Zvolil jsem jiný přístup. Mohlo by to udělat radost někomu jinému?
VÁŠ PŘÍBĚH – Radim Hasalík mi před časem poslal mail. Podobně jako já se v určité životní fázi zbavil mnoha krabic věcí. Neskončil ale jen jednou ráznou čistkou. Postupně se zbavuje dalšího a dalšího.
Začalo se mu měnit vnímání toho, co pro něj má hodnotu. Pracuje v marketingu. A tak se chtě nechtě musel vyrovnat s vnitřním dilematem toho, že mnohdy podporuje lidi k nadměrnému konzumu. Říká, že není radikálním minimalistou, ale že mu méně věcí dlouhodobě přináší svobodnější pocit i radost.
Radim pro vás svůj příběh o tom, jak se mu žije s méně věcmi, popsal v následujících odstavcích.
To, jak se k minimalismu dostáváme a jaká je naše cesta, je u každého jedinečné. Přijde mi zajímavé tady na blogu zveřejňovat i vaše příběhy (ten Radimův je první vlaštovkou). Doufám, že tak dostaneme plastičtější mozaiku toho, jak se v různých domácnostech žije minimalismem :-).
Příběh Radima Hasalíka
Když jsem začal poprvé pracovat v Praze ve svých 19 letech, stěhoval jsem se bez cizí pomoci. Můj majetek jsem do nového bydliště postupně přesunul ve zhruba 20 plně naplněných krosnách. Od té doby postupně bobtnal. Pořizoval jsem si knížky jako na běžícím páse a DVD mi zabraly celou plnou knihovnu.
Co má hodnotu?
Zlom přišel až v roce 2015, kdy se mi rozpadl můj šestiletý vztah. Potřeboval jsem načerpat novou energii, proto moje další kroky směřovaly do sousedního Polska. Volba této země byla jednoduchá: měl jsem zkušenost z Velké Británie, kde se mi nepovedlo v 25 letech najít místo v oboru. U našich sousedů jsem si více věřil. Jako živnostník jsem také mohl pracovat odkudkoliv.
Kontext bolestivě ukončeného vztahu mi ukázal jiný pohled na vlastnictví věcí. Už neměly takovou hodnotu. Bez váhání jsem vše zabalil do 35 krabic. K prodeji mi dobře posloužila služba Bazarrobot. Odpadly mi starosti s fotografováním, popisováním, zasíláním na poštu a dohadováním se s prodejci. Kurýr přijel, krabice odvezl a jedinou mojí starostí bylo jen potvrdit případnou cenu prodaných věcí.
Zbavuji se věcí, abych mohl odjet do ciziny
Televizi jsem prodal přes Aukro pánovi, který ji chtěl do pokojíčku pro dceru. Obrovskou sedačku a křesla si odvezli lidé díky inzerátu na VšezaOdvoz. Myčku a ledničku dostal majitel bytu výměnou za zkrácení nájmu. Zbývající krabice jsem uskladnil u svojí mámy a vyrazil na nomádskou cestu. Nepotřebné oblečení věnoval charitě.
Půl roku v cizí zemi mělo skutečně ozdravný účinek. Byl čas se vrátit. Navíc jsem dostal nabídku vést výkonnostní online marketing v DATARTu. Našel jsem si 1kk s krásnou kuchyní, dokoupil chybějící vybavení a zabydlel se. Od mámy jsem v jednom malém autě přestěhoval své zbývající věci a takto spokojeně bydlel až do svého odchodu zpět na volnou nohu.
Pořád jsem měl pocit, že těch věcí mám zbytečně moc. Následoval tedy prodej zhruba tří krabic. Nestačilo to. Teď prodávám dalších sedm plných banánovek. Podařilo se mi zcela uvolnit jednu skříňku a sklep. V něm mám uschovány pouze zatemňovací závěsy. Možná je v budoucnu prodám, pokud se nepřestěhuji do většího bytu.
Jak se cítím, když to prodávám?
Moje pocity po prodeji věcí? Cítím se svobodnější. Nejsem radikální minimalista a stále toho mám hodně. Něčeho se snažím postupně zbavit tím, že to spotřebuji. Když nějakou věc dlouhodobě nepoužívám, je to žhavý kandidát na prodej nebo vyhození.
