Jak jsme konkrétně organizovali naši minimalistickou svatbu – 2. díl svatební série

organizace svatby

V druhém dílu svatební série se pojďte podívat, jak konkrétně vypadaly naše přípravy a organizace svatby. Od první Google tabulky až po půlnoc svatebního dne. Na konci článku najdete i seznam našich dodavatelů, se kterými jsme spolupracovali.

Pokud jste nečetli předchozí díl svatební série, podívejte se na něj. Dá vám kontext o našich představách a mém vnímání aktuálního českého svatebního byznysu.

Svatební série:

Nechci celoroční projekt

Hned na začátku povídání o přípravách mi připadá důležité zmínit celkové nastavení v hlavě. Navazuji tím na naše představy popsané v předchozím článku série.

Ze svatby jsem si už na začátku odmítla udělat celoroční projekt, ve kterém se budu vyžívat a vše si piplat do posledního srdíčka. Ve kterém budu trávit večery na internetu, inspirovat se obrázky dokonalých svateb a snažit se jim přiblížit.

Tím, že naše svatba neměla být TOP zorganizovaná, naaranžovaná, sehraná a dokonalá, neměla jsem zbytečně přemrštěná očekávání.

Tudíž překonat je (tím, co se povedlo) bylo milým překvapením.

Úplně mi stačilo, že to proběhne příjemně. Neočekávala jsem, že to musí nutně být náš nejkrásnější den v životě. Taková úleva.

Neočekávám mnoho, a pak budu překvapena

Nevím, jestli se vyjadřuji dost přesně. Nic moc neočekávejte a ono to pak předčí vaše očekávání. Za tohle mě mnozí ukamenují. Jak nemám nic očekávat, vždyť je to naše svatba?

Mnoho jsem zjednodušila čistě pro svou pohodu. Proto, aby se to dalo snadno zorganizovat, připravit a během svatebního dne ukočírovat.

Nezní to populárně, ale něco prostě potřebujete nechat být. Nelze vše naplánovat a mít pod kontrolou. Tohle je nesmírně důležité a myslím, že jsme s tím dopředu počítali.

Třeba počasí. Bude takové jaké bude. Ještě deset minut před obřadem jsme mysleli, že jej zvládneme venku.

Ale začalo pršet tak, že jsme ho museli bleskově přesunout dovnitř. Přesunuli jsme pár židlí, stolek, 1 vázičku a podtácek s prstýnky. Víc se nestihlo. Mohla jsem se nervovat, že v pozadí musí být i velká březová slavobrána, lucerna se svíčkou a vůbec, že jsme chtěli obřad venku. Ale co…

jak si uklidit eBook

Jak jsme přípravy a organizaci svatby pojali my

Rychlé rozhodování podle našich kritérií

Při loňské rekonstrukci bytu se nám osvědčilo rychlé rozhodování podle předem jasných požadavků. U svatby to bylo podobné.

S mužem jsme jasně stanovili požadavky, vybrali ze dvou až tří možností a bylo. Dál to neřešili a nepátrali, jaké by byli ještě další alternativy, dodavatelé, slevové knížky. Rozhodnutí padala rychle.

Nepřemýšlím tři měsíce nad tím, jakou si vezmu vizážistku nebo hlídačky do dětského koutku. Splňujete naše požadavky, máme na vás dobré reference, máte v termínu volno. Bereme vás.

Díky tomu jsme měli vše rozhodnuté během prvního měsíce a půl.

První fáze organizace svatby se svatební koordinátorkou

V této fázi rozhodování jsem měla po ruce svatební koordinátorku. Ta nám pomohla s výběrem místa obřadu a rautu. Obě finálové lokality s námi obešla a na schůzkách s provozovateli kladla důležité otázky, které nás v té chvíli vůbec nenapadly (a možná bychom je pak řešili složitě později). Jen díky ní jsme objevili restauraci, kterou jsme si nakonec vybrali.

Podle našich kritérií nám koordinátorka vždycky poslala předvýběr možných dodavatelů s cenami a podmínkami. To dost šetřilo čas a hledání.

