Jak jsme konkrétně organizovali naši minimalistickou svatbu – 2. díl svatební série

V druhém dílu svatební série se pojďte podívat, jak konkrétně vypadaly naše přípravy a organizace svatby. Od první Google tabulky až po půlnoc svatebního dne. Na konci článku najdete i seznam našich dodavatelů, se kterými jsme spolupracovali.

Pokud jste nečetli předchozí díl svatební série, podívejte se na něj. Dá vám kontext o našich představách a mém vnímání aktuálního českého svatebního byznysu.

Svatební série:

• 1. díl – Naše představy a seznámení se s českým svatebním byznysem
• 2. díl – Jak jsme konkrétně organizovali naši minimalistickou svatbu
• 3. díl – Tipy pro vás a vaši jednodušší a minimalistickou svatbu

Nechci celoroční projekt

Hned na začátku povídání o přípravách mi připadá důležité zmínit celkové nastavení v hlavě. Navazuji tím na naše představy popsané v předchozím článku série.

Ze svatby jsem si už na začátku odmítla udělat celoroční projekt, ve kterém se budu vyžívat a vše si piplat do posledního srdíčka. Ve kterém budu trávit večery na internetu, inspirovat se obrázky dokonalých svateb a snažit se jim přiblížit.

Tím, že naše svatba neměla být TOP zorganizovaná, naaranžovaná, sehraná a dokonalá, neměla jsem zbytečně přemrštěná očekávání.

Tudíž překonat je (tím, co se povedlo) bylo milým překvapením.

Úplně mi stačilo, že to proběhne příjemně. Neočekávala jsem, že to musí nutně být náš nejkrásnější den v životě. Taková úleva.

Neočekávám mnoho, a pak budu překvapena

Nevím, jestli se vyjadřuji dost přesně. Nic moc neočekávejte a ono to pak předčí vaše očekávání. Za tohle mě mnozí ukamenují. Jak nemám nic očekávat, vždyť je to naše svatba?

Mnoho jsem zjednodušila čistě pro svou pohodu. Proto, aby se to dalo snadno zorganizovat, připravit a během svatebního dne ukočírovat.

Nezní to populárně, ale něco prostě potřebujete nechat být. Nelze vše naplánovat a mít pod kontrolou. Tohle je nesmírně důležité a myslím, že jsme s tím dopředu počítali.

Třeba počasí. Bude takové jaké bude. Ještě deset minut před obřadem jsme mysleli, že jej zvládneme venku.

Ale začalo pršet tak, že jsme ho museli bleskově přesunout dovnitř. Přesunuli jsme pár židlí, stolek, 1 vázičku a podtácek s prstýnky. Víc se nestihlo. Mohla jsem se nervovat, že v pozadí musí být i velká březová slavobrána, lucerna se svíčkou a vůbec, že jsme chtěli obřad venku. Ale co…

Jak jsme přípravy a organizaci svatby pojali my

Rychlé rozhodování podle našich kritérií

Při loňské rekonstrukci bytu se nám osvědčilo rychlé rozhodování podle předem jasných požadavků. U svatby to bylo podobné.

S mužem jsme jasně stanovili požadavky, vybrali ze dvou až tří možností a bylo. Dál to neřešili a nepátrali, jaké by byli ještě další alternativy, dodavatelé, slevové knížky. Rozhodnutí padala rychle.

Nepřemýšlím tři měsíce nad tím, jakou si vezmu vizážistku nebo hlídačky do dětského koutku. Splňujete naše požadavky, máme na vás dobré reference, máte v termínu volno. Bereme vás.

Díky tomu jsme měli vše rozhodnuté během prvního měsíce a půl.

První fáze organizace svatby se svatební koordinátorkou

V této fázi rozhodování jsem měla po ruce svatební koordinátorku. Ta nám pomohla s výběrem místa obřadu a rautu. Obě finálové lokality s námi obešla a na schůzkách s provozovateli kladla důležité otázky, které nás v té chvíli vůbec nenapadly (a možná bychom je pak řešili složitě později). Jen díky ní jsme objevili restauraci, kterou jsme si nakonec vybrali.

