Marie Kondo, japonská kouzelnice úklidu
Když jsem se na podzim dívala, co ve světě vyšlo nového o minimalismu, docela náhodou jsem narazila na Marie Kondo. Její jediná kniha o úklidu se chlubila třemi milióny prodaných výtisků. Popisek mě hned zaujal, ač jsem o Marie slyšela předtím jen mlhavě. A i když se snažím minimalizovat své knížky v knihovně, tahle se zdála natolik zajímavá, že jsem byla ochotná jí místo v polici najít. Napsala jsem Ježíškovi a ten mé přání splnil.
V tomto článku se s vámi chci podělit o to, co jsem v knížce objevila a jak ji hodnotím.
V anglickém originále „The life-changing magic of tidying up“ (překládám jako „Kouzlo uklízení, které vám změní život“) s podtitulem „japonské umění úklidu a organizování“ je poměrně útlá 200stránková knížka. Bez obrázků, s krátkými kapitolami, jen s občas zvýrazněnou větou.
Mám knihu v anglickém překladu. Letos v lednu jsem se celkem náhodou dozvěděla, že vyšla už i v češtině. Nakladatelství Knižní klub ji vydalo pod názvem Zázračný úklid – pořádek jednou provždy. Jen mezi námi, obálka anglického vydání se mi líbí o dost víc. Připomíná mi nějakou knihu básní a ne „jen“ manuál, jak si uklidit byt. A jak vám chci říci, tahle kniha je více než příručka o úklidu.
Kdo je Marie Kondo?
Marie Kondo se dnes živí jako úklidová konzultantka. Po celém Japonsku navštěvuje byty a domy svých klientů a pomáhá jim je dostat do stavu, aby se v nich cítili šťastně. Toho podle ní lze dosáhnout tím, že se klienti naučí používat k vyklízení a organizování svých věcí tzv. „KonMari“ metodu, kterou Marie vymyslela.
Zdá se, že tahle metoda minimálně u jejích klientů funguje. Vlastně Marie Kondo tvrdí, že u žádného z klientů zatím neselhala. Tahle jemná slečna je tak dnes v Japonsku populární celebritou s vlastním televizním pořadem, vyšlo o ní bezpočet článků a odpověděla na spousty rozhovorů.
Jak to začalo
Výborné jsou v knížce pasáže, kdy Marie popisuje své dětství. Už od mala četla veškeré jí dostupné časopisy pro hospodyňky, knížky o domácnosti a jejím organizování. Všechno hned prakticky zkoušela a získávala zkušenosti, co funguje a co ne. Strašně jí vadilo, že její sourozenci a okolí nevěnovalo pořádku takovou pozornost jako ona.
Potají se zbavovala věcí ze společných prostor a pozorovala, za jak dlouho budou někomu chybět. Obvykle to, k jejímu uspokojení, trvalo dost dlouho… Nakonec to ale prasklo. Marie dostala od rodičů úplný zákaz uklízet cokoliv jiného, kromě svého pokoje. To ji ve zkoumání různých způsobů neodradilo. Jak sama připouští, je stále uklízecím fanatikem.
Moc se mi líbí, že svůj fanatismus postupně přetvořila v něco, co pomáhá lidem, kteří se za nadšence úklidu rozhodně nepovažují.
KonMari metoda ve zkratce
Dobrá, tak se pojďme podívat, co prakticky Marie Kondo čtenářům doporučuje.
Její metoda se skládá ze dvou kroků. Zaprvé, vytřídit a vyhodit vše, co mi nepřináší radost. Zadruhé, dát to, co zbude po třídění, na místo k tomu určené a nejlépe vertikálně poskládané.
Při třídění Marie zdůrazňuje, že je nutné brát každou věc jednotlivě do vlastních rukou a ptát se sám sebe: „Přináší mi tohle radost?“. Žádné jiné hledisko nepovažuje za důležitější, jen vlastní aktuální pocit.
