4 důležité důvody, proč nakupuji z druhé ruky
Nakupuji z druhé ruky. Celkem často. V kamenných prodejnách nebo přes internet. Nestydím se za to. Je to pro mne reálná varianta, kterou zvažuji třeba při pořizování oblečení, hraček, výbavy pro miminka nebo knížek.
Čas od času mě napadne, proč nakupování z druhé ruky není u ostatních lidí tak samozřejmé? Proč se mu apriori brání? Proč je „second hand“ něco, co je ani nenapadne?
Nové nebo použité?
Jasně. Určité věci chceme mít nové. S dlouhou zárukou, bez čekání a bez domlouvání s neznámým člověkem. I já kupuji nové věci. Také vím, že nakupování z druhé ruky má i své stinné stránky. Na ně se ale dnes zaměřit nechci.
Dneska jsem s vámi chci sdílet své důvody, proč před nutným nákupem zvažuji i možnost koupě z druhé ruky. Zvažuji ji i v případech, kdy nejsem nucena finančními nebo jinými okolnostmi. Proč?
Tady jsou mé 4 důvody, proč hrdě nakupuji z druhé ruky.
Důvod 1: podporuji konkrétního prodávajícího
Nejdůležitějším důvodem k nákupům z druhé ruky je pro mne podpora šetrného chování druhých.
Když si kupuji něco použitého, kupuji to od konkrétního člověka. Šetrného a žijícího někde v České republice. Se smýšlením, které je mi blízké. Často bych ho mohla nazvat i minimalistou.
Svým nákupem od něj přímo podporuji jeho chování. Podporuji to, že se rozhodl věc rovnou nevyhodit, ale nabídnout ji dalším lidem. Aby mu doma nezabírala prostor ve skříni, na půdě nebo ve sklepě. Aby za ni dostal část peněz, které dříve vynaložil.
Oceňuji, že prodávající investoval do transakce také další cennou komoditu – svůj čas. Odnesl věc do bazaru, vyfotil ji k prodeji na internetu, zabalil ji a odnesl na poštu. Všechno místo toho, aby ji hodil do nejbližšího směsného kontejneru.
Zrovna nedávno jsem přes internetový bazar koupila od jedné maminky softshellovou bundičku. Nepoužitou, s visačkou. Měla ji jen jako pojistku a nikdy svým dětem neoblékla…
Důvod 2: chci, aby ostatní kupovali ode mě
Tento důvod úzce souvisí s předchozím bodem. Když kupuji od jiných lidí z druhé ruky, věřím, že na oplátku zase jiní budou kupovat nevyužité věci ode mne. Prostě dle rčení: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“
Zatím mi to funguje dobře. A že těch věcí za posledních pár let bylo…
Občas neodhadnu, co je prodejné a co už ne. Co neprodám, daruji nebo využiji jinak. Nejraději prodávám přes Aukro za nízkou cenu (své zkušenosti s prodejem přes aukce jsem sepsala do jednoho celého bonusu k mému eBooku). Nevydělám majland, ale koloběh věcí funguje dál. To pro mě stojí za to.
Stejně tak důležitá mi přijde vzájemná důvěra v tento způsob prodeje. Když pravdivě popíši všechny „defekty“ vyřazeného kousku, ví druhá strana, s čím počítat. To znamená, že příště zase zváží variantu nakupování z druhé ruky.
Více o tom, jak vytřiďovat své nepotřebné věci z domácnosti, najdete v mém eBooku zdarma.
Důvod 3: získám prověřené kusy
Mým třetím důvodem k milému nakupování z druhé ruky je historická prověřenost. Hlavně u hraček a oblečení. Jak to myslím?
Nikdo vám asi nebude prodávat hračku, která v domácnosti nevydrží ani týden „reálného testování dětmi“. Takovou totiž většinou se znechucením nad dnešním plastovou nekvalitou vyhodíte rovnou do popelnice.
Co vám někdo prodává z druhé ruky, je totiž většinou to, co má něco za sebou a vydrží to. Majiteli přijde líto takovou hračku vyhodit, když může sloužit dalším dětem.
Našim posledním úlovkem jsou doplňující dílky k dřevěné vláčkodráze s mašinkami a vagónky. Trochu ohrané, ale funkční a prověřené. Díky dřevu vydrží rozhodně déle než pro jedno dítě.
U oblečení je to obdobné. Kus, který se páře a rozpadá po třech vypráních, asi neponesete do bazaru. Nikdo by ho nechtěl. Ale kus, na kterém není nošení skoro ani vidět, se nabídnout odvážíte. Oprané oblečení údajně také obsahuje méně chemických zbytků z barvení tkaniny (vyplavují se praním) než stejné nové.
