Už si nešetřím věci na později. Vy ano?
Na první rodinnou dovolenou k moři jsme jeli do Itálie. Alespoň v mých vzpomínkách je to ta první. Byla jsem na základce. Bydleli jsme v takových bungalovech blízko moře. Vařili si sami ze surovin, které jsme v rámci pobytu „nafasovali“ na celý týden dopředu.
U bungalovů byly pro vyžití všech chtivých návštěvníků i hrací automaty. Jo, byla to doba předinternetová, žádné chytré telefony, notebooky ani wifi. Myslím, že většina těch místních hracích automatů byly takoví předchůdci počítačových her. Dalo se jezdit s autem po silnici, běhat s panáčkem mezi hradbami a sbírat penízky atd.
Jako holku z bývalého Československa mě ty barevné hrací automaty přitahovaly. Byla to devadesátá léta. Nic takového jsem neznala, natož abych někdy na takovém automatu hrála.
Schovat nebo neschovat?
Jednou jsem vedle jednoho z automatů našla minci. 200 italských lir. Bylo to přesně tolik, kolik stačilo na jednu hru na tom automatu. A víte, co jsem udělala?
Minci jsem si schovala na později. Chtěla jsem si ji ušetřit.
Jak mě to doma učili. Jak jsem to viděla všude kolem. I když mě samozřejmě lákalo zkusit si zahrát. Ještě si vybavuji, že jsem si za minci chtěla koupit kus pizzy na zpáteční cestě domů. To ale nestačilo, a tak jsem si ji přivezla a schovala.
Tušíte, co se stalo potom?
Příště jsme jeli do Chorvatska. A pak asi někam po Čechách. Na minci jsem už zapomněla. Po letech přišlo euro a liry přestaly platit úplně…
Gretchen Rubin a její předsevzetí „utrácet“
Čtu teď The Hapiness Project od Američanky Gretchen Rubin (v češtině vyšla knížka s názvem Projekt štěstí) a tahle bolavá historka s mincí se mi zase vybavila.
Gretchen se v kapitole věnované penězům zamýšlí nad tím, jestli je možné si štěstí koupit (alespoň nějaké). A dává si na měsíc předsevzetí „utrácet“. Popisuje několik významů tohoto předsevzetí. Mně brnkl ten ve smyslu „nešetřím věci na později“.
Přemýšlela jsem o tom, jestli se chovám pořád stejně jako tehdy v Itálii.
Myslím, že už ne.
Věřím, že mě minimalismus v tomhle změnil. Tedy, vlastně nevím, jestli je to minimalismus. Nebo je to věkem, dobou, dětmi, smrtí v mém okolí? Nevystopuji ani žádný jasný bod zlomu. Vím ale to, že si dnes na „nešetření věcí na později“ dávám o dost větší pozor.
Zbystřím, jakmile se přistihnu, že syslím na „horší časy“
Zbystřím, jakmile se přistihnu, že něco syslím na „potom“, „jindy“, „horší časy“ a „výjimečné příležitosti“. Jídlo, podprsenku, svetr, kosmetiku. To neznamená, že všechno musím použít to nejdřív a denně. Že chci jen hýřit a za každou cenu si dnes užívat, ať to stojí, co to stojí. Ale myslím, že to chápete.
Na „nešetření věcí“ si dávám pozor nejen kvůli vědomí toho, že jednou umřu. Ale klidně jen kvůli tomu, že vlastním věci, které budou dělat radost PRÁVĚ jejich používáním. Ne jejich skladováním na „horší časy“.
Nevyrůstala jsem ve válce jako mí prarodiče. Ani neprožila většinu života v komunismu jako mí rodiče (režim se změnil, když jsem byla ve druhé třídě na základce). Proto se na skladování na „horší časy“ dívám už jinak.
Může se totiž docela snadno stát, že za pár měsíců nebo let už mi takovou radost schované věci dělat nebudou.
