Děti, dárky, minimalismus. Může to fungovat dohromady?
Nazdobený stromeček. Kupa dárků. Rozzářený dětský obličej. Všude balící papír a rozbalené krabice. Dítko zkouší jednu hračku za druhou. Pobíhá sem a tam.
Klapka. O dva měsíce později. Třetinu hraček jste už vyhodili, protože se po dvou týdnech rozpadly. Dítko si hraje nejčastěji úplně s něčím jiným, než bylo pod stromečkem. O další kusy ve velké plastové bedně nezavadí bez vašeho upozornění ani pohledem.
Že tohle už letos nechcete? Chápu.
Jde to změnit? Vždyť ale mé děti chtějí všechno a při úklidu se nechtějí ničeho vzdát! Jak mám dětem i příbuzným předat myšlenku, že někdy méně je více? Jak to mám zařídit, aby se nám doma nekupily šmejdy?
Tyhle otázky vás napadají a ptáte se mě na ně. Hm, jenže co já o tom vím? Vždyť mám doma jen jednoho dvouletého prcka a kolem sebe rodiče většinou s menšími dětmi. Ale pak jsem si řekla, že přeci jen pár postřehů k tomu mám a mohu je s vámi sdílet.
Děti, dárky a minimalismus
Hned na úvod konstatuji, že tohle téma je pro mě pěkně zapeklité, plné emocí. Nečekejte, že vám dám nějaký super návod nebo jednoduché řešení. Prostě proto, že nic takového neznám.
Nevěšme ale hlavy. Jisté krůčky v boji „s větrnými mlýny konzumu“ můžeme udělat každý. Tady je tedy pět mých hlavních myšlenek, jak se vyhnout zavalení hračkami.
Zaměřte se na jiné aspekty dárků, než jen na jejich množství
Kupa dárků z vás lepší rodiče a šťastnější děti udělá většinou jen v reklamě. Když je do nás tato mantra vtloukána dost často, začínáme jí věřit.
Zkuste se ovládnout a raději koupit jednu kvalitnější věc než dvě „cetky“ za pár korun. Může to být dražší varianta. Započítejte si však do té druhé varianty větší úložný prostor, flustraci vašich dětí s nepromyšlenými „šmejdy“ a ekologické důsledky. Pak učiňte rozhodnutí.
Kupu nepoužívaných hraček zmenšíte také výběrem multifunkčních kusů. Přesně vylisované dílky, z nichž postavíte jen jeden jediný druh domečku, mě nenadchnou tak, jako univerzální kostičky na stavbu všeho myslitelného (od ohrady pro zvířátka, přes garáže až po velké hrady i s hladomornou). S mnohaúčelovou hračkou děti pěkně pracují se svojí představivostí, která je jim vlastní.
Až se pak dětem hračka porouchá nebo rozbije, zkuste jí opravit. Třeba jen provizorně. Taková izolepa umí zázraky. Malé děti budou nadšené, když uvidí, jak jim táta nebo děda rozbité hračky opravuje.
Zapojíme ručičky
Když už jsme u těch tatínků, většinu z nich baví hračky i skládat a do-vyrábět. Využijte toho a zabavte se všichni. Hračky polotovary mohou děti různě kreativně dotvářet, pomalovávat, zažehlovat, slepovat nebo sestavovat dohromady. Nebo se do toho pusťte z gruntu a hračku vyrobte celou.
Ukažte dětem, že dárky pro blízké se dají vyrobit také vlastníma rukama, ne jen koupit během týdenního nákupu v supermarketu. Snadněji pochopí, že i vlastní proces tvorby a výroby je důležitý. A když uvidí rozzářené babiččiny oči, jak si prohlížejí dítkem vymodelovanou sošku z fima, možná samy pocítí, co to znamená darovat.
