Můj rok chození naboso

chození naboso, rok chození naboso, minimalismus, Marcela Sobotová

Máme tu úžasný květen. Sluníčko nás láká ven, zem se začíná prohřívat. Říkám si, že právě teď je dobrá příležitost vás motivovat k něčemu zcela přirozenému. K chození. K chození naboso.

Chození naboso ve zkratce

Také máte pocit, že je bosá chůze momentálně v módě? Otvírají se specializované obchody. Objevily se nové blogy. Vznikají komunity nadšených bosochodců. Dokonce se zakládají stezky se zajímavými povrchy určené pro chůzi bez bot.

Nebo je to ve skutečnosti záležitost nepatrné hrstky zájemců o alternativu, která ještě za našich babiček byla normou? Ať už je to tedy “in” nebo ne, ráda bych vám v tomto a v dalším článku zrekapitulovala svůj poslední rok bosého chození. Třeba jen proto, že u mne se zutím bot ledasco změnilo.

Nehledejte dále komplexní fyzioterapeutické pojednání o výhodách a nevýhodách bosé chůze. Na to nejsem dostatečný odborník. Berte mou rekapitulaci jako inspiraci k malé změně, se kterou můžete v májových dnech začít :-).

Jak jsem začala

Vlastně ani nevím, jak to před rokem vzniklo. Bosa jsem do té doby chodila výjimečně. Občas doma, občas v létě v trávě.

Pak mi přes nos přelétla myšlenka na “bosé” boty. Boty s minimální podrážkou, které silně připomínají chůzi naboso (někdy nazývané barefoot, z anglického “bare” bosý a “foot” chodidlo). Stručně bych je charakterizovala jako boty s velmi tenkou a ohebnou podrážkou. Nemají vyvýšenou patu (ani trošičku), ale jsou naopak dostatečně široké pro prsty a nárt.

Chvíli mne odrazovala vysoká cena. Když se mi ale v tu dobu rozpadly polobotky a já věděla, že stejně nějaké nové boty potřebuji, bylo rozhodnuto. Nejspíše ze zvědavosti, jaké to bude. Nebylo to z nějakého dlouhého logického uvažování a z cílené změny.

Začalo to tedy celkem nevinně. Po měsíci a půl čekání minimalistické boty dorazily. Jó, tehdy se muselo ještě čekat, až mi boty ušijí. Najednou jsem mohla chodit jakoby bosa každý den. Do obchodu, po městských chodnících, prostě všude.

chození naboso, Marcela Sobotová

Bosá chůze v teplém podzimu (7. listopadu 2015). Boty nasazujeme na konci vycházky do tramvaje.

Chodit přes patu nefunguje

Hned po několika prvních vycházkách jsem pochopila, že změna NENASTANE koupí nových bot. Budu muset k botám adekvátně upravit svůj styl chůze “vypracovaný” léty chození v běžné obuvi.

Ve zkratce netlumit hlavní nášlap patou. Jinak mě bosobotky rychle vytrestají namoženou a bolavou patou. Chození naboso se pak rychle změní v trpění naboso.

Mnozí fyzioterapeuti upozorňují, že dlouhodobé chození v barefoot obuvi bez správného “odrážení” celým chodidlem zdraví spíše škodí, než prospívá. Do té doby jsem můj styl chůze nikdy řešit nepotřebovala. Běžné boty tlumily mé nárazy na paty za mě.

Znovu-objevování přirozenosti

Jakmile jsem začala vědomě upravovat svůj styl chůze, příjemný efekt se dostavil. Znovu-objevila jsem svá chodidla. Dala jim přirozenou volnost a nechala je experimentovat. Nejprve v trávě, v písku, na jehličí. Později na tvrdších a méně pohodlných cestách.

Začala jsem si všímat různých teplot povrchů, po kterých jsem chodila. Tyhle změny jsou totiž velké. Třeba, když vyběhnete z chalupy na zelený trávník, připadá vám to jak jiné roční období.

