Třídění fotek jako opruz na dlouhé zimní večery

Během vánočních svátků jsem třídila svoje staré vyvolané fotografie. Shrnu mé třídění fotek snadno: byl to slušný opruz a jsem ráda, že to mám za sebou. Ani nevím, jestli bych něco takového běžně doporučila dál.

Tak si to možná přečtěte pro pobavení. Nebo pro útěchu, že v tom nejste sami…

Ano, teoreticky bych mohla být ultra-minimalistická, všechny fotky vyhodit a nascanovat je znovu z negativů. Následně ty nejlepší uložit někde v cloudu.

Tohle ale není řešení pro mě. Jednak si vůbec nedovedu představit, kolik času by zabralo nascanovat plnou krabici negativů. A pak, což je důležitější, pořád mi dělá radost si klasicky listovat albem, koukat na fotky a vyprávět o nich dětem nebo někomu dalšímu.

Zatím redukuji počty vytištěných fotek

Tedy, jdu zatím cestou redukování počtu vytištěných fotek. V mém případě je to asi to nejlepší, co jsem schopna a ochotná zatím udělat.

Část fotek jsem stihla protřídit asi před rokem (psala jsem o tom v článku, jak třídím své vzpomínkové věci z mládí), teď jsem pokračovala dál.

Probrala jsem asi 8 tlustých fotoalb z dob střední a vysoké školy a vytřídila a vyhodila odhadem tak třetinu fotek. Následkem toho mám polici o 4 fotoalba lehčí. Já vím, poměr úplně nesedí. Asi proto, že původně byla některá fotoalba jen částečně zaplněná. Teď jsou fotky nastrkané prakticky od začátku až do konce.

Proč je třídění fotek někdy „opruz“?

Pár večerů to byl příjemný program na zimní večery bez televize. Pustila jsem si k tomu nějaký audioposlech, ideálně už děti spaly a já příjemně zavzpomínala na studentská léta (nedělá se tohle až v důchodu?).

Jedno, dvě alba mě to bavilo. Pak jsem se pár dní k třídění nedostala. Najednou se to přehouplo a já stále nebyla hotová. U poslední várky barevných fotek jsem byla ráda, že už to mám za sebou.

Jo, černobílé fotky z dob mého focení na klasickou zrcadlovku mě ještě čekají. Dvě alba se samolepicí fólií nechávám být, v nich fotky nemohu šoupat a posouvat…

V zásadě jsem třídila takhle:

Krok 1 – Projít všechny fotky a vyhodit ty horší

Ty fotky, co zůstaly, mi stačí k uchování vzpomínky dostatečně.

Do not mi hrál klasický scénář začínající fotografky s kompaktem: celý den fotím památky a na konci dne si uděláme společnou fotku. Jo, „před-selfie“ doba :-). Měli jste to také tak?  Nechala jsem si většinou fotky s lidmi, z akcí, denní momentky a pár nejpovedenějších fotek památek a zajímavých míst.

Překvapivě tohle šlo docela rychle. I když jak ubíhala léta, zlepšovala jsem se ve focení tak, že méně povedených, duplicitních a jinak zbytečných fotek bylo stále méně.

Poznámka na okraj: Vyvolané fotky patří do směsného odpadu, ne do papíru. Fotopapír se u nás nerecykluje.

Krok 2 – Přesunout vybrané fotky za sebe

Tohle trvalo naopak nad očekávání dlouho.

Jakmile jsem probrala album a vyhodila některé fotky, zůstaly mi v něm díry jak v ementálu. Protože se nechci dívat na poloprázdné album, fotky jsem následně přesouvala zase k sobě, aby mezi nimi nebyly žádné mezery.

Pak mi třeba zbyla poslední třetina alba prázdná a do ní jsem zase nasunula jiné fotky, které byly původně v jiném albu. Musela jsem je spočítat, aby se mi tam vešly nebo je různě přeskupit. Proto ten opruz. Čisté mechanické přesouvání, skládání, zasouvání, posouvání, vypočítávání.

Krok 3 – Doladit základní popisky

Samozřejmě, když jsem přesunula fotky, přesouvala jsem i ty malé bílé papírky s popisky. Případně jsem popisek přepsala, abych neztratila základní informaci, co je na fotce a v jakém roce byla vyfocená.

Stručné popisky mám i z rubu fotky, ale líbí se mi, když je to napsané také rovnou na štítku ve fotoalbu. Když si ho prohlížím, nechci vytahovat každou fotku z přihrádky, abych se podívala, v jakém že roce jsem byla u té Eiffelovky…

Jak utopit hodiny času

Tak to bychom měli. Mám veliký kus fotek hotový a výsledek je pěkný. Vyhozené fotky mně už teď nechybí. Bez nich je prohlížení hezčí. Najednou listujete jen výběrem toho nej, ne celým vyvolaným kinofilmem od jedničky do třiceti šestky.

Třídění fotek tak, jak jsem to dělala já, je milá piplačka. Pouštějte se do něj jen tehdy, když v něm vidíte dobré řešení a jste ochotni procesem strávit hodiny a hodiny času.

Váš vkus, perfekcionismus, počet fotek a kvalita provedení fotoalb se promítnou do množství strávených hodin.

Dost věcí v minimalismu trvá a nebude hotové za 5 minut

Dost věcí v minimalismu trvá a nebude hotové za pět minut. Fyzické třídění fotek (a vlastně i těch digitálních) je jednou z nich.

Nemá cenu se do toho pouštět, když vám to nedává smysl, nikdy se stejně do alb nedíváte nebo potřebujete vyklízet mnohem objemnější věci v domácnosti. V tom případě „jemné ladění“ fotek vynechte.

P. S. Napadá vás jiný vhodný způsob, jak třídění řešit lépe? Za předpokladu, že si chcete nechat část už jednou vyvolaných fotek s popisky a nemít je jen v krabičce?