Nejsem zero waste. Jak to?
„Prosím, jeden filet z tresky do mé nádoby.“ Prodavačka: „Paní, já vám to musím nejdřív zvážit!“. V mžiku dává tresku do igelitové tašky, zváží, překlopí do mé dózy a s úšklebkem tašku vyhodí do koše pod pultem. Když ji tedy nechci. Realita zero waste nákupů u nás. Aneb čeho všeho jsem si všimla za půl roku jisté snahy o bezodpadové fungování.
Před necelým rokem jsem si povídala s Martinou Kročilovou (náš rozhovor najdete tady) o tom, jak se snaží omezovat množství odpadu, které se svým přítelem vyprodukují. Reálně to tehdy bylo mé první setkání s někým, kdo myšlenkou zero waste žil. Martina u mě zasila malé semínko. Šlo by to i u nás?
Trend zero waste je všude
Na trend „zero waste“ od té doby narážím všude. Jeho příznivci se snaží v maximální možné míře zredukovat objem odpadků, které vyhazují. Nejlépe tak, že odpad jako takový vůbec nevytvářejí.
Myšlenka v širším kontextu směřuje k používání materiálů, které se rozkládají rychleji nebo jsou znovu-použitelné. Pomáhá omezovat plýtvání jako takové. Vede k důkladnějšímu přemýšlení nad tím, co skutečně potřebujeme kupovat a vlastnit. O to vše se v minimalismu snažím také.
Realita všedního dne
Chci s vámi teď sdílet své postřehy z všední reality toho, jak tenhle koncept aplikuji u nás v České republice. A neurazte se, mimo Prahu.
V Plzni, kde nám zatím bezobalové obchody nerostou jako houby po dešti. Kde je nošení plastového odpadu do žluté popelnice trochu bojovka, protože nikdy nevíte, jestli se tam ještě vejde (včera tu byli popeláři). Kde je síťový pytlík na ovoce a zeleninu stále sci-fi (o svých zkušenostech s používáním pytlíků na zeleninu a o tom, kde je koupit, jsem psala tady). Kde se bezobalové nakupování řeší hlavně v obaly-přetékajících prodejnách.
Střípky mé bezodpadové reality
Jdu do jediného plzeňského bezobalového obchodu. Tedy do zdravé výživy, která má v zadní části prodejny část s násypkami. Mají tam luštěniny, obiloviny, vločky, semínka. Nosím si jejich znovupoužitelné silné papírové pytlíky, protože jiné nádoby se komplikovaně odvažují (a dost to zdržuje ostatní platící u kasy). Násypky, zdá se, nikdo nepoužívá. Proč jsem u nich za celý rok potkala jen jednu další nadšenkyni? Říkám si, jestli tam ještě příště násypky budou…
Kupuji hořčici. Můžu se rozhodnout: v plastu za x Kč nebo skoro stejnou ve skle za třikrát tolik (objem stejný). Přiznávám, beru tu v plastu. Nebo mám platit takovou přirážku za ekologičtější obal?
Doma: Koupíte mi v čajovně roibos? Vezměte si pytlík. Ne, půjdeme tam jindy. Dobře. Za hodinu: Tady máš ten roibos. Obešli jsme to všechno. Hmm, dík. Sypaný čaj přendám z celofánového pytlíku do dózy a pytlík letí do koše…
Jíme dost rýže. Nejsem zastánce velkých zásob ve spíži, ale u rýže mi to dává smysl. Nakoupíme ji ve velkém, ušetříme peníze i obaly. Nápad super. Realita horší. Doteď jsme kupovali kilo dobré rýže za 45 Kč (v plastu), bezobalová ne-bio varianta stojí skoro 80 Kč. Kde je oněch 10-15%, o kterých má být nákup bez obalu levnější? Vyřešili jsme to jinak. Ve vietnamské prodejně jsme koupili 10kilový pytel kvalitní rýže při ceně 50 Kč za kilo. V pytli, který jsem po vypotřebování použila jako pevnou tašku.
Proč to tedy dělám?
Aby bylo jasno, neaspiruji s naší domácností na to, abychom za rok nacpali náš odpad do zavařovačky. Neúčastním se žádné internetové bezodpadové výzvy. Tuším, že by to pro nás bylo příliš radikální a tedy dlouhodobě neudržitelné.
Koncept zero waste se mi líbí kvůli něčemu jinému. Nutí mě k sebereflexi našich návyků a naší spotřeby.
Kolik odpadu opravdu vyprodukujeme? Co je jeho největší částí? Plastové obaly od potravin, dětské pleny, PET lahve od ochucených vod nebo slupky od banánů? Existuje nějaká obalově vhodnější alternativa? Kolik stojí? Jaké jsou naše plýtvací zlozvyky?