Vzpomínám si na své uvažování při prodejích DVD, kdy jsem bral do ruky jednotlivé snímky a přemýšlel. Nebude mi to chybět? Nakonec jsem zvolil jiný přístup a položil si otázku: mohlo by to udělat radost někomu jinému? Tato změna myšlení mi pomohla a bez váhání jsem danou věc odložil stranou.
Na narozeniny a Vánoce říkám svojí rodině a přátelům, aby mi žádné dárky nedávali. Sám dárky dávám. Radost mi dělá služba jako třeba Netflix s nabídkou filmů i dokumentů. Sice občas nějaké seriály stahují z nabídky, ale to mi nevadí. Nemusím díky tomu vlastnit fyzické DVD.
Často se také setkávám s názory lidí, kterým “voní” knihy a neumí si představit elektronickou knihu. Já na svůj Kindle nedám dopustit. Při cestách si v jednom zařízení vozím celou knihovnu. Moje fyzická knihovnička čítá v tuto chvíli 14 knížek.
Nechci dárek zdarma
Můj minimalistický přístup k životu mi trochu kazí kolegové marketéři. Kupoval jsem třeba nový notebook a prodejce k němu přibalil myš zdarma. Už jednu mám, nevnucujte mi další! Myš putovala do prodeje v originálním zabaleném obalu. Sám jako specialista na online marketing jsem v sobě řešil dilema, že vlastně podporuji konzumní styl života. Lidem skrze marketing neustále cpu různé dárky navíc nebo je nutím kupovat zbytečné věci. Nakonec jsem se rozhodl nepřijímat odpovědnost za životy cizích lidí.
S minimalistickým způsobem života souvisí i moje rozhodnutí nevlastnit auto. Jeden můj kolega mi říkal, že to prý bude překážka v seznamování. K čemu mi ovšem bude vůz, který bude 90 % času stát nevyužitý venku? Když jsem se někam potřeboval dostat, vždycky se mi to podařilo skrz veřejnou dopravu. Pokud to má někoho odradit, je to naprosto v pořádku. Tohle je součástí mojí podstaty bytí a takhle vnímám svět. Žije se mi v tom dobře.
Moje rozhodnutí vlastnit co nejméně věcí se mi dlouhodobě potvrzuje na dobrém pocitu a radosti. Úklid nezabírá tolik času. Mám jen to, co k životu potřebuji. Když občas navštívím svého nejlepšího kamaráda a jeho přeplněný byt, působí to na mě stísněným dojmem. Vysává to energii.
Peníze neutrácím za věci. Investuji je do knížek, vlastního vzdělávání a vytváření hodnot. Postupně si uvolňuji místo i v jiných oblastech svého života: procházím zpětně své závazky, úkoly i vlastní zaměření. Chci promítnout minimalismus i tam.
Radim Hasalík
Všechny fotky v článku jsou z archivu Radima Hasalíka.
Oceňuji sebereflexi ohledně Radimova povolání, ale jeho konečné rozhodnutí „Nakonec jsem se rozhodl nepřijímat odpovědnost za životy cizích lidí“ mi přijde alibistické. Ta odpovědnost tam je. Pokud svádím lidi k tomu, aby toho více nakupovali, mám na tom svůj podíl viny, je zbabělé říct, že je to pouze jejich zodpovědnost. Já bych povolání tohoto typu dělat nemohla. Na druhou stranu ale můj vlastní byt není tak minimalisicky „vyladěný“ jako Radimův. Ale vlastně je to asi o tom, že každý má k minimalismu trochu jiný přístup a jiné motivace, pro mě je hlavní ta ekologická motivace, takže bych se nechtěla jakýmkoliv dílem podílet na vyrábění (a následné distribuci atp.) čehokoliv, co je podle mě na tomto světě přebytečné. 🙂
Děkuji za komentář. Tohle jsem si vyjasňoval hodně důkladně. Mým cílem není zachránit svět a jednotlivce před plýtváním. Kdo jsem já, abych rozhodl, zda-li člověk potřebuje novou televizi / soundbar nebo reaguje pozitivně na akci 1+1 zdarma?
Mohu přijmout odpovědnost jen za to, co mohu sám ovlivnit. A to je můj život. Každý z nás má miliony možností, jak na danou věc reagovat. Nechce kupovat zbytečnosti v promoakci? Ať to nekupuje. Nemůžete vinit marketéra z toho, že dělá marketingovou kampaň.
