Jak nakupovat nábytek z druhé ruky. Tohle si přečtěte, než se do toho pustíte
Židle k jídelnímu stolu, kožený gauč, palanda, zrcadlo, konferenční stolek, křesla, dvě komody a psací stůl. To je výčet nábytku, co jsme si pořídili do současné domácnosti z druhé ruky. Nelitujeme. Dlouho šla tahle kategorie použitých věcí mimo mě. Přeci jen během stěhování, bydlení v podnájmech a rekonstrukce jsme se nábytku hlavně zbavovali, ne jej pořizovali. Od loňska se zas a znova utvrzuji v tom, jak je nábytek z druhé ruky boží a často zbytečně opomíjený.
Je to samostatná kategorie, o které jsem tady na blogu ještě nepsala. Jdu to napravit :-).
Sepsala jsem body, které vám z pohledu nakupujícího pomohou ujasnit, do čeho jdete. Ať už to budete dělat kvůli ceně, originalitě nebo ekologii. Mimo důvodů PROČ najdete v článku praktický postup, jak nábytek sháním, a tipy, co si zjistit dopředu. Pak už jen lovu zdar!
Další články k tématu nakupování z druhé ruky:
- 4 důležité důvody, proč nakupuji z druhé ruky
- Oblečení pro miminka, 5 tipů pro rodiče fandící minimalismu
Hledání a kapka štěstí
Nakupování nábytku z druhé ruky není to pro každého. Chce to čas, trochu hledání a kapku štěstí.
Pak najdete doslova poklady, co překonají i možné zádrhele (jako špatnou komunikaci s prodávajícími) a obavy.
Často se uvádí, že si tak domů můžete donést blechy, štěnice nebo červotoče. Nevím, my jsem si zatím žádné breberky domů nezanesli. Pokud začínáte, nejsnazší, nejbezpečnější, a tak nejméně problematické jsou asi stolky a židle bez polstrování.
Proč nakupovat nábytek na inzerát nebo z bazaru?
Bod číslo jedna. Za menší nebo stejné peníze dostanete výrazně kvalitnější kusy než z průměrného nábytkového řetězce. Proto to také dělám. Sehnali jsme bytelný celokožený gauč ve výborném stavu za 4000 Kč. Kolik by stál nový, tak pětkrát tolik?
Vyřešíte tak dočasně či úsporně vaše bydlení. Právě potřebujete dětskou postýlku, ale za pár let ji vyměníte za běžnou postel. Případně nábytek na chatu nebo do podnájmu, ze kterého se budete zase stěhovat.
Při nákupech natrefíte na originální, jinak nesehnatelné, kusy. Kusy s historickou patinou, s příběhem. Legendární stůl Pavouk od designéra Jindřicha Halabaly v Ikee nemají…
Podporujete tím ostatní v nevyhazování, šetrnosti, ekologii. Částečně tak bráníte vznikání odpadů. Zároveň volíte variantu bez obalů. Jestli jste si kupovali v poslední době nový kus nábytku, tak asi víte. Vždy je tolik kartónů, krabic, fólií, bublinek, co zbudou po vybalení a smontování.
Poslední PROČ: věc si osaháte a zkontrolujete na místě. Uvidíte, jak se chová a vypadá po letech používání. Eliminujete tak vyloženě nekvalitní řetězcové kusy, které se nedají stěhovat (protože se vám rozpadnou při rozmontování atd.) a první majitel je jejich poslední.
3 kroky k vysněnému nábytku z bazaru
Jak tedy na to prakticky? V zásadě udělám tyhle 3 kroky:
- Zmapuji si terén.
- Vím dobře, co hledám. Ujasním si styl, rozměry, materiál.
- Jakmile se to objeví, jednám rychle a férově.
Krok 1 – Zmapuji si terén
Vyhledávám primárně v internetových bazarech, nejčastěji bazos.cz a sbazar.cz. Je tam mnohem větší výběr a mohu se rozhodnout dřív, než pojedu na místo.
V zásadě tam narazíte na tři druhy inzerátů. Ty klasické od jednotlivců prodávající jednotky kusů. Pak viditelné „bazary v bazarech“, tedy kamenné bazary, které používají inzertní portály jako takový svůj e-shop s velkým dosahem.