Je vůbec možné, aby mnoho z nás chodilo do krámu s vlastními krabičkami a pytlíky? Jak by se musela změnit infrastruktura prodejny? Jak to mám udělat, když nemáme auto? Nebylo by lepší maso raději nejíst, než ho kupovat bez obalu?
Změna návyků bolí
Celé tohle méně-odpadové snažení je o změně návyků. Což „bolí“. A tak jdeme po krůčkách. Nevěřím, že bychom rychlou akcí dosáhli nějaké změny. Zvykám si já, má rodina, širší okolí.
Důsledněji kompostujeme, používáme látkové kapesníky, skleněnou lahev, termosku, v přírodě rychle rozložitelné houbičky na nádobí a pytle na odpad. U bankomatu si už neberu papírové potvrzení. Zrušila jsem papírové předplatné časopisů. Tam, kde mi to dává ekonomický smysl a kde je to logisticky možné, nakupuji bez obalu. Nosíme si plátěné tašky, síťové a látkové pytlíky.
Pořád je to ale jen zlomek.
Nejsou to černo-bílá rozhodnutí
Jak vidíte ze střípků všedních dní, nejsou to černo-bílá rozhodnutí. Balancují mezi našim pohodlím, financemi, časem, šetrností k životnímu prostředí.
Nestresuji se z každého kousku odpadu, který do směsného i jiného koše hodím. Je mou volbou, že si doma pravidelně nevyrábím jogurt, těstoviny nebo čerstvý sýr bez obalu. Nemáme v bytě vermikompostér s žížalami. Netuším, kam budu v létě házet ten náš vytříděný kompost, protože všechny hnědé popelnice budou plné posekané trávy a větví.
Co má přednost?
Nezbavuji se plastových předmětů jen proto, že nejsou moc zero waste (jako cedníky, dózy, kartáče). Když fungují, používám je. Až doslouží, třeba si koupím neplastovou variantu. Uvidím. Skleněnou lahev na vodu jsem si koupila po roce a půl. Do té doby jsem měla zásoby plastových (jó, je to tak).
Je to relativní. Štve mě víc to, že doma splachujeme záchod pitnou vodou, než, že jsem zrovna vyhodila do sběru obaly od koření. Vzpomenu si na naše babičky. Ty myšlenku zero waste nemuseli složitě zavádět. Ty to totiž jinak nedělaly. My se dneska snažíme částečně se k jejich fungování vrátit.
I přesto se těším na to:
- až budeme mít v každém větším supermarketu bezobalovou část, jak to mají v USA (údajně),
- až bude bezobalové nakupování finančně výhodné oproti nákupu s obalem,
- až ten, kdo si přinese vlastní pytlík na pečivo, nebude za exota,
- až budou naše žluté popelnice na plast poloprázdné jako ty se sklem,
- až si za rok přečtu tenhle článek a uvidím, o kolik kroků dál zase jsme :-).
Obalový minimalismus po čínsku
Před časem jsem k tématu natočila krátké video pro „pobavení“. Ať se snažíte, jak chcete, obaly se hrnou (dárek k objednávce sypaných čajů):
Nejsem zero waste, ale snažím se. V naší domácnosti tak zcela jistě platí: nehledej důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak by to šlo.
P. S. Při dalším nákupu ryby jsme jednorázovou igelitovou tašku nepoužily. Byla tam jiná paní prodavačka…
Odkazy do obchodu Econea jsou sponzorované.
Dobrý den, moc ráda bych se s vámi podělila o výsledky svého vlastního měření odpadů. Celý leden jsem vážila všechen odpad, který naše domácnost vyprodukovala. V rodině nás žije 5 osob a odpadů jsme za měsíc vyprodukovali 56kg, což je podle statistik výborný výsledek, ale stále by bylo možné odpadů vyprodukovat méně. Zajímavé je, že bioodpadu, který dáváme na kompost bylo 25kg a plastů „pouze“ 4,7kg. Vše kromě 9kg směsného odpadu z celkových 56kg odpadu jsme vytřídili a tudíž půjdou k recyklaci, jsem na to opravdu pyšná. Kdyby se ve městech nacházelo více komunitních kompostů bylo by to skvělé, hnědé popelnice nestačí, jak sama říkáte. Děkuji za pěkný článek a vtipné video. 🙂
Díky, Lenko, za výbornou statistiku. Je fakt, že když se řekne třídění odpadu, většina si představí asi ten plast, papír a sklo. Ale na kompost se zapomíná. Mám pocit, že ti, co mají vlastní kompost na zahradě, dávají slupky tam. Ti bez vlastního kompostu to moc neřeší a házejí nejčastěji do směsného.