Do hračkářství raději bez dítěte
Říkám to upřímně. Myslím si, že hračkářství není vhodný obchod pro návštěvu s dětmi. Pokud nechceme něco naprosto určitého, jsme nabídkou průměrného hračkářství zahlcení i my rodiče. Co potom cítí děti?
Abyste lépe pochopili, s čím by si vaše děti rádi hrály, nemusí vám to ukazovat hned v obchodě.
Zeptejte se jich samotných. Pozorujte je. Dívejte se, s čím si třeba hrají u kamarádů, ve školce, v mateřském centru, v dětském koutku. Není to stoprocentní jistota, ale nápověda ano. Když je to nové a jinde, tak to bývá zajímavé. Když je to samé doma a okoukané, tak to stává v koutě nebo leží netknuté v krabici.
Jako třeba oblíbené drátěné bludiště s korálky pro batolata. Už s několika rodiči jsme se jasně shodli na tom, že tohle baví děti někde v čekárně u doktora nebo v dětském koutku v kavárně. Málokdy pak doma v obýváku.
Na dobré tipy se ptejte také ostatních rodičů, podobně smýšlejících. Na rozdíl od profesionálně nafoceného katalogu velkého hračkářství vám řeknou své skutečné pozitivní i negativní zkušenosti. A to reálně testované na vlastních dětech.
Vyměňte hmotu za ne-hmotu
Kdo říká, že dárek musí být v krabici, jinak to není dárek?
Jasně, nové teplé punčocháče jsem také jako dítě za dárek nepovažovala. Ale takové pěkné loutkové představení, návštěva kina ve 3D provedení, zábava v bazénu nebo akvaparku, to už je většinou něco, co vaše děti ocení. Můžete tak zahájit i nějakou pěknou rodinnou tradici.
Zauvažujte tedy i nad ne-hmotnou variantou. Sami asi tušíte, čím byste svým dětem mohli udělat radost. Možnosti společného vyžití s dětmi jsou dneska velmi široké. Placené i neplacené.
U těch placených se vám leckde při pohledu na účtenku mohou protáčet panenky. Raději si ceny zjistěte dříve, než zážitek dětem slíbíte. Osobně si myslím, že i jedna návštěva fastfoodového řetězce bývá někdy lepší než několik koupených plastových „pseudohraček“, které se za měsíc rozpadnou.
Ne-hmota vám totiž tak rychle nezaplní veškerý úložný prostor dětského pokojíku a „přilehlých místností“. Tedy až na ty suvenýry, které si možná přinesete na památku.
Pomozte příbuzenstvu nepoetickým seznamem
Zoufalému vymýšlení dárků a nákupu první „přijatelné varianty“ můžete zabránit ryze nepoetickým seznamem dárků. Seznamem hodně pomůžete sobě, prarodičům dětí i dalším blízkým. Budou aspoň tušit, co mohou koupit.
Protože pokud neví, je mnohem větší šance, že koupí nějaký „šmejd“ nebo toho koupí raději hodně. Vciťte se do nich. Oni většinou primárně nechtějí koupit šmejd, ale protože se v nabídce mnohdy neorientují, často se jim to stane.
Prostě kdykoliv dostanete nějaký dobrý nápad na dárek pro vaše malé i větší caparty, okamžitě ho na seznam napište. Všichni víme, že tyhle nápady mají tendenci zase rychle mizet.
Začněte chytat nápady včas (klidně dva měsíce) a pro širší okolí ho pište raději o fous podrobněji (velikost, rozměry, materiál). Ušetříte tak oběma stranám spousty nervů. Jednotlivé položky ze seznamu po domluvě přidělujte a odškrtávejte (abyste neměli dva exempláře).
U nás doma se hodně osvědčil jednoduchý elektronický sdílený dokument „Ježíškova tabulka“. Každý člen rodiny má jeden list tabulky, kam na začátku uvede svá přání (klidně i s odkazy na obrázek nebo e-shop), a pak už se na svůj list nedívá. Za děti píší rodiče :-). Dále už funguje Ježíšek, který poctivě odškrtává…
Pravidelně probírejte společně s dětmi
Už jste zkusili společně s dětmi třídit jejich hračky a vyřazovat ty „za zenitem“? Že tohle by u vás nefungovalo?