Bude mi to malé, krátké, dlouhé. Budu mít trochu jiný vkus. Nebude mi to už chutnat, vonět. Zkazí se to. Zapomenu, že to vůbec mám. Objevím ještě něco lepšího a budu mít dilema. Změní se situace a já nevím, co ještě. Prostě najednou zjistím, že ten okamžik O už tu byl.
Příklady toho, jak už nešetřím věci na později
Zrovna mě napadají tyto příklady, jak „utrácím“ podle Gretchen:
Darovanou výbornou čokoládu rozbalíme během pár dní (někdy jen hodin :-)). Nestrážím ji jako poklad, který se vydává jednou za rok.
Spotřebovala jsem krém na obličej a koupila si nový luxusnější na zkoušku. Mažu ho od prvního dne. Nečekám, až bude můj obličej tak vysušený, že ho bude nutně potřebovat a bude vidět rozdíl. Nedávám si krém jen občas, aby mi vydržel déle.
Výborné raw tyčinky nebo sušenky neschovávám až na super dlouhý náročný výlet. Vezmu je při první příležitosti společné rodinné akce (jako na výstavu modelů mašinek tento víkend).
Na aromaterapeutickém kurzu jsem si před Vánocemi namíchala vlastní parfém. Voní mi pořád úžasně. Nepoužívám ho jen na zvláštní příležitosti, i když vím, že druhý stejný si asi nikdy nenamíchám. Používám ho klidně jen pro svou vlastní potěchu, aniž bych musela „chodit mezi lidi“.
Při třídění starých pohlednic jsem našla jednu krásnou, která se hodí jako záložka do knížky (článek o třídění vzpomínkových věcí z mládí najdete tady). Neschovala jsem si ji na později, i když se může stát, že mi ji děti v nestřežené chvilce zohýbají a rozžvýkají.
Letošní zimu jsem začala nosit svůj sváteční černý vlněný kabát i na dětské hřiště nebo jiné běžné nošení. Na podzim jsem pokukovala po nějakém novém, méně „slušném“. Ale proč vlastně další kabát? Dřív byl jen do práce. Dnes se možná trochu víc ušpiní, ale už ho nechci šetřit ve skříni do divadla a na pohřby.
„Utrácím“ a dělá mi to radost
Drobnosti?
Ne. Pro mě ne. Pro mě jsou to jasné příklady toho, jak vnímám minimalismus.
Jak „utrácím“ a dělá mi to radost.
Jak používám právě nyní to, co mám.
Jak zbytečně neodkládám na někdy.
Jak si méně představuji, jaké to bude až někdy potom, a prožívám to, co je.
S přijetím „příslušného rizika užívání“.
Není totiž moc věcí, které si chci šetřit na později. A rozhodně ne 200lirové mince.
P. S. A co vy? Máte to podobně nebo jinak? Napište mi do komentářů vaše příklady věcí, které si už nešetříte nebo naopak šetříte.
6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet. 25 stran k volnému stažení. Tento eBook vám pomůže začít zjednodušovat vaše bezprostřední okolí.
Dobrý den paní Marcelo, děkuji Vám za Vaše úžasné články. Po jejich přečtení mě chytne takový zvláštní pocit 🙂 a já zkouším to co Vy :). Jako malé dítě :).
Před měsícem, jsem udělala pořádný průvan ve skříni. Ve své skříni :). Naložila jsem dvě plné tašky oblečení, které prostě nenosím, nebo spíše do kterých se nevejdu. Vždycky jsem si říkala, jednou zhubnu a pak se hodí. Nehodí. Nehubnu :).
Naložila jsem je do auta a vezla do textilního kontejneru. Ještě v autě jsem přemýšlela, zda jsem tam měla dát to či ono. Ale pak přišel ten příjemný pocit, když jsem se vracela s prázdným kufrem, samozřejmě bez těch tašek. Vlastně jsem roky skladovala to co jsem nepotřebovala :).