Zpočátku jsem si říkala, jestli není příliš marnivé mít svatební koordinátorku pro tak jednoduchou svatbu. V zásadě bych to mohla zvládnout zorganizovat i sama. Ano, ale v prvních týdnech tohle byla velká pomoc a pomohla mi se do příprav vpravit o dost snáz, než kdybych se topila ve vodách internetových svatebních diskuzí.

organizace svatby, barefoot

Organizace svatby v březnu a neočekávaná změna plánu

No, najednou byl březen a věci nabraly “jiný”, koronavirový, spád.

V pondělí jsem závazně zamluvila termín na matrice, zaplatila zálohu za obřad mimo radnici a vyslechla si instrukce ke svatebnímu průvodu. Ve středu se zavřely školy a od dalšího týdne začal nouzový stav.

Třetí týden v březnu jsme ještě o květnové svatbě vtipkovali a považovali ji za jistou. V půlce dubna už jsem se nesmála. Byla jsem zdrcená a naštvaná. V tu chvíli jsme měli měsíc do svatby a zařízené bylo už téměř všechno.

Nebylo jasné, kdy a za jakých podmínek se začne oddávat. Termíny obnovování svateb se měnily snad každý druhý týden. Svatba byla to poslední, co jste v té době chtěli řešit.

Vše zorganizované jsme museli škrtnout a začít znovu. Během jediného dne jsem obvolala všechny dodavatele a zrušila termín v květnu. Na neurčito. V tom turbulentním čase to naštěstí všichni pochopili a nebylo třeba nic moc vysvětlovat.

Nastal nový “hon” na termín oddávajícího (úzké hrdlo příprav).
Nastaly dohady nad tím, jaký nový termín zvolit.
Nastaly nové pochybnosti, zda to přeci jen nemáme udělat v nejužším rodinném kruhu.
Nastaly výčitky, proč jsme to jen neudělali už dávno předtím.

Hledáme nový termín a fotografa

V tu chvíli jsem začala být dost apatická. Přiznávám, že mě tehdy přípravy svatby přestaly zajímat a přestala jsem se těšit.

Bylo ale nutné rychle zarezervovat nový termín. Našly jsme jeden v září, ale náhodou se objevil ještě jeden v srpnu, tak jsme nakonec zvolili ten (kvůli delšímu světlu večer a pravděpodobně příznivějšímu počasí, protože svatba byla venku).

Zkrátím to. Všichni dodavatelé naštěstí v nový, srpnový, termín mohli. Až na fotografku. Hledat fotografa v červnu na srpnovou svatbu – to nedělejte :-). Tehdy to nešlo jinak. Nakonec jsme dostali kontakt na Filipa Komorouse, který měl jet fotit sportovce na olympiádu do Tokia. Ta se zrušila, tak měl čas. Jinak to ale bylo dost zoufalé, drtivá většina fotografů měla plno nebo se nám nelíbil jejich styl fotek.

svatba úkol za úkolem

Na pozadí všeho – tabulka s úkoly :-).

Minimalistický přístup u jednotlivých dodavatelů

Naše jednání u dodavatelů byla dost podobná:

  • Tohle nepotřebujeme.
  • To nevyužijeme.
  • Děkuji, tohle neoceníme.
  • To je mimo náš rozpočet.

Chtěli jsme spolupracovat s konkrétními lidmi, ne s velkými agenturami. Snažili jsme se mít dodavatele co nejvíce lokální (tedy, nebudeme si najímat catering z Prahy na svatbu v Plzni).

Vyplatilo se. Díky tomu jsme se scházeli na schůzkách pohodlně rovnou u nás doma nebo přímo na místě svatby. Mohli jsme méně jezdit sem a tam během příprav i v samotný svatební den. To nám šetřilo dost času.

Díky minimalistickému a skromnému přístupu jsme stanovený rozpočet nepřekročili.

Uvedu vám příklad našeho domlouvání květinové výzdoby.

organizace svatby, květiny

Květiny

Rozpočet na živé kytky 2 tisíce? Koordinátorka: to jste se zbláznila (napsala to mírněji), běžně počítáme tak 20 tisíc.

Na tohle se připravte. Jenže běžně se uvažuje, že budete chtít: kytici pro nevěstu, malou kytičku do klopy (korsáž) pro ženicha, menší kytici pro svědkyni, menší korsáž pro svědka, kytice pro obě maminky, kytičky pro družičky, zvláštní házecí květinu, květiny na stoly do váziček, květiny na stůl při obřadu, květiny na ozdobení aut, květiny na slavobránu, myrtové vývazky pro všechny svatebčany, případně věnečky do vlasů.