Milá Marcelo, to je prostě výborný článek, mluví mi z duše, díky za něj :)). Tvůj blog celkově je mi moc sympatický. Líbí se mi, že se snažíš žít zodpovědně a přitom jsi normální :).
Zásady a cíle zero waste mi přijdou opravdu smysluplné – méně plastů, tašek, lahví, kompost,… co mi na tom hnutí ale vadí je ten název – je exkluzivní – pokud se ti tvůj odpad nevejde do skleničky, nejsi zero waste. A navíc, nevěřím, že to jde zredukovat opravdu na nulu. V důsledku každý produkujeme nějaký odpad – přímo nebo nepřímo. Takže za mě – less waste :).
Moc se mi líbí také tvůj přístup – spíše po malých krůčcích než radikálně a najednou. Tvůj článek je inspirací i povzbuzením. Díky.
Jo a lahev Retapku se mi rozbít podařilo :). Ale garance výměny funguje bez problému.
Děkuji, Káťo, vážím si Tvé přízně. Článek jsem psala dlouho, takže o to víc :-). Ano, to o termínu „zero waste“ jako zavádějícím se mi tam už ani nevešlo. Zdá se mi, že mnoho těch, co ho slyší prvně, zbytečně odrazuje jako něco, co je na ně moc radikální, ekologické a idealistické.
S těmito snahami teprve začínám a taky po malých krocích, ale musím říct, že kvůli látkovému pytlíku na pečivo se na mě ještě nikdo jako na exota nedíval (v Praze), takže alespoň tenhle bod by se mohl brzo stát realitou všude :- )
No, já stále čekám na první skutečné setkání s někým v obchodě, kdo bude mít jakýkoliv látkový nebo síťový pytlík. Snad se dočkám.
Já už někoho podobného zahlédla. Někdy se ptám prodavaček, jestli existuje ještě někdo takový a prodavačky tvrdí, že ano.
Zajímavý článek. Já se taky snažím v rámci možností. Hodně šiju a u toho vzniká hodně odpadu. Někdo ho nechá ve fabrice v Číně, kde se vyrobí oblečení (i to ze sekáče), já ho holt hážu do směsného odpadu.
Ještě plánuji,že si ušiju menší látkové pytlíčky na menší nákupy na váhu.
Dobrý den, Marcelo. Já jsem začala tím, že jsem koupila v galanterii Kordonetku a požádala naši babičku, aby mi uháčkovala pytlíky na ovoce a zeleninu. Jsou velké asi jako běžný mikrotenový sáček. Vzorek – filetové háčkování – prázdná okýnka. U horního okraje může být provlečená šňůrka, já tam mám přiháčkované ucho (podobně jako u tašky). Mám zatím dva a jsem nadšená! Sklízím pochvaly i od pokladních v obchodech. Váha pytlíku je zanedbatelná…
Váš článek se mi moc líbí. Díky za něj!
Ahoj Marcelko, opět super článek.
Používám svoje obaly síťové a z teskomy pevné igelitové (dají se používat stále do kola ), a kupodivu jsem se v obchodech ani jednou nesetkala s nějákou posměšnou reakci, spíš se mě některé prodavačky ptaly proč je používám, že je to dobrý nápad a kde jsme je koupila. Protože žijí na vesnici, tak máme kompost na zahradě a kuchyňský odpad kompostuji od mládí.
No ostatní odpad se snažím taky minimalizovat, ale jde to pomalu a odpad jen do zavařovačky se mi asi nikdy nepovede, ale i tak si myslím, že to má smysl.
Těším se na tvoje další nápady. Díky Iva
Děkuji, Ivo. O těch síťových pytlících jsem psala v dřívějším článku. Posměšné reakce také nezaznamenávám (nebo si je nepřipouštím), ale stále si připadám jako „naivní osamocený blázen“, co ušetří dva mikroteňáky :-).
Milá Marcelo, díky za skvělý článek (a skvělý blog!). Přijde mi vtipný, jak se ty naše témata prolínaj, někde na něco narazím, zkouším, pak si o tom přečtu u Tebe. Nebo naopak, vykopneš první a najednou je to téma všude 🙂 Ale k „zero waste“ – úžasná myšlenka, naše rodina sice taky nemá za cíl vejít se s ročním odpadem do zavařovačky, ale každej krok k míň odpadu se myslím počítá. Co mě trochu frustruje, že eko myšlenky mi už několik let nejsou cizí, o odpadech fakt přemejšlím, redukuju atd., ale přesto mám pocit, že toho odpadu produkujeme mnohem víc, než bych mi bylo milé. A to ho máme mnohem míň než lidi v okolí! Nedávno jsem výjimečně po dlouhý době musela nakoupit veškerou zeleninu a ovoce v supermarketu a doma byla vzteklá, než jsem to všechno vybalila z úplně zbytečných obalů. Ach jo. Ale jsem vlastně optimista, myslím, že to takhle prostě dál nejde a (aspoň ve svý sociální bublině) vidím, že se tím tématem zaobírá čím dál víc lidí. A když každej nakazíme aspoň jednoho dalšího… Svět bude lepší místo k žití.