Podle našich kritérií nám koordinátorka vždycky poslala předvýběr možných dodavatelů s cenami a podmínkami. To dost šetřilo čas a hledání.

Zpočátku jsem si říkala, jestli není příliš marnivé mít svatební koordinátorku pro tak jednoduchou svatbu. V zásadě bych to mohla zvládnout zorganizovat i sama. Ano, ale v prvních týdnech tohle byla velká pomoc a pomohla mi se do příprav vpravit o dost snáz, než kdybych se topila ve vodách internetových svatebních diskuzí.

Organizace svatby v březnu a neočekávaná změna plánu

No, najednou byl březen a věci nabraly „jiný“, koronavirový, spád.

V pondělí jsem závazně zamluvila termín na matrice, zaplatila zálohu za obřad mimo radnici a vyslechla si instrukce ke svatebnímu průvodu. Ve středu se zavřely školy a od dalšího týdne začal nouzový stav.

Třetí týden v březnu jsme ještě o květnové svatbě vtipkovali a považovali ji za jistou. V půlce dubna už jsem se nesmála. Byla jsem zdrcená a naštvaná. V tu chvíli jsme měli měsíc do svatby a zařízené bylo už téměř všechno.

Nebylo jasné, kdy a za jakých podmínek se začne oddávat. Termíny obnovování svateb se měnily snad každý druhý týden. Svatba byla to poslední, co jste v té době chtěli řešit.

Vše zorganizované jsme museli škrtnout a začít znovu. Během jediného dne jsem obvolala všechny dodavatele a zrušila termín v květnu. Na neurčito. V tom turbulentním čase to naštěstí všichni pochopili a nebylo třeba nic moc vysvětlovat.

Nastal nový „hon“ na termín oddávajícího (úzké hrdlo příprav).
Nastaly dohady nad tím, jaký nový termín zvolit.
Nastaly nové pochybnosti, zda to přeci jen nemáme udělat v nejužším rodinném kruhu.
Nastaly výčitky, proč jsme to jen neudělali už dávno předtím.

Hledáme nový termín a fotografa

V tu chvíli jsem začala být dost apatická. Přiznávám, že mě tehdy přípravy svatby přestaly zajímat a přestala jsem se těšit.

Bylo ale nutné rychle zarezervovat nový termín. Našly jsme jeden v září, ale náhodou se objevil ještě jeden v srpnu, tak jsme nakonec zvolili ten (kvůli delšímu světlu večer a pravděpodobně příznivějšímu počasí, protože svatba byla venku).

Zkrátím to. Všichni dodavatelé naštěstí v nový, srpnový, termín mohli. Až na fotografku. Hledat fotografa v červnu na srpnovou svatbu – to nedělejte :-). Tehdy to nešlo jinak. Nakonec jsme dostali kontakt na Filipa Komorouse, který měl jet fotit sportovce na olympiádu do Tokia. Ta se zrušila, tak měl čas. Jinak to ale bylo dost zoufalé, drtivá většina fotografů měla plno nebo se nám nelíbil jejich styl fotek.

Minimalistický přístup u jednotlivých dodavatelů

Naše jednání u dodavatelů byla dost podobná:

• Tohle nepotřebujeme.
• To nevyužijeme.
• Děkuji, tohle neoceníme.
• To je mimo náš rozpočet.

Chtěli jsme spolupracovat s konkrétními lidmi, ne s velkými agenturami. Snažili jsme se mít dodavatele co nejvíce lokální (tedy, nebudeme si najímat catering z Prahy na svatbu v Plzni).

Vyplatilo se. Díky tomu jsme se scházeli na schůzkách pohodlně rovnou u nás doma nebo přímo na místě svatby. Mohli jsme méně jezdit sem a tam během příprav i v samotný svatební den. To nám šetřilo dost času.

Díky minimalistickému a skromnému přístupu jsme stanovený rozpočet nepřekročili.

Uvedu vám příklad našeho domlouvání květinové výzdoby.

Květiny

Rozpočet na živé kytky 2 tisíce? Koordinátorka: to jste se zbláznila (napsala to mírněji), běžně počítáme tak 20 tisíc.

