Je bydlení v minidomku i pro vás? V Brně by mohl vzniknout první sdílený tiny house v ČR

ROZHOVOR – Mário Martinelli a Ester Dobiášová jsou zvyklí bydlet v malém prostoru. Zároveň je fascinuje současný zahraniční trend pojízdných minidomků určených pro celoroční bydlení. Jejich snem je jeden takový „tiny house“, jak se takovému modernímu dřevěnému domku na kolečkách nejčastěji říká, postavit i tady v ČR.

Nechtějí v něm přímo bydlet. Chtějí jej používat reálnou ukázku toho, jak se dá taková stavba navrhnout, postavit a vybavit v našich zeměpisných podmínkách. Jejich vysněný projekt má sdílený, komunitní a vzdělávací rozměr. V budoucím domku se plánují tematické přednášky, workshopy i setkávání lidí, které taková forma bydlení láká.

Mária i Ester jsem pro vás vyzpovídala. Už při přípravě na rozhovor jsem se ráda ponořila do zahraničních blogů a videí o těchto půvabných domcích. O to víc mě zajímalo, jak lze tuhle minimalistickou formu bydlení přenést sem k nám.

Jaké možnosti bydlení vlastně takový minidomek nabízí?
Má tento trend šanci se výrazněji ujmout v ČR?
Za kolik se dá postavit?
Mohu si ho umístit kamkoliv?
Jak jej musím přizpůsobit našim čtyřem ročním obdobím?

Probrali jsme toho dost a ráda tyto informace šířím dál. Možná se i vy jednou rozhodnete si takový minidomek postavit :-).

Lingvistické okénko: V textu ponechávám slovní spojení „tiny house“ nepřeložené a skloňuji jej. Je to specifický termín, který v češtině nemá přesný ekvivalent, a proto se nejčastěji ponechává v angličtině. Mário pochází ze Slovenska. Na otázky sice odpovídal ve slovenštině, ale protože neumím slovensky psát, přepsala jsem jeho odpovědi do češtiny. To jen, kdyby vám to vrtalo hlavou…

Můžete se čtenářům představit. Kdo jste? Co děláte? Co vás baví? Čím se živíte?

Mário: Jmenuji se Mário Martinelli, věnuji se nábytku a designu malých prostorů. Někdy nábytek navrhuji, většinou prodávám. Zabývám se taky navrhováním minidomků – tzv. tiny housů (z angličtiny „malinkatých domů“).

Je to forma minimalistického bydlení, kterou navrhuji s ohledem na životní prostředí.

Ester: Od malička mě baví psaní a fotografování, čímž se i částečně živím. Podílím se na kampani Zachraňme lesy v Hnutí DUHA, jednou týdně chodím do lesní mateřské školky jako průvodce dětí a je mi ctí být i jejich dvorní fotografkou. Mimoto vedu fotografické kurzy.

Jsem typ člověka, který se věnuje více činnostem souběžně a vyhovuje mu to. Právě jsem dokončila studium literatury, takže uvidíme, kam mě teď vítr zanese.

V jakém nejmenším prostoru jste zatím dlouhodoběji bydleli?

Mário: Když jsem přišel do Brna, našel jsem si bydlení v pokojíku o velikosti 2,3 x 1,6 metru. Bydlel jsem v něm víc než rok a měl tam své věci. V tom bytě jsem se seznámil i s Ester.

V pokojíku jsem měl na kratší stěně úložné police se závěsem, který vše mohl skrýt. Část polic byla prázdná, aby se tam dal položit notebook jako na stoleček. Vedle byla jedna skládací židle a na zemi matrace. Kuchyně a koupelna byla společná s ostatními spolubydlícími v bytě.

Co jste při bydlení v tak malém prostoru zjistili?

Mário: Přišel jsem na to, že je v malém prostoru velmi důležité pracovat se vzduchem. I malé dřevostavby mívají největší problém s vlhkostí a je nutné v nich dobře vyřešit větrání. Podstatný je také psychický efekt, propojit vnitřní prostor s venkovním. V pokojíku jsem měl jen malé okno do větrací šachty. Vzduchu bylo málo, zato nám dělali společnost holubi.

Samozřejmě jsem také zjistil, že je nutná dobrá organizace věcí. Musím je vždy vracet na své místo, jinak vznikne velice rychle totální chaos.