Chodidla si večer po umytí spokojeně mručela. Tedy, rozumějte příjemně mravenčila a vstřebávala všechny našlapané vjemy. Jen rozličné svaly a šlachy na chodidlech a lýtkách (o kterých jsem dosud neměla ani páru) se musely chvíli “zajíždět”. Nový pohyb jim nebyl vlastní.

chození naboso, barefoot obuv, Marcela Sobotová

Adventní výšlap (19. prosince 2015). Tentokrát “už” v sandálech, na cestu přes město polobotky.

Moje meze

Od začátku jsem vše dělala v rozumných mezích. Jakmile jsem cítila, že nohy dostaly zabrat, dala jsem jim chvíli pohov. Za pár hodin nebo dní jsem mohla v chození naboso pokračovat. Chodidla se postupně utužovala a otužovala.

V létě jsem bosobotky sundala a vyměnila je za barefoot sandály. Na bezpečných místech pak chodila zcela bosa, stejně jako doma. Na podzim, když mi začala být zima od nohou, jsem si na doma uháčkovala pletené návleky (takové ty, co možná dáváte návštěvám). Na ven přioblékla teplé ponožky.

Nejsem extrémistka. Jako matka trávím hodně času venku v přírodě a na hřištích. Jakmile začalo mrznout, nazula jsem zpět své zimní pohorky s pěkně silnou podrážkou. Do dalších zimních barefoot bot jsem zatím investovat nechtěla.

Připadala jsem si jako s okovy na nohou. Jak jsem mohla něco tak těsného a těžkého nosit? I tak to ale byl pořád menší nedostatek, než mít po dvou hodinách postávání u skluzavky zmrzlá chodidla. S minimální podrážkou se prostě musím v chladu hýbat. Odhaduji, že měsíc a půl v zimě jsem chodila naboso jen doma.

chození naboso, barefoot, Marcela Sobotová

Jarní pokračování

Jakmile se letos trochu oteplilo, nasadila jsem zpět své bosé polobotky. Loňský bosý trénink je znát. Chodidla nijak neprotestují. Cítím, že jsou vytrénovanější a otužilejší. Chůzi přes patu si musím hlídat stále méně.

S prvními květnovými paprsky jsem nasadila své čtyřmilimetrové sandály. Na hřišti jimi ostatní rodiče trochu znervózňuji. Zvláště když je pro radost z hmatových vjemů občas sundám (třeba tento týden za slunného poledne při 20°C).

“Mami, můžu si sundat boty? ptá se cizí holčička své maminky. “Ne, tady ne, nevím, co je tu na písku všechno poházené.” “Ale mami, ta paní tu taky chodí bosa (výrazně ukazuje na mne). Tak já taky můžu, viď?”

Co z toho všeho plyne?

Jsem upřímně ráda, že se tohoto “módního” návratu k našim chodidlům účastním. Zakouším krásné pocity. Vnímám chůzi jako proces. Ne jen jako způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B.

Ale pozor. Nemyslete si, že chození naboso mi nepřineslo žádná úskalí. To bych vám lhala. Úskalím typu zranění, prochladnutí či špína se budu věnovat už ve svém dalším článku.

Teď už vás ale nechci zdržovat. Zkuste na pár minut odložit své boty v jarní trávě. Vaše chodidla vám poví lépe, o čem vaše oči právě dočetly.


Pokračování k tématu bosé chůze najdete v navazujícím článku Úskalí bosé chůze, o kterých chcete vědět.

24 komentářů u „Můj rok chození naboso

Napsat komentář

  1. Jana Slováková

    Dobrý den,
    těším se na pokračování, protože mě zajímají právě zdravotní rizika spojená s chůzí naboso.
    JanaS

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji, Jano, za připomenutí. Zkusím zdravotní rizika (jako nelékař) také zmínit. Eventuálně zkusím najít vhodné a důvěryhodné další zdroje týkající se tématu.