Skládám ponožky
Když jsem četla pasáž o skládání ponožek, chvíli jsem kroutila hlavou. Marie rozhodně odmítá skládání ponožek do sebe do kulatých do sebe přetažených balíčků tak, jak to dělám snad odjakživa.
Za lehkých úsměvů celé rodiny jsem si tedy zkusila přeskládat ponožky vertikálně. A mohu konstatovat: ano, je to přehlednější než balíčky a ponožek se do krabice k tomu určené vejde více. Počítejte ale s tím, že při balení na cestu se ponožky snáze „rozpadnou“. Zkuste to sami, uvidíte, co vám bude vyhovovat.
Líbí se mi i vertikální skládání triček dle KonMari metody (návodná videa najdete na internetu). Jen mi to nejde aplikovat v mojí šatní skříni s pevnými policemi. Tohle skládání se hodí hlavně pro komody s nižšími vysouvacími šuplíky.
Krok za krokem nebo na jeden zátah
Na rozdíl ode mne Marie varuje před postupem krok za krokem. Ten je podle ní příliš pomalý, vyžaduje vůli a dlouhodobý návyk. Také nemáte šanci rychle zažít ohromný povznášející pocit z vyklizeného prostoru. Radí naopak se do úklidu vrhnout po hlavě a vše zvládnout na jeden zátah. Později v knize upřesňuje, že takový „jeden zátah“ může trvat i půl roku.
Chápu, že na postupu vše na „jeden zátah“ něco je, ale i přesto se kloním k umírněnějšímu postupu krok za krokem. V našich obvyklých podmínkách mi to připadá snáze realizovatelné. Na menší sousto si spíše najdete po práci čas a snáze se odhodláte začít. Zažehnete sice malý plamínek, ale ten je pořád lepší než tma.
Pokud si netroufáte začít sami, ráda dorazím osobně k vám domů a budu vám s tříděním, vyklízením a postupem asistovat.
Na druhou stranu připouštím, že mám spoustu vlastních dobrých zkušeností s postupem krok za krokem, ale jeden „velký zátah“ à la KonMari jsem zatím nerealizovala. Možná také proto, že dost řeším i otázku, co smysluplně s vytříděnými věcmi. To se dělá na jeden zátah i se samotným tříděním o dost pomaleji.
Více o tom, jak postupuji krok za krokem se dozvíte v mém eBooku 6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet. Můžete si jej zdarma stáhnout na této stránce.
Co mě zaujalo
Možná je to zvláštní, ale v knížce byla pro mě nejpřínosnější až její poslední pátá část s názvem „Kouzlo uklízení dramaticky změní váš život“.
V této části totiž Marie postupuje od praktikálií úklidu k vlastním hlubším úvahám o tom, jak na nás působí věci, co nás činí šťastnými nebo kdy začít hledat smysl našeho života.
Ač slovo minimalismus nepadne v knize ani jednou, je to z mého pohledu určitě kniha o minimalismu. O minimalistickém pohledu na věci, které vlastníme a které nás silně ovlivňují.
Nečekejte ale jen „suchou“ filosofii, v knížce najdete i spoustu vtipných konstatování z Mariiny praxe. Třeba: „Lidé, kteří nedokáží udržet pořádek, se dělí jen do třech kategorií. Ti, co nedokáží vyhazovat. Ti, co nedokáží dávat věci zpátky. A pak ti, co nedokáží ani vyhazovat, ani dávat věci zpátky. Z mé zkušenosti vyplývá, že do třetí kategorie spadá 90% mých klientů“.
Počítejte s tím, že Marie se na úklid dívá svojí městskou optikou z velkoměstského Tokia. Řeší tedy hlavně malé byty a domy, ne už tak zahrady, sekačky, dřevo na topení nebo stavební materiál k drobným rekonstrukcím.
Hodnocení
Nemusíte se ani považovat za minimalistu, aby vás tahle kniha inspirovala k některým změnám v tom, jak přistupujete ke svým věcem a jak je organizujete.