Třetí skupinou jsou různí překupníci a v podstatě větší subjekty, kteří se rádi tváří jako jednotlivci (mají uživatelské jméno se jménem a příjmením). Poznáte je tak, že mají pod svým jménem tak čtyři stovky inzerátů a není možné jim dopředu zavolat nebo poslat SMS.
Rádi se zaměřují na retro nábytek z 60. až 80. let, který je teď trendy a dá se na něm vydělat. U této skupiny prostě musíte risknout a věc ověřit až na místě. Spíš se jim vyhýbám.
Z mé zkušenosti jsou dobrými partnery:
- lidé, co se naráz a rychle potřebují zbavit nábytku z dědictví či před rekonstrukcí,
- lidé, co se stěhují,
- podnikatelé, co rozprodávají nábytek ze zkrachovalých hospod, kaváren, penzionů (bývá kvalitní a je ho dostatečný počet stejných kusů).
Hned od začátku si hlídejte lokalitu. Pro komodu asi nechcete jet 300 km. Prodej nábytku je z podstaty velmi lokální (to je jeho nevýhoda i výhoda zároveň). Omezte si filtrem lokalitu, ať vidíte jen to relevantní v okruhu např. 20 km.
Menší kusy lze teoreticky posílat poštou, ale raději s tím nepočítejte. S balením a dopravou je spousta práce. Prodávající dá vždycky přednost tomu, kdo si kus vyzvedne osobně.
Krok 2 – Vím dobře, co hledám. Ujasním si styl, rozměry, materiál
Nechcete se v inzerátech ztratit a trávit jimi dlouhé hodiny? Ujasněte si dopředu co nejpřesněji, co hledáte.
V jakém má kus být stylu, z jakého materiálu, v jaké barvě a v jakých rozměrech (ty si napište, ať je víte i za týden :-)). Hledáte konkrétní kus nábytku, přesnou značku nebo název?
Z toho vám vyplynou klíčová slova, podle kterých vyhledávejte. Chce to trochu cviku. Někdy je to „botník“, jindy „skříňka“ nebo „komoda“. Co je pro jednoho „židle“, je pro druhého „polokřeslo“.
Dobrá klíčová slova vám napoví i „podobné inzeráty“ dole. Sice jsou to nerelevantní inzeráty zdaleka, ale třeba tam objevíte další klíčová slova pro to, co hledáte. U nábytku z Ikey zadávejte notoricky známé série, jako Pax, Hemnes, Poang. Lidé je znají a obvykle v textu inzerátu uvádějí.
Tím, že na druhé straně bývají lidé zcela nezkušení v prodeji nábytku, nemůžete se jen na klíčová slova spoléhat. V téhle fázi už začínáte mít nabídku v oku a poznáte vysněný typ židle Ton jen podle fotky :-). Budete ji tak mít za 150 Kč/kus, protože se vyprodává ze sokolovny a značku nikdo neřeší (jinak by byla od překupníka za 990 Kč). Gratuluji, právě jste zúročili vaše mapování terénu.
Většinou čekám na ten správný kus nábytku několik týdnů.
Co si zjistěte dopředu
V poblouznění nalezeným inzerátem si nezapomeňte potvrdit:
Jaký je skutečný stav nábytku?
Nejdůležitější otázka ze všeho. Použité a použité bývá rozdíl.
Ptejte se a nepředvídejte. Neodpovídejte si sami dopředu (Je to z masivu, že? Dojedete na místo a je to jen dřevotříska.) Pokládejte prodávajícímu raději otevřené otázky:
Jak dlouho a kde věc používali?
Jaké má vady?
Z jakého je materiálu?
Rozumný prodávající vám dopředu odpoví. Fotka totiž zakryje nebo neukáže vše. Před převzetím a zaplacením věc ještě reálně na místě zkontrolujte.
Naopak, relativně běžně narazíte na nábytek, který je de facto nepoužitý. Jako křesla na kojení, která se nakonec nepoužívala.
Jaké jsou rozměry?
Samozřejmost, řekli byste. Přitom tak často chybí díky ledabylosti prodávajících. Tohle je základ. Když se vám křeslo nevejde do obýváku, protože na fotce vypadalo menší, je to dost problém. Metr každopádně s sebou.
Když už jsme u těch rozměrů. Hodí se si také jednou přeměřit, jak maximálně dlouhé a široké kusy se vám vejdou do auta. Ušetříte si tím nepříjemná překvapení později.