A dnes jsem si přečetla další Váš článek. Určitě mám v šuplíčku schované krémíky na později a vitamíny, které se také někdy hodí a další a další věcičky :). Tak jak přijedu domů tak ….. 🙂
Paní Marcelo, moc se těším na další Vaše krásné články. Ale prosím hlavně nepiště jak skákat s padákem, nebo o kráse horolezectví :). To bych asi nedala :).
Děkuji Venuš Šedivá
Děkuji, Václavo. No, o skoku padákem nebo horolezectví se zatím psát nechystám :-).
DĚKUJI 🙂 s „minimalismem“ jsem začla „pozdě“, ale přece! Teprv jsem ve fázi – nekoupím nic, co už mám, ani ve slevách (kromě toaleťáku). A je mi líp, opravdu líp 🙂 A když si k tomu přečtu něco od tebe, abych se necítila před mužem jak blázek, moje pocity jsou ječtě lepší. Opravdu děkuji, že jsi.
– jejda, tolik chyb, sorry 🙂 psala jsem v euforii, ani jsem nestihla dopsat, že také už v mezidobí zkouším v článku zmíněné a najednou má ten život o něco větší smysl a „řád“ 🙂
Díky, Lucko. Ten řád určitě, ale ten smysl, to asi záleží na každém. Mějte se pěkně.
Palec hore, pekny článok !
Ahoj Marcelko, věřím, že správné věci nám chodí do cesty, když se na ně naladíme, jako třeba mně teď tenhle článek 🙂 Vždycky jsem schovávala, většinou na „až zhubnu“, nejen oblečení. Třeba i falešné tetování kdysi ve 12ti. Až přišla doba, kdy jsem z něj vyrostla a přestalo se mi líbit, aniž bych ho použila. A vloni v prosinci jsem se taky takhle zamyslela a rozhodla se, že přestanu odkládat. Po krůčkách se o to snažím a svět je mnohem hezčí a odvážnější 🙂
Musím naprosto souhlasit. Měla jsem to stejně. Ve 12ti falešné tetování a hned v 18ti letech jsem šla na pravé a rovnou dost velké. No bohužel zrovna s touto věcí jsem měla počkat na později, a to až dostanu rozum. Bohužel moje tetování je tak ošklivé, že uvažuji o tomto https://odstraneni-tetovani-laserem.cz/pred-a-po-fotografie-a-video/ Naštěstí u těch fotek před a po mi přijde, že bych se té hrůzy mohla zbavit napořád 🙂
Krásný člének – přesně tak jsem to měla i já. Věci jsem si schovávala na potom. Přišla jsem na to, až z dětmi – tedy až z mojí malou princeznou. Schovávala jsem jí krásné tričko – doma ho přeci nosit nebude, to nechám na ven, na návštěvu, …, ale i když jsem jí ho dávala, tak z něj brzy vyrostla a mě bylo líto, že si ho více neužila. Takže teď už to nedělám. Máme sice všichni kategorii oblečení na doma či zahradu, ale do té přesouvám oblečení, které už se na ven nehodí nebo je zašívané – přece jenom na zahradu nebude malý chodit v novém tričku, když vím, že nejpozději za 10 min bude špinavý, ale na běžné nošení nosí i ty co bych dříve nechávala jen na zvláštní příležitost – návštěvu, atd. Totéž platí i u mě. Sice kabát nenosím s dětmi na nákup neb je kombinací světle růžové a šedé kostky s černým proužkem, ale mám na to novou bundu, s kterou se klidně budu prohánět na dětském hřišti. Proto jsem si jí koupila abych si kabát neumazala a do práce nechodila jak špindíra. Poslední dobou se snažím nosit všechno svoje oblečení i to, u kterého bych dříve váhala, jestli si ho mám vzít jen tak na procházku nebo nechat až půjdem na návštěvu či do divadla. Od toho oblečení je, aby bylo nošeno s láskou.