Spoustu dobrých tipů si uložíte do paměti a můžete je vyzkoušet v praxi. A vůbec nevadí, že si nebudete denně vyskládávat ven všechny věci z kabelky, skládat si do lednice mrkev na výšku nebo sušit umyté nádobí ve velkém cedníku na balkóně (jako „fanatická“ Marie).
U mě v knihovně má takhle čtivá knížka své místo jisté. Děkuji Marie Kondo za její sepsání pro nás všechny, co svůj byt do Japonska hned tak nepřestěhujeme.
Celou knížku o zázračném úklidu myslím mohu shrnout autorčinými povzbudivými slovy: „Úklid je jen nástroj, není to konečný cíl“.
Knížka vyšla v Knižním klubu a volala na mě Halooo v knihkupectví, před Vánocemi, a tak jsem si ji koupila a jsem z ní nadšená. Jednak jsem našla mast na některé neduhy a jedna si ověřila, že tak dvě třetiny z toho znám a přišla jsem si na ně sama 🙂
Chtěla jsem sem vložit foto aktuálního přebalu českého vydání, ale nejde mi sem vložit fotka.
Děkuji Pavlo za komentář. Jsem ráda, že se vám knížka líbila. Někdy to nebývá nějaká nová „teorie relativity“ (co se týče nových informací), ale pokud je dobře napsaná a čtete ji ve správnou dobu, může v ní být veliká síla.
Už ji mám objednanou z knihovny 🙂
To mě těší, možná teď na ní bude trochu fronta.
Děkuji Marcelko za Vaše postřehy ke knížce od Marie Kondo. Mám ji doma a všeho čeho jste si všimla Vy, jsem si všimla také. Včetně těch ponožek 🙂 Také je zamotávám. Marie Kondo má ještě jeden pro mě rozměr a to vnímavost k okolí. Zaujala mne pasáž, která popisuje, jak při příchodu se ukloní .. klekne … to již nevím .. a v duchu s bytem rozmlouvá. Líbí se mi to … věřím jí to a fandím jí. Jinak úklid na jeden zátah … tak to je opravdu mazec … zatím mám odvahu o tom jen číst … Mě se obal líbí … vyjadřuje ten minimalismus a její svět … také jsem jej do této chvíle ani s ničím porovnat … Moc knížku doporučuji!
Děkuji Mílo za toto připomenutí. Ano, to promlouvání s věcmi a úcta k domu či bytu je v knížce hodně obsažena. Působí to na mě hodně Japonsky a připomíná mi to např. jejich čajové obřady.
Ahoj Marcelko, ono i naši předci promlouvali k obydlí i ke zvířatům. S dobou to nejenže vymizelo (rituály, krátká přání), ale i zapomnělo. S nástupem činžáků vůbec a i vesnice změnila svoji tvář. Různé zákazy a výsměšky k tomuto chování udělali časem své. Ne vždy je dobrý být ,,in“. Tak to vnímám já … To, co funguje, funguje … i když nám to musí pak připomenout někdo zdaleka.
Děkuji Mílo za komentář. Já si z toho beru tu energii – když mi ji dáváme našemu obydlí, ono ji dává nám zpět.
To jsem rada, ze nekdo sklada ponozky stejne blaznivym zpusobem jako ja 🙂 Ano, je to prehlednejsi… Jen ponozky skladam do uhlednych balicku (moc prace to nezabere, navic me to bavi), ktere jsou pak praktictejsi pri vyndavani a samozrejme na cestach. Na uklid mam system a uklizim pravidelne, ale uklid na jeden zatah je super! Je to i casove ekonomictejsi, naplanuji si na to treba vikend a jedu az do noci, ani se kolikrat nestacim najist. Stihnu toho za ten cas vic nez kdyz to rozkouskuji. Uplne me to pohlti a strasne bavi. Bohuzel to ted ale takto nestiham delat protoze mam male miminko a tri dalsi deti, ale casem na to zase najedu. Dekuji za inspiraci, knizku si prectu rada. Hezky den!