Co se do vašeho auta nevejde, dá se řešit najatou autodopravou. Např. u nás v Plzni jezdí spolehlivý soukromník s velkou dodávkou, který rozměrnější nábytek z bazarů a inzerátů běžně rozváží (gauče, postele). Za tři stovky nám v rámci města dovezl velkou dětskou palandu a ještě ji pomohl prodávajícímu rozmontovat a vystěhovat.
Kde se nábytek doopravdy nalézá? Kde si ho vyzvednete?
Ne vždy je to totiž v místě, které je v inzerátu uvedeno. Někdo uvádí své trvalé bydliště, ale nábytek má na chatě. Jiný prodává nábytek svým rodičům a ten je ještě u nich v domě. Někdy je uvedeno Plzeň, ale je to ve skutečnosti půl hodiny cesty z Plzně.
Potvrďte si i cokoliv dalšího, co je pro vás důležité (způsob uchycení do zdi, zda je to cena za kus nebo celkem apod.).
Krok 3 – Jakmile se nábytek objeví, jednám rychle a férově
Když víte, že je TO ono, jednejte rychle.
Věc si rezervujte a hned navrhněte konkrétní den a čas, kdy si nábytek vyzvednete. Žádné možná příští týden, jestli mi to vyjde.
Vašim přístupem a způsobem komunikace dáváte jasně najevo, jestli o věc máte vážný zájem nebo ne. Platba předem totiž není obvyklá (což bývá u jiných inzerátů jasný důkaz, že věc chcete).
Při vyzvedávání si nezapomeňte vzít s sebou i nějakou deku, popruhy, provazy, fólii nebo další pomůcky k uchycení a zabezpečení nábytku v autě nebo v přívěsu.
Shrňme si to ještě jednou – jak na nábytek z druhé ruky
- Nejdete nakupovat online do e-shopu.
- Ujasněte si dopředu co nejpřesněji, co hledáte.
- Buďte trpěliví, mapujte terén a vyčkávejte na dobré nabídky.
- Než se někam vydáte, potvrďte si skutečný stav nábytku, rozměry, cenu a místo vyzvednutí.
- Jednejte a komunikujte rychle a spolehlivě.
Přeji vám dobré bazarové úlovky.
P. S. Máte doma nějaký nábytek z bazaru? Vyhýbáte se mu obloukem nebo už jinak nábytek nenakupujete? Podělte se o to se mnou v komentářích. A díky za sdílení článku i do dalších internetových vod těm, co by si jej rádi přečetli.
Poznámka: Článek není sponzorovaný.
Děkuji za „nakopnutí“ , právě zařizuju byt od podlahy po strop (prostě je úplně prázdný) s omezeným obnosem a tvůj článek mi byl inspirací, abych krom sjíždění katalogů levného nábytku zabrousila i do bazarů. Už se houpu v Ikea poang křesle a za pár dní si jedu pro skříň 🙂 Ještě postel pro návštěvy by to chtělo..
Skvělé, přeji ti i další dobré úlovky. Ty katalogy někdy vypadají lákavě, ale na živo to často vypadá o dost hůř (nemluvě o výdrži atd.).
Doma nábytek z druhé ruky máme, ale vždy jsem to vnímala spíš jako dočasné řešení (dětské věci nebo třeba nábytek po bývalých majitelích) s tím, že později pořídíme něco nového nebo přímo na zakázku.
Nejvíc limitující je pro mě asi absence auta a 4. patro bez výtahu. Pokud si vymyslím něco z druhé ruky, nejsem schopná to pak sama vyřešit a přidělávám tak práci svému muži. No a ten moc nadšený není.
Ale asi zkusím pohledat, jestli v okolí nemáme taky nějakého šikovného stěhováka. 😉
Já mám auto (velké), v paneláku naštěstí výtah (ale malý) , ale i tak ze mě přítel není nadšen, že furt někam něco taháme a stěhujeme. A stěhujeme i když kupuju nové (protože zaplatit několik set za to, že mi to dodávka vysype před domem a nahoru to stejně potáhneme my, tak to se mi nechce, to nezapadá do snahy ušetřit, že. Nechala jsem si dovézt jen kuchyň, která byla zdaleka a bylo jí fakt moc).
A ad dočasné řešení – zrenovovala jsem staré židle TON a doufám, že s námi zůstanou ještě dlouhá léta, měnit je nemám v plánu.