„Mohu přijmout odpovědnost jen za to, co mohu sám ovlivnit.“ – Ano, přesně tak, sám můžete ovlivnit například to, že budete lidi přesvědčovat o tom, že určitou věc mít nemusí a ne, že jí mít musí. 🙂 To je také váš vliv, ač se snažíte zříci se odpovědnosti. Ale nic ve zlém… Chápu váš přístup. Máte ho prostě trošku jiný než já, já jsem ten typ, co by právě rád zachránil planetu :), což vím, že nejde, ale snažím se působit alespoň v dosahu, který mohu ovlivnit a třeba se to pak bude šířit dál. Souhlasím, že všechno je především odpovědnost jednotlivce, ale regulace shora, vliv na systém, který těm jednotlivcům trochu pomůže, může taky zafungovat.
Beru to z vlastní zkušenosti. Například – mám ráda sladké, ale nechci ho moc jíst, protože mě z něj bolí zuby a způsobuje mi ještě i další zdravotní obtíže. Ráda bych úplně eliminovala kupovaní takových těch chemických, průmyslově zpracovaných sladkostí, ale někdy prostě v obchodě neodolám. Nechci to kupovat, ale mám málo vůle a tak občas zahřeším. Vlastně bych byla moc ráda, kdyby se takové věci vůbec nevyráběly, protože je spousta zdravých alternativ sladkého, myslím, že tento typ výrobků není vůbec potřeba a hlavně pro děti to není nic dobrého. Vím, že jako odpovědný jednotlivec to mohu řešit tak, že si to prostě nekoupím, ale sama vím, že by mi pomohlo, kdybych to vůbec v těch obchodech nepotkávala. Tím neříkám, že viním výrobce těchto sladkostí za moje bolavé zuby. 🙂 Ale chápete asi, jak to myslím.
No vidíte a Vy se, Katko, snažíte přenášet svojí slabou vůli na jiné lidi. Chcete, aby někdo rozhodl za Vás a nevyrobil sladké.
Jak já mohu objektivně posoudit, jestli pan Novák chce televizi a k tomu soundbar zdarma? Kdo jsem, abych se stavěl před obchod a vlastním tělem bránil panu Novákovi nákup? Pan Novák nejlépe ví, co a proč chce. Já to nevím. Do hlavy mu nevidím. Nejsem soudce, abych za něj rozhodoval nebo ho trestal.
Dříve jsem také zachraňoval svět a lidi kolem. Později mi došlo, že bych se měl více zaměřit sám na sebe. Je to nesmírně osvobozující, protože najednou přestanete řešit spoustu věcí, které nemůžete nijak ovlivnit.
A proč jste se rozhodl věnovat marketingu? Ptám se, protože vůbec nerozumím motivaci lidí, kteří si tuto životní dráhu zvolí.
Eva: dělal jsem od patnácti weby a začal se zajímat o to, jak tam dostat lidi. Občas narazím na někoho, kdo považuje marketing za zlo. Jenže marketing je jenom nástroj. Marketing sám o sobě nepodvádí zákazníka. To dělají marketéři tvorbou nevýhodných akcí.
Nesnažím se přenášet svou slabou vůli na jiné, jen mám ráda, když si lidé vzájemně pomáhají. Pokud si myslím, že je něco správné, nebudu před druhé schválně stavět překážky, aby k tomu správnému došli s větším vypětím svých sil. (Ale umetat úplně cestičku také není správné, to je jasné.)
Ještě to zkusím připodobnit k volbám – pokud budu volit stranu A, nebudu dělat marketing pro stranu B. Buď budu dělat marketing pro stranu A, nebo pro nikoho. Pokud vy jste schopen dělat marketing pro stranu B, ač volíte sám stranu A, pak je možné před vámi svým způsobem smeknout klobouk, i když pro mě ten přístup správný není.
A nestavěla bych do kontrastu „zaměřit se na sebe“ a „ovlivňovat okolí“, to je všechno propojené. Když se člověk zaměří plně na své hodnoty, ideály a cíle a vyzařuje vším svým jednáním tyto ideály do okolí, tak to okolí ovlivňuje. A já bych se prostě nemohla smířit s tím, že svým marketingovým jednáním pomáhám někomu, aby si koupil něco, co podle mě není potřeba, ba dokonce je to podle mě něco špatného. Prostě bych v tom viděla hodnotový rozpor. Neříkám, že bych nemohla dělat marketing vůbec. Jen bych musela plně hodnotově souznít s tím, co bych propagovala.