Lucie
Díky, Lucie, ten příměr s dětským oblečením je fakt. Tam je to vidět velmi rychle, hlavně u těch malých dětí. Za pár měsíců se ohlédnu a hezký kabátek už je malý.
Ctu Vas uz dele a vidim, ze pisete cim dal lepe (nemyslim jen obsah, ale i vlastni styl psani). A tenhle clanek je asi nejlepsi clanek, co jsem od Vas cetla – alespon pro me. Asi i proto, ze u me padl na urodnou pudu… Jsem ten pripad, co sysli na pozdeji…odmala. Bezesporu i pod vlivem vychovy (avsak muj mladsi bratr nikdy nesyslil…odmala si vytahl vzdy to nejhezci oblečení na doma…a mamka mu to vždy zarazila, ale on to delal stale dal… to ja se zpusobne stahla a prejala styl nasich…. Cely zivot tak nejak cekam na „povoleni“ nenechavat veci na pozdeji a to ted prislo ve Vasem clanku. DIKY.
Děkuji, Terezo. Také mám z článku dobrý pocit. Povolení jste si udělila :-). Jsem ráda, že jsem k tomu dopomohla.
No a ta fotka, jak si privonujete k parfemu…ta je nadherna….tolik vystizna… ted a tady a krasna vune…a hyckani se…
Dobrý den, moc se mi líbí váš článek. Také se snažím nehromadit věci, ale někdy je to opravdu těžké se jich „zbavit“. Manželova maminka je už rok v LDN a Domově důchodců. Potřebovali jsme vyklidit byt, ve kterém s tátou prožili celý život. Bylo to těžké, ale proč o tom píšu. Měli doma knihy. Jenže i my máme doma spoustu knih. Zkusili jsme je nabídnout v knihovně. Paní knihovnice byla úžasná. Vysvětlila nám, jak knihy dále použijí a já jsem si uvědomila, kolika lidem tím uděláme radost. Například je „knihovnička“ na nádraží. Teď příjde důvod, proč píšu. Doma jsem si provedla kontrolu knihovny ( a plných krabic knih ) a vyřadila knihy. S některými jsem se loučila těžce . Nakonec to byla velká úleva. Když si je budu chtít někdy přečíst, půjdu do knihovny a zase je tam vrátím.
Také jsme se ženou zjistili, že nepoužívaných věcí se mnohem snadněji zbavuje s vědomím, že je spíše použije někdo jiný. Vlk zdraví Mácu!
Děkuji, Jarmilo. To mě těší, že vám pomohla přímo vaše knihovna a knihovnice. Ne všude to tak jde.
S podobným přístupem jsem darovala cizojazyčné knížky do naší francouzské knihovny. Kdyby si je jednou chtěly přečíst mé děti, najdou je tam (a mezitím i jiní čtenáři, kterým udělají radost).
Pro větší množství knih (nad 200 kusů) existuje i bezplatná služba http://www.knihyzaodvoz.cz/.
Hezky napsaný článek, děkuji ! Je to právě také moje téma. Pozoruji, jak se mi věci nenápadně hromadí, například pohlednice, záložky, vlastní poznámky, drobnosti. Jednou za čas to pak rozdám, nebo vložím alespoň do nějaké knížky. Snažím se to použít. Oblečení kopím nové, až kdyžspotřebuji to staré. Myslím, že to máme hodně podobné.
Ale jednu věc mám jinak. Pár věcí, které se mohou hodit v případě, že dojde k nějaké neočekávané události. Říkám tomu evakuační zavazadlo. Svíčky, sirky, baterky, svítilna, nějaké oblečení, konzerva, voda.. dávám to teprve dohromady.. V případě totálního kolapsu společnosti a techniky bych to pak mohl být více v klidu a případně se přesunout dočasně i někam mimo civilizaci.
