Třídění fotek jako opruz na dlouhé zimní večery

třídění fotek, úklid, fotografie, minimalismus, Marcela Sobotová, jak se zbavit fotek, fotoalba

Během vánočních svátků jsem třídila svoje staré vyvolané fotografie. Shrnu mé třídění fotek snadno: byl to slušný opruz a jsem ráda, že to mám za sebou. Ani nevím, jestli bych něco takového běžně doporučila dál.

Tak si to možná přečtěte pro pobavení. Nebo pro útěchu, že v tom nejste sami…

Ano, teoreticky bych mohla být ultra-minimalistická, všechny fotky vyhodit a nascanovat je znovu z negativů. Následně ty nejlepší uložit někde v cloudu.

Tohle ale není řešení pro mě. Jednak si vůbec nedovedu představit, kolik času by zabralo nascanovat plnou krabici negativů. A pak, což je důležitější, pořád mi dělá radost si klasicky listovat albem, koukat na fotky a vyprávět o nich dětem nebo někomu dalšímu.

Zatím redukuji počty vytištěných fotek

Tedy, jdu zatím cestou redukování počtu vytištěných fotek. V mém případě je to asi to nejlepší, co jsem schopna a ochotná zatím udělat.

Část fotek jsem stihla protřídit asi před rokem (psala jsem o tom v článku, jak třídím své vzpomínkové věci z mládí), teď jsem pokračovala dál.

Probrala jsem asi 8 tlustých fotoalb z dob střední a vysoké školy a vytřídila a vyhodila odhadem tak třetinu fotek. Následkem toho mám polici o 4 fotoalba lehčí. Já vím, poměr úplně nesedí. Asi proto, že původně byla některá fotoalba jen částečně zaplněná. Teď jsou fotky nastrkané prakticky od začátku až do konce.

třídění fotek, úklid, fotografie, minimalismus, Marcela Sobotová, jak se zbavit fotek, fotoalba

Proč je třídění fotek někdy “opruz”?

Pár večerů to byl příjemný program na zimní večery bez televize. Pustila jsem si k tomu nějaký audioposlech, ideálně už děti spaly a já příjemně zavzpomínala na studentská léta (nedělá se tohle až v důchodu?).

Jedno, dvě alba mě to bavilo. Pak jsem se pár dní k třídění nedostala. Najednou se to přehouplo a já stále nebyla hotová. U poslední várky barevných fotek jsem byla ráda, že už to mám za sebou.

Jo, černobílé fotky z dob mého focení na klasickou zrcadlovku mě ještě čekají. Dvě alba se samolepicí fólií nechávám být, v nich fotky nemohu šoupat a posouvat…

V zásadě jsem třídila takhle:

Krok 1 – Projít všechny fotky a vyhodit ty horší

Ty fotky, co zůstaly, mi stačí k uchování vzpomínky dostatečně.

Do not mi hrál klasický scénář začínající fotografky s kompaktem: celý den fotím památky a na konci dne si uděláme společnou fotku. Jo, “před-selfie” doba :-). Měli jste to také tak?  Nechala jsem si většinou fotky s lidmi, z akcí, denní momentky a pár nejpovedenějších fotek památek a zajímavých míst.

Překvapivě tohle šlo docela rychle. I když jak ubíhala léta, zlepšovala jsem se ve focení tak, že méně povedených, duplicitních a jinak zbytečných fotek bylo stále méně.

Poznámka na okraj: Vyvolané fotky patří do směsného odpadu, ne do papíru. Fotopapír se u nás nerecykluje.

třídění fotek, úklid, fotografie, minimalismus, Marcela Sobotová, jak se zbavit fotek, fotoalba

Krok 2 – Přesunout vybrané fotky za sebe

Tohle trvalo naopak nad očekávání dlouho.