Ester: Byl to takový Máriův roční experiment. Reálně se ve dvou v takhle malém pokojíku žít nedá. Své věci jsem měla jinde.

Náš současný pokoj odpovídá zhruba polovině velikosti plánovaného sdíleného tiny housu, asi 2,6 x 3 metrů (tiny house by měl mít 2,5 x 6 metrů). Vleze se do něj tak akorát postel, stůl, židle, skříň a police i na knížky. Jeden stůl nám zatím stačí. Zjistili jsme, že jej potřebuji hlavně já, když píši a pracuji z domu.

Specifikem našeho budoucího tiny housu je velká knihovna, i když by se dal prostor využít i jinak. Já jsem ale velký čtenář a potřebuji mít zásadní knížky kolem sebe. A těch je hodně :-). Podobně jsme velkou knihovnu umístili i do návrhu sdíleného tiny housu.

Když už jsme u toho využití prostoru, kam se do tiny housu vejde například sportovní vybavení?

Mário: Každý jsme jiný a máme jiné preference. Někdo dává přednost velké kuchyni, což není náš případ. Někdo chce velkou knihovnu, někdo potřebuje prostor na skladování sportovních potřeb. Podle toho se každý tiny house přizpůsobuje majiteli. Žádný univerzální minidomek není.

Kolo se dá nechat venku, část nářadí se dá skladovat ve venkovním boxu… Pod tiny housem je volný prostor, kam se dá něco uskladnit. Viděl jsem i takové domky, kde byl uvnitř pod podlahou zvláštní úložný prostor, takové dvojité dno.

U nás v ČR musím dodržet určitou výšku od země, pokud chci tiny house později naložit na přívěs. Tady dvojité úložné dno dělat nejde. Máme vymyšlené úložné boxy na kolečkách na sezónní věci, které můžeme dočasně umístit pod terasu nebo pod domek.

Jak byste definovali tiny house? Jak se liší od běžné maringotky nebo mobilheimu?

Mário: Tiny house je malá dřevostavba, která se dá převážet na přívěsu. Většina tiny housů v USA nebo na Novém Zélandě je na přívěsu přímo stavěná. V České republice je to z legislativních důvodů problematičtější. Podrobně o tom píšu v článku na našem blogu.

Od maringotky se tiny house liší hlavně tvarem. Také je lépe izolovaný, může mít až dvaceticentimetrové stěny. Oproti maringotkám, jurtám nebo mobilheimům tak poskytuje o dost větší komfort v zimě i v létě.

A mobilheim je většinou širší, to znamená, že narozdíl od tiny house se jedná o nadrozměrný náklad. Jeho přeprava může být složitější a dražší, zatímco tiny house do dva a půl metrů s délkou šest, sedm nebo osm metrů lze převézt za výkonnějším osobním autem.

Jak je to u nás s povolením? Kam si mohu tiny house legálně v ČR postavit?

Mário: Na tiny house není potřeba stavební povolení ani ohláška, pokud tiny house stojí na přívěsu, který má platnou státní poznávací značku (SPZ). Pochopitelně je téma stavební legislativy složitější, blíž o tom píšu na našem blogu.

Obydlí typu maringotka, tiny house nebo karavan se podle současného zákona může považovat za výrobek plnící funkci stavby. Podle toho bude posuzován na stavebním úřadě.

Nedá se například zobecnit, že maringotku vám povolí na každém pozemku. Záleží na definování pozemku z pohledu územního plánování, ale i na pohledu lidí na stavebním úřadě. Toto se řeší asi u všech těchto alternativních staveb.

Doporučuji se domluvit na stavebním úřadě podle konkrétního pozemku ještě předtím, než na něj tiny house hodláte přivézt.

Na pár projektů reálných tiny housů v ČR a na Slovensku jsem na internetu narazila. Myslíte si, že se může tento západní trend u nás ujmout? A to i třeba vedle dalších minimalistických alternativ, jako jsou jurty, hliněné adobe domy nebo domy z kontejnerů?

Mário: Myslím, že ano. Jako alternativa si určitě najde své příznivce. U nás zatím nejsou tiny housy tak rozšířené jako maringotky, takže prostor na rozmach tu je. Asi nikdy to ale nebude tak mainstreamové jako vlastnit osobní auto. Bydlení v tiny housu vyžaduje minimalistické fungování.

