. Ty si vážně nebral nikdo :-(.
Díky spolupráci s Nadací pro transplantaci kostní dřeně organizátoři poslali komplet všechny věci z džínoviny na jejich charitativní akci, kde se z nich bude dále tvořit a přešívat. Snad využijí všechno…
Tak či onak, má hlavní zpráva z Měnírny je:
Jsme přehlcení.
Jsme tak přehlcení, že už nám to nepřijde ani divné.
Nevěnujme pozornost jen smysluplnému zbavování se věcí, ale i cestám, jak se k nám věci dostávají.
Snad je minimalismus jedním ze způsobů, který vám s tím pomůže.
Upřímně, myslím, že tohle všechno si my, co čteme tento blog, velice uvědomujeme. A proto bych mj. čekala, že se upoutávka na onu akci objeví tady, na tomto blogu. Nemůžu a ani nechci sedět celý den u počítače a hledat, kde se něco takového koná. Vysloveně tu postrádám něco jako nástěnku, kde by byly podobné akce inzerovány.Hezký den přeji. Marie
Děkuji, Marie, za nápad do budoucna. Pokud máte a alespoň občas využíváte Facebook, najdete na mé stránce https://www.facebook.com/zijememinimalismem/ pozvánky toho typu, které sdílím (jako i na tuhle akci publikovanou v týdnu před Měnírnou).
Ve skupině „Swap Prague“ také udržují přehled nadcházejících swapů, nejen v Praze (https://www.facebook.com/groups/237030660039943/events/). Jako nejlepší se mi osvědčilo kouknout do pravého sloupce u FB událostí na „Související události“ u swapu nebo podobné akce, která vás zajímá. Momentálně mám pocit, že FB má nejlepší všeobecnější přehled o tom, kde se koná jaký swap či bazárek.
Já to říkám pořád, lidi jsou přesycený a už nechtějí nic ani zadarmo..zbavovala jsem se oblečení i nového, krásného, ale nikdo to nechtěl ani za 100,- Kč, ani za 50,- po slevě a za odvoz v tom zas čuchali něco jako podvod..přitom to byly nové věci, jen holt velikost XS už asi nikdy nosit nebudu, tak proč to mít ve skříni..U rodičů ve městě je obchod Adra, tam jsem pak oblečení donesla, tak to smysl mělo – zrovna tam byly ženský nakupovat a když viděli, co tahám z tašek, rvali to pomalu prodavačce z ruky:D Přitom oni to nejdřív přijmou, roztřídí, ocení a až třeba druhý den prodávají. Takže vím, že jsem donesla pěkné věci, které k něčemu ještě budou. Bohužel charitativní obchůdek jinak vypadal jako skladiště, lidi tam nosí staré haraburdí, lapače prachu a blbý je, že tam třeba byly nakupující ženský – jenže to byly ty, které jsou na podpoře, nemají peněz nazbyt a myslí si, jak super nenakoupí za levno..jenže podle mě ty krámy nepotřebujou vůbec, akorát nakoupí a budou mít o to míň peněz. To je podle mě negativní stránka těhle obchůdků:( Tereza
Někdy mám pocit, že jsme prostě potomci těch hromadičů, protože většinu historie lidstva hromadiči přežili a nehromadiči prostě žádné potomky neměli protože nepřežili. Ale souhlasím s Vámi, že to hromadění v dnešní době je už jak nevyléčitelná nemoc:-(
No, možná bych doplnila, že vyléčit se potřebujeme sami. Zázračná pilulka zvenku moc nefunguje. Tedy, nedostatek peněz částečně asi ano.
Naprosto souhlasím se vším. My, co se považujeme za minimalisty už máme za sebou ten první krok, že se dokážeme věcí nějakým způsobem zbavit, vytřídit. Další, složitější krok, dle mě, je změnit způsob nakupování – nehromadit!!… Nakupovat jen to, co je potřeba…přemýšlet při nakupování atd… Na druhou stranu si myslím, že si tento druhý bod, nakupovat jen to co je potřeba, uvědomuje daleko víc lidí, což je dobře :). Pokud mohu doporučit, tak Veronika Blabla napsala knížku Příběh skříně a tam se touto tématikou zabývá podrobněji.
Díky, Lucie, za doplnění. Veroničinu činnost jsem zaznamenala, ale knížku nečetla. Já tedy zatím moc nepozoruji, že více lidí si uvědomuje nakupování jen potřebného (a dodala bych ještě kvalitního).
Super! V podstatě jsme naladěny na stejnou vlnu…sdílím a zároveň cítím velký přínos takovýchto akcí: nutí zamyslet se,čím se obklopuji,v čem žiji, co skutečně potřebuji a z čeho mám skutečnou radost a co m i v životě dává smysl. Díky s láskou Radana
Myslim, ze minimalisti si to uvedomuji. Proto nez si vec koupim, premyslim, zda ji potřebuji. Stejne tak detem. Nejprve hledam z druhe ruky. kdyz nenaleznu, tak nove. Cast kupuji v nadacnim obchode Veronika v Brne. Tam take odvazim nepotrebne. Kdyz kupuji nove, zajimam se, jak dlouho mi vec vydrzi, kdo a za jakych podminek ji vyrobil. Zda ji pak jeste prodam…. Tyhle veci jsou o dost drazsi nez bezne. A kdyz uz po par pouziti vypadaji jak z popelnice, docela me to nastve. Casto ale vydrzi hezke i pro dalsi deti. Je to ale prace navic, domlouvani, hledani….Nektere veci jsou natolik drahe, ze na ne musim dost setrit… A kdyz vec vec za tisicovku tezce prodavam za 50,nedivim se, ze spousta lidi lidi koupi v kiku a pak vyhodi 😉 Spolecnost se musi dost ucit, ale hlavne prikladem dospelych.
