Uspořádejte si svatbu podle sebe, ale ať to není moc jiné – 1. díl svatební série
Vdala jsem se. Poprvé :-). Byla to, jak jinak, minimalistická svatba. Zároveň složitější díky jarnímu nouzovému stavu, takže veškeré přípravy jsme dělali de facto dvakrát. Jednou na květnový termín, který nedopadl, jednou na srpnový.
Proč píšu o naší svatbě? Chci budoucím novomanželům předat inspiraci, jak to také může vypadat. Chci vás nechat bez pozlátka nahlédnout do pozadí příprav takové akce. Chci vás povzbudit, že i zde to jde minimalisticky. Občas to musíte ustát, a v tom vás chci podpořit.
Předem upozorňuji, že touto sérií článků nechci nikomu vzít jeho představu svatby. Ani neodsuzuji jiné svatby. Každý to máme jinak, tak si stůjme za tím, co je pro nás důležité.
Svatba ve 3 článcích – svatební série
Na článek si dělám poznámky už od února. Teď po svatbě je načase je na vás vrhnout :-). Už mohu objektivněji zhodnotit celé přípravy i samotný svatební den. Jen mi to nejde popsat stručně.
Tedy, čeká vás celá třídílná svatební série:
- 1. díl – Naše představy a seznámení se s českým svatebním byznysem – „Uspořádejte si svatbu podle sebe, ale ať to není moc jiné“
- 2. díl – Jak jsme konkrétně organizovali naši svatbu
- 3. díl – Tipy pro vás a vaši jednodušší a minimalistickou svatbu
Připraveni? Pojďme se ponořit do svatebního světa.
V prvním díle se podíváme, jakou svatbu jsme si představovali. Vtáhnu vás (možná poprvé) do svatebního byznysu, kde minimalismus nehledejte. Fakt ne.
Udělejte si to podle sebe, ale ať to není moc jiné
„Udělejte si svatbu podle svého.“ Dobrá rada, kterou od začátku příprav uslyšíte. Jen je sakramentsky těžké ji provést a obhájit si ji.
Bez Insta fotokoutku?
Bez tištěných oznámení?
Bez živé hudby?
Bez ozdobených aut?
Bez polévky s játrovými knedlíčky?
Bez macramé, videozáznamu, pojízdného kávového baru, svítících písmen s iniciály novomanželů, bez sladěného dress codu pro hosty, bez hashtagů?
A bude to vůbec svatba?
Snad jo :-). Dneska už můžu říct: jo! Svatbu jde udělat i bez toho.
Tyhle otázky od okolí a od dodavatelů vás rozkolísávají ve vaší přestavě. Hlavně zpočátku. Vyčítala jsem si, že tomu nepřikládám takovou důležitost, jak bych možná měla.
Pokud chcete skromnou svatbu s minimem „blbostí kolem“, připravte se na to, že pro okolí můžete vypadat jako:
- naivka, neználek a škrt, co prostě nedá čtvrt milionu za jedno až dvoudenní mecheche,
- někdo, kdo se neřídí prověřenými radami znalejších (protože video fakt doporučujeme, bez něj nebudete mít nikdy zachycené ty emoce!!!),
- někdo, kdo nejde s dobou a kdo neví, jak se to teď dělá.
Chceme skromnou svatbu podle nás
Jenže my nemohli mít jinou svatbu než minimalistickou. Dobře víte, že minimalismus mám už dost prorostlý v kostech :-). S mužem jsme v tomhle zcela zajedno. Zároveň jsme nechtěli svatbu jen se svědky.
Nejtěžší bylo se rozhoupat a říct si jo, uděláme to podle nás. Mnohokrát předtím jsem koketovala s myšlenkou svatby na tajňačku, abych se vyhnula všem připomínkám, dohadům a náročné organizaci.
Bohužel mám pocit, že očekávání dodavatelů se v letech moc nemění. Jo, méně slavíme svatby klasicky na radnicích a zámcích a vrháme se do stodol a na louky.
Hosté ovšem pořád očekávají, že to bude vypadat jako na těch několika posledních svatbách, kde byli (nebo mi to tak alespoň připadá). Snoubenci to tomu pak raději přizpůsobí, aby to „tak nějak“ vyhovovalo všem.
Naši svatbu jsme si definovali jako pohodové rodinné setkání se speciálním obřadem. S rozpočtem do 100 000 Kč (ceny srpen 2020) s 50 hosty. Obřad jsme chtěli odpoledne, na stejném místě jako následné pohoštění, raut, volné sezení, a hlavně s hlídáním dětí, abychom si mohli s ostatními rodiči v klidu popovídat.
Svatební veletrh byl pro mě dost šok
S poměrně jasnou představou naší svatby jsem v lednu vyrazila na svatební veletrh. Chtěla jsem získat přehled, co tenhle byznys obnáší a setkat se osobně s vybranou svatební koordinátorkou.
