Výbava pro miminko v duchu minimalismu
Čekáte první miminko. Úžasné. Těšíte se na něj a pomalu si vše chystáte. Navíc souzníte s myšlenkou minimalismu. Cítíte nejistotu při pomyšlení, co všechno budete muset ještě pořídit? Kam to dáte? Kolik věcí na miminko potřebujete? Využijete to vůbec? Jak se toho případně zbavíte?
Tak to nejste sami. Přesně tyhle otázky se mi honily hlavou před 4 lety, kdy jsem čekala naše první dítě. Dneska chovám v náručí naší druhorozenou dcerku. Mám tak k tomuto tématu zase blízko. Říkám si, že pro nastávající rodiče by se pár postřehů na téma výbavička mohlo hodit…
Tento článek píšu jako inspiraci pro nastávající prvo-rodiče. Ne jako 100% vychytaný nákupní seznam. Jako námět k zamyšlení před novou životní etapou. Upřímně bych si bývala nějaký takový námět k zamyšlení před lety ráda přečetla.
Výbava pro miminko
Tak tedy, dá se vůbec výbava pro miminko pojmout v duchu minimalismu?
Dá. Jen bude vypadat u každého jinak. Tak jako jsme různí, budou různá i naše miminka. Budeme je vychovávat v jiných podmínkách. Budeme mít jiné priority.
Já osobně bych definovala minimalistickou výbavu pro miminko takto:
- spíše méně než více,
- raději univerzální a praktické kusy,
- věci, co půjdou použít na další dítě nebo prodat,
- věci a vybavení může být z druhé ruky.
Snažím se vyjít z toho, co už doma máme a jak asi budeme fungovat. Budu potřebovat elektronickou chůvičku na dítě, když budu mít postýlku pár metrů za jedinými dveřmi? Nebo bude dítě nejčastěji spát v patře, zatímco já budu vařit o patro níž?
Milión věcí
Docela dobře si pamatuji okamžik, kdy jsem před narozením syna vstoupila do dětského bazaru. Měla jsem na seznamu něco jako: vanička, deka, kočárek, kojící noční košile. V bazaru jsem se nestačila divit. U dvou třetin nabízených věcí jsem netušila, že bych něco takového VŮBEC někdy mohla na dítě potřebovat. Natož abych to měla na seznamu.
Prostě, dneska je na děti k dostání snad milión věcí. Připravte se na to. Už nejsme v době našich rodičů, kdy jedinou marnivou parádou byla různobarevná plyma (dečky) do kočárku.
Dnes bývá vše zdánlivě dokonale provedené, přizpůsobené, bezpečné a barevně sladěné.
Třeba taková vanička. V nabídce je většinou tvarovaná (to, abyste nemuseli používat to staromódní lehátko) a s integrovaným digitálním teploměrem (to, abyste přesně věděli, jakou teplotu má voda). Co na tom, že je dítěti tvarování v půl roce už nepohodlné a že teplotu vody po týdnu praxe spolehlivě ozkoušíte rukou?
Bude více věcí
Jak tedy poznat, co budeme opravdu potřebovat, abychom nepořizovali zbytečnosti? Řeknu vám to upřímně. Před narozením prvního dítěte to poznáte těžko. Budete to muset postupně zjišťovat sami.
I když budete pořizovat jen to opravdu nutné, přibude do vaší domácnosti s miminkem spousta nových věcí. To je fakt. Smiřte se s tím.
Ušetříte si stres z toho, že váš domov už nebude tak minimalistický jako dřív. To ale neznamená, že u tohoto nového „levelu“ musíte hned hodit flintu do žita a zapomenout na všechny myšlenky o jednoduchosti.
Možná pořídíte něco, co vám před narozením miminka připadá jako dobrá věc. V reálu ji pak ani nevyndáte ze šuplíku.