Díky, Jano, za komentář. Ano, souhlasím, je to práce navíc.
Mně třeba začíná čím dál tím víc vadit ta pokřivenost náhledu na ceny. Nemohu přeci srovnávat kus oděvu z velmi levného oděvního řetězce s kusem, který někdo šije doma sám nebo je ušit férově v ČR z kvalitního materiálu. Mrzí mě, že lidé si stěžují, že nemají peníze, a přesto stále nakupují další a další levné hadry, které ani nenosí nebo které se rychle rozpadnou. Ale snad se i někteří z nich doslechnou o swapech.
Máte pravdu, lidi kupují spousty věcí zbytečně.
Já jsem třeba v očích některých divná neb kupuji dceři občas klučičí oblečení. Mám dvě děti – holku a pak se narodil kluk. Již od miminkovských oblečků jsem kupoval neutrální oblečení. Růžové měla jen oblečení, které dostala jako dárek. Myslím si, že holčička v modrém či béžovém oblečení vypadá také dobře. Většina dětského obleční byla darována, neb po dvou dětech, které mají reflux a neustále ublinkávají, bylo oblečení opravdu hodně oprané. U malé byl rekord 13 bodíček za den. Prostě jsem jí nemohla nechat v tom poblinkaném a smradlavém oblečení.
Vlastně i teď se snažím kupovat oblečení tak, aby děti mohli dědit – tepláky, pyžamka, ponožky, některá trička či mikyny a zimní bundy. Nevidím na tom nic špatného. Koupit kvalitní kousek, který užijí obě děti je OK. Co mě ale zaráží jsou maminky, které neustále sledují trendy a jejich děti chodí v poslední módě. Před 3 lety měla kamarádky holka čtvery kozačky a asi 5 bund na jednu zimu. To prostě neunosí. Zbytečně vyhozené peníze. Když jsem od ní ještě kupovala oblečení pro syna, tak spoustu věcí měla skoro nových. Koupila jsem od ní tak 3x, pak se zbláznila a začala prodávat roztrhané, opravné či jinak poškozené oblečení za ceny, za které by se dalo koupit oblečení nové např. v Lidlu. Tak jsem si řekla dost. Nebudu jí podporovat a začala jsem shánět jinde. Ona kupovala oblečení značek ZARA, CaA, HaM ale hlavně NEXT – toto je pro některé top značka pro děti. Jo mají občas krásné oblečení, kvalita docela ujde, ale…
Ráda bych věděla, kam všechno oblečení dává neb neustále něco kupuji.
I v krámech lidé neustále nakupují nové a nové oblečení. Jeden týden mají nové kolekce a za 14 dní již výprodeje.Také koupím nové obečení, které potřebujeme. Občas koupím něco, protože se mi to líbí, ale vždy kupuji tak, aby se mi to hodilo do šatníku. Moje oblečení (hlavně trička) se přesouvají do šatníku mé 10-leté dcery, která už oblékne velikost XS.
Nemám narvané skříně, ale také nejsem minimalista s 30 kouskama. Snažím se při nakupování přemýšlet a obleční nostím až do roztrhání. Z katergorie do práce se přesouvá do kategorie na výlety, pak na doma a nakonec na zahradu. Vše pak končí občas na chapupě na hadry.
L.
Díky, Lucie, za vaše sdílení. S těmi neutrálními kusy oblečení pro děti se také snažím, ale bývá to obtížné, když je na výběr jen varianta modrá nebo růžová. Protože to mám naopak (starší kluk a mladší holka), máme 90% věcí v chlapeckých barvách, kupuji pro dceru holčičí barvy, abych to trochu „zženštila“. Už mě někdy nebaví stále všechny opravovat, že to není chlapeček. Jindy je mi to fuk a nechávám ostatní v jejich interpretaci dcerky oblečení.
Dobrý den, při čtení vašeho článku, zejména té části, zda charity zvládnou všechno přebytečné oblečení roztřídit, uložit atd., mě napadá, co kdybyste o akci řekli přímo lidem, které oblečení potřebují. Přišli by si vybrat sami. Oblečení, alespoň některé, by nemuselo jít přes pomáhající organizace. Mám na mysli lidi využívající azylové domy, matky samoživitelky, nízkopříjmové rodiny. Asi by neměli co na výměnu, dá se ale vymyslet, že část akce by byla nevýměnná. Stejně, jak píšete, to co zbude, odvážíte. Přimlouvám se za větší propagaci. Na místech, na kterých se to dozví ti, kdo haldy oblečení nemají.
Díky, Štěpánko, za doplnění. Určitě je to něco, o čem by mohl přemýšlet každý organizátor dopředu. Zejména, když už tak jako tak domlouvá spolupráci s charitou.
Nabídla bych přebytky ve skupině na Facebooku Klub svobodných matek. Vetsina mamineka velmi hluboko do kapsy a oblečení na děti i pro sebe by uvítaly! Taky právě jede akce České televize, sbírka oblečení a oni nabízejí místo pro takové věci a pak distribuují právě maminkám ze zmíněné skupiny i jinam. Možnost jak udat přebytečné věci je hodně, není potřeba to cpát charitě… Potřebných lidí je fakt hodně, jen je potřeba dát dohromady nabídku s poptávkou 😁
Díky, Martino, za doplnění. Doplňuji rovnou odkaz na skupinu, hlavně tedy pro organizátory podobných akcí:
https://www.facebook.com/groups/754186034772387/