V každém z nás je kus minimalisty. Laskavý minimalismus tak, jak jej žiju já

„Bylo to moc hezké. Takové laskavé.“ Takhle mi na podzim pochválila mou přednášku jedna z divaček. Postupně mi došlo, že laskavost se opravdu prolíná mým pojetím minimalismu. Zavádím tedy do éteru pojem laskavý minimalismus.

Je to výstižné pojmenování toho, k jakému přístupu jsem v minimalismu dospěla. Jak jej zrovna teď cítím já.

Laskavý minimalismus

Pro vás, co čtete mé řádky pravidelně, to nebude asi nic nového. Laskavý minimalismus se prolíná každým mým článkem nebo příspěvkem. Nicméně se mi to chce dnes lépe formulovat a taky shrnout.

V minimalismu existuje mnoho přístupů.
Striktnějších.
Umírněných.
Vizuálně a designově zaměřených.
Zaměřených na redukci odpadu.
Zaměřených na mysl a nehmotnou složku obecně.

Každý má své zastánce. Všechny pro někoho fungují. Pro jiné ne nebo jim nic neříká.

Pro mě funguje tento: laskavý minimalismus.

Laskavě k sobě

Postupuji po malých krůčcích. Je to pomalé. Vyžaduje to trpělivost a motivaci. Až se situace usadí, postoupím dál. Možná :-). Nemám extrémní ambice v tom, jak málo věcí chci vlastnit.

Nevyčítám si, že ještě něco nedokážu dát pryč. Vím, že u některých věcí to chce čas. Někdy roky.

Nevyčítám si, že si koupím něco nového. I já mám radost z nových věcí. Hlídám si ale, abych si nekupovala věci jen pro krátkodobou radost (více v tomhle článku).

Řeším to, co řešit dokážu. Neblokuji se tím, že s mnohým harampádím sama nehnu (potřebujeme se na něm shodnout v rodině atd.).

Reviduji. Zdaleka ne vše „krásně minimalistické“ se osvědčí. Většinou to musí být zároveň praktické. A chce to čas, abychom si na to zvykli celá rodina.

Opakuji postup po čase znovu. Nevadí mi, že to nikdy nebude hotové. Stačí mi, že to bude dokončené v určité fázi.

Příliš se netrápím porovnáváním s ostatními. Nechávám se jimi inspirovat, ale dobře vím, že jejich situace je jiná.

Jsem pozorná ke svým pocitům a náladám. Ano, cykličnost…. Když mám puzení vyklízet, jdu mu naproti.

Když ulítnu v digitálním světě, tak si to vynahradím další dny. Mám ten luxus, že nemusím být stále online.

Laskavě k ostatním

Respektuji, že ostatní mají k věcem jiný vztah než já.

Netlačím na ně. Nenutím, nevyhrožuji. Musí chtít sami. Pak jim mohu podat pomocnou ruku.

Nenabízím ostatním svůj vytříděný „šrot“. Ten patří už jen do popelnice. Dávám dál jen to, co lze využít.

Podporuji ostatní v tom, aby se zbavovali nepotřebných věcí. Ukazuji možnosti, „co s tím“. Kupuji a beru si od nich věci z druhé ruky, které využijeme (více v tomto článku).

Když se mě na minimalismus nezeptáte, nebudu vám na něj pět ódy. Když se zeptáte, začnu pomalinku. Když mě necháte mluvit, začnu pět ódy…

Odloupněme tu nálepku

Minimalismus nemusí být extrémní, aby fungoval.

Naopak.

Nálepka extrému z něj dělá zbytečného strašáka. Něco nedostižného. Něco jen pro mladé.

Pevně doufám, že tím, jak vidím a žiju minimalismus já, vám dodám odvahu jej vyzkoušet. Že z něj společně odloupneme tuhle asketickou nálepku.

Čím víc si spolu povídáme a sdílíme, tím je mi jasnější, kolik z nás jsme minimalisty.

Všimli jste si? V každém z nás je kus minimalisty.

Když dojde na lámání chleba, víme, co je pro nás důležité. Intuitivně tušíme, že zavalení věcmi nám nepomáhá. Chceme zpomalovat a hlídat si, čemu věnujeme svoji pozornost.

Taky máme podobné trable. Já i vy. Volné plochy v našich domovech neustále přitahují věcí. V hlavě nám svítí „to by se mohlo hodit“. Každý den více či méně úspěšně čelíme lákavým nabídkám, co bychom mohli ještě vlastnit, dělat, zkusit.

Nejsme žádní supermanové. Někdy nám to jde líp, jindy hůř. Hledáme sílu začít a pokračovat.

Tak se za to nestyďme.

Jsme minimalisté takoví, jací jsme.