Super. Lucie, děkuji za komentář i za sdílení toho, že vám funguje metoda na jeden zátah. Hlavně, že funguje tak, že vás baví při akci i poté a že neztrácíte nadšení pro vyklízení nepotřebného.
Ahoj Marcelo, děkuji za tip na knížku. Taky jsem si ji objednala v knihovně a moc se na ni těším. Dnes jsem skládala ponožky a nadchlo mě, jak krásně můžou poskládané ponožky vypadat. No a taky jsem zjistila, že jich nemám málo, jak často tvrdím. A manžela jsem inspirovala k úklidu místnosti, která běžně spolkne všechno. Opravdu je úklid léčivý, jakoby se mi ulevilo…
Děkuji Lenko za zprávu. Myslím, že až si přečtete celou knížku, budou se ještě u vás dít věci :-). Ty ponožky jsou takové symbolické. Přijde mi to úsměvné, když lidé reagují stylem: „Nějaká Japonka mi nebude vykládat, jak si mám skládat ponožky“. Někteří z nich se překonají a zkusí to, a pak bývají ohromeni. I já jsem byla.
tak já se nestačím divit, že uklízím podle nějaké metody… takhle rovnám a třídím hadry celej svůj život. Zkoukla jsme ještě nějaká videa a zjisitla, to mají většinou nevychytaný – do krabičky s podprsenkama bych já třeba punčocháče nedala.Stejně jako bych nemíchala barvy. Způsob skládání ponožek pro mě taky není nový. Já envím on někdo zas objevil ameriku, kterou já znám 20 let 🙂
Děkuji, Julie, za sdílení. Upřímně vám trošku závidím, protože já jsem Marie Kondo opravdu objevila až na podzim a četla letos po Vánocích. U nás doma metoda sklidila celkem vtipnou poznámku (u skládání oblečení): „Hm, vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Chytrý, a přitom je to taková blbost.“
Marcelo ma to i své nevyhody. Napriklad nesnesu kdyz by mi nekdo chtel pomoct s ulidem nebo zehlenim. Nikdy to neudela spravne. Ja pak preskladavam veci, od ponozek po tricka, protoze to jinak nez po svem nesnesu. Treba moje trideni igelitek prijde nekterzm az uchylne 🙂
Mám strach aby to nebyl takový hit jako dělená strava lidi se chtěli po ní zbláznit a teď klid po pěšině a nic a to samé si myslím i já jó snad si to můžou dovolit svobodní anebo ti co mají celý život postavu stejnou ale když celý život bojuju s nadváhou a hubnu a přibírám tak přeci nebudu vyhazovat prádlo a zase kupovat když zhubnu nebo přiberu fakt je že věci co jsou k ničemu knihy a jiné s tím souhlasím ven s nima taky to dělám čas od času jinak by nás to zavalilo jinak se mi to fakt líbí jak to vidím ale nemůžu všechno vyhodit co mi leží v čem momentálně nechodím že je mi teď tesné přijde léto a snad zase zhodím jako pokaždé ☺
Děkuji Jájo za komentář. Já osobně beru Marie Kondo jako výbornou inspiraci a někoho, kdo srozumitelně ukazuje možné řešení problému „zavaleného domova“. Neznamená to ale, že aplikuji její rady od A do Z. Vybrala jsem si ta doporučení, se kterými velmi souzním a ta aplikuji nebo budu aplikovat. Myslím, že když si vyberete jen několik druhů věcí, se kterými metodu zkusíte, stále vám to může přinést novou pozitivní zkušenost. Přeji vám hodně energie do úklidu, pokud se do něj pustíte.