Jako nahřívací pytlík s třešňovými peckami. Koupila jsem ho jako fajn přírodní „prevenci“ na bolení bříška. Použila jsem ho maximálně třikrát a nepomohl ani za mák. No, co. Mohu ho s klidným svědomím předat dalším rodičům. Těm možná přijde vhod.
Rovnováha
Když jsem o tématu přemýšlela, došla mi jedna důležitá věc. Minimalismus ve výbavě pro miminko je pro mě především hledání rovnováhy. Mezi tím „mít málo věcí“ a „mojí psychickou pohodou“.
„Mít málo věcí“ jsou například troje dupačky na novorozence. „Má psychická pohoda“ končí stresem z toho, že je mám za jeden den všechny špinavé (a to se stane někdy raz dva). Večer kvůli nim budu muset zapínat pračku nebo je vyprat ručně.
Rovnováhu hledám jako rodič stále. Děti rostou a jejich potřeby se mění a vyvíjejí.
Rovnováhu hledám snáz postupným budováním a dokupováním výbavy. Dennodenním používáním věcí zjišťuji, co je podstatné (jaký rozměr, jaký materiál, jaké provedení) a co je podružné. Získávám zkušenosti a učím se. Ptám se podobně naladěných reálných rodičů kolem mě. Ne těch z reklamy.
Skříně mi pak tak nepraskají ve švech, neblokuji si cenný prostor. Neutrácím za něco, co možná ani nebude potřeba.
Poznámka na okraj: 6 sepsaných kroků k prázdnějším skříním najdete v mém eBooku dostupném k volnému stažení tady.
Byznys s emocemi
Jak už jsem naťukla. Kolem dětí ( a miminek zvlášť) se točí veliký byznys. Byznys s emocemi. Vaše přípravy na miminko bude mít tendenci „ovlivňovat“ všudypřítomná reklama. Zaměřuje se na naše emoce. Ne, že by v jiných situacích reklama nebyla.
Jen mi přijde, že nastávající rodiče jsou snadnějším cílem. Chystají na roli, kterou dosud neznají. Sami podvědomě chtějí dopřát svému budoucímu potomkovi to nejlepší. To, co třeba sami neměli. Jsou připraveni za to utratit nemalé peníze.
Reklama pak přispěchá s příslibem: „Tohle si určitě pořiď, ať jsi dobrý rodič. S tímhle bude tvé dítě šťastné a spokojené, bude dobře prospívat atd. atd.“.
Jinými slovy podprahově: „Když tohle nebudeš pro své děťátko mít, nebudeš dobrý rodič.“ Jenže k tomu, abychom byli dobrými rodiči, potřebujeme většinou něco úplně jiného, než na co je reklama…
Pohodové přípravy
Ať jsou vaše přípravy výbavičky na miminko pohodové. Minimalismus vám v pořizování pomůže. Jen si ho přizpůsobte vašim podmínkám a nechte si nějaké pořizování i na později.
Bylo by škoda, kdybyste celé období čekání na děťátko řešili jen to, jak bude vybavený dětský pokojíček. Připravte si do něj raději pořádnou krabici lásky. Ta se bude určitě hodit :-).
P. S. Téma výbavy pro miminko ještě neopouštím. Je tak široké, že se mi do jednoho článku nevešlo. Příště vám sepíšu několik svých postřehů k oblečení pro miminka.
Aktualizace 21. 1. 2017 – Článek už je na světě – najdete ho tady.
