Co když se stydím někomu svůj domov ukázat?
Víte, co má společného 100% mých klientek, u kterých jsem osobně asistovala s tříděním a vyklízením věcí u nich doma?
Styděly se.
- Styděly se, že nemají dostatečně uklizeno.
- Styděly se, že by to přeci měly zvládnout samy.
- Styděly se, že by měly umět třídit, když si přečetly tu a tu knihu.
- Styděly se, že to tak dlouho odkládají.
Je normální cítit ostych, když k sobě domů pouštíme cizího člověka? Navíc takového, který bude chtít vidět i vnitřek našich skříní?
Ano, je to normální. Přeci jen ukazujete cizí osobě svůj osobní, až intimní, prostor. Možná bych to mohla metaforicky přirovnat ke svlékání. Také se nesvlékáme před každým.
Podobně je to i s našimi domovy. Do svého domova si pouštíme jen nejbližší okolí, jen některé kamarády nebo ani ty ne.
Stydím se. Nemusí vidět, jaké to je u nás
V naší kultuře můžeme celkem snadno cítit tlak a očekávání na to, že domácnost máme zvládnout samy. Máme po práci nebo na rodičovské zvládat běžný provoz, běžný úklid a ještě i ten dlouhodobější v podobě pravidelného třídění a vyklízení kupících se věcí.
Ale realita může být jiná. Máme náročnou práci. Máme zdravotní komplikace nebo aktuálně složitou životní situaci. Nebaví nás uspořádávat si věci. Máme jiné priority.
Nechceme být souzené za to, jak to u nás doma vypadá. Nechceme být v tomto ohledu hodnocené nebo vysmívané. Stydíme se zvlášť když cítíme, že kolem sebe máme opravdu moc věcí.
Za mne je zcela v pořádku tyto obavy mít. Ne, nemusíte si svůj stud vyčítat. Nemusíte se jím nechat paralyzovat.
Bude se dívat na moje obnošená trika. Bude si říkat, že jsem bordelářka. Co si asi pomyslí, že v tomhle žiju?
Postupně budujeme důvěru a stud opadá
Během společného třídění si postupně s klientkou budujeme vzájemnou důvěru. Opadá ostych. Svěřuje mi své myšlenky, strachy a přání. Postupně chápu, co je pro ni složité a co naopak snazší.
Mluvíme také o tom, jaké chyby jsem udělala já sama. Čemu se po letech směju nebo o čem vím, že i mně pořád dělá problém. Nikdo není dokonalý.
Když si k sobě pozvete někoho na pomoc, neznamená to, že sama nemůžete třídit také. Neznamená to, že to neumíte.
Jen jste se rozhodla, že s tím nyní potřebujete pomoci. Jak říká Kate Northrup, autorka knihy Dělej méně,: „Jen silná žena pozná, kdy je čas požádat o pomoc“.
Tak se nestyďte o mou pomoc požádat. Přečtěte si reference klientek, u kterých doma jsme už pomáhala, abyste si udělali lepší představu, čeho spolu můžeme dosáhnout.
Pomáhám s tříděním nahromaděného, tak se pojďme domluvit blíž. Dám vám své dvě pomocné ruce k tomu, abyste se už konečně posunuli od nakupeného k prázdnějšímu.