souhlas, také to tak beru, kniha se mi líbí a pokud ji budete brát jako inspiraci, samotné Vás napadnou další věci a způsoby, jak si prostředí kolem sebe vylepšit. Například legendární ponožky – já je roluji do ruliček, které pak stavím na stojato vedle sebe, nejde tedy o ty klasické balíčky, ale zase nehrozí, že se celá struktura rozpadne, když jich několik párů vyndám atd. Přesně také, jak říkáte, ne každý si může se svými úložnými dispozicemi a typem skříní dovolit přesné kopírování způsobu ukládání podle Marie. Ale i přesto, že nejedu přesně podle jejích rad, už nyní jsem si okolí kolem sebe zpříjemnila a opravdu mne uklidňuje se dívat na prázdné čisté plochy ozdobené jen pár drobnostmi, na uklizený kredenc a podobně. Je to legrační, najednou jsem měla velkou potřebu své kočce pořídit na granule hezkou plechovku a dávkovací pruhovaný kelímek, namísto sklenice od kávy a kelímku od jogurtu (ano, ty jsem marnotratně vyhodila, ale stále lepší, než kdybych je uchovala „co kdyby se hodily“ :-))) Mne v knize zase nejvíce pobavila pasáž, kde Maria píše, jak nesmíte dopustit, aby Vámi vyhazované věci viděl nebo hodnotil někdo další – viz její matka a karimatka na cvičení jógy, kterou si vzala zpět, přitom jógu nikdy necvičila…
Ta pasáž o Mariině matce, co si bere její vytříděné věci, je také výborná. V tom se najde snad každý třetí :-).
Dobrý den, Marcelo, váš blog spolu s blogem najitcestu čtu docela krátkou dobu, ale oba mě baví. Kniha Marie Kondo se mi líbila, díky ní jsem se konečně pustila do debordelizace bytu a zatím si ten pořádek fakt udržujeme. Navíc jsem se pár týdnů na to, i díky této knize, rozhodla začít psát blog o minimalismu. Kdybyste měla chuť se mrknout, tady je: http://www.zamalem.cz/.
Děkuji Aneto za zprávu. Těší mě, že vás Marie Kondo inspirovala a hlavně, že pořádek zůstal i po delší dobu. Na blog se ráda podívám :-).
Viděl jsem reportáž na Nově. Hned mě to zaujalo. Nejsem vůbec uklízecí typ narozdíl od své drahé polovičky. Ale jsem to já co jí přemlouvám, proč máme tolik zbytečností a proč to nevyhodíme. Proč například schováváme 5 pytlů dětského oblečení – odpověď že to dáme její kariéristické 23leté sestře až bude mít děti (podle mě je mít nikdy nebude) mě rozhodně neuklidňuje. Když už mi bouchnou saze a nemůžu se na to skladiště dívat, tak doslova vyházím na chodbu bytu celou místnost a znova ji poskládám. Přitom vyhodím (asi bohužel) jen malé procento věcí. Ale uklizené to je! 🙂 Musím si přiznat, že i já se nerad loučím s nostalgickými věcmi. Asi už nebudu jezdit ve svých 44ti letech na čundr, ale ta „usárna“ s celtou, dekou, ešusem, nožem, jízdním řádem vlaků (který už dáááávno neplatí) – no vyhodili by jste to? Dobrá, dobrá už slyším to Vaše „samozřejmě“ nebo „tak to daruj“…… TAK JO, UDĚLÁM TO…..SLIBUJU
Díky Petře za vaši upřímnost. Na rozdíl od Marie Kondo nepreferuji vše dělat šmahem, spíše krok za krokem. Ale chápu i Mariin přístup a myslím, že někomu může vyhovovat více. Mně osobně také trvalo zbavit se některých nostalgických věcí dost dlouho (měsíce až roky). Takže se tím netrapte. Prostě jednoho dne uzraje čas a jde to. Zkuste začít něčím snazším, ideálně s tím, o čem můžete rozhodnout vy sám. Ten postupně čistý a vzdušný prostor vás pak nakopne i k „obtížnějším“ relikviím. Držím vám palce. P.S. Můj osobní názor na pytle dětského oblečení, které už jsou vám k ničemu – zbavit se jich. Ať si je skladuje ten, kdo je využije, kdo v nich vidí hodnotu.