Možná se budete divit, kolik toho jsou i vaše děti schopny vytřídit a jak jsou ochotny dávat hračky dál, když k tomu dostanou příležitost. Srdcové kusy asi nedají, ale mnohé ano.
Jestli jste někdy navštívili nějaký větší bleší trh, možná jste viděli i celé rodiny včetně dětí, jak prodávají dál svoje hračky nebo knížky. Učí se, že věci, které už neslouží nám, mohou sloužit někomu dalšímu.
U mrňat máte situaci snazší o to, že si vytříděných chrastítek pro nové kostičky ani nevšimnou. Hračky nejlépe darujte nebo půjčujte dále, vaše okolí to ocení. Od určitého věku můžete vyzkoušet i zajímavou motivaci. Když chce děcko nové autíčko, musí se jiné starší hračky zbavit.
Je to nad naše síly?
Ano, můžeme si říct, že vést dnes děti k tomu, aby si vážili svých věcí a věcí ve svém okolí, je „nad naše síly“. Ano, můžeme konstatovat, že 98% obchodníků se spiklo proti nám. Nebo to můžeme pojmout jinak a připustit sami sobě, že změna JE možná. Je to naše rozhodnutí. Každý krůček se počítá.
P. S. Pak mi napište, co se vám podařilo a jestli si myslíte, že děti, dárky a minimalismus mohou fungovat dohromady.
Pro mě momentálně hodně aktuální téma. Nedávno se nám narodilo první dítě a přiznávám, že se mi bohužel nedaří přesvědčit babičky, aby nekupovaly tolik (podle mě) zbytečností. Téměř s každou návštěvou přinesou nějakou drobnost (jen jedny dupačky, vždyť z těch současných už brzy vyroste, takovéhle chrastítko ještě nemá atd.) a zatím se mi je nepodařilo přesvědčit, že si mnohem víc vážím času, které malému věnují, než všech těch věcí, které se nám doma kupí. Je to pro mne ale zatím boj s větrnými mlýny 🙁
Aleno, díky za komentář. Nezoufejte. Ty začátky bývají těžké, příbuzenstvo je „nabuzené“ a má pocit, že s prázdnýma rukama přijít nemůže. Až bude vaše dítko jíst samo, můžete je třeba poprosit, aby donesly raději pytlík dětských křupek nebo nějaké ovoce. Jídlo se vám přeci jen nebude tak snadno kupit. Jak píši v článku, doporučuji si psát seznam toho, co potřebujete na dítko (kdykoliv vás něco napadne) a úkolovat tím příbuzné. Zvláště pak před narozeninami, Vánocemi a jinými významnými „dárkovými“ událostmi. Chápu, že někdy si to chcete vybrat sama, ale často to jde docela dobře.
Dobrý den, s babičkami a dědečky někdy příjemně funguje jedna drobnost. Když dítě dostane nějakou hračku (nejčastěji je to nejlepší řešit u rozměrově velkých), na které jsme se nedohodli, necháváme ji u dané babičky s tím, „aby si tam dítě vždycky s tím hrálo“, nebo „že nám už se to nevejde“ a tak. Prostě aby zůstala u té babičky doma. Nakupování hraček a věcí už potom není bezbřehé, když to ty babičky už nemají pak kam dávat a postupně jim to dojde 😉
Dobrý tip. Vidím v tom také pozitivně to, že prarodiče sami uvidí, jestli se „trefili“ a dítě si s hračkou opravdu při návštěvě hraje či nikoliv. V tomto případě do karet hraje i to, že dítě hračku nevidí každý den a obvykle ji celkem neokoukanou a vzácnou.
