Cirkulární cedník. Nesahejte nám na náš odpad!

Na počátku byl pěkný obrázek.

Odněkud z hlubin internetu, z nějaké té stránky „udělej si sám“. Po jejímž brouzdání nejspíš dostanete dojem, že to bude snadné, uděláte to za pár minut a materiál seženete bez problémů.

Realita byla mírně komplikovanější.

No, mírně. Prostě komplikovanější.

Pojala jsem to jako pokus, i když mě samozřejmě několikrát během procesu napadlo, jestli to není celé blbost a neměla jsem si jít koupit za pár stovek nový lustr nad kuchyňský stůl jako všichni ostatní…

V dobrém rozmaru jsem nápad na cedník místo lustru nadhodila muži. Kupodivu souhlasil, když si to vezmu na starosti. Hurá. Jdu na to. Mimochodem, o mé snaze využívat věci jinak, jsem psala v článku Když už starý účel neplní. 10 nápadů na využití věcí jinak.

Aby to pro mě mělo smysl, hledám použitý cedník, který už dosloužil a mohu jej zrecyklovat. Žádný takový ale doma nemám. Mám jediný plastový, který používám.

Chci recyklovat, ale není co

Pátrám na bazoši, na Aukru, dávám inzerát do plzeňské Facebookové skupiny. Žádná odezva. Smaltované cedníky nikdo zřejmě nevyhazuje.

Objevím jeden inzerát na Aukru na cedník z Ikey. Má to háček. Prodávající za něj chce víc peněz, než stojí nový v té Ikee. Jen tak pro pořádek zkouším smlouvat, zda mi jej neprodá za méně než nový. Bez odezvy.

Hm, takže můj DIY projekt skončí takhle rychle? Mám nápad zrealizovat zbaběle z nově koupeného cedníku?

To nechci připustit, ale dlouho se zdá, že mi nic jiného nezbude…

Už mám cedník k recyklaci, ale zase se to nesmí

Až jednoho dne se na mě usměje štěstí. Cedník objevím úplně náhodou v kontejneru na kovy v místním sběrném dvoře, kam už jsme toho navezli haldy. Ovšem není to tak snadné, jak se zdá. Okamžitě mi hrozí obě pracovnice sběrného dvora, že si z kontejneru nesmím nic odnášet. Což jsem netušila.

„Je to přísně zakázané a budete na kameře.“ Proč? Podle pracovnice sběrného dvora prý z důvodu bezpečnosti. Abych se náhodou nesoudila se sběrným dvorem o to, že jsem se poranila o něco, co jsem získala od nich. Až později doma si zjišťuji, že je to celé trochu jinak.

„Tak to rychle hoďte do auta, ať to nikdo nevidí. Umyjte si to, nic tomu není. Víte, nesmí se to.“ Chviličku přemýšlím, jestli mi ten cedník za to vlastně stojí. Jde mi o princip. Ano, mohla bych si koupit nový cedník, peníze na to mám. Jenže to pak pro mě celé ztrácí smysl.

Moje recyklační touha je silnější. Mám to po dědovi? Ten taky obcházel „smeťáky“ a bylo mu líto tam nechat věci, které by ještě využil.

Tak konečně

Pak už to jde docela hladce. Muž mi doma do cedníku vyštípe kleštěmi otvor na žárovku. A za stovku koupí kabel s objímkou na žárovku v místním obchodě s osvětlením.

Nerezový cedník potřebuje natřít, protože nemám ten bílý smaltovaný, který by byl bez práce. Použiju bílou základovou barvu, co nám zbyla z natírání dveřních futer. A doplním ji o béžovou, taky z natírání futer. Nemusím kvůli cedníku kupovat žádnou další novou barvu. Super.

Po první vrstvě to není nic moc. Vrhla jsem se na ni rychle a nejspíš nebyla v tom správném kreativním a pečlivém týdnu svého cyklu (teď jsem si přečetla Cyklickou ženu, tak to určitě bude tím :-)).

Poučena si počkám na ten správný týden a natřu cedník podruhé. Tentokrát je to dokonalé. Pár uschlých hrbolků z přebytku barvy, ale nic, čeho byste si zdálky všimli. No, ruční práce.

Takže tady ho máme, krasavce. Už visí a čeká na nás.

Do sběrného dvora nejen vozit, ale i z něj odvážet?

Od příhody v městském sběrném dvoře přemýšlím o tom, zda by mělo být možné do sběrného dvora nejen odpad vozit, ale i si jej brát.

Za určitých podmínek, na vlastní riziko, na svoji zodpovědnost, ne pro další přeprodej. Tak, abych ve dvoře nedělala nepořádek a vybrané si sama odvezla. Klidně jen v určité hodiny a v určité části sběrného dvora.

Všimli jste si totiž, kolik zajímavých věcí se ve sběrných dvorech nachází? Většina je „šrot“, ale část jsou skvosty, použitelné věci, použitelný materiál, který si jinak obratem nový kupujeme v Hornbachu. Co jeden vyhazuje, druhý by ještě využil.

Jsme tak bohatí, že jsme si zakázali tyto zdroje znovu využívat. Raději je rovnou profesionálně likvidujeme.

Není na čase to po právní stránce změnit tak, abychom realizovali něco z kýžené cirkulární ekonomiky?

Jednou odložená věc do sběrného dvora je odpadem, na který se neodborně nesahá

Jak jsem zjistila, současná odpadová legislativa je zatím nekompromisní (srpen 2019). Jednou odložená věc ve sběrném dvoře se stává odpadem, majetkem zřizovatele sběrného dvora. Zřizovatel tento již odpad nesmí přenechat jiným osobám, které nemají oprávnění k nakládání s odpady. Hlavním důvodem je ochrana životního prostředí.

Zdá se, že je zároveň možné, aby obec vedle sběrného dvora zřídila také místo na opakované použití odevzdávaných věcí.

Jak fungují sběrné dvory u vás? Je mezi vámi někdo, kdo se hlouběji věnoval tomu, zda by sběrné dvory nemohly sloužit i opačně? Napište mi to do komentářů, ať si rozšířím obzory v odpadovém hospodářství. Díky.

---

Zdroje informací o opětovném použití věcí ze sběrných dvorů

2014 – článek Ivy Pikalové: Za opětovné použití věcí ze sběrných dvorů hrozí sankce

2008 – brožura Hnutí Duha: Sběrný dvůr s bazarem použitých věcí