Záleží také člověk od člověka. Někdo bude tiny house vyhledávat na krátkodobější bydlení, například mladé páry, které si nemohou nebo nechtějí brát hypotéku na byt nebo dům. Než se budou chtít usadit, založit rodinu nebo si pořídit tři dogy, tedy než zatouží po větším bydlení, budou mít zázemí a domov.

Později mohou tiny house prodat anebo ho využívat jako dům pro hosty, nabídnout ho dětem, až vyrostou… Pro jiného, jako jsem já s Ester, to může být láska na celý život (doufáme).

Rekreační chata, která se dá přemístit

Ester: Byli jsme se podívat v domku Honzy Němce, což je takový náš „tiny house kamarád“. Honza navrhuje a konstruuje podvozky a pomáhá druhým s výstavbou jejich tiny housů. Nedávno například pomáhal stavět dům člověku, který ho používá jen jako chatu.

V tom vidím také potenciál tiny housu. Dá se používat jak k rekreaci, tak k celoročnímu bydlení. Majitelé tiny housu se mohou přemisťovat, deset let žít na Šumavě, dalších deset v Praze… Poznávat dlouhodoběji různá místa. Tak, jak budou mít chuť. Možností je spousta. Třeba se do něj časem přestěhují, až poznají, že je v něm příjemně i v zimě.

Mnozí jsou u nás k tiny housu skeptičtí. Vidí, že fungují zatím hlavně v teplejších podnebích. Jak hodláte přizpůsobit váš sdílený tiny house k celoročnímu bydlení zde v ČR?

Mário: Mnozí si myslí, že tiny housy v teplejších krajinách nepotřebují izolaci. Většinou se ale zapomíná na to, že izolace funguje oboustranně. V teplých zemích jako Kalifornie nebo Austrálie zase řeší to, aby se tiny house nepřehříval. I tam potřebuje mít izolaci, aby dovnitř nepropouštěla příliš mnoho tepla.

V našem navrženém tiny housu je izolace konstrukčně vyřešená podobně jako v dnešních moderních dřevostavbách. Mimo samotnou izolační vrstvu bude mít domek odvětrávanou fasádu a akumulační desky. Tím zamezíme úniku tepla ven a ohřívání zvenku.

Horší je zamrzání vody v trubkách v zimě, když není déle nikdo doma. Dřevostavba tak dobře neakumuluje teplo. Řešením může být temperování domku i za naší nepřítomnosti tak, aby teplota neklesla pod určitou mez. Nejen kvůli tekoucí vodě, ale také kvůli vlhkosti, aby nám například nezvlhly knížky.

Některé domky, které jsou řešeny jako „off grid“, tedy bez připojení k inženýrským sítím, mají uvnitř nádrže na vodu. Ta jim pak hned tak nezamrzne. V tomto jsou nezávislejší.

Co je nejtěžší při stavbě tiny housu?

Mário: Zatím jsme tiny house ještě nepostavili, tak uvidíme za rok :-). Chceme během stavby sdíleného domku reálně testovat to, co při stavbě funguje, a co ne. Z těchto zkušeností pak budou moct vycházet další, kteří budou chtít svůj vlastní tiny house. Včetně nás, protože i my si chceme postavit další, vlastní.

Ester: Na internetu najdete návody, jak tiny housy stavět. Třeba jedna Švýcarka na svém blogu zaznamenala a sdílela svoji stavbu vlastního tiny housu od prvního prkna až po hotový domek, tedy celý podrobný postup stavby. Podobnými lidmi se můžeme inspirovat. Kolem domků se v zahraničí navíc tvoří komunity lidí, o což bychom se také rádi pokusili.

V rámci komunity si můžeme vzájemně pomoct a naučit se něco nového. Například můj táta je svářeč a nabídl se, že nám svaří podvozek, což je jinak dost drahé. Honza Němec nám dal tipy, jak podvozek správně navrhnout a můžeme se na něj případně obrátit o radu, což je pro nás velká podpora. Další šikovné ruce se budou hodit.