Vím, že to je málo pravděpodobné, ale stát se to může. Řeknu to i svým dětem, které teprve dospívají a na partyzány si už nehrály, jako já v dětství..
A to o čem píšete, je skvělé. Je to cesta k vnitřní svobodě a nezávislosti. A to je to, co právě chceme.
Děkuji, Radku. Máte pravdu, takový typ zavazadla si nechystám, ale už jsem o něm slyšela. Ale skautskou KPZku jsem měla také a dlouho :-). Po kurzu první pomoci jsem dlouho s sebou neustále nosila ochrannou resuscitační roušku a gumové rukavice… Ty gumové rukavice nosím stále.
Mít připravené „evakuační zavazadlo“ mi připadá velmi MOUDRÉ – díky 🙂
Nosím s sebou „KPZ“ (krabička poslední záchrany),
o tom zavazadle vím ale zásluhou Vašeho příspěvku ho realizuji … napomáhá k přátelské soběstačnosti i schopnosti ŽÍT … a tyto hodnoty nesporně k minimalismu patří….
„Jaký je den?“ Zeptal se Pú.
„Dnes je dnes“ odpovědělo Prasátko.
„Můj nejoblíbenější den,“ řekl Pú.
Alan Alexander MILNE
Vzdávám HOLD Vaší osobnosti 🙂
A BLAHOpřeji – v jednom periodiku jste byla uvedena mezi takovými lidmi jako např. Leo Babauta 🙂
Vaše texty znamenitě rozeznívají v lidech touhy i schopnosti na sobě pracovat ( k lepšímu 🙂 ),tak nádherně umíte decentně spojit určitou míru niterné otevřenosti a profesního nadhledu …
DÍKY 🙂
Děkuji. Vidíte, o článku ani nevím. Ale je jaro, tak je vyklízení asi zase v „kurzu“ :-).
Krásně napsáno. I já se neustále učím nosit krásné oblečení jen tak a říkat si, že je to tak dobře. Byla jsem vychovávána rodiči, že hezké oblečení se má šetřit a na doma nosit staré, opravné,… Mám to stále v sobě zakodované, ale učím se. Zrovna při psaní komentáře jsem si řekla, že ty domácí trička už vyhodím – jsou opravné, hodně vybledle a průsvitné – hlavně ta bílá. Budu se muset s nimi rozloučit. Přece jenom, když Vám dítě řekne: Mami v tomle opraném, hrozném tričku jsi byla v práci nebo doma mami to tričko je děsné a máš velký výstřih a je ti vidět vše, tak to už je síla. Takže dneska odpoledne nelítosně všechna domácí trička vyndám, prohlédnu a snad jich i několi vyhodím. Nebudu si říkat, to je ještě dobré. Proč doma chodit v hodně opraném či průsvitné nebo krátkém tričku. I doma chci vypadat krásně.
Katka
Díky, Katko. To oblečení je u mě jen jedna část, kterou zpracovávám. Nemám to úplně tak, že doma nosím to, co na ven. Ale dbám, aby to na doma bylo prezentovatelné. Vytahané nepadnoucí legíny a tepláky s povolenými švy to už nejsou…
Toto obdivuji, být doma „prezentovatelná“ 🙂 Já mám zkušenost, že jakmile si vezmu čisté slušnější triko, okamžitě ho pokecam. Pokud už vydrží alespoň dvě přípravy jídla, tak mladší dítě při obědě například kýchne přes celý stůl při pojídání rajské omáčky. A jakmile je triko pokecané, nic na něm nepřibyde třeba týden. Nechápu. Pokud bych se převlékla hned, tak na něj něco kydnu během hodinky… Ale je fakt, že u dětí mám to šetření úplně jinak. Nešetřím hadry, protože z nich tak rychle rostou, tak nosí i doma nové šatičky, aby si užily, že jsou „krasavice“, nešetřím hračky, protože na co mít schované ve skříni, aby se moc neohrály? Nešetřím mlsy, když někde dostanou, na potom, pak se akorát zkazí… a učím se to aplikovat i pro sebe. A taky mě občas naštve nějaká odložená věc, kterou bych si bývala užila dříve mnohem víc. Dík za super článek!