Svatební veletrh byl pro mě dost šok. Takových zbytečností až krámů. S mými minimalistickými představami jsem tam byla za exota. Řekněme, že s dvěma dětmi a po 15 letech vztahu máte jiné priority…
Tohle byla akce pro mladé bezdětné dvacátníky, co žijí Instagramovými snímky, mají velký rozpočet a nedovedou si představit svatbu bez Polaroid fotokoutku.
Trošku přeháním. No, nikde se tam neprezentoval žádný párový terapeut, na kterého by se kontakt novomanželům možná hodil víc než na dodavatele svatebního podvazku s kapsičkou na placatku rumu.
Na druhou stranu jsem veletrh využila po svém. Dohodla jsem spolupráci se svatební koordinátorkou. Našla si báječnou fotografku (která nakonec v novém termínu nemohla). Vyzkoušela jsem si na svých vlasech květinové dekorace z umělých květů.
Našla kontakt na dětský koutek a nechala si změřit velikost prsteníčku na prstýnek (následně jsme mohli objednat od jiného šperkaře jen na dálku). Tedy, v podstatě úspěch.
Svatební byznys nemá s minimalismem nic společného, bohužel
Na veletrhu a následně na internetu jsem pochopila, že klasický svatební byznys nemá s minimalismem nic společného. Čím víc se o to zajímáte, tím víc se vám to potvrzuje.
Vizuálně je to občas jednoduché, ale na pozadí už ne.
Připadá mi to jako velký byznys založený především na vizuálnosti, emocích a zamilovanosti.
Nehledí se na peníze. Vždyť je to přeci jednou na život a svatebčané nám na to snad částečně přispějí… Udržuje se představa, že „takhle se to dělá“ nebo „tohle je teď v kurzu“.
Mnohdy je to totální finanční, logistický a organizační úlet, který rok chystáte a bojíte se, že něco nevyjde tak, jak jste si vysnili.
Neřeší se plýtvání. Nepřemýšlí se nad tím, co se světýlky, vázičkami, cedulkami, vývazky a šaty potom, co svatba skončí. Nemluví se o tom, co není potřeba, co lze omezit. Co se nebude později muset vyhazovat.
Vždy se ale řeší vizuální stránka. To bude dobře vypadat na fotkách na sociálních sítích a na videu. Jen se podívejte, slečno. Příklad: ohňostroj, kdy svatebčané jsou schováni pod jakýmsi viaduktem. Fotka nádherná, cena oné svatby taky – tři čtvrtě milionu…
Vidíte zbytečnosti (podle mého), které nemají žádné další využití. Na veletrhu nabízeli děravou lžíci na společné jedení polévky s gravírovanými jmény a datem. S vyvrtanými dírkami ve tvaru srdíčka, kudy vám polévka prokapává. To jen kroutíte hlavou…
Veletrh skončil a my se vrhli do našich vlastních příprav.
Pokračování příště :-).
Úvodní foto: Filip Komorous
Paráda.
Naše svatba byla s 11 lidmi včetně nás (pouze rodiče a sourozenci s rodinami)
Nejdražší bylo manželovo loučení se svobodou cca 10000,-
Prsteny caa 9000,-
Oblečení caa 7000,-
Pak už se o vše podělila nějak rodina.
Moje maminka nechala upíct dort.
Tchýně upekla koláčky a cukroví. Zaplatila hostinu(oběd v restauraci)
Tchán vinař se postaral o víno a také vše nafotil.
A odpoledne a večer proběhlo u nás grilování.
A ani mě to nikdy nějak nemrzelo že jsem neměla mega velkou párty a teď už je to 13 let a stále jsme spolu šťastni. Jo vlastně ještě pozvánky, ty jsem měla, ale pouze minimum množství co šlo udělat, ale cenu už nevím ,ale určitě to nebyla velká položka.
Děkuji, Kačko, za sdílení podrobností, jak jste uspořádali vaši svatbu.
Dobrý den Marcelo, zmíníte i vnitřní rozhodnutí proč „najednou“ svatba? – když už máte deti a jste spolu tolik let? Nebo možná právě proto?
Jančo, děkuji za zajímavou otázku. Toto zatím v osnově nemám :-). Nevím, jak to napsat stručně, aby to neznělo plytce. Řeknu to asi takto – nebylo to náhlé rozhodnutí, o svatbě jsme uvažovali již několik let. S přibývajícími léty to pro nás začalo být důležitější než dřív. Osobně jsem cítila i potřebu shromáždit rodinu, dokud to jde, máme dobré vztahy i zdraví. Cítím lítost z toho, že někteří blízcí se už naší svatby nedožili.
