Mám nahradit funkční věc za lepší, když mi vadí?
Reklamní hrneček s nápisem, ne úplně pohodlná pracovní židle, občas kapající kropáček na zalévání pokojovek, pánev s narušenou vrstvou uprostřed…
To jsou věci, které sice fungují, ale pravidelně řeším nějaké jejich nedostatky. Někdy jsou jen estetické, jindy je to jejich zhoršená funkce.
Zbavujete se takových věcí a nahrazujete je lepšími, funkčnějšími, krásnějšími a možná kvalitnějšími? Nebo to považujete za rozmařilost a čekáte, dokud úplně nedoslouží?
Kde je hranice toho, co stále používat, než se úplně rozbije, a co vyměnit dřív?
Tuhle otázku pokládám ve videu a zajímá mě váš pohled na ni.
Co vám pomáhá se rozhodnout pro jednu z možností? A zvládnete se duplicitní starší věci zbavit, když si pořídíte lepší?
Odlišné přístupy
Zastánci přístupu Marie Kondo („nechávám si to, co mi dělá radost“) zřejmě budou mít jasno – to, co mi vadí, dávám pryč.
Naopak, ti, co víc řeší neplýtvání a množství odpadu, který tvoříme, budou mít tendenci si takové věci ponechat a používat je i přes jejich nedostatky.
Tak či onak, neříkám, že jeden přístup je jediný správný.
Sama se někdy rozhodnu pro výměnu a jindy si „nedokonalou“ funkční věc ještě necháme.
Hlavně ne ten kompromisní přístup, když nezvládnete starší funkční věc vyhodit
Co ale vím, blbý přístup je ten mezi :-(. Tedy nahradit starou věc jinou lepší, ale starou věc si nechat. I přesto, že už víte, že ji nechcete používat. Pozor na to. Vede to k duplikování předmětů, které máte doma. K zaplňování úložných prostor. K výčitkám, že nedokážete starou věc vyhodit.
Je tohle duplikování vaše častá situace? Pak doporučuji si před nákupem nové věci, která má nahradit starou, položit zásadní otázku: Zvládnu se zbavit staré věci, kterou nahradím jinou? (Nedopadne to tak, že mi v domácnosti zůstanou obě?)
Když tušíte, že se vám staré věci nebude chtít zbavovat nebo to nezvládnete, možná je to dobrý argument pro to zatím novou věc nepořizovat. Vyřešili byste jednu potíž, ale způsobili si jinou.
Když jdete po své cestě minimalismem, můžete být k sobě laskaví. Nemusíte vše vyřešit a zvládnout hned. Měňte to, co zatím měnit dokážete :-).
Těším se na vaše komentáře. Klidně uvádějte konkrétní příklady věcí, u kterých jste se rozhodovali.
Milá paní Marcelo,
to je velmi těžká otázka. Pro mne, rozhodně nejsem minimalistka, dá se říci, že v mnoha ohledech jsem přesný opak :-), tedy jasný křeček. Můj muž má pocit, že bych se už měla léčit, jenže on, na rozdíl ode mne minimalista je.
Zrovna teď je mé křečkování podrobeno těžké zkoušce. Po dvaceti šesti letech v jednom domě a jedenácti letech v jednom bytě (různě jsme se se v nájmu stěhovali v rámci jednoho domu, takže by se dalo říci, že jsme nevyšli ze cviku) se stěhujeme do jiného, vlastního bytu. Ten není sice nijak menší než byt, který jsme obývali, ale je jinak uspořádaný. Mám pocit, že se do nového bytu nenacpeme.
Při vyklízení kuchyně mého muže chytal rapl ze třech simaxových nádob v různých velikostech (používám všechny). Nyní z jedenácti beden knih (a to máme jenom jednu knihovnu Billy vysokou a dvě staré nízké 60 cm široké + jednu skříňku s dvěma policemi na knihy) má málem infarkt. Budeme jich muset asi spoustu odnést do knihobudky 🙁
Při vyklízení kuchyně jsem zlikvidovala všechny reklamní hrnky kromě jednoho červeného Nescafé, v kterém odměřuji, pokud nevážím.
