Co jsem si v roce 2022 nekoupila
Zpětně jsem si zrevidovala vše, co jsem si letos nekoupila. Oblečení, kosmetiku, věci do domácnosti (detailně ve videu níže).
Nejde konkrétně o jednotlivé věci, které jsem nekoupila.
Především mě zajímá, v jakém emocionálním rozpoložení nakupuji. A také, jak bych ráda nakupovala.
Během své minimalistické cesty jsem zjistila, možná jako i mnozí z vás, že mám tendenci se k nakupování a vybírání věcí uchylovat, když se necítím dobře.
Podvědomě hledám činnost, která mi udělá radost a dodá rychle kýžený dopamin. Víc o hormonu dopaminu mluvím ve videokurzu Nezahlcená hlava.
Proč toužím po dopaminu?
Jednoduše proto, že jej zrovna nemám z jiných činností. Něco se mi nedaří v práci nebo v soukromí, jsem nevyspalá, unavená. Cítím tíhu denní rutiny, kterou si chci nějak zpestřit. A klikání na internetu je snazší než si jít zacvičit nebo se projít…
Už jen tohle uvědomění mi pomáhá.
Vím, že takové situace přicházejí a budou přicházet.
Vím, že si právě tehdy potřebuji hlídat, co nakupuji.
Vím, že potřebuji víc času, abych odstínila své momentální emocionální rozpoložení.
Na racionální úrovni také vím, že dlouhodobě mi nakupování dopamin nedodá. Vlna nadšení rychle opadne.
Má nakupovací strategie v kostce
- Přání zaparkuji alespoň na 30 dní.
- Seznam přání proškrtávám. S odstupem vidím, co byl momentální záchvěv a co trvá.
- Pokud i po 30 dnech má potřeba koupit zůstává, učiním rozhodnutí do nějakého termínu. Dál neřeším, už nevěnuji další pozornost tomu, zda jsem vybrala dobře.
Nevýhody pomalého nakupování
- Nestihnu slevovou akci.
- Nedosáhnu na dopravu zdarma, protože už nechci přihazovat nic dalšího.
- Není spontánní.
Ve videu dále mluvím o:
- nekonečném pocitu, co bych ještě „potřebovala“,
- rozhodovací paralýze, když už se rozhodnu, že věc kupuji,
- poloze „odbývám se“ a spokojování se s málem.
