„U vzniku kurzů minimalismu u mě zasáhl osud,“ říká Martin Dědina, lektor a nadšený propagátor minimalismu u nás

Sešli jsme se v pražských Holešovicích, kde je Martin momentálně doma. Jako nadšenou minimalistku mě samozřejmě zajímalo, jak to má Martin, co vlastně pro něj minimalismus znamená, čím a kým se inspiruje a jak se vlastně dostal až k lektorování tohoto životního stylu.

Probrali jsme toho ještě mnohem více, od čerstvých dojmů z cesty do Indie, přes jeho první triatlon, předraženou permanentku do posilovny, kterou si kdysi koupil, až po to, kam míří v kariéře. Poodhalil mi své osobní sny a cíle do příštích let. Myslím, že se máme na co těšit, zvláště jestli se s námi veřejně podělí o své výsledky. Nakonec přidal i několik doporučení pro váhavé minimalisty začátečníky.

Bylo to velmi příjemné setkání a já doufám, že nebylo poslední. Možná se příště sejdeme třeba někde u Martinova pražského mini záhonu s rajčaty nebo rovnou na jeho soběstačné zahradě kdesi na venkově…

Prozradil jsi mi, že jsi byl nedávno na delší dobu v Indii. Jaký nejlepší AHA moment jsi tam zažil? Něco, co jsi si třeba předtím neuvědomil?

Takových momentů tam bylo hodně. Já jsem si je zapisoval a vydám je jako článek. Mám spoustu bodů, co se mi líbilo a co ne. Překvapilo mě, že i když jsem se na ty negativnější věci, jako je špína nebo chudoba, připravil, přesto bylo dost věcí, ze kterých jsem byl rozčarovaný. Třeba troubení aut na ulici. To sice není AHA moment, ale vím, že mi auta ve městě vadí ještě desetkrát víc než předtím.

Co tam bylo strašně zajímavé, to jsou ty rozevřené nůžky tříd bohatých a chudých, které tam jsou mnohem rozevřenější než tady v Česku. Doslova máš pětihvězdičkový hotel, kde je všechno načančané a čisté, a vyjdeš ven a vedle deset metrů o něj máš bungalov, jen takovou nataženou plachtu, a tam žijí lidi. Tyhle vrstvy tam žijí spolu a vycházejí spolu.

I přesto, že dopředu slyšíš o tamější chudobě, na místě je to šok, ale já jsem byl v Indii poprvé. Samozřejmě je tam spousta turistů a každý si tam najde svoje. Vždycky můžeš zvolit úroveň luxusu/nepohodlí, podle toho jak se člověk aktuálně cítí…

Sympatické je tam to, že díky drahému alkoholu všichni ti, co nemají peníze, zároveň nemají na ten alkohol. Tady, když někdo nemá peníze a je bezdomovec třeba na Vltavské nebo na Řezáčovo náměstí, tak si alkohol vždycky sežene a pak jsou kolem něj často flašky, zvratky, a je to trochu nechutné. V Indii je to taky (smích), ne kvůli alkoholu, ale z nedostatku prostoru a hygieny.

Zalátávání

Líbila se mi tam hrozně ještě jedna věc. Všechno, co nějakým způsobem dosluhuje, což je hodně věcí, tak sice dosluhuje, ale pořád funguje. Třeba autobusy, vozíčky s jídlem na ulici, všechno je v tak dezolátním stavu, ale ty věci prostě nějak fungují. Ten autobus prostě nakonec přijede. Upadne mu kolo, ale dá se tam rezerva, zalátá se to.

Není tam ten západní syndrom, že s prvním problémem věc okamžitě vyhodíš a koupíš si novou, protože tě to vyjde nejlevněji. To tam neexistuje, vše udržují dlouho. Pro západního člověka to vypadá, že to nemůže fungovat, ale prostě může. Vše, co jsem potřeboval, jsem dostal. Sháněl jsem stříhátko na nehty. Na první pohled netušíš, kde by sis ho mohla koupit. Supermarket je tam jen ve větších městech. Ale prostě ho seženeš.

Říká se, že v Indii jsou chudí lidé, ale přesto jsou šťastní. Vlastně vůbec nevím, jestli je to pravda, jestli to o nich mohu říci. Oni jsou hrozně vstřícní a milí. Ale na spoustě místech vím, že kdyby měli o nějakých pár stovek víc, že by se jim zvedla životní úroveň a byli by mnohem spokojenější.