Neznasam oslavy, tanec, vela ludi, trapne svadobne zvyky naznacujuce ze zena je sexualny objekt totalne podriadeny muzovi urceny len na plodenie deti… Takze som mala dost jasno v tom, ze klasicku svadbu nechcem. Nastastie manzel je na tom rovnako. Ako oznamenia sme spravili obycajne upravene fotky co sme potom dali vyvolat. Spravili sme si obrad v kostole este pred obedom a potom sme sli do restauracie kde sme mali obed, tortu, posedeli sme si par hodin a poklabosili s rodinou, spolu asi 40 ludi. Kvoli pritomnosti alkoholikov v oboch rodinach sme sa zhodli, ze alkohol nebude – dopredu na to boli hrozne reakcie, na mieste to nevadilo nikomu okrem tych alkoholikov, ale to ma nezaujima. Fotili ludia z rodiny, ktori to maju ako konicek, profi fotografa sme nemali, mame krasne fotky. Tortu sme dali spravit znamej, ktora si takto privyraba, vsetko uplne cerstve z kvalitnych surovin, bola to jedna z najdrahsich poloziek ale stala za to. Saty mi kupila sestra v nejakom lokalnom butiku, obycajne upletove za 900 korun, znama mi ich vyzdobila cerstvymi kvetmi z ktorych spravila aj kyticu a vyzerali lepsie ako zo salonu. Manzel mal oblek z maturity 🙂 Ziadne kadernicky, vizazistky a pod. som nepotrebovala, ani ine sluzby – o tom ze existuje funkcia svadobneho koordinatora som citala teraz prvy krat, doteraz som to netusila. Dopravu sme riesili iba autami z rodiny, my sami ziadne nemame, tak nas odviezli rodicia, auto sme ani nezdobili ale kamosky mi ho pred kostolom vyzdobili nech mame prekvapenie. Cele nas to vyslo pod 20tis. korun, nemali sme s tym skoro ziadnu robotu okolo organizacie, cele vratane pripravy to teda bolo maximalne pohodove, ziadny stres ze na nieco zabudneme (asi to nie je dolezite ked sme to zabudli), nieco nevyjde (ked nic neplanujes nemoze to nevyjst)…
Děkuji, Eli, za pěkný popis, jaká byla vaše svatba.
Vyborny clanok, uz sa tesim na pokracovanie 🙂 Vase minimalisticke uvazovanie nielen v tejto oblasti je mi velmi blizke a sympaticke. Vase postrehy a podnety su priam balzamom na dusu. Velmi pekne dakujem 🙂 Evka.
Nečetla jsem zatím celý článek, ale děrovaná lžíce je tradice. Ale normálně ji mívají v restauracích a nic novomanželé kupovat nemusí 🙂
Aha, neznám tuhle tradici.
Chacha. Já měla svatbu za 80 euro, na kopii brigy z 18. století, kytku mi manžel kradl přes plot, do dvou hodin před akcí kromě svědků a kapitána nikdo z dalších víc jak 30ti lidí na palubě nic o svatbě nevěděl… a jak nám krásně nakonec zabroukali a zahráli imperiální pochod ze Star Wars, když jsem kráčela před kapitána. Podotýkám, že jsme se s manželem brali po šestidenní známosti. V životě by mě nenapadlo zaplatit za svatbu víc než za větší grilování na zahradě. Svatby známých krom jedné latinskoamerické mě vůbec nebraly a na svatební veletrhy se dostanu leda jako modelka a chce se mi z toho nevkusu zvracet… V USA existuje dokonce výzkum, který srovnával výdaje na svatbu vzhledem k tomu, jak dlouho vydrželo manželství a zjistil, že čím dražší svatba, tím větší pravděpodobnost rozvodu, dokonce cena korelovala i s tím, jak brzy ten rozvod přijde.
Díky za sdílení, jak to bylo u vás. Tyhle nečekané svatby mají určitě super moment překvapení. My chtěli něco klidnějšího a předvídatelnějšího. O jakési statistice (čím dražší svatba, tím větší šance na rozvod) jsem taky slyšela, ale myslela jsem, že je to jen taková povídačka.
Já teď byla na dvou lehce minimalistických svatbách, trochu bohémských nízkonákladových. Dekorace měli z půjčovny rozvěšené po zahradě (kolečka s bílými dečkami a peříčka, na jednu někdo vyráběl jakési nadýchané koule z ubrousků, sklenice od okurek se svíčkou a kusem krajky, na stole dečky a podzimní plody/luční kvítí). Stan a židle si půjčili od obce. Raut měli zajištěný, ale bez obsluhy, takže svatebčané se mohli dobrovolně přihlásit o služby (doplňovat cukroví, nanosit na raut, nosit oběd rodině, obstarat pípu – jako nebylo to ideální, ale na druhou stranu si každý ten svůj talířek a skleničku hlídal nebo si musel umýt, takže se neplýtvalo). Cukroví a dorty se přihlásil kdo byl ochotný napéct. Program: vyzvali hosty, že se nechají překvapit. Takže improvizovaný koncert a pak večer hra tak trochu divadlo a trochu soutěž s úkoly. Ale svatební kavárna byla na obou, byla to vlastně jediná obsluha a musím říct, že koktejly a dobrá káva příjemně doladili jinak tu jednoduchost. A žádné tradice.
Díky, Michaelo, za sdílení, jak to také jde.