Takže díky za sdílení svojí minimalistický cesty, těším se na další postřehy.
Karla
Děkuji. Snažím se většinou psát o trochu něčem jiném, než nedávno psal někdo podobný. Hlavně píšu o tom, co zrovna řeším já nebo o tom, co mi přijde důležité a „nakopávací“ pro vás, čtenáře. Občas je to fakt taková souhra Vesmíru. Jsem s těmi obaly v zásadě optimista, myslím, že už se to pomalinku mění. Tedy zrovna teď nedávno jsem si přečetla článek o tom, že nás v ČR čeká veliký dům ready-made jídel (jako předkrájená cibule, předpřipravené přílohy, vše jen rozbalit a ohřát, a obal vyhodit). To mě zase uzemnilo.
Tak já si o knihu Bey Johnoson napsala Ježíškovi. Je to fakt zajímavé počtení a velmi ji obdivuji, kam to dotáhla. Ale kdo to četl, ví, že i ona říká, že pro řadu lidí je nereálné dosáhnout toho top stavu – odpad za rok ve skleničce od zavařovačky – kam to dotáhla po letech sama. Ale aspoň malá snaha může vést k větší změně, když nás bude víc…. Od Vánoc sleduji, co všechno je zabaleno a jak a fakt mě z toho chytá panika, že i když to chci jinak, tak to buď nejde, nebo je to složité. A nebo se něčeho, co mám ráda musím vzdát. A to jsem do té doby sama nějak intuitivně řadu věcí dělala bezodpadově. Jenže např. náš dvouleťák se odmítá odplenkovat a od roku a půl odmítá na sebe vzít látkovou plenu. Tady mi nefunguje nic a vyhrává cena, na eko pleny nemáme. Cokoli objednám on-line přijde zabalené fest a mnohdy se to nedá znova použít (nebo nemám místo na skladování). V našem městě o 4,5 tis. obyvatelích jsem v Albertu za exota. Nakupuji ovoce a zeleninu do sáčků z Tescomy, do ušitých i do těch z obalů na polštáře. I pečivo. Nikdo nic neříkal, na kase mi to zváží i s tím sáčkem, takže si to asi připlácím, pečivo přepočítají a ani se divně nekoukají, ale jsem tu asi jediná. V sousedním městečku mají výbornou pekárnu, pultový prodej. A tam fakt narážím. Jsou každý kus pečiva zvyklí brát do igeliťáku, který používají místo hygienických rukavic. Navíc se se mnou dohadují, když to chci do jednoho (že se pirožky pomačkají, že koláčky umazají zbytek pečiva apod.) Jedna prodavačka už ty moje pytle i na různé koláčky (které podle ní mastí, špiní) akceptovala, ale ta druhá pokaždé oči v sloup. 🙂 A koupit šunku do sklínky, tak na to ještě koule nemám. 😀 Nevzdávám to. A jsem ráda, že ten vnitřní boj z osvícení, že dosud jsme snadno konzumovali a když to chci jinak, tak je to mnohdy težké, neprožívám sama a mohu to s někým sdílet.
Díky, Madlo. Já knihu ještě nečetla, ale několik z vás už mi ji doporučovalo. Je zajímavé, že spoustu těch odpadů nám začne vadit až v okamžiku, kdy se je snažíme omezit. Do té doby „jako by nebyly“. Věřím, že postupně se začne (stále v rámci hygienických pravidel) měnit i přístup prodavačů.