Samozřejmě s tím nějak vyžijí, zvládnou to. Nic jiného jim nezbývá. Díky náboženství a kastovnímu systému jsou s tím smířeni. Věří, že jim bude v budoucnu oplaceno a příště to bude lepší. Tenhle život prostě musí dřít na poli. Díky tomu mají vnitřní klid. Nerad říkám, že jsou tam chudí, ale šťastní. U některých to platí, ale u některých určitě ne.

Co pro tebe dnes znamená minimalismus?

Pro mě je to životní styl a koníček zároveň. Snažím se jej aplikovat jako životní styl a zároveň se tím snažím bavit a šířit ho dál. Řekl bych, že je to rozumný životní styl hodný toho, aby se dostal do povědomí více lidem.

Jak jsi se vlastně dostal k tomu, že pořádáš kurzy minimalismu?

To vzniklo tak, že jsem objevil naucmese.cz. Vlastně to bylo docela zajímavé. S kamarádem jsme jeli před rokem a půl na Bali. Shodou okolností ten kamarád byl v tu dobu v kontaktu se zakladatelem naucmese.cz Adamem Marčanem. Adam je minimalista, samozřejmě to bylo naše společné téma.

Už rok předtím, když jsem viděl naucmese.cz, jsem chtěl udělat nějaký kurz. Ale nevěděl jsem o čem. Neumím žádný „hard skill“, který bych mohl učit. Nějakou dobu jsem měl tuto myšlenku v hlavě.

Nakonec jsme jeli na Bali a shodou okolností jsme se já s kamarádem ubytovali ve stejném surf-house jako Adam. Úplně nezávisle. Adam šest měsíců cestoval po Asii, ale v tu dobu byl taky v tom stejném ubytování. To byl osud.

Přijeli jsme tam a trávili spolu čas. S Adamem jsem se o mé myšlence bavil a v podstatě jsme tam dali dohromady kostru kurzu a dal mi spoustu dobrých připomínek. Všechno jsem sepsal a celý kurz z Bali rovnou zveřejnil.

Hned pár dní poté, co jsem se vrátil, asi 5. května 2014, jsem měl první kurz. První kurz dopadl dobře i díky tomu, že jsem byl ještě v Bali náladě, opálený a šťastný.

Ten vznik kurzů tedy byla synchronicita. Prostě to do sebe zapadlo.

Kolik účastníků už prošlo tvým kurzem přes naucmese.cz?

Asi 110 účastníků. Vím to docela přesně, protože naucmese.cz tohle počítá  a zobrazuje na profilové stránce lektora. Stovku jsem nijak neslavil (smích), ale jsem vděčný za každého účastníka, kterého téma zajímá.

Čím se dnes, kromě kurzů, živíš?

Kurzy se vůbec neživím. Peníze, co si lektorováním vydělám, zatím utrácím za další kurzy. Hrozně mě to baví. Byl jsem možná už na 15 kurzech a je jich ještě spousta, na které chci jít.

Nebo jsem dal mámě a sestře k Vánocům dárkový kupón na naucmese.cz. Nechci jim dávat nějaké dárky typu parfém, proto mi kupón na kurz přišel jako super nápad. Navíc si mohly vybrat kurz, na který půjdou a byly hrozně spokojené.

Jinak se živím jako IT konzultant. Dělám pro velkou firmu cloudová řešení. V mé kariéře jsem se rozhodoval, jestli budu mít pod sebou malý tým asi tří lidí a budu se zaměřovat na projektové řízení a vedení týmu.

Nebo jestli se zaměřím úžeji a stanu se ještě větším expertem. Našel jsem si takovou specializovanou pozici, kde jsem věděl, že můj šéf bude v Americe a budu moci pracovat z domova. Nebudu mít tolik peněz jako bych měl jako šéf týmu. Napsal jsem si pro a proti, a bylo to jasné.

Ve velkých firmách pracuji už asi osm let, což je docela dlouho. Baví mě technologie a oblast IT/cloudu. V té chci dělat, ale nechci řešit problémy s lidmi. Hlavně by mi vadilo, že musím být každý den v kanceláři.

Na Bali jsem měsíc normálně pracoval. Neměl jsem dovolenou, ač mi to jako dovolená přišlo. Je to úplně jiný režim. Dopoledne máš volné, protože v Evropě je noc. Dopoledne surfuješ (a není to na internetu), zajedeš si na motorce pro oběd a potom děláš nějakou práci.