Katko, děkuji za zajímavou diskusi.
„A já bych se prostě nemohla smířit s tím, že svým marketingovým jednáním pomáhám někomu, aby si koupil něco, co podle MĚ není potřeba“
Schválně jsem zvýraznil to podle VÁS. Chápu to tedy tak, že VY chcete rozhodovat ZA DRUHÉ? Proč nenecháte druhé, aby oni sami rozhodli za sebe? To je ta věc, na kterou opakovaně ukazuji. Když se pan Novák rozhodne využít marketingové akce 1+1 nebo nákupu na splátky, je to rozhodnutí pana Nováka. Já jsem mu pouze usnadnil cestu k tomu rozhodnutí.
Jako marketingový specialista samozřejmě musím věřit tomu, co nabízím. Proto jsem třeba v minulosti odřekl spolupráci s člověkem, který měl svůj vymáhací byznys postavený na nesolidním slovíčkaření. Když jsem chtěl jeho postup udělat transparentní, nechtělo se mu do toho. Měl totiž byznys postavený na klamání lidí. Lhal podnikatelům v tom, že jim pomůže vymoci peníze. Následně nic nevymohl a pak po podnikateli vymáhal vysoký storno poplatek. Tohle podporovat nechci.
Jak už jsem odepisoval Evě, marketing je pouze nástroj. Jeho zneužití mají na svědomí konkrétní lidé. Osobně se snažím dělat marketing eticky, férově a slušně. Nechci lidi podvádět, chci jim pomáhat najít cestu k tomu, co sami potřebují. Rozhodnutí pak nechávám zcela na nich.
Já nevím, jestli ta diskuze má vůbec smysl :), ale zkusím to ještě vysvětlit. Pokud vyznávám nějakou hodnotu a jsem přesvědčená, že ta hodnota je správná (že se nemá lhát, že by se k sobě lidi měli chovat slušně, že se má chránit příroda atp.), tak mám pocit, že je správné jemným vlivem na okolí tuto hodnotu šířit. Neznamená to, že chci rozhodovat za ostatní, ale chci žít tak, abych dávala „správný“ příklad (slovem správný myslím ten svůj, o kterém jsem přesvědčena, že je správný, ač je mi jasné, že ne každý ho za správný bude považovat). Svým příkladem, životem, jednáním, prací, komunikací a tak dále, ty lidi nenásilně ovlivňuji – to prosím není totéž, že za ně rozhoduji.
Pro mě minimalismus znamená hlavně ten minimalismus s ekologickými motivy. Vyrábět, kupovat, hromadit co nejmíň věcí, aby se omezilo plundrování přírody, znečišťování průmyslovou výrobou, dovozem, likvidováním odpadu, prostě celou tou výrobní mašinérií. Nechci za druhé rozhodovat. Ale nechci se na této mašinérii podílet, protože s ní nesouhlasím.
Dál si například myslím, že by lidi měli víc využít hromadné prostředky místo aut. Neznamená to, že chci rozhodovat za ostatní. Že jim chci vnutit, aby si nekupovali auta, ale jezdili vlakem, ale znamená to pro mě například to, že nebudu pracovat v automobilovém průmyslu, protože ho nechci podporovat. To přeci neznamená, že chci za ostatní rozhodovat, prostě se jen nechci podílet na tom, co se mi nelíbí. I automobilový průmysl může být férový a výrobou či prodejem aut nikoho k ničemu nenutím, tak proč bych ty auta nemohla vyrábět, vždyť se pak každý rozhodne sám. Ne, já se na tom prostě nechci vůbec podílet.