Taky nejsem zero waste. Ani o to neusiluji, momentálně na zero nejsem ochotna obětovat finance (ano, bohužel je to zatím dražší), čas ani pohodlí rodiny (své bych obětovala). Ale každý takový článek mě nutí k zamyšlení a od včera se v mysli zaobírám všemi možnými odpadovými a obalovými otázkami. Kde zajistit hnědou popelnici pro naši část města? Když plast vytřídím k recyklaci, je to z pohledu zero waste odpad nebo ne? (A že ho je vždy největší taška.) Jak řeší ZW nadšenci léky? Ve spoustě případů se mi nakonec podaří alternativu vymyslet, snad jen ty léky, kapky, desinfekce a náplasti mi nejdou v hlavě vyřešit. Ale po hodinách a hodinách hloubání přicházím k závěru, že budu pokračovat ve své střední cestě, nosit si své tašky do obchodu (ale na neplánovanou kostičku opatlaného tvarohu si ten pytlík vezmu), třídit důsledně odpad (ale slupky celou zimu skladovat nebudu, abych je mohla převézt na jaře na chatu), budu přemýšlet při nákupu, jestli nemá zboží alternativu bez obalu (ale nebudu děti tahat po 10 krámech celý den), budu čistit domácnost citronovo-octovým čističem (ale řasenku si koupím v drogerii)…a pomaloučku, s ohledem na obaly a odpady, se to možná bude posouvat. Moc se těším, až se Marcelo za ten rok spolu ohlédneme, a Ty na blogu a já v komentáři shrneme, zda a jak se něco posunulo. 😉 Díky moc za podněty k přemýšlení!
P.S. Myslím, že se blýská na lepší časy – jeden řetězec, nabízející rozvoz potravin, zrušil u rozvozu tašky zdarma (balili všechno nesmyslně do igelitek) – předpokládám a doufám, že to bylo na nátlak kupujících 😉
Krásně shrnuto, Katko. Jak to chápu já, je vytříděný plast podle zero waste stále odpad. Četla jsem, že v Evropě dokážeme zrecyklovat jen asi třetinu všeho plastového odpadu, který vytřídíme. Na větší objem tu nemáme kapacity a posíláme to do Asie. A mikroteňáky se prý nevyplatí recyklovat vůbec, ač jsou vytříděné (protože jsou příliš lehké, špinavé, se zbytky jídla atd.).
S tím online nakupováním vůbec nevím, nemám zkušenost. Vím, že jedni dávají snad více těch papírových pytlíků a tašek. Je to prostě něco za něco.
Krásý článek, pěkně popsáno. Blog Zero waste jsem četla před lety, byla nadšená, ale pořád narážela na velké překážky. Ale ono stačí dělat věci po krůčkách a postupně. A smířit se s tím, že nebudeme dokonalí a na některé věci musí nejdříve „dozrát“ společnost.
Dobrý večer, Marcelo, děkuji za hezké shrnutí. Mám to hodně podobně. Od té doby co jsem na rodičovské a předtím na mateřské dovolené jsem začala více řešit množství odpadu, který vyprodukujeme. Je ho dost a to navzdory snahám o jeho redukci. Jdeme po malých krůčcích (látková taška do obchodu, ale to jsme dělali už dříve), změna jednorázových plen na látkové, důsledné třídění biodpadu a nalezení zdrojů, kam ho dávat (hnědé kontejnery u nás nejsou), nákupy se sáčky ze záclon (zatím registruji jen pozitivní nebo neutrální reakce a to dokonce i u mých rodičů v malé vesnické Jednotě) atd. Jsou to prostě malé kroky, ale věřím, že mají smysl. Stejně tak věřím, že nákup bez obalu jednou nebude dražší než ten „běžný“. Takže zero waste také nejsme, ocitáme se však na cestě ke snížení odpadu a to se prostě taky počítá 🙂 A upřímně – docela mě baví přemýšlet nad hledáním alternativ a snažit se je realizovat.
Mějte se moc hezky a díky za podnětné stránky! Petra
Díky, Petro. Kéž by každý podnikl několik takových malých kroků :-). Bioodpad a hnědé popelnice jsou hodně zajímavé téma. Podle toho, kolik by mohla normální domácnost vytřídit organického odpadu, je jich pořád zoufale málo (v porovnání např. s objemem kontejnerů na sklo, ty se nikdy nestihnou naplnit).
U nás se třeba sklo čas od času naplní, ale rozhodně ho nevyvážejí denně jako plast a papír a ty jsou pak stejně odpoledne plné, takže člověk musí jít s plastem a papírem v ráno, ale zas né moc brzy.
Bioodpad dávám právě do těch papírových tašek z Rohlíku,, které někdo vyhodil do kontejneru na papír, a pak ho nosím do biokontejneru o pár ulic dál. Je to ale logisticky náročné a chápu,že se lidem nechce. Navíc nevím, co budu dělat v létě.