My chtěli jen kytici pro nevěstu (2 000 Kč včetně dopravy domů). Korsáže a věnečky jsme měli odjinud z lehoučkých umělých květů (celkem 1 000 Kč) a 16 váziček na stoly jsme ozdobily s mamkou svépomocí (2 hodiny práce). V týdnu svatby jsem objednala velký balík šateru, nevěstina závoje (450 Kč), protože luční kvítí už nebylo. Šater jsme dozdobily zelenými větvičkami a růžemi z naší zahrádky.

Ne, nebylo to dokonale sladěné. Ale víte co? Skoro nikdo (nebo nikdo?) si toho nevšiml. Bylo to krásné, účel to splnilo. Sladily to bílé a růžové pentličky. Celé to stálo zlomek (asi) obvyklého rozpočtu na květiny. Ozdobené vázičky jsem částečně rozdala, částečně jsme si jimi zkrášlili domov.

Ve svatebním byznyse je dnes možné vše, co jste ochotni zaplatit. V červenci jsem stříhala levanduli a napadlo mě, že bych ji mohla mít ve svatební kytici. Odpověď od floristky: ano, objednám vám jeden svazek z Holandska za 2 tisíce. Už není sezóna…

Přípravy ve svatební den

Samotný den D jsem chtěla mít poklidný, žádné vstávání, přejíždění a manévrování.

Ráno jsem si doma zacvičila, umyla vlasy, uvařila oběd. Ve 12h mě přišla vizážistka nalíčit a učesat. Ve 13:30 jsme naložili věci do auta, ve 14h byli na místě obřadu, v 15h jsme měli vše vyzdobené (ve 4 lidech), v 15:30 přijely naše děti (dědové je oblékli), v 16h byl samotný obřad.

Po obřadu byl jednoduchý program, abychom nebyli ve stresu, že se něco nestihne nebo zpozdí. Důležité pro nás bylo zajištěné hlídání dětí (o tom ještě v dalším článku, protože to bylo boží).

Vynechali jsme některé tradice typu rozbíjení talíře. Během obřadu zcela spontánně někomu spadla sklenička na zem. Střepy byly na světě. Tohle na tom bylo krásné. Nenaplánujete to a stane se to.

Z reakcí hostů (malých i dospělých) bylo vidět, že si svatbu užili. My taky. Bylo to podle nás, minimalistické, rodinné a pohodové. Celý další den jsem vstřebávala, jak milé to bylo.

organizace svatby, dort

Naši milí dodavatelé

A na závěr poděkování našim milým dodavatelům, kteří to s námi vydrželi:

Pokračování příště – shrnutí mých tipů, jak si zorganizovat jednodušší a minimalistickou svatbu.

Fotky v článku: Filip Komorous

— 1344 zhlédnutí — Doba čtení: 8 min.

Marcela Janská (Sobotová)

S naší čtyřčlennou rodinou s 2 dětmi bydlíme v Plzni. Zpočátku byl pro mě minimalismus jen „inspirující koncept“ z Ameriky. Po pátém stěhování a s těhotenským břichem jsem pochopila, že je to něco, co potřebuji jako sůl. Přestala jsem o něm jen číst, ale začala jsem minimalismus opravdu praktikovat. Ne vždy to bylo snadné. Ne vždy to ostatní chápali. Přišlo mi to ale tak dobré, že jsem o mé cestě začala v roce 2015 veřejně psát blog (dnes 80+ článků) a do tématu jsem se plně ponořila. Později jsem začala psát také e-knihy (10 000+ čtenářů), mluvit na živo, pořádat online kurz a vlastní semináře (200+ účastníků). Na minimalismu mě fascinuje to, jak moc se dá přizpůsobit každému z nás a do jaké šíře se dá aplikovat. Nemusíme jít do extrému, abychom viděli výsledky. Více o mně tady.