K pytlům oblečení jen můj osobní názor. Moje mamka taky skladovala oblečení po mě a bratrovi, sice jen jednu krabici, ale i tak. Teď když mám dítě, že z toho využije jen pár kousků, možná 25%? Spousta věcí je k neoužití, bílá zažloutla, gumičky zpuchřely, některé materiály jsou fakt už přežité.
Tak ať paní pytle probere a třeba sama příjde na to, že polovinu věcí může vyhodit.
Díky za postřeh. Uchovávání oblečení pro další generaci považuji za zbytečné. Jak píšete, materiály bývají špatné, gumičky zpuchří atd. Schovala bych jen na horizont několika let. Z mé zkušenosti se reálná probírka dá udělat až tehdy, když máte vlastní dítě. Do té doby nevíte, co vám bude vyhovovat, jak bude velké, jaké bude roční období.
Jen si nemyslete… třeba až vám vyrostou děti, ještě na ten čundr vyrazíte, já teď byla s mým pětapadesátiletým taťkou a jak se mu stará usárna hodila… a nechtěl vůbec slyšet o tom, že by si mohl půjčit od ségry normální „moderní“ krosnu. :))
Knihu jsem přečetla, ale příliš mě nenadchla. Mnohem víc inspirace jsem našla v knize Zbavte se nepořádku s feng- šuej od anglické autorky Karen Kingstonové. Možná i proto, že mentalita Marie Kondo je mi vzdálenější.
Děkuji Evo za názor i tip na další inspirativní knihu. Nejste první, kdo mě na ni upozorňuje. Zatím jsem ji sama nečetla.
Kniha mě taky zajímá a chci si ji brzo koupit, takže za článek děkuji 🙂
Simple living blog
Není zač, Eleno. Uvidíte, jestli vás nějaké myšlenky Marie Kondo osloví. Mě tedy oslovily :-).
Knihou jsem naprosto nadšená! Nikoli jako příručkou k úklidu, ačkoli i tuto úlohu plní dosti dobře. Pro mě je především příručkou k rozhovoru se sebou samou. Neustálým vnitřním dialogem s předměty, které mě obklopují, postupně odhaluji své nejtajnější obavy z budoucnosti, nejskrytější nitky, poutající mě nezdravým způsobem k minulosti a kupodivu i touhy, které zůstávaly neuvědoměny a tudíž nenaplněny. (Nikdy nezapomenu na pláč, provázející objev svátečních šatů, které za drahý peníz zakoupeny visely nehybně ve skříni. Málem bych je vyhodila, bez ohledu na cenu, když vtom mi došlo, jak moc mi chybí kulturní život, pro který byly pořízeny. Už hledáme nějaké vhodné koncertní abonentky, stačilo pár vět s mým mužem 🙂
To je pro mě skutečné poselství oné útlé knížečky, skutečný objev Marie Kondo, která je pro mě mimo jiné i poutavým studijním objektem z hlediska mé profese – totiž speciální pedagogiky 🙂
Pro mě osobně je tato metoda zároveň ochranou proti skryté pasti minimalismu. Mně je totiž svaté nadšení pro maximální odříkání s to zastřít i skutečné a legitimní potřeby. Po nějaké době se přistihnu, že už mi nestačí dobrý pocit z toho, co si dokážu odepřít. Začínám závidět druhým, minimálně jednodušší a pohodlnější život bez neustálého rozhodování, co ještě si odříci. Což je ovšem pro duši nejméně tak škodlivé, jako zahlcení hmotnými statky a požitky. Doufám, že můj vnitřní dialog s věcmi již vlastněnými, mě přivede k takovému sebepoznání, že budu s to tento dialog vést kdykoli a bez větší námahy i s věcmi a požitky, které ještě do mého života nevstoupily. Abych našla rovnováhu mezi úctou k sobě a svým potřebám a úctou k věcem a jejich poslání, totiž smyslupně nám sloužit a být s láskou užívány.
