Když mi svědomí nedovolí vyhazovat věci do popelnice
Máte blok vyhazovat funkční věci do popelnice? Tíží vás svědomí? Zároveň vidíte, že zbavování vytříděných věcí jde příliš pomalu, nemáte na něj sílu a frustruje vás pohled na zabalené tašky v chodbě nebo komoře?
Tohle se stalo mnoha z nás, včetně mě.
Jak s tím pracuji? Jak k tomu můžete přistoupit? Poslechněte si můj pohled ve videu.
Nechci tvořit odpad, ale jsem doma zavalen/a
Často balancujeme mezi dvěma polohami:
- jsem šetrná, nechci tvořit odpad, chci, aby se jednou vyrobené používalo, A ZÁROVEŇ
- vadí mi, že mám doma nepotřebné věci, chci se jich zbavit, jsem jimi zavalená.
Snažíme se přijít na to, jak obě tato přání sladit a splnit.
Jde to ale?
Podle mě to jde. Do zmíněného balancování jsem si přidala důležité pomyslné závaží:
Jak to mám nyní? Jaký užitek mám ze schovávané věci právě teď?
Postupně jsem se učila pouštět nepotřebné věci dál. Po malých částech. Nejprve méně hodnotné věci, později hodnotnější.
Klíč pro mé svědomí
Co mě bude dlouhodobě frustrovat víc, skladované harampádí nebo vytvořený odpad/plýtvání zdroji?
Na tuhle otázku si každý odpovíme sám/a.
Každý máme svou míru, co už nám vadí. Co už nás doma otravuje. Kolik chceme věnovat času tomu, že najdeme někoho, komu věc dáme nebo prodáme. Atd.
Když budeme takto pouštět laskavě k sobě, myslím, že půjdeme správným směrem.