9 thoughts on “Jak jsme konkrétně organizovali naši minimalistickou svatbu – 2. díl svatební série

Napsat komentář

  1. Lenka

    Moc pěkné, docela závidím. Taky bych to dnes tak udělala. Jak bychom chtěli my, zbytečně se nestresovat a moc neočekávat. Bohužel před 10 lety jsem ještě neuměla ustát nátlak rodiny a podlehla dobře míněným radám typu “To nemyslíš vážně, nemít bílé boty” a “Oběd prostě musí být, co by tomu lidi řekli?”.
    Takhle na svou svatbu moc ráda nevzpomínám, zbyla mi spousta zbytečných věcí a celou dobu jsem se jen snažila aby byli všichni spokojení (což stejně nikdy nebudou :-)).
    Díky za blog!

    1. Marcela Janská (Sobotová) Autor příspěvku

      Děkuji, Lenko, za komentář. Rozumím, také si nejsem jistá, jak bychom to ustáli před 10 lety. Ne, nikdy nebudou všichni spokojeni, a o to víc je důležité, aby byli spokojeni alespoň novomanželé. Tak to beru já.

  2. Zuzana

    A vidite, ja mam dnes 11 vyroci sve vlastni svatby 🙂
    Tehdy jsem o minimalismu nevedela nic, ale osvedcilo se nam nerikat zadnemu dodavateli, ze je to svatba. Restauraci jsme rekli, ze to bude rodinna oslava. Sama o sobe byla pekna a v zeleni, takze vyzdoba na miste zadna. V kvetinarstvi jsem rekla ze chci 1 vetsi kytku a 2 mensi v odstinech fialove, o svatbe zase ani slovo. saty sem mela kvetovane a po kolena, zustaly mi. A vzhledem k tomu ze jsme se s manzelem shodli, ze prstynky nosit nebudem, tak jsme je vubec nekupovali. Oddali nas i bez prstynku.

    1. Zuzana

      Na oznameni bylo napsano Maly krucek pro lidstvo, velký skok pro nas. Poslali jsme to mejlem.
      Cukrovi do vysluzek sem zakazala, rozdali jsme vino znameho vinare. Matky to nevydychaly a zaridily si nejake cukrovi po vlastni ose. Kdyz jim to udelalo radost….
      Jedina klasicka vec na nasi svatbe tehdy byl fotograf a set svatebnich fotek. A jsem rada. Mi prarodice zacali marodit a umirat brzo potom, tak je mam aspon na fotkach ze svatby.

  3. jana

    Haha, tak ted jsem se pobavila. Je videt, ze minimalismus je u kazdeho o necem jinem 🙂 Jako dite jsem musela absolvovat uzasne prohlizeni svatebniho videa a nekolika svatebnich alb me sestřenice. To bylo natolik odstrasujici, ze jsem chtela jen neco malickeho.Manzel me pozadal o ruku v kvetnu, ten samy mesic jsem otehotnela, svatbu jsme meli v srpnu. Meli bychom ji na vyroci seznameni, ale tchanovci byli v te dobe na dovolene. Saty a obleceni co kdo mel, prstynky po babicce a pradedeckovi, jidlo dovezene, kytky nebyly, jen malicka do ruky, obrad v nasem kosteliku, hudba varhany, hrala jedna sestra ze sboru, svatebni sliby jsme si napsali ve spolupraci s pani fararkou sami. Fotky par udelal strejda zrcadlovkou. Kostel jsme si yzdobili sami. Zadne nesmysly, koordinatory, kvetinare, kadernice, svadleny a jine veci jsme nepotrebovali. Spis jsem byla trochu nervozni, protoze jsme cekali na vysledky ze screeningu, zda dite v deloze ma poskozeny mozek, tak jsem to vubec neprozivala, byla jsem rada, ze jsme se hezky sesli. Obrad byl krasny, jen par pribuznych, celkem do dvaceti lidi. A cenove jsme se vesli do deseti tisic.

  4. Lucie Studená

    hah, taky jsme měli mít svůj den 16.5. a přeložili jsme na 3.10. ač teď minimalisticky uplně plánovaná není, dost možná velmi minimalistická bude, možná jen my dva se svědky, uvidíme, jaká bude situace…vzhledem k tomu, že se snažíme vzít od roku 2017 a pokaždé to něco zhatilo, dohodli jsme se, že teď už to dáme, i kdyby pršely meteority 😀