Hezký den, díky tomuto Vašemu článku jsem se začala zajímat o vermikompostér (který, jak píšete, nemáte) a téma mě zaujalo tak, že jsem si jej koncem dubna si ho pořídila 🙂 Neskončí tam všechen bioodpad, ale je toho dost. A hlavně je to moc zajímavá zkušenost pro rodinu s dětmi – mít doma své vlastní žížaly, kdo to má? 😉
A téma tříděný odpad – hlavně papír a plasty (zkušenost Plzeň, v současné době hlavně Slovany) – často kontejnery plní hlavně koncem víkendu podnikatelé, kteří by správně měli za zpracování tříděného odpadu platit. Prostě jej během sobot a nedělí rozvážejí po městě. A bohužel to tak dělají i majitelé/majitelky second handů. Co již neprodají, o víkendu rozvezou ve velkých pytlích po kontejnerech se směsným odpadem. Ač do „sekáčů“ chodím velmi ráda, tohle mne tedy dost zklamalo a trochu změnilo pohled na jejich provozovatele.Až do dalšího dovozu kolem stanoviště vznikne bazaar k radosti bezdomovců, kteří pravidelně obcházejí své rajóny. Možná se tím sice leccos vyhozené takto ještě využije, ale zrovna tito lidé si nad případným zavřením kontejneru po „hloubkové analýze“, nebo snad dokonce vrácením vyházených věcí do něj, zrovna hlavu nelámou. A stanovenou povinnost úklidu okolí stanoviště do 2m vzdálenosti kolem při každém svozu zaměstnanci Čisté Plzně rozhodně neplní.
A ještě jedna zkušenost se směsným odpadem. Víte, že když chcete zredukovat objem nádoby nebo častost svozů, může to být konkrétně zde, v Plzni, problém? Mají předpisy na to, kolik je minimum odpadu na osobu za určité období. Takže se může stát, že vám to Čistá Plzeň prostě neodsouhlasí. A pak má být člověk motivovaný.
Myslím, že o ne-motivaci současného svozu komunálního odpadu jsme diskutovali také u rozhovoru s Martinou Kročilovou:
https://zijememinimalismem.cz/martina-krocilova-zero-waste-rozhovor-smesny-odpad-za-mesic-se-nam-vejde-do-zavarovacky/
Ani já jsem zatím neviděla žádný příklad konkrétní obce v ČR, která by výrazně podporovala zero waste. Tak aby to bylo motivační, spravedlivé a výhodné pro občana i obec. Jinak koukám, že v Plzni je minimální svoz jednou za dva týdny. To o těch second handech jsem zatím neslyšela. Ach jo…
No, já taky ne, ale bohužel jsem to viděla na vlastní oči. V pátek v podvečer (asi před měsícem) nacouval velký Chrysler s pražskou SPZ ke stanovišti, dvě dámy otevřely kufr, jedna z něj vytahovala plné igelitové pytle, a ostražitě se rozhlížela po okolí, když ta druhá s nimi plnila kontejnery (4!) Na tomto stanovišti se totiž kontejnery vyvážejí v pátek. Takže byly pěkně prázdné a celý týden pak byl v blízkém okolí bazaar. Zmínila jsem se před kamarádkou, která bydlí také nedaleko, ta mi osvětlila, že to nebyly dámy, které by jednorázově např. takto řešily pozůstalost, jak mě nejdřív napadlo, ale majitelky second-handů. Prý takto jejich správce SVJ dlouhodobě tlačil, až dosáhl toho, že před jejich domem byl zrušen kontejner Červeného kříže, protože se takto podnikatelé tohoto druhu zbavovali neprodejného zboží. Kdybych měla čas a energii, založím FB profil s názvem „Nečistá Plzeň“ pro zveřejňování fotodokumentace 🙁
Dobrý deň, v poslednej dobe mám pocit, že s témou „zero waste“ sa stretávam čoraz častejšie.
Odkedy máme dieťatko, tak mám pocit, že ako rodina vyprodukujeme čoraz viac odpadu: častejšie varíme, vyhadzujeme použité plienky (pôvodný plán používať látkové nám z viacerých dôvodov nevyšiel), produkujeme viac plastového odpadu z kupovaných jedál (jogurty, termixy a pod.).
Už niekoľko mesiacov sa snažím nejako preorganizovať našu domácnosť.
V mnohom sme už dlhoročne „čudní“ – viď manžel chodí v topánkach barefoot, užívame prírodné liečivá, nemáme televízor, sledujeme zloženie potravín a ak sa dá, kúpime si tie „zdravšie“, pijeme studničkovú vodu, mnohé veci aspoň čiastočne recyklujeme.
Napriek tomu si uvedomujem, že naša „odpadová stopa“ je značná.
V mieste bydliska nám zrušili obchod, ktorý predával „bezobalovú drogériu“ a priznám sa,
že ani neviem, kde najbližšie by sa taký kamenný obchod dal nájsť. Skôr ešte pohľadám čosi na internete.
Pred pár dňami sme si kúpili fľaše zo skla (hoci tie predchádzajúce plastové sme sa snažili používať viacnásobne) a aj látkové vrecúška na potraviny, ovocie a zeleninu.