  2. stysova

    Zdravím, já jsem taky taková bosonožka. Vloni v létě jsem najednou zula boty a až do mrazíků své okolí šokovala bosou nohou. Zimu jsem prochodila v zimních botech, ale jak jaro zaťukalo na dveře, tak jsem zase boty začala vyzouvat. Takže nechodím bosky pořád, ale velmi často (do města v botech), ale jinak preferuji bosou nohu, dělá mi to fakt dobře.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji, Zdeňko, za sdílení. Mně momentálně v městském terénu dělá dobře ta minimální podrážka na sandálech. S úplně bosou nohou mě hlavní sezóna na chalupě a v přírodě ještě čeká. Je fakt, že bosé nebo minimálně obuté nohy jinak pracují a mnohem lépe se prokrvují (oproti těm v běžných botách). Kdyby mi někdo před rokem řekl, že 19. prosince půjdu v lese v sandálech, asi bych si ťukala na čelo. Ale ono opravdu při chůzi zima není. To spíš při stání.

  3. Petra Nezvalová

    Já začala letos v zimě právě barefoot zimními botami a teď čekám na nějaké jarnější:-) Čtyřletý syn už má taky barefoot-botky a je z nich nadšený:-) A nedávno jsme chodili v parku na boso a těšíme se, že v teplém počasí to bude stále více:-) Mohu se zeptat, odkud máte tak krásné sandály? Také bych nějaké potřebovala…:-) Bosochodectví je nádherné…už si neumím představit chodit v “normálních” botách:-D

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Dobrý den, Petro. Sandály mi vyrobil můj úžasný partner. Do bosého chození je ještě mnohem zapálenější než já. Už přes půl roku sleduje různá videa a čte návody na výrobu takových bot. Loni v létě vyrobil svůj první prototyp a od té doby “výrobu” stále vylepšuje (už vyrobil více jak 10 párů). Takovýto typ sandálů se dá dnes sehnat docela dobře. Podívejte se na pár online obchodů s barefoot obuví.

  4. Marek

    Pěkně zdravím, moc hezky jste to napsala. Tak trochu podobný příběh jako u mne. Loni v horkém létě jsem zkusil několik krátkých bosých procházek po lese a zažíval úžasné pocity. Je to tak návykové 🙂
    Takže letos boty zouvám kde to jen jde, prošel jsem několik turistických tras v okolí a jelikož je léto na začátku, bude jich ještě hodně. Postupně se osměluji, ale jsem ještě stydlín a snažím se pohybovat tam, kde je méně lidí. Snad to bude lepší.
    Také jsem se pokoušel vyrábět minimalistické sandály, vyvinul několik variant, ale nakonec jsem šel do Xero Shoes. Mají skvělou podrážku, nesmekavou, jen jsem si vylepšil systém vázání. Super botky, po městě bos určitě nechodím, nejsem extremista.
    Škoda, že léto není celý rok, nebude se mi na podzim chtít do bot, natož uzavřených. Také škoda, že jsem nezačal dřív, ale s tím už nic nenadělám.
    Jak říkáte…jsem rád, že se toho účastním. Jsou to náderné pocity.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji, Marku. Návykové to rozhodně je. Já chodím v bosých sandálech letos někdy od dubna. Už mám dokonce opálený nárt podle šňůrky :-). Přeji vám hodně dalších skvělých dnů s bosou chůzí.

  5. Martin

    Dobrý den! Chodím bos čtvrtým rokem, začal jsem někdy v květnu. Nejprve “kolem domu”, do obchodu, na poštu, v přírodě. Pak i do města, do velkých obchodů. Po letech jsem se dopracoval i k tomu, že jdu bos i na úřady vybavovat věci. Obouvám se pouze cca 100 před vchodem do práce a tamtéž se potom po odchodu vyzouvám. První dvě zimy jsem to pouze zkoušel, minulou zimu jsem už táhnul bos. Samozřejmě to má limity – mokrá zima je velmi agresivní, hlubší sníh vytáhne teplo z těla velmi rychle. Ale suchá zima je výborná. Mým rekordem je -14 st., cca 30 minut nepřetržitě. Ještě podotýkám – jsem bosochodec, nenosím ty bosé boty, o kterých píšete. Takže ve vlhkém terénu po mně zůstávají charakteristické otisky bosých nohou – krásné je to, když po dešti vysychají ulice a přecházíte mezi ještě mokrými a už suchými úseky chodníku. To si říkám – jestli za mnou půjde někdo se stopařským citem, určitě mu to bude vrtat hlavou.
    Držím palce, pokračujte a zkuste zouvat i ty bosé boty co nejvíce. Přímý dotek nohy se zemí je nádherný.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji, Martine, za povzbuzení k dalšímu zouvání. Uvidím, jak se u mě věci vyvinou. Nechávám vše na pocitech. V těhotenství jsem si nechávala bosé boty, na více jsem se necítila. I tak to bylo moc příjemné. Zvláště, když jsem nemusela oteklé nohy šněrovat do klasických bot.

