Mou inspirací je má babička. Hledá řešení, jak to udělat, aby věci nemusela zbytečně kupovat

ROZHOVOR – Patrik Zouhar v minimalismu rád testuje limity a možnosti, které by napadly jen málokoho. Jak se dá bydlet v malinkém pokoji o rozměrech 1,9 m x 2,1 m. Jak mít jen takové věci a vybavení, aby bylo možné vše přestěhovat v řádu hodin v běžném autě. Nebo jak mít na cesty zabaleno kompaktně, multifunkčně a ultralehce.

Když jsem si plánovala cestu do Brna na minimalistický festival Stačí málo (který Patrik spolupořádal), nemohla jsem si nechat ujít příležitost setkat se s Patrikem na živo a trochu ho pro sebe i pro vás vyzpovídat.

Minimalismus ho přitahuje už 5 let a své zkušenosti sdílí na blogu zjednoduseno.cz, pořádá kurzy i přednášky.

Během našeho rozhovoru jsme probrali třeba to, co obnáší bydlet na 4m², jak se dívá na fenomén hromadění věcí v ČR, jak čelí jako webový designér digitálnímu zahlcení, jak sám pro sebe řeší otázku neekologického cestování letadlem nebo co by dnes udělal v minimalismu lépe.

Patriku, můžeš se, prosím, krátce představit? Co děláš, čím se živíš? Kam tě to právě nyní v minimalismu táhne?

Jmenuji se Patrik Zouhar. Živím se částečně přednáškami a kurzy o minimalismu a cestování. Druhá část mého příjmu je web design, dělám webové stránky a grafiku.

Na cestu minimalismu jsem nastoupil asi před 4 až 5 lety. Nějaké náznaky jsem měl i v dětství, ale až asi těch 5 let zpátky jsem se minimalismu začal věnovat víc. Začala mě na tom bavit ta cesta. Není to cíl. Pořád se na této cestě vyvíjím. Stále objevuji nová místa, co se dají zjednodušit a zlepšit.

Nyní mě to táhne k testování nových cest, které ještě nikdo neprozkoumal. Baví mě vymýšlet nová řešení, jak mít méně věcí, méně povinností, méně se stresovat. Baví mě si to otestovat sám na sobě. Dám si nějakou výzvu, kterou zkouším dodržet. Většinou to dopadne dobře a zjistím, že to nebylo ani tak náročné.

Jak se na tvůj způsob života dívá rodina a přátelé? Podporují tě nebo odrazují? Inspiroval jsi k minimalismu někoho blízkého?

Rodina i přátelé mě v tomto podporují. Členy rodiny jsem zatím nepřesvědčil, aby se také stali minimalisty, ale mě jako minimalistu respektují. Vyjasnili jsme si třeba dárky. Řekl jsem jim, že nestojím o věci, které nepotřebuji. Řešíme to tak, že jim posílám seznam dárků, které bych chtěl např. k Vánocům.

Dávám jim instrukce, aby nekupovali nic navíc. Pro mě je to potom zátěž, musím se toho zbavovat. Snažím se o tom s nimi komunikovat a zatím se mi to daří.

Zajímavé je, že moje babička je de facto taky minimalistka. Celý život žila velice skromně, protože měla malý příjem. Spíš se inspiruji od ní. Je pro mě velkým vzorem. Je to typ člověka, který věci nekupuje, ale spravuje. Hledá řešení, jak to udělat, aby to nemusela zbytečně kupovat.

Co se týče kamarádů, myslím, že tam se mi u některých podařilo zažehnout plamínek. Více přemýšlejí nad tím, jestli si tu věc koupí nebo ne. Například u jednorázových plastů. Když jdu s někým nakupovat, tak mu ukážu, že není nutné balit každou zeleninu do mikroténového sáčku. Ti lidé pak zjistí, že je to pravda, není to potřeba.

Co obnáší bydlet na 4 m²? Co jsi zde musel oželet oproti dřívějšku? Máš nějaké věci schované jinde, např. u rodičů?

U rodičů nemám schovaného nic. Dříve jsem tam věci míval, ale zbavil jsem se jich. Byly tam vlastně jen uložené a několik let jsem je nepoužil. Měl jsem tam oblečení, kabát, starý oblek nebo sportovní vybavení na sporty, které už dneska nedělám. Zlikvidoval jsem to, abych ulevil sobě i rodičům.

Když jsem přijal nabídku na tento malý pokoj o 4 m², tak první, co mě napadlo, byla jóga. Je pro mě důležité, abych si mohl ráno zacvičit jógu a trochu se protáhl.

Říkal jsem si, že to bude trošku oříšek. Ze začátku jsem zkoušet cvičit mimo můj pokoj, na chodbě. To ale nebylo ideální vzhledem ke spolubydlícím, kteří procházeli kolem. Nakonec jsem zjistil, že se dá cvičit i v tom pokoji, když sestavu trošku upravím. Z toho jsem měl hroznou radost.

Mimo můj pokoj máme v bytě i společnou kuchyň, kde si můžu připravovat jídlo. Je tam kuchyňská linka a prostor na kuchyňské nádobí.