Tímto se živím a zatím jsem spokojený.

Jaké máš ohlasy na tvá sportovně laděná videa ze série Sparta? Můžeš čtenářům tento projekt trochu přiblížit?

V první řadě to má být můj sociální závazek. Závazek tím, že ho veřejně publikuji. Cílem projektu je má účast na triatlonu Ironman. Je to strašně náročný cíl. Ke splnění jsem potřeboval udělat několik věcí. Zaprvé, chtěl jsem to dát ven, udělat si závazek na sociálních sítích. To jsem udělal, ale nevím, jestli to bude stačit (smích). Dále jsem to chtěl dokumentovat. Naučit se točit video, stříhat a publikovat.

Ohlasy na Spartu nemám v podstatě žádné (až na kamaráda Lukáše, který se mnou chtěl vyrazit cvičit) a měl bych trochu víc promyslet. Nedal jsem žádné konkrétní kroky k akci, co by ten člověk měl udělat. Jestli se má někam přihlásit, někam napsat. Spíše to bylo myšleno tak, ať si každý udělá svůj projekt, začne se hýbat a nemusí to být hned Ironman.

Nicméně v tuhle chvíli si musím nasypat popel na hlavu. Teď nemám žádné další video a nevím, kdy bude další. Ironmanů je několik během roku. Záleží, na který bych se přihlásil.

Udělal jsem pro to první krok. Před 14 dny jsem byl na triatlonu v Mimoni. Byl to můj úplně první triatlon, ale bylo to neskutečně náročné, vyčerpávající, a to byla desetina toho, co je Ironman. Zjistil jsem, že to není žádná sranda. Je možné, že to trochu odložím, možná na jaro. Dělám to nerad, ale mám teď jiné věci na práci.

Celý tento projekt je potřeba vzít docela seriózně. Není to tak, že si občas natočím video, občas půjdu zaběhat do Stromovky nebo projet na kole. Chce to taky pořídit záběry, na které se dá dívat. Všechno taky nejde točit na telefon.

Máš nějakou aktuální metu, kam v minimalismu nebo v životě směřuješ? Jakou?

Jeden z mých sportovních cílů je Ironman, to je jasné. Mým dalším dlouhodobým cílem je mít pasivní příjem. Ideálně bych také chtěl během roku až tří let snížit svůj úvazek v práci. A to i přesto, že mě baví to, co dělám, a mám relativní volnost. Chtěl bych to posunout na další úroveň.

Dalším cílem je žít v zahraničí, alespoň půl roku až rok. Jelikož jsem brzo po škole začal pracovat, tak jsem se nedostal na žádný Erasmus, a chtěl jsem. Trochu mi to chybí. Než se více usadím, mám potřebu tohle udělat.

Úplně do budoucna se mi hrozně líbí práce na volné noze. Myšlenka toho, že člověk dělá, kdy chce, jak chce a pro koho chce, mě láká. Hlavně tedy to, pro koho chce – je skvělé vybírat si klienty se stejnou filosofií a to v tuhle chvíli nemůžu.

A v minimalismu? V horizontu pěti až sedmi let by se mi líbilo se odstěhovat z Prahy. Ideálně někam na vesnici. Napsal jsem si asi 15 bodů, co mi chybí v Praze. Od toho, že nevidím na hvězdy, po to, že chci slyšet kravské zvony, chci si zajít do místní hospody nebo se jen tak pozdravit s lidmi na ulici. Prostě ty obyčejné věci. Už jsem v Praze asi moc dlouho.

Ještě by se mi líbilo si tam vybudovat takový prostor, abych žil co nejvíce soběstačně. Chtěl bych mít své záhony, kompost, nějaké jídlo od farmářů. Chtěl bych být co nejméně závislý na systému. To je můj sen.

V horizontu roku bych chtěl napsat zajímavé články pro lidi, pořád o minimalismu přemýšlet a osekávat, co jde. A pak napsat eBook (smích). Myslím, že rok je na to akorát.

Kým nebo čím se necháváš při zjednodušování inspirovat? Sleduješ nějaké blogy nebo stránky pravidelně?

Sleduji Lea Babautu. Toho sleduji už asi sedm let. Upřímně v poslední době už jeho články nehltám, některé přeskakuji. Leo publikuje zhruba jednou až dvakrát týdně. To je na mě hodně a zkrátka už mi jeho články nedávají tolik, co dřív.