Osobně pokud něco nahrazuji, rovnou tu původní věc radši hned odnesu.
Ve Vašem případě – hrnku bych se zbavila a začala bych používat ten, co se Vám líbí (je to podobné jako s tím – to triko donosím na houby, zahradu… stejně si ho beru z odporem, takže takovou věc radši vyperu a dám do charity, komunitní skříně, na hadry… na swap asi není vhodné.
Pánve bych se určitě zbavila – vrstva, kterou je pánev opatřená, je asi poškozená. A nikdo nezaručí, že neuvolňuje škodlivé látky.
U konve nevím, mám stejnou, modrou. Koupila jsem si ji nakonec poté, co mi praskla asi po dvaceti letech moje milovaná konvička, a dva měsíce jsem zalévala vodou z PETky. Mně tato konev vyhovuje. Je pravda, že po hubičce trochu voda stéká. Musím vždy začít zalévání s květináčem, u kterého kvůli velikosti nenabryndám. Já jsem jinou, „ideální“ konev zatím nenašla…
Díky, Lucie za sdílení, jak to máte vy. Přeji vám, ať je vaše stěhování příležitostí k revizi toho, co vlastníte. Je to možnost si klást otázky, které byste si jinak třeba nekladla.
Nádoba na zalévání… můj tip… Už roky používám vymytou láhev od pracího gelu Persil. Láhev je průhledná a na hrdle má červenou hubičku. Jen nevím, jestli se v tomto obalu Persil stále prodává 😉
Pro mě je to otázka použítí.
1) Jak často tu věc používám, že mi stojí za výměnu, ikdyž je funkční?
Pokud ji ze svého pohledu používám často, tak bych mě to docela často iritovalo, že se mi třeba nelíbí, a nebo mi plně nevyhovuje apod. Pokud ji použiji párkrát, tak mi nevadí, že není podle mých měřítek dokonalá. Je lehčí přijmout její nedostatek, protože je stále funkční.
2) K čemu ji používám? Má další využití? Mohu si pořídit novou věc, kterou je možné použít k dalším různým činnostem, které vykonávám (opravdu je dělám a ne „mohla bych je dělat, když bych to měla“). Mohu tu věc (věci) poslat dál a koupit si novou. Vím, proč novou věc kupuji.
3) Otázka vzhledu a pocitu líbí/nelíbí – zamyslím se, co přesně mi na věci vadí a zda to nemohu něčím překrýt, přelepit. Např. u tohoto tvého reklamního hrnečku, hledala bych něco, čím bych to logo mohla přelepit nebo bych zkusila logo seškrábat (některá nedrží tak festovně). Ještě bych si zjistila, zda i ostatním členům rodiny se logo nelíbí, protože ostatním se může zrovna líbit a dívají se na něj rádi 🙂
4) Občas u sebe praktikuji tzv. čekací dobu – u věcí, u kterých vím, že mi plně nevyhovují, fungují, ale zatím není žádná jiná k dispozici (z jakýchkoliv důvodů – nevyrábí se, je drahá, nesplňuje moje požadavky). Zatím tedy používám původní (ať je třeba polofunkční či nevzhledná), věc mám zaznamenanou, a když mi někde do cesty přijde (např. náhodné navštívení bazaru, když mám chvilku času, nebo se ocitnu v obchodě, kam běžné nechodím apod., tak přesně vím, co hledám).
Také jí říkám doba zrání. Je to takové přechodné období kdy mohu odstupem pozorovat, zda mi opravdu původní věc vadí nebo jsem si na její nedostatky, tak zvykla, že se mi už líbí. U pár věcí se mi to již stalo.
Též jsem si u sebe všimla, že si okolo sebe vytvářím dokonalé prostředí a neustále různě „tuním“ věci či vymýšlím rychlé pracovní úklidy apod. Přijde mi, že je to určitý druh kreativity, používat to, co mám.
Děkuji, Pavlo, za skvělé doplnění. Je pravda, že tip s překrytím, úpravou používám jinak docela často. Odpárávám, odstříhávám, odlepuji, co jde a co mi vadí. U tohoto loga si myslím, že ostatní členové rodiny si jej ani nevšimli :-), ale chápu, že jindy to může být jinak.