Důvod 4: je to šetrné ke zdrojům
Posledním důvodem je šetrnost ke zdrojům. Možná se to rozumí jaksi automaticky, ale raději to zmiňuji.
Když nakupuji z druhé ruky, zpomaluji tím cyklus výrobku (výroba – distribuce – prodej – používání – odpad). Vše se hned nemusí vyhodit a stát odpadem.
Na výrobu věcí totiž někdo z nás musel vynaložit nějaké zdroje. Materiál, práci, čas, palivo. Mnohé tyto zdroje vyčerpáváme na Zemi jednou provždy. Nedají se obnovit. Jako minimalistce mi stojí za to tyto zdroje v rámci svých možností šetřit. Kapka v oceánu konzumu? Pro mě ne.
A co vy? Jaký je váš dobrý důvod, proč nakupujete z druhé ruky?
P. S. Fotky jsou tentokrát trochu narychlo. Jak vidíte, oběhávání „fotogenických“ sekáčů si nechávám na jindy.
Uložit
Všechny vaše důvody vás rozhodně šlechtí a máte pravdu, že všechno nemusí hned skončit jako odpad. Oblečení málokdy vyhazuju, většinou nabídnu mladší sestřenici, a co si nevezme, dám do sos kontejnerů na textil, takže vím, že to oblečení bude ještě nějak využito či zpracováno.
Sekáčům jsem celkem propadla v prváku na vysoké, hlavně kvůli nízkým cenám a taky to byla sranda, každý kousek byl originál a v životě se mi nestalo, že bych potkala spolužačku ve stejném oblečení. Jenže časem jsem si uvědomila, že jestli chci, aby mě na budoucích pracovních pohovorech brali vážně, potřebuju nové sako, nové šaty a nové halenky. Taky jsem si zpětně uvědomila, že většinu věcí ze sekáče ani pořádně neunosím, naopak spíš objevím ten důvod, proč je tam někdo dal…tady dírka, támhle flek, je to krátké, je to křivé, atd.
Takže do sekáčů už moc nechodím, ale znám pár dobrých, kde určitě není marné pořizovat třeba oblečky pro miminka, která z nich za pár měsíců stejně vyrostou.
Souhlasím, Radko. Někdy právě ta dostupnost levných oděvů z druhé ruky způsobuje nechtěně opak – zbytečné nákupy a hromadění neunositelných kusů doma. Není to samo-spásné. Chci článkem říci spíše to, že obecně nakupování z druhé ruky je možnost, kterou nemusíme zavrhovat.
Jste úžasná.Ekologické= ekonomické.Mám stejné smýšlení.
Děkuji, Hanko. Jsem ráda, že takto neuvažuji jediná.
Nerada používám nové věci, jsou cítit chemikáliemi z výroby, a to nejen oblečení ale i spotřební zboží a hračky, Nemám z toho nového pachu co nové věci vyzařují dobrý pocit. Proto bych třebas ani nechtěla bydlet v novostavbě. Raději upřednostním již provětralé zboží :-), Dnes jsem balila dceři sešity a učebnice do školy a musela jsem rozdýchávat ten chemický puch co se z toho linul, jenže sešity pro prvňáčky se v bazaru nedají koupit.
Chápu. Naštěstí z mé zkušenosti ta „chemická novota“ časem zmizí. I když teď máme třeba nové punčocháčky, kde je to extrémní. Jsou kvalitní, tak jsou již několikáté, které máme. Z nich se line tak nepříjemně silná a umělá vůně pracího prášku a aviváže, že vyvane až po několika praních.
Vidíte, ten třetí důvod teda rozhodně neplatí obecně. Já naopak prodávám většinou věci, které jsem koupila nevhodně, které nevyužíváme, které mít nechci, které nám někdo věnoval, aniž by tušil, že jsme proti takovým věcem (chodítko atp.). Prověřené věci (většinou hračky či dětské oblečení) dávám kamarádům (s dětmi) jako dárek, protože chci, aby je využíval někdo, kdo je mi blízký a koho mám ráda. Takže kdo kupuje ode mě, rozhodně nic moc prověřeného nezíská… Jinak díky za další článek!
Děkuji, Aničko, za komentář. Souhlasím s vaší připomínkou, že když se zbavuji něčeho, co mi nevyhovuje, nemám to prověřené. V těchto případech se snažím hrát fair play. Např. uvést: prodávám tento dřevěný xylofon, protože ho nelze naladit. Ať si každý posoudí, jestli to je pro něj důležité nebo ne.
Ano, pokud jsou poškozené, je samozřejmě fair play na místě.