Mám jako obecnou hodnotu ochranu přírody a jsem bytostně přesvědčena o tom, že tato hodnota je správná. Vám se asi zdá, že bych neměla ostatním nutit své hodnoty. Já se tedy snažím jim je nenutit, ale pouze je nenásilně ovlivňovat. 🙂 A jsem přesvědčena o tom, že tak by to mělo být. Když jsem byla mladší, byla jsem velký liberál, tvrdila jsem, že každý má právo na svůj názor, na svůj přístup, na svůj náhled světa, na svůj způsob života atd. Všechno jsem relativizovala. Dneska už to vidím trochu jinak. Jsem přesvědčená o tom, že jsou určité hodnoty, které jsou prostě správné (zde už prosím bez uvozovek) a je potřeba za nimi stát a nerelativizovat je. Je to třeba pravda, slušnost mezi lidmi a úcta k přírodě a její ochrana. Nechci být fanatik (a doufám, že nejsem) a někoho k něčemu nutit, ale chci dávat svým životem příklad. Takže já sama za sebe bych nechtěla dělat v marketingu, kde lákám lidi na novou televizi. Raději budu pracovat v opravně, která láká lidi na to, že jim tu starou opravíme a že jim ta stará ještě bude stačit, protože tím šetříme životní prostředí. Nemyslím, že bych tím rozhodovala za lidi víc než vy. V té opravně stejně jako vy v marketingu na ně mám lehký vliv. Každý máme svým jednáním na okolí lehký vliv. Samozřejmě se pak každý rozhodne, jak chce, to nechci nikomu upírat. Ale mám-li mít svou prací na lidi tento lehký vliv (a každý má ve své práci lehký vliv na něco, ať chce nebo ne), chci mít vliv na něco, s čím souzním.
Já nevím, už to nedokážu lépe vysvětlit. 🙂
Samozřejmě pokud vy děláte marketing jen věcem, kterým věříte (a kéž by všichni v tomto byli takoví jako vy), asi vám netrhá srdce, když si někdo koupí novou televizi a starou vyhodí (přestože funguje, jen je třeba o něco menší/ne tak moderní/ne tak kvalitní atp). To je ovšem v pořádku. V tom je asi rozdíl mezi námi dvěma. Mně by ta dle mě zbytečně vyrobená televize srdce trhala, a proto na ní nechci vytvářet reklamu. To je celé. Za nikoho nechci rozhodovat, aby si ji nekupoval, ale pokud se mám zameřit sama na sebe (o čemž jste psal, že jste k tomu sám v určité době došel), pak chci, aby má práce souzněla s mými hodnotami a nechci tedy nikomu nabízet televizi. 🙂
Já už se asi opakuju, pardon za sloh. 🙂
Radime, jenže „slabá vůle“, respektive velmi nízký podíl toho, čemu většina lidí říká „svobodná vůle“ na našem jednání, je realita pro valnou většinu lidstva. Katka si ten vliv a možnost vlastního rozhodnutí alespoň uvědomuje, ale takových lidí je menšina. Jako marketér byste mohl znát experimenty nebo z nich vycházející poznatky z behaviorální ekonomie. Nebo možná děláte A/B testování a máte možnost přímo vidět, jak určitý situační prvek způsobí změnu chování jednotek až desítek % lidí.
Marketéři a jejich zaměstnavatelé využívají lidské iracionality. Instinktů, které nám zůstaly z dob lovců a sběračů. A podnikání řady lidí má negativní externality pro planetu a/nebo pro lidi samotné, které ti podnikatelé nijak nekompenzují.
„Kdo jsem, abych se stavěl před obchod a vlastním tělem bránil panu Novákovi nákup?“ Ale no tak, slaměný panák? To přece po Vás nikdo nechce. Nemusíte zachraňovat svět. Ale nemusíte se také podílet na jeho zhoršování. A to si pak nebudete muset obhajovat.
Svoji práci můžete dělat i pro zaměstnavatele (a vypadá to, že by jich mohlo být čím dál tím víc, viz např. slusnafirma.cz), který podniká zodpovědně k lidem i planetě.
Jako dealer co prodává drogy, nebo hostinský co nalévá alkoholikovy . Asi by to řekli jako vy 😀 a u většiny lidí máte jistě pravdu . Lidem kteří vědí co chtějí koupit a proč neublížíte, ale díky těm asi nevyděláváte. otázka je i když přímo neubližuji , pomáhám? To si už každý musíme zodpovědět sám 🙂 přeji mnoho úspěchů v dalším vývoji 🙂
Musim povedat, ze suhlasim s Katkou, ze sa jedna o alibizmus a vymazlene argumenty „Kazdy sam vie, co je pre neho najlepsie“ mi zneju len ako presviedcanie sameho seba, ze to co robim, je ok.
A co všechna ta školení a fígle které vás učí aby jste prodal. Nechápu to. Já když jsem začala minimalizovat, a to jsem proti vám úplný žabař, už jsem měla problém třeba u dávání dárků švagrové která ani svíčku nevypálí ale vystaví. Nejsem odpovědná za její život, ale nedokážu už nikoho podporovat v syslení. Jak už tu bylo psáno, snažím se ukazovat ostatním, jak je to úlevné žít prostěji.