  6. Pavel

    Souhlasím..rád chodím bos jak to jen jde..každý slušný ortoped vám jen potvrdí přínos bosé chůze..na chodidlech jsou receptory které reagují na zemský povrch a zachovávají správné nastavení chodidla,,to se pak samozrejmě přenáší i na kolena a kyčle.ů

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Pavle, za komentář. Ano, dělám to s mírou a ještě mě to nepřestalo bavit. Letos už začínám mít zase pěkně nevydrhnutelně zabarvená chodidla.

    2. Igor Slouka

      Dobrý den, ano, každý SLUŠNÝ ortoped chůzi naboso v členitém terénu doporučí. Já měl zpočátku ortopeda, který zavrhoval chůzi naboso a předepisoval mi vložky. Stále to k ničemu nevedlo. Šel jsem pak k jinému ortopedovi – ten mi předepsal chůzi naboso a na toho prvního ortopeda mi sdělil, že má továrnu na ty vložky a že z jejich předepisování má pěknej vejvar… Od té doby, co chodím naboso, potíže s nohama zmizely. Více o chození naboso viz http://www.TuristikaNaboso.cz. Zdravím Igor Slouka.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Dobrý den, Igore, web znám. Máme doma koupený i váš eBook, který jsme četli někdy na počátcích našeho bosochození. Nechávám zde odkaz na váš web pro ostatní. Není nutné, abyste odkaz dával jednotlivě ke každému dalšímu komentáři. Pouze to znepřehledňuje celý text. Děkuji za pochopení.

  7. Dita Kojzarová

    Začínala jsem s bosochodectvím pomalu, například tím že jsem si venku zula boty, vzala jsem je do ruky a šla jsem bosa. Ze začátku jsem se styděla chodit bosa na městě kde mně lidé znají, proto jsem se vyzula spíše když jsem se dostala do jiného města. Postupně jsem zvyšovala dobu po kterou jsem chodila bosa až jsem si začala zvykat a začala jsem chodit bosa i ve městě v kterém žiju a to i v okolí mého bydliště. V současné době jsem na tom tak že v létě chodím bosa téměř všude kromě zaměstnání a boty si většinou neberu ani sebou. Chodím bosa do obchodních domů, na nákupy, do restaurací, na výstavy, do muzea, do vozidel MHD, do vlaku, na návštěvy ke známým a příbuzným a různě. Zvykla jsem si tak že považuji za normální nenosit boty. Chtěla bych vydržet chodit bosa co nejdéle do podzimu, ale nebudu to nějak lámat přes koleno a riskovat omrzliny, až mně bude zima nepříjemná, obuji se. Myslím si ale že nebude problém například jít v zimě z domova v botách do obchoďáku, tam se zout, užít si chůzi bez bot, nakoupit a při odchodu se zase obout.
    Stává se že se mně lidé zeptají kde jsem nechala boty a když odpovím že se mně takto lépe chodí, skoro každý to pochopí. Ještě se mně nestalo aby mně někam zakázali vstoupit z důvodu že jsem bosa.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Dito, za sdílení.

      Líbí se mi, že jste na to šla postupně. To by mohlo být dobrou inspirací i pro další lidi, co jsou třeba úplně na začátku, ale ta představa, že je někdo vidí na místech, kde se to “nedělá”, je velmi děsí.

      Osobně mě láká více chození v přírodě než na městských površích. Ovšem musím vycházet z toho, co mám kolem :-).