Na tohle se připravte. Jenže běžně se uvažuje, že budete chtít: kytici pro nevěstu, malou kytičku do klopy (korsáž) pro ženicha, menší kytici pro svědkyni, menší korsáž pro svědka, kytice pro obě maminky, kytičky pro družičky, zvláštní házecí květinu, květiny na stoly do váziček, květiny na stůl při obřadu, květiny na ozdobení aut, květiny na slavobránu, myrtové vývazky pro všechny svatebčany, případně věnečky do vlasů.

My chtěli jen kytici pro nevěstu (2 000 Kč včetně dopravy domů). Korsáže a věnečky jsme měli odjinud z lehoučkých umělých květů (celkem 1 000 Kč) a 16 váziček na stoly jsme ozdobily s mamkou svépomocí (2 hodiny práce). V týdnu svatby jsem objednala velký balík šateru, nevěstina závoje (450 Kč), protože luční kvítí už nebylo. Šater jsme dozdobily zelenými větvičkami a růžemi z naší zahrádky.

Ne, nebylo to dokonale sladěné. Ale víte co? Skoro nikdo (nebo nikdo?) si toho nevšiml. Bylo to krásné, účel to splnilo. Sladily to bílé a růžové pentličky. Celé to stálo zlomek (asi) obvyklého rozpočtu na květiny. Ozdobené vázičky jsem částečně rozdala, částečně jsme si jimi zkrášlili domov.

Ve svatebním byznyse je dnes možné vše, co jste ochotni zaplatit. V červenci jsem stříhala levanduli a napadlo mě, že bych ji mohla mít ve svatební kytici. Odpověď od floristky: ano, objednám vám jeden svazek z Holandska za 2 tisíce. Už není sezóna…

Přípravy ve svatební den

Samotný den D jsem chtěla mít poklidný, žádné vstávání, přejíždění a manévrování.

Ráno jsem si doma zacvičila, umyla vlasy, uvařila oběd. Ve 12h mě přišla vizážistka nalíčit a učesat. Ve 13:30 jsme naložili věci do auta, ve 14h byli na místě obřadu, v 15h jsme měli vše vyzdobené (ve 4 lidech), v 15:30 přijely naše děti (dědové je oblékli), v 16h byl samotný obřad.

Po obřadu byl jednoduchý program, abychom nebyli ve stresu, že se něco nestihne nebo zpozdí. Důležité pro nás bylo zajištěné hlídání dětí (o tom ještě v dalším článku, protože to bylo boží).

Vynechali jsme některé tradice typu rozbíjení talíře. Během obřadu zcela spontánně někomu spadla sklenička na zem. Střepy byly na světě. Tohle na tom bylo krásné. Nenaplánujete to a stane se to.

Z reakcí hostů (malých i dospělých) bylo vidět, že si svatbu užili. My taky. Bylo to podle nás, minimalistické, rodinné a pohodové. Celý další den jsem vstřebávala, jak milé to bylo.

Naši milí dodavatelé

A na závěr poděkování našim milým dodavatelům, kteří to s námi vydrželi:

• Raut a svatební místo – restaurace Akropolis, Plzeň
• Šaty nevěsta – Reparáda, Brno
• Oblek ženich – kalhoty vlastní, košile Yvonne König, Plzeň, vesta půjčená v Salon Miriam, Plzeň, motýlek SideSign, Praha
• Fotograf – Filip Komorous, Plzeň
• Prstýnky – Helioring, Brno
• Dort – Radka Machová, Plzeň
• Vizážistka a kadeřnice – Adéla Šimice, Plzeň
• Koordinátorka a zapůjčení dekorací – Martina Jiříková, Nýrsko
• Květina nevěsta – Lenka Vyskočilová, Nýrsko
• Květinové doplňky – Kolorka, Rokycany
• Dětský koutek – Špuntpárty, Plzeň

Pokračování příště – shrnutí mých tipů, jak si zorganizovat jednodušší a minimalistickou svatbu.

Fotky v článku: Filip Komorous