Ať žije ponožková meditace!
Děkuji, Jitko. Velmi trefně to popisujete: kéž najdeme rovnováhu mezi úctou k sobě a svým potřebám a úctou k věcem a jejich poslání. Podobně jako vy vidím knihu jako nadčasovou. Bez velkých složitostí nás vede k zamyšlení nad tím, čím se obklopujeme a jaký to má na nás vliv.
Moc se mi líbí vaše vyhodnocení svátečních šatů. Je to dobrý příklad toho, co se dá zjistit, když se zastavíme a přemýšlíme o předmětech kolem nás. Je úžasné, že jste to v tomto případě odhalila.
Knihu jsem dostala k narozeninám v lednu a mohu říci, že mi opravdu změnila život. Většina myšlenek korespondovala s mými a již nemusím každý den tolik uklízet – hurááá 🙂
Knihu vřele doporučuji všem.
Hanka
Díky, Hanko, to mě těší.
Ráda bych podle Marie absolvovala úklid v zátahu, ale co na to můj zaměstnavatel? Neboť to vidím přesně na těch zmíněných půl roku 🙂 Takže to, o co Marcelka s námi z této knížky podělila, mi stačí. Víc nepotřebuji. Marcelčin eBook je zcela dostačující. Na mé polici s knížkami není žádné volné místo, právě naopak. Čeká na mě velké rozhodnutí, které knihy si nechat a které posunout dál. A věřte že jsem ráda, že na takovýto úklid nejsem sama, je nás víc. A takové společné sdílení pomáhá.
knihovnu jsem dělala nedávno, „letělo“ spousta nesmyslných kuchařek a sešitů s recepty, nikdy do nich nekoukám, všechny recepty hledám na internetu nebo si je vymýšlím. Zůstala jen klasická kuchařka a moučníky, taková ta klasika, kterou chci mít možná i proto, že mi ji dala maminka.
Dobrý den, moc by mně zajímalo, jestli kniha může pomoct i notorickým bordelářům. Jsem nezorganizovaný člověk snad ve všem, ale od doby co mám díťě mne to velmi trápí…sama se to však neukážu naučit. Minimalismus je mi velmi blízký, zbavování věcí je jen lehce v křížku s mou hyper ekologickou náturou (vysypat několik pytlů věcí na sběrný dvůr je pro mě noční můra). Četla jsem že 90 % klientů Marie Kondo především neumí vracet věci na své místo a tak by mně zajímalo, zda má systém, jak se to naučit. Uvažovala jsem i koučingu, ale moc nevím, na koho se obrátit. Moc díky za článek i odpověď
Díky, Adélo, za dotaz. Být vámi, tak tu knížku zkusím přečíst. Zvláště, když cítíte jistou potřebu svůj stav upravit. Za to nic nedáte. Jestli vás kniha něčím inspiruje, poznáte sama.
Naučit se vracet věci na místo je důležité. Ale je nutné nejprve to místo na věc vůbec mít. Tedy vyklidit, co nepotřebuji, a uspořádat to zbývající. Všemu tomuto se Marie v knize věnuje. Ano, Marie na nějaké velké smysluplné využití vyhozeného nedbá, takže sype pytle vytříděného do popelnice. Nemusíte to ovšem dělat striktně podle ní.
Pokud bys opravdu chtěla trička dát do skříní vertikálně, stačí je jen nakládat do různých košíčků a ty poté mít na polickach. Já tak mám i kalhoty a moc mi to vyhovuje.
Díky, Sofie. Od doby psaní článku jsem také postoupila. Dneska mám trička v krabicích a boxech. Přesně tak, tyto pak vysouvám z polic.
Waiting patiently for you to come home and fuck me! https://bit.ly/3UIKI2R