  8. Martin

    Pěkný článek, jen velká škoda, že autorka zjevně podlehla nálevu pana Kirše či jiného infopodnikatale a ten zajímavý text je prosáklý odkazy na vysloveně kiršovskou nabídku ebooku.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Martine. Doplnila jsem odkaz na navazující článek, který jste asi hledal. Zda podpoříte mou práci a koupíte si můj eBook, na který odkazuji, je čistě na vás. Rozumím, pokud vám nevyhovuje forma, kterou ho nabízím.

  9. Martin

    Mohl by tu byt link na tu druhou cast clanku, pokud uz vysla.
    Nevim, kde ji hledat – v tomto clanku neni videt, v jake je rubrice, neni zvyrazenena zadna polozka menu.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji za upozornění, Martine. Mně se navazující článek zobrazuje jako jeden ze souvisejících příspěvků pod článkem. Ale raději jsem odkaz dala ještě i do samotného textu dolů.

  10. aj ja chodim naboso :)

    Ahojte. Aj ja by som sa rád podelil so svojim bosým príbehom. Keď som bol malý, pamätám si, že som mal problém s plochými nohami. Nepamätám si, že by som vtedy používal ortopedické vložky do topánok, ani som nenosil nijakú špeciálnu obuv. Nosil som úplne obyčajné topánky. Dnes študujem na VŠ a myslím, že sa mi stav chodidiel oveľa zlepšil. Teraz už problémy s plochými nohami nemám, i keď možno moje klenby ešte nie sú úplne ukážkové, ale cítim, že je to oveľa lepšie. Keď si však robím odtlačky chodidiel, vyzerá to, že mám klenby úplne v norme. Ani ploché, ani príliš vysoké. Ak sa mi teda stav chodidiel akokoľvek zlepšil, pripisujem to práve tomu, že som postupne začal chodiť bosý. Paradoxne, začínal som chodiť bosý prevažne po chodníkoch a asfaltových cestách. V tráve som sa zrejme bál, pretože na ceste človek predsa len lepšie vidí, čo tam je. Ale späť k mojim začiatkom. Chodenie naboso sa mi vždy páčilo, v podstate už odmalička. Pamätám si, že som zopárkrát videl niekoho, ako si cupkal v lete mestom bosý a vždy som mu trocha závidel. Sám som sa však vtedy ešte neodvážil opýtať rodičov, či sa smiem vonku vyzuť, a zrejme by mi to aj tak bolo zakázané a argumentované tým, že si môžem ublížiť, že tak sa predsa nechodí, že budem mať špinavé nohy, atď. Nepoznám nikoho z rodiny ani známych, kto by mal vzťah k bosému chodeniu, a tak by ma v tom nikto nemohol podporiť. Začal som s tým až pred niekoľkými rokmi, niekedy v období puberty. Vtedy mi napadlo: prečo by som sa mal vlastne pýtať? Veď si to kľudne môžem skúsiť, napríklad niekde, kde nechodí veľa ľudí. Až som sa na to jedného dňa odhodlal, raz na jednej asfaltke za mestom, keď bolo krásne slnečné počasie. Pocit to bol úžasný, jednoducho iný, než na aký som bol doposiaľ zvyknutý. Zrazu som si uvedomil, že aj nohami sa dá vnímať, že aj v nich je cit. Bola to moja prvá cca 20 minútová prechádzka naboso. Veľmi sa mi to zapáčilo a začal som to takto praktizovať častejšie. Postupne som začal chodievať aj na iné, stále však pomerne odľahlé cesty a robil som si aj dlhšie prechádzky. Páčilo sa mi, že každý jeden bosý krok bol vždy taký iný, odlišný, jednoducho zaujímavý a nie taký nudný, stereotypný, ako keď človek cíti pod chodidlami len vždy tie isté podrážky, ktoré nevysielajú do tela nijaké pozitívne stimuly. O reflexných zónach na chodidlách som už mal niečo naštudované, pretože ma táto problematika tým pádom začala zaujímať. Spoznával som na týchto prechádzkach