Co můžete vypozorovat o věcech, které dáváte pryč?

To, čeho se zbavuji, mi může sloužit k pochopení, jak jsem na tom s pouštěním věcí. Když tomu věnujete chviličku, můžete lépe poznat sami sebe nebo procesy, které běží u vás doma. Nebojte se to využít.

Už déle říkám, že minimalismus vede k poznávání sebe sama, svých přesvědčení, obav i svého hlubšího proč. Takové poznávání může začít třeba u pytle s věcmi, které jste vytřídily a brzy opustí váš domov.

• Jakých věcí se nejčastěji zbavujete a proč?
• Posloužily vám dobře nebo ani moc ne?
• Vidíte u nich nějaké podobné rysy?

Zkoumejte to o kousek víc, než běžné charita/vyhodit/prodám. Získáte možná vhled, který vám dosud nedocvakl.

Dejte vědět do komentáře, co jste vypozorovali a kam vás toto přemýšlení zavedlo.

Co mi napovídá to, čeho se zbavuji. Přepis videa do textu

 Připravuji se na swap, na výměnu akci, kam půjdeme s dětmi. A nakupilo se mi zase pár věcí, které už doma nepotřebujeme. Tak si říkám, že je čas vám natočit tohle video. Ne, abych vám ukazovala jedno po druhým, to už tady bylo. Ale kvůli něčemu jinému.

Uvědomila jsem si, že vám chci říct, že je dobré, když se vám těch věcí nakupí víc, které budete vyřazovat a zbavovat se jich. Je dobré to pozorovat. Pozorujte, čeho se zbavujete.

Teď nemyslím proto, abyste znovu zpytovali svědomí, přehodnotili jste to a nakonec si to nechali. To ne, to vůbec. S pozorováním je velká pravděpodobnost, že se o sobě něco dozvíte.

A to je skvělé a to je něco, co je už vlastně v té kategorii seberozvoj, sebepoznání skrz minimalismus. Vysvětlím to.

Když máte víc věcí, kterých se budete zbavovat, třeba jste třídili někde v šatníku nebo v dětském pokoji, kdekoliv, tak si můžete dopřát pár okamžiků, abyste se podívali na to, co všechno jde pryč z vaší domácnosti. Co to vlastně je? Je tam nějaká společná vlastnost? Jsou tam nějaké stejné charakteristiky těch věcí?

Mají vytříděné věci něco společného?

Jsou to třeba… Často dárky, které jste dostali. Věci, které jste koupili impulzivně někde v akci. Nebo jste si mysleli, že to využijete, ale vlastně nakonec se ukázalo, že ne. Nebo je to něco, co máte v mnoho exemplářích a už jste se rozhodli, že to zredukujete. Že vám nepotřebujete patnáct svetrů, ale stačí vám deset.

Může to být situace, že tomu úplně jednoduše děti už odrostly, což je u mě častá kategorie. Nebo taky časté je, že už je to prostě obnošené, používané tak moc, že už ta věc dosloužila, jak bychom řekli. Fyzicky nebo prostě těmi svými vlastnostmi.

Ale může to být taky to, že zjistíte, že to je hodně věcí, které třeba jste zdědili nebo jste přestěhovali nebo sestěhovali nebo ještě jste nevybalili po nějaké rekonstrukci. Může to být něco, co vám pravidelně někdo dává, buď z blízkých, kamarádů, kamarádek.

Je tam spousta možností a většinou, co vidím třeba u svých klientů, ke kterým jezdím přímo domů třídit a asistovat jim s takovýmto vyklízením, tak většinou zjistíte, že těch důvodů je několik, ale opakují se. A můžete se zastavit a přemýšlet, co to je za důvody.

Lépe tomu porozumět, sobě, svým rozhodnutím anebo i tomu procesu, jak ty věci do vašeho života, do vaší domácnosti, do vašeho domova přicházejí, a jak teď zase odcházejí.

Cílem toho pozorování není, abychom eliminovali, že se nikdy už ničeho nebudeme zbavovat. To není reálné. Prostě věci používáme a ten průtok tam bude vždycky, a to je úplně v pořádku.

Pozorování naplněných tašek je ve váš prospěch

Ale zároveň se můžeme s tímhle poučit. Můžeme to začít brát v úvahu a můžeme to vzít ve svůj prospěch.

Například, zjistím, že tam často jsou různé vzorky kosmetiky, které už jsou dávno po expiraci a stejně je ani nevyužijeme, ani nevyzkoušíme. Může nás to vést k tomu, že si to konečně uvědomíme a příště už ten vzorek kosmetiky snáz odmítneme. Budeme v odmítnutí silnější. Možná ne, možná jo.

Může nám to také pomoci si uvědomit, že ano, často dávám pryč věci, u kterých už nevidím hodnotu, už jsem změnila vkus, názor, chci jich mít méně. A zároveň mohu zjistit, že i když je často dávám pryč, tak je to pořád v pořádku. Je to OK. Mohu být i bez nich a dlouhodobě mi to nevadí a vyhovuje.

Nebo právě mohu vypozorovat, že každá tahle třídící seance a to množství tašek mě vlastně vždycky pomůže a mám z toho dobrý pocit. I tohle mohu vysledovat. Nebo mohu vysledovat to, že vím, že jsou tam často třeba knížky. Že se mi daří třídit a probírat knížky. A taky, že už vím, kam s těmi knížkami půjdu, jak je daruji, jestli je prodávám a tak.

Co už u třídění věcí zvládám?

Už prostě mám ten tok těch věcí zvládnutý. A vím, že je pro mě úplně v pohodě, bezpečné a v podstatě přirozené tuhle skupinu věcí dávat pryč. I to mi tohle pozorování může ukázat.

A nebo mi to prostě jenom může ukázat to, že tolika věcí už se mi tady nakupilo a tolika věcí se teď chci zbavit. Že mi to ukáže i tu plíživou realitu, že počet věcí, pokud, aspoň co je můj názor, pokud s tím nic nedělám, tak dlouhodobě nám doma roste. A tohle je způsob, jak to zase uvést do nějakého normálu nebo zase přijatelného množství, pokud už to množství předtím bylo velké.

Takže to mě napadlo, když jsem tady teď připravovala ty věci, co zase odneseme na tady swap, kam chodíme s dětmi. Myslím si, že to můžete tohle pozorování udělat, i až budete mít prostě tašky, které dáváte do tříděného odpadu nebo do charity, abyste si třeba zjistili sami o sobě nebo o věcech, o tom procesu něco víc, co vám třeba ještě nedocvaklo, nebo ne tak zřejmě.

A doufám, že vám to pomůže zase na té vaší minimalistické cestě dál. Klidně mi napište, jestli takovýhle nějaký objev máte, nebo jestli je to vždycky mišmaš úplně všeho možného. Jestli vidíte nějaký vzorec, nějaké podobné charakteristiky nebo ne. Ráda si to přečtu.