Čeho se mi obtížně zbavuje
Něčeho se zbavím snadno, jiného pěkně těžko a pomalu. A to i po letech minimalizování. Shrnula jsem pro vás 4 kategorie věcí, které jsou pro mne stále obtížné. Beru je na vědomí a vždycky se pousměju, když se znovu a znovu objeví a já se nemohu rozhodnout.
Věřím, že takové kategorie postupně vysledujete i u vás. Je to podle mě normální a patří to k cestě za méně věcmi. Nemusíme se za to stydět.
Proč je dobré své obtížné kategorie znát
Když jsem si tyhle kategorie vysledovala, pomohlo mi to v celém procesu minimalizování nepotřebného. Vím, že u těchto se zaseknu a potřebuji postupovat polehoučku.
Zároveň vím, že u jiných kategorií se nezaseknu a půjdou mi snáz. Tohle se hodí si připomenout hlavně, když ztrácíte naději, ležíte hodiny v nahromaděných dokumentech a nevidíte konec třídění…
Ne všechno totiž trvá stejně dlouho.
A taky zopakuji, je to subjektivní. Někdo nechce prodávat nic a tedy nevidí problém v kategorii „drahé/chci ještě zpeněžit“, ale zase úplně ve všem vidí kreativní materiál na tvoření s dětmi a je to jeho obtížná oblast.
Mé 4 zmíněné kategorie věcí, kterých se mi obtížně zbavuje
- To, co jsem sama vyrobila, upravila nebo opravila.
- To, čím chci vylepšit sama sebe.
- To, co chci pro zpětnou revizi, ohlédnutí nebo vzpomínku.
- To, co stálo dost peněz a chci prodat.
Víc detailů a konkrétní příklady z kategorií ve videu (9:24).
Co s tím?
Co dál? Jaký je můj závěr?
Beru to pozitivně.
Dneska vím, že část vyklízení pro mne bude i jako pro zkušenou obtížná. Nemá smysl si nalhávat, že to tak není.
Laskavě k sobě si mohu říct, že s některými věcmi počkám. Třeba to rozhodnu až za půl roku.
Ale to neznamená, že bych měla třídění a zbavování se nepotřebného odkládat.
Že bychom se měli donekonečna připravovat na situaci až. Až bude dost času, až budou děti větší, až budu mít hlídání, až zjistím, jak funguje místní charita, až bude volný kontejner, až bude další swap, až se budeme stěhovat atd.
Ve vyklízení jsou těžší a lehčí části. Nejsou jen ty těžké.
Čeho se obtížně zbavuje vám? Nebo máte jinou kategorii „těžké“? Napište mi to do komentářů.
Nedělá mi potíže cokoliv vyhodit. – Všechno jsou to jen věci, ke kterým se citově vážeme, zatímco skutečný život, který se odehrává jen v přítomném okamžiku, necháme kolem sebe přejít častokrát bez povšimnutí.
1. Vzpomínky jsou uloženy v mysli a v ”srdci”.
2. Věci draze zaplacené, ale nepoužívané, jen zabírají prostor a peníze za ně jsou už stejně pryč.
Jediné, co si nechávám, jsou náhradní kvalitní věci, které už jsou nedostupné. A těch nemáme mnoho.
Než ztrácet čas zbytečným přehrabováním se ve zbytečnostech, raději se zastavím a zadívám se třeba na červánky na obloze, nebo jak poletují ptáci, jak vítr pohybuje větvemi a listím, jak sněží nebo prší. Nebo prožívám dotek utěrky při úklidu a podobně.-
Věci mi slouží jako pomocníci a také pro radost z jejich kvality a krásy. Ostatního se s chutí zbavuji.
Těžko se mi zbavuje věcí, které tvoří naše Lenička, tedy nepovedených, možná odbytých obrázků. Ale vím, že skříň není nafukovací, a snažím se schovávat na pozdější dobu jen ty fakt povedené. Musím to tedy dělat vždy tajně, aby to neviděla, a vždy je mi u toho trochu smutno.
Také jsem to tak dělala, když byl syn ještě školák. Ale to už je dávno za námi.
Abych to upřesnila: od každého jsem si nechala na památku 1-2 malé věci, obvykle dopis nebo kartu nebo něco, co používám. Patří k tomu i výrobky mého syna z doby jeho dětství.
Fotografie nechávám pro svého syna, sama je nepotřebuji. Dovedu si je vybavit v paměti. Ostatní jsou nedůležité. –
Takže v podstatě s tímto okruhem jsem hotova, už nemusím nic dále probírat.
Věrko, děkuji za sdílení a přeji vše dobré. Libí se mi, jak mluvíte o zastavení se, když máme tu tendenci syslit jinak nepoužívané nahromaděné věci.
Těžko se zbavuji knih a svých poznámek a digitálních věcí, protože je pro mě hůře rozpoznatelné, k čemu se vrátím a k čemu ne… nejhorší je ta „věc“, která se občas hodí, do které občas nahlédnu, občas ji použiji. Nejsnadněji se vyhazují věci, které jsem roky nepoužila či zapomněla, že je mám, u těch vím, že je tím pádem nepotřebuji.