Jak se díváš na fenomén hromadění věcí tady v ČR? Horší se to nebo lepší? Budeme jako v USA brzo potřebovat externí domácí sklady?

Je otázka, zda se člověk nepohybuje v bublině lidí, kteří to nedělají. Co se týče mých kurzů, přednášek i minimalistického festivalu, o který byl nakonec poměrně velký zájem, tak si myslím, že se to mění k lepšímu.

Hrozně mě potěší, když jdu nakupovat a vidím lidi, kteří mají vlastní pytlík nebo krabičku. To jsem před pár lety v supermarketech vůbec neviděl. Dneska už to občas vidím. Myslím si, že nějaká společenská změna tady probíhá. Zatím pomalá, ale probíhá.

Nejsem si jist, jestli se to lepší i u hromadění věcí. Myslím, že spousta lidí s tím má stále problém. Místo, aby se věcí zbavili, je dají radši do sklepa nebo do nějakého skladu. Ale asi na to nedokážu úplně odpovědět. Nemám kolem sebe teď lidi, kteří by se mnoha věcí zbavili.

Přijde ti, že mladší generace sice nehromadí věci, ale zato hromadí „liky“, fotky a zážitky za každou cenu?

Myslím, že tohle je další problém. Minimalismus není jen o věcech. Je i o tom udělat si pořádek ve své hlavě nebo v digitální oblasti. Pokud někdo nahradí nakupování sbíráním „liků“ („To se mi líbí“ na Facebooku), není to moc minimalistické.

Co třeba chodit víc ven a zkusit zjistit, zda ten mobil na procházku vůbec potřebuji? Mohu si to užít i bez něj? Ano, vidím u mladé generace, že mají mobily neustále při sobě.

Jak sám pracuješ s digitálním zahlcením? Řešíš to vůbec, je to pro tebe důležité téma?

Řeším to. Nedávno jsem udělal velký krok. Na mobilu jsem si vypnul většinu notifikací. Vyrušovalo mě to od práce a nemohl jsem se soustředit. V době, kdy pracuji, mám úplně vypnuté notifikace, nepřijímám smsky ani příchozí hovory. Vše vyřizuji až poté dávkově, včetně e-mailů a zpráv.

Sociální sítě se snažím využívat smysluplně. Netrávím na Facebooku hodiny tím, abych sledoval zdi svých kamarádů nebo stovky různých příspěvků. Využívám ho k marketingu při organizování událostí. To považuji za dobrý a efektivní nástroj, jak akci šířit mezi lidi.

Co si myslíš o názoru, že minimalisté, kteří hodně cestují letecky, se chovají velmi nešetrně k naší planetě a „jedno bambusové brčko“ to nezachrání?

Je potřeba se na to dívat ze širší perspektivy. Pokud někdo nepoužívá brčka, ale každý den létá letadlem, tak to je samozřejmě problém. Za sebe se snažím cestoval zodpovědně. Pokud to jde, letadlo využívám jen na hodně dlouhé vzdálenosti. Pokud je to krátká vzdálenost, kam se dá přemístit vlakem nebo autobusem, volím pozemní dopravu. Často jezdím stopem nebo spolujízdou, abych ušetřil emise.

I v cestování se to tedy dá dělat zodpovědně. Nelétám na den nebo dva někam jen kvůli tomu, že mohu na trasu sehnat ultra levnou letenku. Vždy hledám nějaký smysl mé cesty. Ne jen to, že si zaletím na kafe a poletím zpět.

Hodně mě baví spojit cestování s dobrovolnictvím. Kompenzuji tak alespoň částečně svou uhlíkovou stopu.

Víš o nějaké tvé slepé uličce v minimalismu? Co bys dneska udělal lépe nebo dřív?

Hmm, snad ani ničeho nelituji. Vývoj u mě byl takový postupný. Učil jsem se, jak věci dělat jinak, jak se jich zbavovat. Dospěl jsem dneska do bodu, kdy už jsem spokojený s tím, kolik mám věcí a na jakém prostoru žiji. Je to proces učení. Žádný učený ale z nebe nespadl.

Vlastně mě něco napadlo. U prvních stěhování jsem s sebou stěhoval i postel. Ta postel byla veliká a nedala se ani pořádně rozložit. To už bych dneska udělal jinak. Postel bych asi vůbec nestěhoval a nechal ji tam budoucím nájemníkům. Stěhování velkých kusů nábytku bylo hodně náročné a dneska bych hledal jiný způsob, jak to vyřešit.

Prozradíš, co máš v nejbližším roce v plánu?

Rád bych pokračoval v kurzech a přednáškách o minimalismu, které dělám (kurz se jmenuje Zjednoduš si život).

Mám v plánu jet teď v říjnu k moři do Řecka na Santorini. Chtěl bych si zkusit takovou výzvu, že tam pojedu úplně bez zavazadla. Tedy, ještě musím vymyslet, jak přesně to udělám. Nebudu mít žádný batoh. Povezu jen to, co budu mít na těle a v kapsách.

I o této cestovatelské výzvě budu mluvit na přednášce Minimalismus v cestování, se kterou budu mít na podzim menší turné.

Děkuji za rozhovor.