Jakmile jsem probrala album a vyhodila některé fotky, zůstaly mi v něm díry jak v ementálu. Protože se nechci dívat na poloprázdné album, fotky jsem následně přesouvala zase k sobě, aby mezi nimi nebyly žádné mezery.

Pak mi třeba zbyla poslední třetina alba prázdná a do ní jsem zase nasunula jiné fotky, které byly původně v jiném albu. Musela jsem je spočítat, aby se mi tam vešly nebo je různě přeskupit. Proto ten opruz. Čisté mechanické přesouvání, skládání, zasouvání, posouvání, vypočítávání.

Krok 3 – Doladit základní popisky

Samozřejmě, když jsem přesunula fotky, přesouvala jsem i ty malé bílé papírky s popisky. Případně jsem popisek přepsala, abych neztratila základní informaci, co je na fotce a v jakém roce byla vyfocená.

Stručné popisky mám i z rubu fotky, ale líbí se mi, když je to napsané také rovnou na štítku ve fotoalbu. Když si ho prohlížím, nechci vytahovat každou fotku z přihrádky, abych se podívala, v jakém že roce jsem byla u té Eiffelovky…

třídění fotek, úklid, fotografie, minimalismus, Marcela Sobotová, jak se zbavit fotek, fotoalba

Jak utopit hodiny času

Tak to bychom měli. Mám veliký kus fotek hotový a výsledek je pěkný. Vyhozené fotky mně už teď nechybí. Bez nich je prohlížení hezčí. Najednou listujete jen výběrem toho nej, ne celým vyvolaným kinofilmem od jedničky do třiceti šestky.

Třídění fotek tak, jak jsem to dělala já, je milá piplačka. Pouštějte se do něj jen tehdy, když v něm vidíte dobré řešení a jste ochotni procesem strávit hodiny a hodiny času.

Váš vkus, perfekcionismus, počet fotek a kvalita provedení fotoalb se promítnou do množství strávených hodin.

Dost věcí v minimalismu trvá a nebude hotové za 5 minut

Dost věcí v minimalismu trvá a nebude hotové za pět minut. Fyzické třídění fotek (a vlastně i těch digitálních) je jednou z nich.

Nemá cenu se do toho pouštět, když vám to nedává smysl, nikdy se stejně do alb nedíváte nebo potřebujete vyklízet mnohem objemnější věci v domácnosti. V tom případě “jemné ladění” fotek vynechte.

P. S. Napadá vás jiný vhodný způsob, jak třídění řešit lépe? Za předpokladu, že si chcete nechat část už jednou vyvolaných fotek s popisky a nemít je jen v krabičce?


videosérie, Marcela Sobotová, video, minimalismus, děti, hračky, jak se nezbláznit z dětských hračekPřipadá vám, že vaše děti mají moc hraček a málo místa? Nedaří se jim si hračky uklízet a starat se ně? Máte jako rodiče pocit, že přísun hraček nemá konce?

Natočila jsem pro vás videosérii Jak se doma nezbláznit z dětských hraček. Řekněte si o ní zdarma TADY­ →.

 

— 2296 zhlédnutí — Doba čtení: 5 min.

Marcela Sobotová

S naší čtyřčlennou rodinou s 2 dětmi bydlíme v Plzni. Zpočátku byl pro mě minimalismus jen „inspirující koncept“ z Ameriky. Po pátém stěhování a s těhotenským břichem jsem pochopila, že je to něco, co potřebuji jako sůl. Přestala jsem o něm jen číst, ale začala jsem minimalismus opravdu praktikovat. Ne vždy to bylo snadné. Ne vždy to ostatní chápali. Přišlo mi to ale tak dobré, že jsem o mé cestě začala v roce 2015 veřejně psát blog (dnes 80+ článků) a do tématu jsem se plně ponořila. Později jsem začala psát také e-knihy (10 000+ čtenářů), mluvit na živo, pořádat online kurz a vlastní semináře (200+ účastníků). Na minimalismu mě fascinuje to, jak moc se dá přizpůsobit každému z nás a do jaké šíře se dá aplikovat. Nemusíme jít do extrému, abychom viděli výsledky. Více o mně tady.

