Jsme tak zvyklí na své věci, že se necítíme doma tam, kde nejsou

Napadla vás někdy otázka, kdy se po nastěhování z vašeho nového bydliště stane domov? Dá se určit okamžik, kdy se to stane? A co potřebujete k tomu, aby bylo pro vás někde “doma”?

Za poslední půlrok jsem se už dvakrát stěhovali (více v článcích TADY a TADY). U obou stěhování jsem si všímala tohoto “zvláštního” přerodu. Tvoření si nového vztahu k dalšímu místu, kde budeme bydlet. Právě o tom bude tento lehce přemýšlivý článek.

Náš domov už tady není

Při říjnovém stěhování z podnájmu, kde jsme na jednom místě strávili pět let, jsem se v den předávání klíčů na chvilku sama ocitla uprostřed vystěhovaného a vyklizeného bytu.

Koukala jsem na ten prázdný nezabydlený prostor. Věděla jsem přesně, kde bylo co umístěné.

Krátce jsem zavzpomínala na to, co všechno jsme tu prožili. Na chviličku to bylo dojemné. Věděla jsem, že je to můj poslední pohled z okna z jídelny. Vybavila jsem si, jak jsem do tohoto bytu poprvé přinesla naše dvě děti.

I přes všechno to krásné, co jste tu zažili, jsem se tu najednou cítila divně.

Už to nebyl náš domov, i když jsem ještě měla klíče. Byly to už jen neosobní prázdné místnosti se zvláštní energií. Bylo načase jít dál. Tehdy tam v té prázdné místnosti mě překvapilo, jak rychle odtud “náš domov zmizel“.

Pocit domova je tam, kde…

V prázdné jídelně jsem se taky trochu lekla svého uvědomění. Jsme tak zvyklí na své věci, že se necítíme doma tam, kde nejsou.

Cítíme se nekomfortně. Bez ochrany. Bez pocitu jistoty.

Vyděsilo mě si u sebe uvědomit tu fixaci na věci. To jsem vážně tak fixovaná na své věci a potřebuji je kolem sebe k tomu, abych se cítila dobře?

Jo, Marcelo. K pocitu domova potřebuješ, mimo jiné, i značnou část svých věcí. Dneska už zminimalizovaných věcí, o což je to snazší k přesouvání z místa na místo.

domov, doma, domů, stěhování, co je to domov, minimalismus, Marcela Sobotová

Bude to stále náš domov, když se zbavíme nasyslených věcí?

Vidím tu paralelu s tím, kdy se snažíme zbavovat nahromaděných přebytečných věcí. I tehdy se objevují pocity ohrožení, nekomfortu, nejistoty. Nevíme, jestli děláme dobře. Nevíme, bez jaké části vytříděných věcí zvládneme fungovat. Nevíme, jestli by se to přeci jen někdy nemohlo hodit (samozřejmě, že mohlo :-)).

Bojíme se, že bez všech těch nasyslených věcí to už nebude náš domov. Že bude jiný, neosobní nebo neútulný.

Sama neminimalizuji věci tak dramaticky, abych materiálně ztratila pocit domova. Myslím, že přiměřeným redukováním věcí pocit domova neztratíte. Naopak.

Co je to domov?

Domov je pro mě něco víc než jen místo, kam jsem přestěhovala své věci. Chybí tu další dvě ingredience: blízcí lidé a vazby na místo.

Když jsem před lety trávila studiem nebo prací měsíce v cizině, měla jsem tam jen přechodné bydliště. Necítila jsem to jako domov. Kotva domova zůstala doma. Kdybych tam zakořeňovala dál, postupně by se asi bydliště stalo domovem i tam.

Dneska se necítím doma tam, kde nejsem se svou rodinou. Blízcí lidé jsou v tomhle definování domova i sousedé, kolegové v práci nebo kamarádi.

A vazby na místo? Potřebuji a chci se cítit ukotveně v novém místě. Chci vědět, kde je nejbližší pošta, zastávka autobusu, dětské hřiště, kontejner na plast. Chci se seznámit se sousedy.

Prostě nechci žít ve vakuu svého bytu nebo domu. Jak se taky někdy říká: doma je tam, kde znáte svého pošťáka, hospodského a policajta.

Stručně řečeno, domov je pro mě tam, kde mám své věci, své lidi a svou lokální znalost.

Domov se může během života změnit

Z toho vyplývá, že místo, kde mám domov, se může během života změnit. Nemusí to být jen tam, kde jsem se narodila. Zároveň to není apriori hned tam, kde momentálně přebývám.

Tohle jsem si uvědomila u únorového stěhování. Převezli jsme své oblíbené věci. Hned je vybalili je a umístili. Zachovali jsme to osvědčené z organizace domácnosti (kam co obvykle dáváme a kam to patří). Znalost lokality máme usnadněnou. Vždyť jsme se vrátili do stejné čtvrti, ve které jsme do října bydleli :-). Tohle je momentální výjimka, jindy poznáváme lokalitu nanovo.

Všechny ingredience domova jsou splněné. Cítíme se tu skoro od prvních dnů jako doma. Bez dokupování nových dekorací a dalších “zútulňujících” pomůcek. Ty malé drobnosti, které máme rádi, přesouváme s sebou bez ohledu na to, na jaké adrese zrovna bydlíme.