Je to dobrý nápad, nicméně dcera si ty hračky chce vzít domů a babička je taky u sebe nechce, takže u nás toto nefunguje… Naštěstí se dostáváme do období (už má 6,5 roku), kdy začínám dávat jako dárek oblečení apod.
U nás třeba dobře fungují knížky, těch máme pár, protože od 1,5 roku pravidelně chodíme do knihovny a vše si půjčujeme. Přečteme a pak vrátíme. Je to super.
Děkuji, Naďo, za komentář. Chápu, že u všech prarodičů to nefunguje. Líbí se mi váš tip na chození do knihovny. Už od tak malého věku by mě to nenapadlo.
Tak tohle je super nápad!!!!!!! Zavedu hned o letošních Vánocích! 😉
u nas sme minimalizovali aspon obalovz material, hrcky a darceky nijak nebalime, len ich pod stromcekom naskladame do kosika a prikryjeme obrusom. A bohuzial najvacsi problem s nemnozstvom hraciek, ale u nas ma tatinek, ani nie tak deti.
Díky za prima tip. Ušetří to asi také trochu těch nervů, když se po nocích snažíte úhledně zabalit všechny ty roztodivné tvary. Napadá mě, že pro některé děti by tohle nebylo tak zajímavé, protože právě to vybalování z papíru nebo tašky je hrozně baví.
Přeji vám, ať se časem i tatínek připojí k minimalistickému uvažování nad hračkami.
Ja jsem větší darky (turistický batoh) zabalila do kusu látky (co mám doma na šití), bylo mi líto toho množství papíru. Přes to mašli a deti mely co rozbalovat a vůbec jim to nevadilo.
Jinak dáváme užitečné věci, treba ke třetím narozeninám se u nás dostává čelovka :-D.
Krásný večer, právě jsem Vás objevila a jsem moc mile překvapená, že je kam jít na rozumy 🙂
Mám dva kluky, teď už ve věku puberty(14 a 11 let). Bojovali jsme těžce s hračkami i babičkami, musím, ale upřímně sdělit, že u nás to opadalo s věkem dětí. A je pravda, že v současné době máme odběr hraček i oblečení do pěstounské rodiny. Je to strašně fajn, když víte, že věci, které nepotřebujete, můžou někomu pomoci. Takže nezoufejte, ono to jde, i když někdy je to běh na dlouhou trať. Hodně zdaru všem. Mili
Děkuji, Mili, za povzbuzení. Představuji si to správně, že puberťákům stačí hlavně mobil a počítač? 🙂
Děkuji za článek. Docela by se mi hodil tip, co s babičkou. Jde o to, že ona nejen, že kupuje, ale také po mně a sestře nashromáždila nepřeberné množství věcí, hlavně hraček. Tím nemyslím dvě krabice, ale plnou půdu velkých stěhovacích krabic. Bohužel nic z toho nemůžu vyhodit, „přeci to bude sestra potřebovat“ (a nebrání se tomu, neřeší to ,aby máma nebyla smutná). Z těch krabic pak dováží hračky k nám. Odnesu je, vrátí nám je. Vyhodím je, katastrofa. Když kupuje, tak nikdy přesně to, co jsme napsali na seznam, kromě světlých výjimek je to něco podobného, co ale nepotřebujeme, neb přesně to, co jsme chtěli, 23.12. nesehnala. Nehmotný dárek není dárek. Jídlo není dárek. Hračky jsou potřeba. (?!!!) Jeden dárek je málo, to jsme se prý zbláznili. Cenzura nemožná. Vysvětlit hodnotu času nefunguje. Vysvětlit potřebu jiných ne materiálních věcí nefunguje. Co s tím?
Není zač. Je těžké to posoudit takto na dálku, když vaši babičku neznám. Mám jakýsi pocit, že za tím vším obdarováváním hračkami je u vaší babičky něco jiného…
Já bych to zkusila prostě přijmout tak, jak to je. Snažila bych se všech nevhodných nebo nadbytečných hraček zbavovat poté, co je dostanete (darovat je). Na to, myslím, máte jako rodiče právo a babičce bych to takto láskyplně oznámila.