Takže Hurá! k výzvam, ktoré to prinesie 🙂
A verím, že hoci k „zero waste“ sa nám popri našom štýle života asi nepodarí prísť,
tak dúfam, že to bude aspoň „less waste“. Určite to stojí za to.
Díky, Ivano, za sdílení. Na bezobalovou drogérii také čekám. Ne vše se mi chce vyrábět a míchat doma.
Nevím, jestli je to z článku srozumitelné, ale snažím se říci i to, že je lepší udělat několik změn a opravdu je dlouhodobě udržet, než dělat radikální rychlá rozhodnutí, která nejsme schopni zavést (ať už zatím kvůli pohodlnosti, času, financím).
Ďakujem za článok, dodal mi motiváciu v mojej vlastnej snahe. Z.
Úžasný počin pana Pekaře s rodinou: http://www.opobchod.cz/
Kvalitní potraviny a fantastická komunikace s prodejcem. Mohlo by vás zaujmout. My jsme velmi spokojeni 🙂
Hezký den přeji…
Díky, Michaelo, za doplnění. Obchod pana Pekaře znám z doslechu. Dokonce ještě z dob řekněme před „zero waste“ trendem. Slyšela jsem, že na Moravě je oblíbený. Osobně jsem zatím na dálku bezobalově moc nenakupovala, protože toho nekupuji zase takové množství.
Je zvláštní, že v tak velkém městě, jako je Plzeň, jsem ani já nepotkala v žádném obchodě nikoho dalšího s látkovým pytlíčkem (natož se skleněnou dózou). Ale věřím, že těch lidí je tu víc, jen jsme ještě neměli to štěstí se potkat 🙂
Dobrý den,
děkuji Vám za další článek. Již nějakou dobu vás sleduji a vždy mě váš článek povzbudí a inspiruje k přemýšlení nad přístupem k domácnosti.
Od doby, kdy jste zveřejnila článek o sáčcích na ovoce a zeleninu, je používám a zatím musím říct, že to prodavačky nijak špatně nekomentují, spíše se usmívají.
Co se týká rozložitelných pytlů na odpad, já využívám papírové obaly od mouky 🙂 (při domácím pečení je jich celkem dost ;), tak proč je nevyužít, když jsou rozložitelné.)
P.S. video bylo opravdu vtipné.
Moc pěkný článek. Já si myslím, že je hodně těch věcí o úhlu pohledu.
Je fakt, že sklenička od hořčice asi bude o chlup ekologičtější, ale jde také o to, jak ji využijete dál. Vždyť ten plastový kelímek od hořčice (nebo i jogurtu), můžete znovu a znovu použít. Jak? Třeba jako kelímek k předpěstovávání, teď je na to ideální doba a takových malinkých „květináčků“ není nikdy dost 🙂
Měj se krásně!
Matouš
Díky, Matouši. Na blog se podívám. Aktuálně teď řeším ještě širší pohled. Kolik času chci zero waste věnovat. Poprvé jsme objednali zavážku jídla domů (což šetří čas třeba na to, abych psala sem na blog), ale zase mám více obalů. Sice papírových tašek a papírových pytlíků, ale mám. Když bych šla nakupovat já do našeho supermarketu, nedonesla bych žádné papírové pytlíky a tašky.
To věřím, na druhou stranu nemůžeme být úplnými puritány, to není reálné a radikální řešení většinou ztroskotají a člověk je pak na sebe jen zbytečně naštvaný. Lepší je vymyslet každému tomu papírovému pytlíku či tašce další využití a tím „ospravedlnit“ jeho existenci a nákup 🙂
Teda to je jen můj skromný pohled 🙂 nikomu ho nevnucuji 😛
Díky za super článek, zase je nad čím se zamýšlet. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, zkusit zvážit odpad. Jinak třídím plasty, krabičky od mléka aj., sklo, papír-krabice do kontejneru, volný papír do krabice a vnučce do školy, odpady z kuchyně v kyblíku vozím na kole na zahrádku – bude z toho super kompost 🙂 Igelitům se ještě tak moc nevyhýbám, ale snažím se pytlíky využít maximálně, tzn.na babiččiny použité „pleny“. Tašky na nákup mám látkové a když někdy zapomenu doma, tak igelitku nekupuji, buď papírovou tašku, nebo si vezmu na nákup krabici. Zajímavý postřeh 🙂 dcera když je u mně doma, třídí poctivě odpad, ale jak je u sebe doma, hází všechno do jednoho koše. Ta atmosféra tady na ní padá, ale doma je prostě doma. Věřím tomu, že příklady táhnou.