Je to báječný pocit. Vím, že domov si můžeme do jisté míry převézt vždycky s sebou.

Bod zlomu

Po obou přestěhováních jsem se snažila si zpětně vybavit, kdy nastal ten dotazovaný bod zlomu. Kdy se z nového bydliště stane domov? Kdy ho začnete pojmenovávat tak, že jdete “domů”?

Napadá mě spousta zlomových okamžiků, které obecně připadají v úvahu:

Když dostanete nové klíče?
Když si změníte jméno na zvonku?
Uvaříte v kuchyni první jídlo a sníte ho u stolu?
Upečete první koláč?
Jdete do nejbližší hospody?
Poprvé v novém přespíte a ráno odcházíte z jiných vchodových dveří?
Vybalíte poslední krabici s věcmi, které jste přestěhovali?
Napíšete do internetové objednávky vaši novou adresu?
Pověsíte si na zeď oblíbené fotky a dekorace?

Někde tam se to asi stane. Přesně to říct neumím. Je pro mě ale překvapující, že se to stane docela rychle. U nás v řádu dnů až týdnů. V denní rutině najednou zjistíte, že už se to stalo. Že máte nový domov.

Mami, pojď, já už tady nechci být

Děti to cítí moc dobře.

„Mami, pojď, já už tady nechci být.“

To řekl na podzim můj pětiletý syn, když jsme spolu byli pro poslední zbytky věcí ve vystěhovaném bytě. Bydlel tam celý svůj život a měl to tam rád. A přesto během několika dní už pro něj bylo doma jinde…

P. S. Jak to cítíte vy? Potřebujete k pocitu domova vaše věci? Kdy se po přestěhování stane vaše nové bydliště domovem?


eBook zdarma, 6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet, minimalismus, Marcela Sobotová

6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet. 25 stran k volnému stažení. Tento eBook vám pomůže začít zjednodušovat vaše bezprostřední okolí.

— 1935 zhlédnutí — Doba čtení: 5 min.

Marcela Sobotová

S naší čtyřčlennou rodinou s 2 dětmi bydlíme v Plzni. Zpočátku byl pro mě minimalismus jen „inspirující koncept“ z Ameriky. Po pátém stěhování a s těhotenským břichem jsem pochopila, že je to něco, co potřebuji jako sůl. Přestala jsem o něm jen číst, ale začala jsem minimalismus opravdu praktikovat. Ne vždy to bylo snadné. Ne vždy to ostatní chápali. Přišlo mi to ale tak dobré, že jsem o mé cestě začala v roce 2015 veřejně psát blog (dnes 80+ článků) a do tématu jsem se plně ponořila. Později jsem začala psát také e-knihy (10 000+ čtenářů), mluvit na živo, pořádat online kurz a vlastní semináře (200+ účastníků). Na minimalismu mě fascinuje to, jak moc se dá přizpůsobit každému z nás a do jaké šíře se dá aplikovat. Nemusíme jít do extrému, abychom viděli výsledky. Více o mně tady.

6 thoughts on “Jsme tak zvyklí na své věci, že se necítíme doma tam, kde nejsou

Napsat komentář

  1. Marek

    Ahoj 🙂 Už několik let žiju na cestách, svůj majetek jsem minimalizoval tak, že už to asi víc nejde (batoh, základní oblečení, deka, lahev na vodu, lžíce, brýle, iPad, sluchátka, špunty do uší – toť vše – celkem i s batohem cca 3,5kg :). Pokud zrovna někdy nutně potřebuju něco víc (třeba spacák, hamak, stan, bundu), zakoupím. Aktuálně nepotřebné věci okamžitě pošlu dál, obvykle darem. Je mi skvěle.
    Co tím chci říct: domov je prostě tam, kde zrovna jsem. Já vím, že to zní extrémně, ale zvyknout se dá na všechno a jestli si to užijete, to záleží jen na vás. Já si to užívám maximálně.

  2. Tereza

    To je hrozně zajímavé téma 🙂 já kromě toho vnitřního domova, bytu a jeho vybavení, potřebuji zakořenit i v daném městě. Stěhovali jsme se několikrát, a vysledovala jsem, že to zakořenění v místě a získání pocitu domova, navázání se na nové lidi, a i na okolní přírodu, omi trvá klidně tři roky. To samé v novém zaměstnání. Věci a nábytek v novém místě pro mě nehrály zas až tak velkou roli. Ale chápu ten pocit, když opouštím prázdný vystěhovaný byt. Je to jako tlustá čára mezi minulostí a budoucností.

  3. Hanka Suchá

    Dobrý den, Marcelko, zajímavý článek. Mně se více jak 6 let po přestěhování nedařilo doma cítit jako doma. Pomohlo mi v tom až Fengshui, kde jsem si uvědomila, že je velmi důležitý aspekt ten, že člověk má ve svém prostoru svoje místo a má šanci prostor měnit podle sebe.. až když se tak stalo, tak se to jako zázrakem proměnilo, ze dne na den 🙂 Fengshui mě i přivedlo k minimalismu, za to jsem moc ráda.. je to fakt velmi ulevující pouštět věci do světa a zároveň je to velký boj ;-). Věci stále útočí, ale je pravda, že už nad nimi pomalu a jistě začínám získávat kontrolu.. :-)..