Zkuste, někdy mívají nabídku také jako „autodoprava“. My na toho našeho narazili úplně náhodou. Prodávala jsem dvoumatraci a pán, co si jí ode mne koupil, poslal místo sebe pana stěhováka. Ten byl sdílný, zvlášť když viděl, že se také budeme stěhovat, hned nám nabídl své služby.
Pro mne je K.O. to riziko štěnic. Stůl asi ok, gauč či křeslo nikdy. Fakt se jich nebojíte?
Popravdě u komod a stolů ne. Ten náš kožený gauč byl od tak dobrých majitelů, že jsem pochyby neměla. U starších křesel bych stejně asi uvažovala o přečalounění. Židle jsme sháněli ze zásady bez čalounění, protože s malými dětmi se mi mnohem lépe otírají a udržují.
Pred piatimi rokmi som sa presťahovala do nového domu bez vlastného nábytku a s veľmi obmedzeným rozpočtom. Potrebovala som rýchlo a lacno vyriešiť zaradenie. Všetko som kúpila v bazári, z ponuky čo bola vtedy aktuálna. Mala som šťastie. Veci boli kvalitne, malo použité, za dobrú cenu a fungujú dodnes: postel, komody, nočné stolíky, sedačka, skrinky, tv stolík, jedálenský stôl a stoličky. A aj ďalšie veci ako chladnička, sporák, umývadlo ma stali dokopy pár stoviek eur. Pred tým som mala výhrady voči second hand nábytku, ale teraz tomu veľmi fandím. Za zlomok ceny kúpite peknú použiteľnú a už odskúšanú vec, ktorá Vám bude slúžiť ešte veľmi dlho. A mnohokrát jedinečné kusy z masívu s historickou hodnotou.
Fandím tomu taky. Chce to tedy vybírat, prodávají se i velmi nekvalitní kusy nebo kusy, jejichž renovace je časově a cenově nákladná a ne každý to odhadne dopředu.
My sme sa pred piatimi rokmi presťahovali z maličkého jednoizbového bytu v meste do domu so záhradou na dedine. Na kúpu domu sme dali všetky peniaze a prvé mesiace sme spali na na nafukovačkách a okrem echa v dome sme nemali nič :D. Postupne sme dostali jedálenský nábytok po starkých, sedačku s kreslami od kamošky, postel od kolegyne, stolík do obývačky od sesternice a všetky skrinky na knižky, ktorých je neúrekom sme riešili z Facebookových bazárov, a taktiež kopec vecí na záhradu, do domácnosti – čo bolo treba. Keď nám niečo chýbalo, okrem normálnych predajcov som prelustrovala aj dostupné bazáre a častokrát som to nakoniec vyriešila nákupom alebo darovaním z druhej ruky. Skoro na každú vec, na ktorú sa pozriem doma je darovaná od niekoho známeho alebo z darovacích skupín na Facebooku od cudzích ľudí, z bazáru, sekáču alebo nájdená na blšom trhu či swape. Trvalo to všetko dlhšie ale beriem to tak, že všetky veci, ktoré chceli byť s nami si našli k nám cestu a verím, že majú u nás šťastný domov 🙂 a teším sa že slúžia a neskončili niekde na skládke. Navyše, akoby zázrakom sa to všetko poskladalo do nejakého homogénneho celku a vyzerá to štýlovo a útulne.
Díky, Martino, za sdílení. Jo, občas ten kus prostě čeká přímo na nás.
My si bohužel s bazarovou sedačkou (ačkoli prohlédnutou) přivezli štěnice. Cokoli čalouněného už z bazaru nikdy.. 🙁
Chápu, čalouněné věci jsou rizikovější. Díky za sdílení.
Tak já se přiznám, že patřím k srabům, co se nábytku z druhé ruky vyhýbají jak čert kříži. 😀 Oblečení, doplňky, drobnosti do bytu (naposledy třeba velký stoletý džbán 🙂 ), knihy apod proč ne, ale nábytek – tomu nějak nedokážu uvěřit. Každopádně doma máme židle po zesnulé sousedce, které nám přenechala (a jedna z nich je má oblíbená) a druhé po babičce – tak si říkám že i tohle je jedna z možností. Článek jsem si ráda přečetla a troufnu si tvrdit, že některé rady, co uvádíte, se dají aplikovat při nákupu i jiných věcí.
Díky za názor. Jasně, to se také počítá, poděděný nábytek z rodin kolem nás :-).