10 thoughts on “Třídění fotek jako opruz na dlouhé zimní večery

Napsat komentář

  1. Zuzana

    Lepím si fotky do osobního deníku a protože z něj nechci mít tlustý fotoalbum, tak mě to nutí vybírat k jednomu zápisu opravdu maximálně 2 až 3 fotky. Překvapivě to docela funguje. Co je teda pravda, je, že to na prasáka tisknu černobíle na tiskárně na tenkej papír, s kvalitníma fotkama na fotopapíře by to asi bylo technicky neúnosný. Až si ale deníky budu někdy prolistovávat, stejně mě bude zajímat obsah víc, než kvalita…

  2. Reny

    Ještě dlouho nebudu v třídění fotek minimalista, ale stále mám před sebou jako vzor mojí tetu, která při stěhování do menšího bytu, dovedla vytřídit a uspořádat své nejmilejší fotografie do dvou krásných rámů.( velikosti A3) Vlastně byla první minimalistkou se kterou jsem se potkala.

  3. Jitka

    Dnes jsem narazila na tenhle článek a hned jsem se pustila do probírání fotek. Vlastním 3 alba, to první je ještě na lepicí fotorožky a vždy mi vadilo, že ho mamka nedodělala do konce (ehm, je mi 22 😀 ). Takže jsem vytáhla fotorožky a z druhého, již ” foliového” alba, přendávala fotky, tak aby na sebe nějak navazovaly a ještě jsem do toho prvního alba doplnila několik dalších náhradních listů. Problém nastal, když mi došly fotorožky 😀 . Alespoň jsem si na příště nachystala, jaké fotky kam nalepím. A také ještě musím to teď skoro prázdné druhé album zaplnit fotkami, které jsme před pár lety vyvolaly a stále jsou v oné obálce z fotolabu. Fotek jsem vyhodila jen pomálu. Zabere to opravdu hodně času, ale už teď cítím úlevu, že to budu mít konečně lépe uspořádané 🙂

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Super, to jsem ráda, že jste na článek narazila v pravý čas. Jo, zabere to dost času, ale výsledek mi udělal radost. S puštěným pěkným poslechem to jde líp :-).

  4. Agnes

    Tak u starých fotek tenhle problém absolutně nemám, naopak mám pocit, že se tenkrát na ten film skoro nic nenafotilo (stačil nám 1! film na dovolenou, dneska mám 36 fotek jen z půldenního výletu) a do alba jsem si dávala jen ty povedené, ty rozmazané jsem buď vyhodila hned nebo jsou u negativu pokud tam je něco, co nemám jinde).
    Jo u digitálu to je něco jiného, tam jsem přešla na fotoknihy jednak na rychlé prohlížení druhak jako svým způsobem záloha, kdyby selhala elektronika.

  5. Danuška

    Třídění fotek mi taky dalo dost zabrat. Jak fotek vytištěných tak digitálních. Jsem ráda, že je tahle “velká akce” za mnou. Vyhodila jsem jich opravdu hodně, ale stejně pořád mi připadá, že jich vlastním moc. Své celé dětství jsem si dala do jednoho alba, ale album našeho syna, to je už složitější. Dát ho do jednoho alba? Nelze:(. Snažím se fotit míň a míň. Stejně se to jednou vyhodí. Raději se budu kochat očima, než přes objektiv. V tomhle je minimalismus perfektní, učí nás nelpět na věcech.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Myslím, že se to nedá srovnávat. Fotky z našeho dětství a dnes. Taky jsem si myslela, jak si hodně u mých dětí pamatuji, ale ty fotky mě dostávají. Denně to tak není vidět, ale pak na fotkách jdou ty momenty tak rychle, že jsem ráda za nafocení.