Tenhle Murphyho zákon pokecání čistého prakticky ihned po oblečení se u nás objevuje také :-). Hlavně když vyberu dětem věci na ven a po jedné procházce bych je mohla prát znovu…
Můj chlap nosi jen bílá trička a jakmile vytáhne čisté, polije si ho kávou 🙂 Ivča
Zdravím, pokud někdo rád i často cestuje a nepotřebuje při tom vypadat krásně 🙂 tak je možnost staré věci hned nevyhazovat, ale vzít si je někam na cestu a poté je tam nechat resp. vyhodit.
Takto se mi to stalo nyní s přezůvkami, už jsem u nich měla utrhnutou jednu přesku. Provizorně jsem ji prošila sešívačkou. Přeska ještě držela a boty se daly používat další 4 měsíce. O silvestru na chatě se mi už i tato opravná část rozbila…zpět domů jsem si boty již nevezla, ale vyhodila na místě.
Obdobně lze staré oblečení využít, když víte, že vás třeba za nějakou dobu čeká např. malování či nějaká rekonstrukce, tak při ní donosíte to staré.
Milá Marcelo máš pravdu , ja mam 60 let a stále ještě ve mě přetrvává to co nás všichní okolo ,učili návyky jako oblečení sváteční a domácí, šetření všeho co se dá ještě někdy použít a jiné naučené. Víš zbavuji se přebytečného ale mám í koníčka zbírám panenky a sošky pro své potěšení. jinak Minimalizuji co se dá . máš spoustu dobrých rad a věřím že to pomuže spoustě lidem ,jelikož se stále spěchá a přehlíží to co je v životě duležité. přeji ti další nešetření k tvé spokojenosti ahojky Gabriela
Děkuji.
Zdravím, děkuji za inspirativní blog 🙂
Chtěla jsem se zeptat – znáte knihu Goodbye Things od Fumio Sasaki? Zatím vyšla anglicky, česky bude v únoru 2019. Zajímal by mne Váš názor na knihu, jestli jste ji četla:)
Vaší zásluhou jsem začala nosit pěkné (a šetřené – nenošené) pohodlné úpletové šaty na spaní a mám se parádně! Děkuju za další inspiraci! 🙂
Díky, Adino. Knihu ani autora neznám, nečetla jsem. Vypadá to na nějakou etrémnější formu minimalismu pohledem mladíka z Tokia. Upřímně mám teď v hledáčku spíše knížky od lidí, kteří praktikují minimalismus a mají děti :-).
Díky za odpověď, rozumím 🙂
První velkou selekci domácnosti jsem provedla před rokem a půl pod vlivem KonMari. Vzala jsem to fakt od podlahy, byt se odlehčil. Od té doby čas od času provětrám některou jeho část ,tento víkend třeba spíž. Dnes ráno si pán odvezl přídatná zařízení k 30 let starému mixeru. Mixér používáme, šlehač a strouhač ne… Ale pořád jsem si říkala,co kdyby .. 🙂 Jinak před měsícem jsem vyházela všechny otahané věci na doma. Akorát teď nemám co na sebe, jelikož nebyl čas dokoupit nové.. a konečně jsem se dokopala zajet si do vídeňské Albertiny, to bylo moje velké AŽ JEDNOU… Ivča
Blahopřeji, určitě jste si to krásně užila. A děkuji všem za moc příjemné počtení – paní Marcele i všem diskutujícím. A přeji všem krásné jaro v hezkém a pohodlném oblečení 🙂
hezke pocteni,plne souhlasim,hrozne se mi ulevilo,kdyz jsem si uvedomila,ze neni nic spatneho na tom,koupit si kafe a neco na zub jen tak,neco na sebe…a ze to vubec neni o utraceni:)
Dříve jsem také měla tendenci si věci šetřit. Například jsem si koupila nové boty ( i když jsem ještě měla nějaké starší, ale pořád hezké) a nenosila je, protože jsem čekala, až se ty staré rozpadnou. Pak jsem takhle stála na zastávce a viděla, jak autobus přejel ptáčka. A uvědomila jsem si, že život je strašně vratký. Dnes to byl ptáček, ale zítra to můžu být i já. A budu umírat s pocitem, že ty skvělé boty jsem na sobě vlastně nikdy neměla…Proto jsem je hned další den vytáhla a od té doby si na později nic nenechávám. Když si něco koupím, mám z toho radost přece právě teď, tak proč to nechávat na později.
