The Minimalist Home. Co dělat poté, až zminimalizujete celou domácnost?

Dočetla jsem The Minimalist Home od Joshuy Beckera. Knížka je poslední Joshuovou novinkou o minimalistickém domově. V článku zmíním tři témata, na která mě knížka navedla.

Knížka je v zásadě návodem, jak „debordelizovat“ jednotlivé místnosti v domě či bytě. Navíc obsahuje podněty k širšímu přemýšlení o tom, proč to celé dělat a kam se v minimalismu ubírat dál. Právě o nich to dnes bude.

Pokud Joshuu Beckera neznáte, je to Američan a minimalismus praktikuje už asi 10 let. Díky méně věcem se, mimo jiné, s rodinou s dvěma dětmi přestěhoval do menšího domu.

O své cestě k méně věcem a většímu smyslu v životě píše jeden z nejznámějších amerických blogů o minimalismu: becomingminimalist.com. Prostě o zjednodušování a redukování toho ví hodně. Z knížky je to znát.

Jak se podle statistik bydlí v USA

Joshua píše svůj návod v kontextu dnešní reality v USA. To je hodně důležité zdůraznit, protože jinak vám mnohé z knížky může připadat přinejmenším jako mimo realitu.

O jakém americkém kontextu mluvím? O USA, kde je běžné se často stěhovat (každý rok se stěhuje 11% Američanů), mít v domácnosti více než 2 koupelny (průměr 2,56 koupelny na domácnost), žít v domově o 250 m² (průměr za rok 2015) a mít asi 77 m² prostoru na osobu.

Vše jsou to statistiky, takže je zde určité zkreslení. Jasné ale je, že my v ČR bydlíme na mnohem menší ploše. Průměrná domácnost na 53 m² obytné plochy v bytě či 81 m² obytné plochy v rodinném domě (zdroj  Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, září 2016). To ale neznamená, že nedokážeme hromadit, syslit a zabordelit to, co máme k dispozici.

Jak ráda upozorňuji, ne vše se vejde do statistik. Zatímco Američané mají své velké domy a pronajímají si externí skladovací plochy, my máme zase sklepy, půdy, chalupy a chaty…

Co mě z knížky The Minimalist Home zůstalo v hlavě

Bordel přitahuje bordel

Clutter attracts clutter. Zlatá pravda a jedna z hlavních Joshuových připomínek snad pro každou místnost.

Jakmile na nějakou volnou plochu odložíte jednu věc, přitáhne to další. Jako magnet. Někdo jiný jde kolem a přiloží další. Je mnohem lehčí nechat něco dalšího někde, kde už něco předtím bylo.

Typické „rizikové“ oblasti u nás doma: parapety, konferenční stolek, deska kuchyňské linky, botník.

Co s tím? Za prvé, vědět o tomhle zákonu. Za druhé, nenechávat položené a pohozené věci na rizikových místech a ihned je dávat tam, kam patří. Dělám to a snažím se k tomu vést i rodinu :-). Někdy si trpce připouštím, že sami od sebe to „nevidí“.

Stěhování do menšího

Downsizing. Neboli záměrné stěhování do menšího domu nebo bytu. Fenomén, o kterém se v ČR zatím v kontextu minimalismu nemluví.

Jeden z předních důvodů, proč Američané objevují minimalismus, je údajně ten, že chtějí splatit své dluhy. Potřebují snížit své náklady na život, tudíž i na bydlení. V rámci změn objevují přínosy minimalismu a začínají si pokládat otázky, co jim vůbec materiální bohatství dlouhodobě přináší.

Neminimalizují tedy prvně z vnitřního rozhodnutí nebo z pocitu zahlcení, ale pragmaticky, z finanční nutnosti. Prodávají nepotřebné vybavení a nábytek, aby získali finance na splacení dluhu.

Menší splátky hypotéky o třetinu až polovinu

Stěhují se do menšího, aby dokázali snížit pravidelné měsíční splátky hypotéky. Ty se prý daří snížit o třetinu až polovinu! Na to se nemusíte stěhovat drasticky do jurty nebo minidomku, ale do menšího domu v americkém měřítku, tedy do domu o rozloze cca 150 m². To je super. Šlo by tohle replikovat i u nás?

Budeme se v budoucnu stěhovat do menšího, protože nebudeme schopni dlouhodobě platit velký byt nebo dům?

Předpokládám, že ano. Minimalisté budou mít v tomto velkou výhodu.

Ovšem myslím, že náš současný realitní trh downsizing s takovými finančními výhodami zatím neumožňuje. Pokud ano, tak vás asi čeká mnohem extrémnější změna – lokality, velikosti bydlení, dojezdové vzdálenosti, komfortu.

Joshua v knížce upozorňuje na jasný obecný důsledek velké debordelizace věcí z domácnosti. Najednou bydlíte ve zbytečně velkém prostoru, který nepotřebujete a nevyužijete. Následuje možný logický krok. Vyměníte prostor za menší, za snadněji udržovatelný. Stěhování do menšího je podle něj multiplikátorem výhod, které žití s méně věcmi přináší.

O našem letošním stěhování do menšího jsem psala v tomto článku. Děláme vlastně taky takový dočasný downsizing, než zrekonstruujeme větší byt (a rekonstrukce zdárně postupuje :-)).

Co dělat poté, co jsme zminimalizovali celou domácnost?

Třetím tématem, které mi z knížky The Minimalist Home utkvělo, je důraz na budoucnost. Nejen v této knížce, ale i v článcích na blogu, Joshua často klade důraz na to, abychom přemýšleli, co chceme dělat dál.

Jen díky minimalismu a prostoru, který díky němu získal, dokázal Joshua po letech založit a uvést v život vlastní nadaci The Hope Effect, která se zaměřuje na podporu sirotků.

Co poté, až vyklidíme domácnost?
Co vlastně chceme s mentálním i fyzickým prostorem dělat?
Čemu bychom se rádi věnovali, ale dosud na to nebyl čas nebo prostor (nebo oboje)?
Jak můžeme být užiteční ostatním?

Pro mě jsou to určitě podnětné otázky k přemýšlení…

Ostatně i v dalších kapitolách knížky jsem našla zajímavé podněty. Jen doporučuji číst s vědomím, že my v ČR prostě máme jinou startovací čáru. My spojování jídelny (dining room), obývacího (living room) a rodinného pokoje (family room, těžko přeložitelné, protože si to neumím moc představit) neřešíme.

Knížku si zakládám do knihovny. Čas od času do ní zase nahlédnu. Pro inspiraci nebo pro trefný citát, který by se dal tesat.

---

Joshua Becker. The Minimalist Home. Zatím vyšlo jen v angličtině (WaterBook, 2018).