Ale dám příklad svých posledních pár prodejů / darů přes online inzeráty: 1) lehátko pro miminka – dostala ho kamarádka jako dárek a poprosila mě, abych ho prodala. Já bych tam nejraději napsala: je to pro vaše děti totálně nezdravé, nepodporuje to jejich přirozený vývoj atd. Ale to bych to stěží prodala. 2) dřevěné ikeácké chodítko – totéž, až na to, že jsme si ho pořídili (použité) sami, ještě než jsem se do tématu pořádně začetla, 3) „neopren“ pro miminka – koupili jsme pro jistotu na několikatýdenní dovolenou v květnu k Atlantiku, ani jednou nevyužili, protože se naše dcerka raději cákala nahatá za deště v ledové vodě. To jsem ale do inzerátu taky nenapsala. 4) jídelní židlička – koupili jsme rostoucí a zbavovala jsem se té naší původní retro, která je fajn až na to, že do ní dítě nemůže (když už je trochu větší) samo vlézt. To dost rodičům nevadí, řekla bych, pro mě je to mínus. Ale proč to tam psát, každý to vidí sám. 5) koš na plenky – používali jsme ho první tři měsíce, ale jednak byl celkem malý, jednak počůrané (látkové) plenky nijak nesmrděly, takže jsme je mohli nechávat v otevřeném prádelním koši. Do inzerátů jsem napsala rozměry.
Zkrátka pro mě třetí bod neplatí, a proto budu i nadále zdravě podezřívavá k internetovým prodejcům použitých věcí 😉 Ty opravdu milované/prověřené kusy se buď předávají v rodině / v okruhu kamarádů, anebo se tak moc používají, až se dopoužívají, tak je to alespoň u nás.
Ty příklady jsou dobré. Je třeba přemýšlet hlavou, co opravdu chci pro sebe, svou rodinu a dítě. Nevyhneme se tomu, ať to vidíme od někoho v inzerátu nebo nové v eshopu.
Jj, jak to jde, kupuju věci „z druhe ruky“. U oblečení vlastně téměř výhradně. Důvod – ekologické chování, nižší cena, předpokládám, že se mi hned nerozpadne a víc mi vyhovuje výběr zboží. U ostatních věcí zvažuju vždycky.
Taky rada nakupuju z druhe ruky, hlavne obleceni pro celou rodinu a hracky pro deti, nove porizujeme vlastne hlavne boty. U hracek je ale trochu nevyhoda, ze casto nenachazim v inzeratech to, co zrovna potrebuju, takze casto nakupuju nove. Ale beru to tak, ze co koupim prvorozenemu, maji zase „z druhe ruky“ dalsi deti v poradi 🙂
Libí se mi, Inko, že tuto možnost zvažujete. Ne vždy je to, co chceme pořídit, zrovna k mání z druhé ruky. Dědění po sourozencích je klasika. Také nás to čeká. Jen jsem trochu nejistá, jak to bude probíhat. Synovi dávám odpovědnost za jeho hračky a tohle vlastně znamená, že ty hračky už přestanou být jeho.
A někdy se dost neradi vzdávají oblíbených kousků oblečení a hraček ve prospěch menších sourozenců. Dokonce i věc, která stačí mít v domácnosti jednou, ale dostalo ji jedno dítě, může být problémem, když jí chce používat jiné. Pro mne to znamená – konvičku děti mají, pro dcerku to znamená – konvička je moje a já budu rozhodovat, jestli s ní může někdo zalévat ;-).Na to odpovídám, že nebudeme kupovat 5 konviček, abychom mohli všichni zalévat, ale ze strany dítětete je to pochopitelné. Jinak nákup v sekáčích využívám také velmi hojně, předávání již nepotřebného dětem přátel a sourozenců je samozřejmostí, pytle na textil také plníme a sem tam i něco prodáme. Hodně také dědíme, zejména sportovní vybavení. Na druhou stranu mám zkušenost s obchodem sestry s kojeneckým zbožím – prodávali pouze českou výrobu a moc pěkné a praktické věci. Ale nakonec mají z obchůdku sekáč, i když jen pro děti. Nové věci se tak dobře neprodávají… Věcí je strašně moc!
Markéto, krásně jste to zakončila: „Věcí je strašně moc“.
S tím děděním bych byla opatrná, i mladší by měl občas dostávat nové věci, mohlo by se to pak projevit na psychice a vztazích v rodině, když by dostával menší podíl nových věcí, než starší. Děti jsou v tomhle hodně všímavé…
Rozumím, děkuji za připomenutí. Jsem ze tří dětí (nejstarší) a vybavuji si, že mladší sourozenci tohle někdy špatně nesli. Občas musí být holt i něco nezděděného po starších sourozencích.