Další blogy pravidelně nesleduji. Pročetl jsem si The Minimalists (theminimalists.com), blog jednoho Švéda (minimalistchris.com). Když narazím na nějaký blog, tak si ho většinou prolistuji, ale málokdy se přihlašuji k odběru. Už kvůli tomu, že se snažím eliminovat počet emailů, které mi chodí. Spíše se snažím hledat to, co mi vyhovuje, v sobě.

Do jaké oblasti v minimalismu jsi se zatím nepustil, ale rád bys to udělal? A proč?

Myslím, že do všech oblastí, do kterých jsem se chtěl pustit, jsem se už pustil. Pokud začnu skládat hudbu nebo malovat obrazy, tak bych to praktikoval pravděpodobně i v těchto oblastech. Nic z toho ale nemám v plánu.

Kde mám velké mezery, tak to je výroba kosmetiky. To pro mne v tuhle chvíli dělá přítelkyně. Sám bych to nebyl schopen vyrobit, nemám to know-how a nezajímal jsem se o to, upřímně se mi do toho ani moc nechce. Přítelkyně se o to zajímá, takže mi vyrobí deodorant, mýdlo, šampón, zubní pastu. Ano, delegoval jsem to (smích).

Ještě se mi líbí sdílení ploch na pěstování zeleniny. Zatím se toho v Praze neúčastním. Na vesnici bych měl rád svoji zahradu. Tady na Praze 7 je projekt Prazelenina, kde si člověk na rok pronajme malou plochu. Tam si pěstuje rajčata, mrkev nebo co potřebuje. Chtěl bych to vyzkoušet, líbí se mi to. Je tam hrozně milá atmosféra, lidé tam třeba chodí s košíky plnými jablíček. Nabídnou ti.

Na závěr, co bys poradil někomu, komu se minimalismus jako životní styl zamlouvá, ale ještě se do něj neodhodlal pustit?

Aby si v první řadě koupil tvůj eBook (smích). Začít na našich webech. Myslím, že je důležité vybrat si jedno téma, jednu oblast. Na ní začít pracovat a udělat nějaké kroky. Možná bych klidně začal úklidem domácnosti.

Já jsem třeba začal sportem a na něj se pak nabalovaly další věci. Myslím si, že jakmile člověk udělá úklid v té jedné oblasti, že ho to automaticky bude nutit a bude mít chuť navázat dál. Řetězí se to na sebe a vznikne efekt sněhové koule. Už mu to nebude stačit.

Ve výsledku je jedno, co to je za oblast. Někdo může být při těle a chtít zhubnout. To je samozřejmě důvod začít se hýbat, ale není to hned důvod si kupovat kartičku do posilovny. Můžu se projít po parku, zkusit se třeba proběhnout bez bot.

Dřív jsem si koupil kartičku do posilovny za 18 tisíc na rok. Chodil jsem do posilovny, která byla v mínus prvním patře a nebylo tam ani okno. Za tyhle peníze mi to zpětně přijde úplně uhozené. Pak jsem začal chodit do Stromovky. Chtěl jsem i trochu posilovat, tak jsem si za dvě stovky koupil domů hrazdu mezi dveře a pak i kettlebell (činka s uchem). To jsou vlastně jediné dvě věci, které používám jako mojí osobní tělocvičnu.

Začněte s nějakou oblastí a od ní se odpíchněte. Někdo je akční a radši si to udělá po svém. Někdo si raději nastuduje. Na druhou stranu, když člověk jen čte blogy o osobním rozvoji, o všem motivačním, tak je to takový fetiš. Lidé to čtou, hrozně je to baví. V knížce to zní hodně dobře, ale oni se k tomu možná nikdy neodhodlají. Nikdy neudělají ten první krok.

Vlastní, malé kroky jsou více motivační, než si o tom jen přečíst článek. Co si vyzkouším, tomu věřím. Když víš, že zaprvé – udělám tohle, zadruhé – udělám tamto, hned z toho pochopíš, že musíš udělat nějakou akci a dáš věci do pohybu. Doporučuji udělat konkrétní kroky v jedné oblasti, odpíchnout se a nechat to plynout.

Děkuji za rozhovor.

I já děkuji.

Martinovy články najdete na www.minimalist.cz.