Milá Marcelo, skvělý článek, jdu si začít užívat svoje věci. Také se snažím vymanit ze vzorce syslení a šetření na horší časy. Vlastně jsem nic neušetřila, jen mi oblečení přestalo dělat tu prvotní radost, kosmetika prošla a různé upomínkové a jiné předměty mi komplikují život. Díky za Vaše sdílení
kde se dá prosím sehnat kniha projekt štěstí? sháním v knihkupectví a na netu, marně? bazary-marně:-( díky za tip popř. on line stáhnutí.
No, já vyslala přání Ježíškovi a ten mi pořídil použitou anglickou verzi odněkud ze vzdálených končin. Na databazeknih.cz ji někdo nabízí, ale za opravdu dost peněz. To už je snad lepší sehnat tu anglickou verzi, pokud vám to nevadí. Zkusila bych rozhodit sítě a poptat se např. na sociální sítích, hearth.net atd.. Je to docela známá knížka a kdekdo ji má doma. Eventuálně ji bude mít asi i nějaká veřejná knihovna.
Ha, po chvilce googlení jsem ji novou objevila na megaknihy.cz (v kategorii vztahy a s.x, vtipné :-)). Tak rychle, dokud ještě je.
díky, ale právě že není skladem a obj. se nedá https://www.megaknihy.cz/28429__gretchen-craft-rubin?p=1
Jo, souhlasím s názorem, že je hloupost syslit si věci na pozdějí (pomynu teď přípravu na světový blackout, kolaps společnosti, zombie apokalypsu apod., to je zase jiné syslení). Jedinou věc, kterou si syslím na později, v podstatě na tu nejhorší chvíli, je mé tričko na žeh – černé s motivem Iron Maiden. Nosil jsem ho na střední a to hodně, takže podle toho taky vypadá, ale mám ho nejradši a až jednou zahrobuju, půjdu v něm do pece.. a pak do nějaké řeky. Ale to je jiná pohádka zase. Každopádně jsem už hodně dávno zjistil, že syslit si věci na později ke štěstí nevede. Buďto se to zkazí a když ne, tak přesně jak píšete – je tu okamžik O a ten když vyprchá, je pozdě. A pak je tu taky to, co vnímám jako pozitivní a negativní energii každé věci (kterou si v podstatě generuje má vlastní hlava, protože to bude mít u jedné stejné věci každý jinak). Myslím tím, že s věcí, ze které mám radost, se mi i líp pracuje. A pokud je to něco doslova pracovního, mám i lepší výsledky. Jinak mě osobně stačí i jen hrnek na čaj – pokud se mi nelíbí, nechutná mi z něj tolik.
Naprosto s vašim článkem souhlasím.
Šetřil jsem si kdysi víno, které jsem pak mohl vylít, protože jsem ho i špatně skladoval, korek vyschnul a celé to chytlo nějakou divnou pachuť. No blbec já, no 🙂
Jo, s tím vínem to bývá docela častý případ. Naivně se domníváme, že bude zrát, ale ne všechna vína a hlavně podmínky skladování vína vylepší.