Dobrý den, děkuji za zajímavý článek a dovolím si přidat svoji zkušenost. Omlouvám se předem, jestli to bude trochu zdlouhavé…. Před dvěma lety jsem se vdávala a ze svatby nám zůstalo moře věcí (něco nakoupené, něco hand made), a já si nedovedla představit, že bych se jich zbavila. Vždyť jsou to věci z naší svatby! Mašličky, cylindr na auto, květinkové ozdoby na kostelní lavice, organza ze svatebního stolu, slunečník na focení…Chtěla jsem si všechno schovat na památku. Pak přišlo otěhotnění a zahledění se do věciček pro miminko. Svatební věci jsem přehodnotila, do krabice pečlivě uschovala jen část svatebních „suvenýrů“ a zbytek dala na internetový svatební bazar beremese. Kupodivu se to krásně prodávalo, já měla radost a začala rovněž nakupovat miminkovské potřeby (něco nové, něco bazarové). Oblíbila jsem si modrého koníka a emimino. Vždy bylo vše bez problémů, měla jsem štěstí na poctivé a zodpovědné kupující a prodávající. Až letos v červnu, kdy naše dceruška slavila první narozeniny, jsme jí chtěli pořídit hračku – mluvící hrnec. Znali jsme jej od našich dnes už velkých neteří a těšili se na ty srandovní melodie, které hrnec zpívá. Ale protože nová hračka stojí téměř tisícovku, rozhodli jsme se pro bazar. Opět na netu. Vybrala jsem si maminku, která jej nabízela za příznivou cenu (i když to nebyl úplně ten nejlevnější inzerát), akorát mě zarazila jiná barevná kombinace hračky, ale ujistila mě, že je to právě ta hračka, která je běžně v prodeji. Nejenom, že hračka nedorazila do data dceřiných narozenin, celý obchod trval snad měsíc, paní mi psala, že se jí pokazil počítač, a že čekala na výplatu kvůli koupi nového. Pak hrnec přišel, hrál naprosto jiné melodie a jedno „mluvící čidlo“ nefungovalo. Napsala jsem paní slušný mail, že to není hračka, která je běžně v prodeji, že se patrně jedná o nějaký starší typ, navíc částečně nefunguje, a požádala jsem o vrácení peněz, s tím, že jí balík pošlu zpátky. Paní mi odepsala, že v ničem nepochybila, a že mi peníze nevrátí. Do hodnocení tohoto obchodu jsem tedy pravdivě napsala, že se obchod týkal hračky, a že mě paní zklamala. Nijak jsem to dál nerozváděla. Ovšem paní se mi náležitě pomstila a do hodnocení mi psala příšerné pomluvy, pak už se do toho vložil i administrátor. Já jsem se bránila a popsala tam tedy podrobně a pravdivě všechno od začátku až do konce, jak to bylo, nenechám na sebe házet špínu. Pak jsem viděla, že několikrát navštěvovala můj profil na bazaru, vždy s několikadenním odstupem, vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit. Nevím teď, co mám dělat, jestli si mám na bazaru ten obchůdek zrušit a založit jinde. Její spisy, které tam zůstaly, mi kazí reputaci. Máte prosím nějakou radu, jak se dá před takovýmito lidmi ubránit? A platíte zboží vždycky předem? Je to moje první špatná zkušenost s bazarem. Děkuji za trpělivost při čtení, s pozdravem Jitka.
Děkuji, Jitko, za komentář. Mně se zatím nic podobného nestalo, a proto vám nemohu popsat nějaký svůj konkrétní případ. Ano, za zboží platím prakticky vždy předem.
Zkusila bych se ještě jednou kontaktovat administrátora a požádat o nějaké smírčí řešení pro obě strany (vymazání pomluv atd.). Tyto portály mívají etické chování zakotveno i v podmínkách užívání jejich služeb.
Pokud to nepomůže, zvážila bych jednu z možností:
1) Zcela si vymazat starý profil a založit nový pod jiným jménem. I za cenu smazání jinak „dobré“ historie.
2) Napsat pod danou transakci vysvětlující komentář pro nakupující od vás. Zcela věcný (na této fotce je to, co jsem chtěla koupit, na této fotce je to, co jsem obdržela). Každý si pak udělá svůj názor sám.
3) Dát tomu čas. Můžete se porozhlédnout po jiné prodejní skupině, třeba na Facebooku. Rostou tam každým týdnem jak houby po dešti.
Byla by moc velká škoda, aby vám jedna transakce vzala chuť to minimalizování vaší domácnosti a k šetrnějšímu nakupování.