Děkuji za komentář, Zlato. Ano, příklady určitě táhnou. U vás je to jistě i tím připraveným prostředím. Třídění je pak mentálně snazší.
To je super, když vidím lidi jako vy! Taky jsem z Plzně, kdo to není ještě tak snadné. Ale naštěstí tu máme Bioplanetu, kde se dá aspoň něco koupit do svých nádob. 🙂
Ráda bych Vás pozvala k nám do e-shopu, kde nabízíme také kurzy výroby domácí kosmetiky. 🙂
Hezký den, Zuzana
Díky za pozvání, Zuzano. No, poslední dobou to začíná vřít i v Plzni. Bioplaneta rozšířila násypky na dvojnásobek, Biologico u bazénu také začalo s bezobalovým prodejem a nově se objevil i Ekosvět s nebalenou drogérií.
Také uvažujete s eshopem o variantě bez obalů?
Překvapilo mne, že v restauraci Ikea mi odmítli dát porci jídla do přinesené nádoby (dokonce nádoby z Ikey), ale jen do plastového boxu, který je zpoplatněn navíc 9 Kč. Prý to mají zakázáno, buď jen na talíř, nebo do polystyrénového bílého boxu. Až později po zaplacení mne napadlo, že jsem měla porci vzít na talíř a u stolu si ji překlopit do donesené nádoby. Ach jo, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě…
Stalo se mi přesně to samé. Jenže já jsem si jídlo vzala na talíř a u stolku si ho hezky přesunula do nádobky (také v Ikee koupené, na WC umyté 🙂 ). Přitom ty misky, co se navíc tak draze platí (od 5,-Kč do 10,- Kč) jsou zdravotně závadné, ale komu záleží na vašem zdraví? Komu záleží na tom, že misky jsou nezničitelné?
Zajímavé. Musí se ušpinit talíř, aby to šlo.
Z Ikeou nemám zkušenost, v jejich restauraci jsem nebyla už léta. Ale věřím, že to časem půjde. Hlavně, když zrovna Ikea se snaží být vepředu, co se týče šetrnosti k životnímu prostředí (aspoň to tedy tvrdí). Mají i bazar svého nábytku, prodávají zboží z recyklovaných plastů a do dvou let skončí s prodejem jednorázového plastového nádobí.
[přeloženy automaticky]
Ahoj. Promiň, nemluvím česky.
Moje žena a já cestujeme po Evropě a jezdíme na kole a máme také životní styl s nulovým / menším množstvím odpadu a my to udržujeme na naší cestě. Včera jsme vstoupili do České republiky a míříme do Plzně.
Četl jsem ve vašem příspěvku (překládám to), že jste našli obchod, kde si můžete koupit obiloviny bez obalu. Můžete mi říct, kde přesně je tento obchod v Plzni?
[Original in English]
Hi. Sorry, I don’t speak Czech.
My wife and I are traveling Europe riding a bike and we also have a zero/less waste life style and we keep this in our trip. We entered in Czech Republic yesterday and we are heading to Pilsen.
I read in your post (translating it) that you found a store where you can buy some cereals without package. Could you tell me where exactly is this store in Pilsen?
Yes, bulk stores I know in Pilsen are:
Bioplaneta, Bezručova 11. http://www.bioplaneta.org. They have a bulk section in the back of the store.
Biologico, Nám. generála Píky 4. https://www.facebook.com/biologico.cz/. They have a small bulk section with dried fruits, cereals, lentils etc.
Ekosvet, Krejčíkova 7. http://ekosvet.eu/. They are selling non-food items, cosmetics, detergents, cleaners etc.
Kardamon. Kollárova 6. https://bezobaluplzen.wixsite.com/bezobaluplzen/. Food and non-food items. Quite new. I have not personnaly visited them yet.
For searches of other bulk stores in the Czech Republic, you can use this well updated zero waste store map:
https://mapa.reduca.cz/
Have a safe journey.
Dobrý den,
líbí se mi Váš rozumný přístup. Jen bych chtěl upozornit že to video není zase tak extrémní. Pokud is u nás koupíte pralinky tak jsou taky balené ve 3 různých obalech narozdíl od příkladu na videu jsou ale slepené takže se v podstatě nedá obal recyklovat. tady minimélně poslední plasová vrstva se celkem jednoduše dá dát do plasu a papírové části do papíru 😉
Díky, Martine, české pralinky míváme výjimečně (stejně jako ty čínské :-)). Většinou si vybavuji celofán, papírovou krabičku, papírovou výplň a plastový třídič a jednotlivé pralinky většinou už volně ložené. Ale máte pravdu, taky to není žádný zázrak.