Dobry den, moc dekuji za clanek. Posledni dobou se take snazim, si obleceni, kosmetiku i dobroty „vychutnavat“ okamzite. Dari se mi to 🙂 Moji nejvetsi prekazkou v uzivani si minimalismu je velke mnozstvi obrazku a vytvoru me sedmilete dcery. Ona je velmi kreativni a denne mi prinese nekolik krasnych vyrobku ci maleb. Co s tim? Jeji pokoj je prehlcen, neni mi v nem dobre, ale nevim, jak se s tim poprat. Mela byste nejakou radu?
Helčo, děkuji. Obecně se mi líbí aktuální tvorbu dětí hned vystavit a užívat si jí – na nástěnce, na ledničce, na parapetu. Když jsou tyhle prostory plné nebo vám to začíná lézt krkem, chce to dát pryč. Ty nejhezčí poklady poté schováváme do desek, ostatní vyhazujeme. Z desek si občas něco vytáhneme na další tvoření, tj. třeba něco ještě rozstříháme a využijeme dál.
Tyhle výrobky je krásné dávat i dál, blízkým nebo kamarádům. Babičky se budou rozplývat a někteří budou mít konečně co dát na nástěnku před pracovní stůl :-).
Zátěž po rodičích a jejich výchově si neseme s sebou všichni a ovlivňuje nás každodenně, aniž bychom si to mnohdy uvědomovali – a zdaleka ne jen v oblasti šetření věcí. Je to bizarní – od konce války uplynulo už 74 let, ale přesto si díky prarodičům a rodičům neseme ten zvyk schovávat „na horší časy“ pořád dál. Je osvobozující si uvědomit, že to už tak být nemusí. Mně se už tolikrát stalo, že jsem něco schovala a pak když jsem to chtěla použít, tak jsem to nenašla, a nebo až jsem to našla, už to bylo zkažené a nepoužitelné… U některých věcí jsem se už poučila a aspoň oblečení a hračky se snažím posílat dál. U jídla jsem to vyřešila investicí do spíže, která má plnovýsuvné šuplíky, takže už žádná paneláková černá díra, kam jídlo zmizí a najdete ho za 2 roky… Problém mám ale s knihami či dekoracemi a hlavně – narozdíl od většiny lidí, kteří zde výše napsali, že prostě jednoho dne vytřídili – já toho nejsem schopna, nedokážu se do toho sama donutit. Navíc mám skoro vždycky nedodělanou práci (překlady), takže si řeknu, že přece nemůžu doma uklízet a třídit, když klienti čekají na výsledek. Jediná šance je, když si pozvu někoho, kdo mi s tím pomůže, ale těchto možností je minimum. Deptá mě vědomí, že třeba v USA na to jsou určitě služby a firmy, jako to vidíme třeba v dokumentech Marie Kondo, ale u nás je to zatím bez šance. Nebo firmy nejsou dostatečně flexibilní, jedou si podle svého zavedeného plánu a nejsou schopné / ochotné přizpůsobit se potřebám zákazníka. A tak mám pořád v bytě asi 8 nevybalených banánovek po stěhování před 3 lety…. Ráda bych si takovou službu zaplatila, protože jsem si prostě vědoma toho, že to sama nezvládnu, ale „nejsou lidi“. Co s tím??
Díky, Katko, za komentář. No, myslím, že poptávka po této službě tady u nás v ČR teprve vzniká. Máte pravdu, zatím moc takových konzultantů není a nebo vám nemusí sedět jejich styl práce.
Já bych vám doporučila si na pomoc vzít nějakou kamarádku, která k vám bude upřímná, zná vás a zároveň vás částečně povede. Nepůjde jen o setkání a popovídání u kávy. Nejsem příznivce toho najmout si anonymní vyklízecí firmu. Ta sice krabice a jiné věci vyklidí, ale cítím, že vy toužíte po více než jen uvolnění místa doma.