Myslím si, že minimalismus a děti je téma hlavně pro rodiče a příbuzné. Děti se lépe vypořádají s minimem než s hromadou hraček, které se pak válí zapomenuté někde v rohu pokojíčku… Zrovna k tématu děti a úklid jsem napsala článek: http://skolka-online.cz/jak-naucit-dite-poklizet-v-5-krocich/
Díky, Jano. Ano, na počátku je ve velké většině případů rodič nebo jiný blízký člověk, který dárek dává.
Souhlasím, děti lépe zvládnou ukočírovat méně hraček. Zároveň ale mají potřebu objevovat svět. Do toho, podle mě, spadá i touha vyzkoušet hračky, které viděly v obchodě, u kamarádů, v dětském koutku nebo jinde. Proto je dobré jim pomoci hledat určitou rovnováhu v množství hraček, které zrovna vlastní.
Už nějakou dobu si kladu otázku, zda se děti minimalisty rodí nebo ne. Myslím, že se jimi rodí. Také však dobře napodobují vše, co vidí kolem sebe. Tedy, pokud my máme tendenci hromadit a chtít to i ono, dělají to samé. V tomhle vidím souvislost toho, že minimalismus a jeho principy jsou tématem i pro děti.
Na druhou stranu děti velmi dobře napodobují to, co děláme my dospělí.
Díky za všechny postřehy, budu na ně myslet, až budu vybírat dárek pro své dvě vnučky k vánocům. S tou starší jsem to vyřešila tak, že jí kupuji knihy, moc ráda totiž čte. Knihy a něco na sebe, je jí jedenáct a ráda se obléká. Té mladší budou dva roky a jak jsem zjistila, tak jí nebaví např. hrát si s barevnými kostičkami, které jsem jí koupila do vany. Jsou různě tvarované a na dně mají dírky, takže z nich vytéká voda. Ale Rebečka si jich nevšímá, nýbrž sáhne po prázdné lahvičce s uzávěrem od čehokoliv a s tím si dokáže ve vaně hrát dost dlouho.
Hračky jsem probrala, ty pěkné jsem dala na aukci https://www.facebook.com/groups/bazareksanceonkolackum/?fref=ts
Další rozdala, rozbité vytřídila do kontejnerů. No a některé hračky jsem vzala na zahrádku, tam je malá vděčná za všechno. Tam hračky nepřekáží a až pro ni budou nezajímavé, naložím s nimi podle jejich vzhledu (některé dám dál, jiné vyhodím). Také se mi osvědčilo brát takovou hračku, kterou vyřazuji na výlety. Nemusím hlídat, když ji malá někde zapomene, ale kdyby ztratila pěknou hračku, mrzelo by to. Další osvědčený tip: vzít příhodné hračky na veřejná místa (pískoviště atd.). Rebečka se o ně s radostí podělí s kamarády a tak najdou další využití. Mohou zůstat na pískovišti, kde si s nimi mohou hrát i ostatní děti a často se stane, že si hračku některé dítě odnese domů.
Ano, ano, také jsme už párkrát něco na veřejná hřiště něco přinesli. Ovšem také i odnesli :-).
Díky Marcelo za článek na velmi aktuální a důležité téma! Děkuji za tipy!!! Čekám třetí dítko a i když máme hraček výrazně méně než vidím všude kolem, přijde mi to moc. Co děláme my: Jednou za čas se syny probereme hračky a polovinu jich dáme do krabic a uložíme do pracovny, odkud je třeba za pár měsíců zase vyměníme za ty aktuální – jsou tím pádem zase na chvíli „jako nové“. Také jsme si povídali o charitě a dětech, které z různých důvodů žádné věci nemají a kluci (3 a 5let) občas sami nějaké to autíčko vyberou a chtějí dát na charitu 🙂 A také před Vánoci a narozeninami hračky třídíme, aby bylo místo na nové. Babičky a tety se naštěstí vždy ptají, co pořídit, takže si už od ledna píšu seznam toho, co mě napadne že by je potěšilo a nás nezahltilo, abych byla na Vánoce připravena!