Doufáme, že se k nám připojí a pomohou nám i lidi, které tiny housy zajímají a budou se chtít na stavbě podílet. Z jejich dovednosti se pak můžeme přiučit něco nového a příště toho zase zvládneme víc sami. Tedy hlavně Mário. Já ho budu u toho fotit a psát blog :-).

Nicméně nebudeme dělat všechno svépomocí. Náročnější profese nebo úkony, jako je zavádění elektřiny nebo třeba to sváření podvozku, přenecháme profesionálům. Tak, aby byl domek bezpečný.

Co je naopak nad očekávání snadné?

Mário: Co se týče bydlení, tak pro nás jistě to, že už máme vyzkoušené, jaké je to bydlet v malém prostoru a s málo věcmi.

Co se týče stavby, to se také zeptej za rok. Vše se budeme učit.

Za kolik se dá takový standardní tiny house postavit? Ve variantě svépomocí? Ve variantě, kdy si ho koupím už hotový, vyrobený pro mě na zakázku?

Mário: S odřenýma ušima by mělo stačit tři sta tisíc korun ve variantě svépomocí. Uvažujeme ale, že použijeme okna, dveře nebo další materiál z druhé ruky. Podle toho, jaká okna a dveře seženeme, budeme upravovat návrh konstrukce. Ušetřit se dá i použitím přívěsu z druhé ruky.

V ceně nejsou solární panely nebo další věci, které zvyšují ekologickou udržitelnost domu. Ty bychom mohli v budoucnu pořídit za peníze vydělané provozem sdíleného tiny housu, pokud vše půjde dobře a ostatní s tím budou souhlasit.

Ester: Honza Němec má například vnitřní část svého tiny housu z vyřazených dřevěných palubek, čímž ušetřil část nákladů. Doufáme, že se nám podaří něco podobného, ale je to o štěstí.

Chceme dát nahlédnout zblízka do finanční stránky projektu tak, aby lidé viděli, kolik vše reálně stojí. Nejen stavba, ale také údržba a provoz.

Mário: Na zakázku odhaduji cenu od čtyři sta tisíc za materiál a to samé za práci, tedy osm set tisíc korun. Zatím u nás není firma, která by stavěla tiny housy na zakázku. Odhaduji podle zahraničních zdrojů. Čím větší komfort chcete, tím dražší to bude.

V kampani na hithitu na váš projekt sdílený Tiny House nabízíte mezi odměnami přespání nebo víkendový pobyt v budoucím tiny housu. Kde v té době budete bydlet vy?

Ester: Díky, že se na to ptáš. Ono to z toho popisu kampaně úplně nevyplývá, ale my ve sdíleném domku bydlet trvale nebudeme. Nevybírá se na naše soukromé bydlení. Zatím zůstáváme v našem současném pokoji.

Když budeme chtít, postavíme si později svůj vlastní tiny house. Možná bude vypadat hodně podobně jako ten první sdílený, taky s velkou knihovnou, ale uvidíme :-).

Toto bude ukázkový tiny house určený pro přednášky, workshopy a krátkodobé pobyty. Chceme, aby si v něm lidi vyzkoušeli bydlet. Aby se přijeli podívat. Mnoho otázek se zodpoví samo na místě, když uvidíte, jak je vše reálně uspořádané a kolik je tam prostoru. Když si to nezkusíte, asi to nezjistíte.Tím, že bude domek v Brně, bude pro zájemce snadno dostupný a v dojezdové vzdálenosti.

Mário: Přesnou lokalitu v Brně ještě řešíme. Na předjednaném pozemku se nám majitel trochu vyděsil. Myslel si, že tu chceme domek postavit ve smyslu umístit, ne stavět.

Hledáme pozemek, který bude přímo ve městě nebo velmi blízko Brna. Tipy jsme dostali například od Martina Kučného, který má vlastní tiny house v Praze, ale zná podobně smýšlející lidi i u nás na Moravě.

Chcete říci čtenářům ještě něco na závěr?

Ester: Chtěla bych poděkovat všem, co nám kolem projektu pokládají otázky. Líbí se nám, že o projekt máte zájem. Ukazujete nám tím i nové pohledy, jak o sdíleném tiny housu uvažovat.

Mário: Také děkuji za další sdílení a vaši podporu.

Děkuji za rozhovor.