aj také miesta, o ktorých som predtým nevedel. Aj to bol ďalší zážitok. Dokázal som takto chodiť už v pohode aj niekoľko hodín. Občas som sa prešiel prírodou, no stále som chodil skôr po cestách, pretože aj tu je dosť stimulov pre bosé chodidlá. Napríklad drobné kamienky, štrk, rôzne preliačiny, vypukliny, popraskaný asfalt, atď. Ako som si na to tak postupne zvykal, začal som sa bosý (so žabkami v ruke) objavovať už aj v našom meste. Pohľady ľudí mi už veľmi nevadili a aj keby som stretol niekoho známeho alebo z rodiny, nevadilo by mi to. Vedel som, že chodenie naboso je zdravé a ja som sa takto cítil príjemne. Nechodil som tak však denno-denne, ale minimálne párkrát do mesiaca. Ako tak roky pomaly plynuli, začal som chodiť bosý oveľa častejšie. Chodil som bosý už aj medzi kamarátmi, a nejak veľmi to ani neriešili. O tejto mojej záľube sa začali dozvedať aj ostatní príbuzní. Spočiatku zalamovali rukami a možno zalamujú dodnes, i keď nechápem prečo. Keď sme sa presťahovali do menšieho mesta, tak som chodeniu naboso doslova podľahol. Za posledné dva roky chodím od jari do jesene takmer stále bosý. Je to už súčasťou môjho životného štýlu. Chodím bosý na nákupy, na prechádzky, do prírody, do mesta, cestujem tak vlakom a je to úžasný a oslobodzujúci pocit. Obuv si so sebou zbytočne už ani nenosím. Ľudia v okolí ma tak už poznajú. Úsmevné je, že sa skôr čudujú, keď som náhodou v lete obutý. Sandále, či žabky si brávam akurát, keď cestujem niekam ďaleko, ale aj tak si ich neskôr vyzujem, pretože už neznesiem mať niečo dlhšie na nohách, pokiaľ, pravdaže, nie je zima. Skrátka, je mi to nepríjemné, pretože som si zvykol na bosé nohy a byť dlhšie obutý je pre mňa už neprirodzené. Samozrejme do školy chodím obutý, kým je semester, a potom na skúšky. Vtedy sa predsa aj elegantne oblečiem. Teraz je bláznivý apríl, aj počasie sa nám už konečne zbláznilo k lepšiemu, čo okrem iného znamená, že už sa aj nám – bosonohým konečne začína sezóna voľnosti, slobody a radosti zo života. Vždy ma poteší, keď vidím niekoho, že je tiež vonku bosý. Aspoň viem, že je viacero ľudí, ktorých to baví, pretože je to naozaj skvelý pocit. A v poslednom období, ako si všímam, je ich omnoho viac, než tomu bolo pred niekoľkými rokmi, z čoho mám radosť. Myslím, že je to aj tým, že sa o chodení naboso viac hovorí v súvislosti so zdravým životným štýlom. A možno som dokonca niekoho z nich inšpiroval práve ja. Kto vie?

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky za sdílení vašich zkušeností. Myslím, že jste určitě někoho inspiroval. No je to nakažlivé. Když si sundám s dětmi boty na dětském hřišti, chtěje se za chvíli připojit tak půlka dalších dětí…

  11. Dave

    Bosá chůze je jedním z nejvíce osvobozujících pocitů a je škoda, že se o něj tolik ochuzujeme. Proto díky za tento článek a za inspiraci, ze které můžeme všichni čerpat. Příležitostí kdy můžeme odložit boty je více než si myslíme. To je jedním z důvodů proč vznikl projekt, který má za cíl seznámit společnost s bosou chůzí – https://naboso.info. Naleznete tam jak mapu s bosými stezkami, ale i různé akce a kurzy. 100% bosochodců u nás příliš není a proto je součástí webu i katalog výrobců barefoot obuvi. Rok od roku se nabídka rozšiřuje stejně tak jako řady lidí, kteří už nechtějí nosit běžné boty, co jsou v obchodech, ale přesto nechtějí nebo nemohou být stále naboso.