Míšo, není zač. Zní to velmi ideálně. Jen tak dál. Zkusila bych se syny klidně jít nějaké vytříděné hračky prodávat (na nějaký bazar nebo bleší trh). My to zatím zkusili jednou (4letý syn) a byl to úspěch. Hlavně jsem měla dobrý pocit z výchovného aspektu. Co se nám už nehodí, může využít někdo jiný, nemusíme to vyhodit do popelnice. Zaplatí nám za to a za vydělané peníze si koupíme něco jiného, co se nám hodit bude…
To je prima nápad! Vyzkoušíme to 🙂
Ještě jako bezdětná jsem kdysi našila pár látkových pytlíků s vánočním designem a dávala do toho dárky pod stromeček. No, hodilo by se nám jich už o mnoho víc, jen mít ten čas… Třeba příští rok 😂
Co se týče množství darů, máme to nastavené takto: Dospělí obdrží každý 1 dárek dohromady za celou rodinu. Pro děti 3 dárky za celou rodinu. Je potřeba se domlouvat, to je úskalí, ale každým rokem se to zlepšuje 😉 U babiček jsme vyhlásili, že co je nad plán, půjde rovnou na charitu. Vypadá to drsně, ale ta pohoda u stromečku stojí za to.
Jako šicí začátečník jsem taky pár pytlíků šila. Daly mi takovou práci, že je nepoužívám občasně jako obal na dárky, ale často jako obal na pečivo, hračky atd.
Ano, je to o domluvě, což nemusí být vůbec snadné (na rozdíl od kliknutí na objednat v eshopu) a často jdeme proti určité zažité „tradici“. Skvělé, že vidíte zlepšování rok od roku.
Moc hezký článek. Musím říci, že jsem si dala za „úkol“ synovi hračky regulovat. Je mu necelý rok, a když pomyslím, že má svátek, narozeniny, vánoce a ty další typu mikuláš, den dětí, tak jdu do mdlob co by se doma sešlo 🙂 A striktně jsem zakázala nosit hračky poděděné. Není to jednoduché, všechny z rodiny jsem seznámila s mým plánem a zatím se nesetkávám s úspěchem. např k svátku drobná korunka do kasičky, atd. Bohužel většina naše přání neakcetuje. Což mě mrzí. Přijde mi, že si myslí, že mu chci odpírat hračky. Já jen chci, aby toho měl méně, aby měl věci které ho rozvíjejí a které jsou hezké. Z mého pohledu to prostě není jen o počtu hraček. Hodně lidí mluví o tom, že mají doma hodně hraček,, jak si to ho děti neváží, protože ani nevědí, co vlastně mají. (myslím, že ty děti za to nemohou, je to přístup rodičů) ale nic s tím nedělají. Postupně třídí, ano to je pravda. Nebo část dárků z vánoc zabaví a vytahují je v průběhu roku. paradox 🙂 A už se vidím, jak budu po vánocích pašovat hračky pryč v souladu s mým přesvědčením a samozřejmě mimimalismem 🙂
Děkuji. Souhlasím s tím, že to určitě není o počtu hraček. Osobně mi poděděné hračky nevadí, alespoň jsou prověřené časem a nerozbijí se během dvou dní v „zápřahu“. Chápu, že se už předem děsíte toho redukování „za zády dítěte“ po Vánocích. Ale ono to tak vždy nemusí být. Někdy ani my rodiče neodhadneme, co se ujme a co ne. Každopádně mi pomáhá jistý nadhled. Co se neujme, bez velkých výčitek vyřadím. Ať to slouží jinde.