Zpomal…

Už hodinu sedíme v autě v zácpě na dálnici. Venku je vedro. Občas pomalu popojedeme. Děti jsou vzadu už nervózní. Já taky. Představovala jsem si, jak budeme už kolem oběda na chatě pod borovicemi…

Trochu automaticky a trochu z nudy sáhnu do tašky pro knížku, kterou si hodlám těch pár dní na chatě v klídku číst. Jmenuje se Chvála pomalosti.

Co? Tahle synchronicita je neuvěřitelná. V tu chvíli se usměju. Přistihnu samu sebe, jak mi tohle dálniční neplánované zpomalení vadí.

Pomalost

Pomalost je téma, které se prolíná celým mým létem.

Na jeho začátku bylo přání udělat si prázdniny odpočinkové. Trávit hodně času s dětmi, navštívit babičky, dědečky, kamarády. Udělat pár výletů po Čechách. Být dost offline. Číst si. A postupně taky být ráda za každý strom, který stínil :-).

Všechno tohle se mi dařilo a daří. Ano, odpočinkovému módu zcela jistě pomohla i ta letošní vedra. Vysoké teploty venku mě spolehlivě utlumily v tendencích toho hodně stihnout.

Chvíli jsem tomu vzdorovala a chtěla být „produktivní jako obvykle“, ale po pár týdnech jsem to vzdala. Poddala jsem se letnímu relaxu, siestě a bytí venku.

Chvála pomalosti

Když jsem se před týdnem začetla do Chvály pomalosti od Carla Honoré (nakladatelství 65. pole, 2012, v originále In Praise of Slow: How a Worldwide Movement is Challenging the Cult of Speed), dostalo to celé odpočívání ještě další rozměr.

Autor Carl Honoré je novinář. V knížce ukazuje konkrétní příklady lidí, kteří vědomě v životě zpomalili a někde „ubrali plyn“. V práci, v jídle, ve výchově dětí, ve svém volném čase, ale taky v sexu nebo ve sportu. Už se prostě nesnaží všechno stihnout, dělat všechno rychleji, stále víc za kratší dobu. Carl vypichuje mnohé absurdity světa, který je nemocný časem.

Pomalá filosofie není jen černá a bílá

Carl svoji pomalou filosofii v knížce charakterizuje nějak takhle:

1. Nemusím se snažit „efektivně“ vyplnit každou minutu svého času.
2. Pomalejší není vždycky lepší. Hledám způsoby, jak žít lépe, v rovnováze mezi rychlým a pomalým.
3. Nesnažím se ušetřit čas jen kvůli ušetření času.
4. Pomalé neznamená vždy pomalu. Plnit úkol pomalým způsobem často přináší rychlejší výsledky. Věci lze dělat rychle a přitom si udržet pomalé rozpoložení mysli.

Knížku samotnou hodnotím třemi hvězdičkami z pěti.

Všímám se pomalosti i sebe a kolem sebe

Největší přínos pro mě měla tím, že mi zvědomila téma pomalosti, kterého si teď kolem sebe a u sebe hodně všímám.

Je to pro mě téma aktuální a chci se v něm zlepšovat (hlavně body 1 a 3 z pomalé filosofie :-)). Zatím se mi daří spíš vytřídit nepotřebné věci a zbavit se jich, než zpomalit tak, jak bych zrovna chtěla.

Pozoruji se v různých situacích:

• Chystáme se s dětmi k odchodu ven. Chci už už být na hřišti. To abychom tam měli přeci dost času.
• Mám pocit, že si musím dát v obchodě všechno rychle do tašky, protože pokladní i další nakupující ve frontě už jsou nervózní, že zacláním prostor za pokladnou.
• Šup šup si jdu zacvičit jógu, protože pak už je potřeba vařit večeři.
• Kolikrát denně se potřebuji ujistit, kolik je hodin a zda je akorát čas na jídlo nebo odpočinek?

Obecně u sebe vidím, že se mi daří dělat méně činností. Teď je načase se podívat, u kterých je vážně nutné spěchat a u kterých ne. A taky, kdy nemusím mít výčitky z toho, že mi něco trvá dlouho. Jako čištění zubů, u kterého přemýšlím a bloumám (asi :-)).

Zpomal a vychutnej si to

Zpomalování je pro mě nedílnou součástí minimalismu.
Když dělám méně věcí, je to dobré.
Když dělám méně věcí s menším spěchem, je to ještě lepší.

Mám z nich pak většinou větší radost. Víc si je vychutnám.

Nic nového pod sluncem. Na druhou stranu často těžká zkouška v naší totálně zrychlené době.

V životě toho lze udělat více než jen zvyšovat jeho rychlost.
Gándhí

Nedivím se, že témata „jak zpomalit“ nebo alespoň „jak už dál nezrychlovat“ jsou na amerických a anglických minimalistických blozích tak obvyklá. Věnuje se mu třeba má oblíbená Australanka Brooke McAlary na Slow Your Home (i když zrovna teď má hektičtější období s vydáním její knížky v USA) nebo Američanka Rachel Jonat na The Minimalist Mom.

V lecčem jsem nezrychlená

Díky knížce si zas a znovu uvědomuji, jak skvěle se tady v ČR mám. Jak jsem tady v lecčem nezrychlená a nemusím bojovat nebo se snažit o změnu.

Nepotřebuji si budovat návyk vařit si jídlo doma (pomalé jídlo). Chodím na masáž (pomalá mysl a tělo). Mám v okolí zeleň. Můžu chodit nakupovat a vyřizovat věci pěšky nebo na kole (pomalé město). Ba co, můžu chodit po chodníku, což v USA není vůbec samozřejmostí a místní obyvatelé dychtící po pomalosti pracně bojují za chodníky ve svých čtvrtích.

Zpomalování je nutnou ingrediencí méně viditelné části minimalismu

Když jsem před pěti lety začínala s minimalismem, potřebovala jsem hlavně uklidit fyzický prostor kolem sebe. Po mnoha vlnách třídění a zbavování se nepotřebných věcí (které trvají dodnes) jsem se propracovala i dál. Vrhla se i na digitální svět a soukromé povinnosti. S příchodem dětí se vše posunulo ještě o úroveň dál.

Pokud čtete mé články už nějakou dobu, víte, že stále důležitější je pro mě méně viditelná část minimalismu. Klid v hlavě. Rovnováha. Vděčnost za to, co mám. Vědomější volba toho, čemu věnuji svůj čas.

Pomalost a zpomalování jsou nutnou ingrediencí toho všeho méně viditelného. Je to tak jasné. Přesto mi prospělo si to díky Carlovi připomenout.

Díky, Hanko, za tip na knížku, přišla v tu správnou dobu. V létě, které nahrávalo pomalosti. Kéž se mi jí podaří udržet i v době, až se ochladí :-).

P. S. Dny na chatě pod borovicemi byly tak krásně pomalé, že jsme si na zácpu na dálnici už ani nevzpomněli.

---

6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet. 26 stran k volnému stažení.

Tento eBook vám pomůže začít zjednodušovat vaše bezprostřední okolí.