Přesně tak… výbavičku na miminko jsem měla velkou, sice za minimum peněz, protože většinou darovanou. Ale tak 4/5 věcí šly bez použití dál (naštěstí miminek je všude pořád dost a maminky jsou vděčné za věci, které třeba ani nebyly nošené). Reálně jsme střídali pár kousků, nejlepší byly funkční oblečení z Moiry nebo Merina, na převlečení, a pár kousků na focení s příbuznýma… Dcerce už budou 4, má skříň plnou oblečení (i když pravidelně probírám) a REÁLNĚ má stejně oblíbené JEDNO tričko (teď jsem kupovala náhradní, protože to původni – z Merina – bylo už malý a děravý) – a ještě jednou náhradní, úplně stejný, jsem přiobjednala, aby se mohlo vyprat. Jedny, nebo dvoje kalhoty – aby se mohla převléct… princeznovské šaty na doma a s Elzou a Annou z Ledového království do školky… Zimní boty, bunda a tak, a víc by kromě spodního prádla mít nemusela… Tak to tam je jen pro můj dobrý pocit, „co kdyby náhodou“ 🙂
Díky, Martino. Máte doma malou minimalistku, co naplat :-).
Pro nás velmi aktuální téma. Už aby byl na světě článek o oblečení 🙂 Každou věc se snažíme hodně zvážit. Teď je to právě kojící polštář – když se podíváte na bazar, každý ho prodává s tím, že byl jen párkrát použitý…
Díky, Míšo. To jsem ráda, že jsem se s tématem trefila. Osobně jsem měla kojící polštář na první dítě půjčený od kamarádky a byla to výborná volba. Užila jsem ho v těhotenství na spaní na boku, ale na kojení se mi neosvědčil. Kojím vleže a na to polštář nepotřebuji. Tahle poloha mi přijde nejpohodlnější. Znám ale maminky, co kojí výhradně s polštářem.
Vám bych poradila si polštář zapůjčit nebo koupit použitý (berte jako výhodu, že nabídka „zánovních“ je dobrá). U použitých se dají docela snadno dokoupit jen ty kuličky a znovu dovyplnit, aby byl pěkně pevný.
Já si teď pro druhé pořídila kojící polštář a pereme se o něj s manželem v posteli, protože se na něm báječně spí 😉 kupovala jsem použitý za zlomek ceny a myslím, že ani nebudu posílat dál. Já si ho beru třeba i do křesla na čtení 😉
Jinak teď čekám druhé mimčo a většinu máme po prvním, tak skoro nic nekupujeme – spíš jsme dávali hodně pryč. Spíš teď bojuji s babičkama – mají představu, že máme málo věcí a furt něco kupují, i když jim to vysvětlujeme pořád, že nic nechceme 🙁
Díky, Káťo, za sdílení zkušenosti s kojícím polštářem.
Napadlo mě, jestli by babičky neocenily opak – neříkat jim, co nechceme, ale poradit, co chceme. Co jim navrhnout něco méně hmotného, třeba nějakou permanentku do zoo nebo aby vzaly starší dítě do nějakého velkého dětského centra (kryté hřiště)?
To jsme zkoušeli a stejně to nepomohlo 🙁 no musíme být vytrvalí, třeba to časem pochopí.. (nyní jsou ve fázi, že když něco vyklidím, tak se mě ptají, co tam dám místo toho a nejde jim pochopit, že nic..)
Ano, minimalismus je cesta a ne vše jde změnit hned. Vytrvejte :-).
Dobrý deň. S radosťou som si prečítala aj tento článok. Som mamou zatiaľ jedného vyše dvojročného chlapčeka a keďže som predtým nebola v častom kontakte s malinkými deťmi, všetko bolo pre mňa nové a „dobrodružné“. Každá rodina si určite časom vyselektuje aké veci a koľko im vyhovuje. My máme aj výhodu aj nevýhodu, že nám veľa vecí pribúda ako darčeky a niekedy je toho už až veľmi veľa, z toho samozrejme vyplýva aj problém s uskladnením a upratovaním, najmä hračiek (nejaké tipy sme si „uchmatli“ od KonMari, ale aj od Marcelky :).
Čo sa výbavičky a oblečenia týka. Osvedčilo sa nám nájsť zlatý stred.
Niektoré veci nové – napr. kočík (chceme ho využiť aj pre ďalšie bábätko), topánočky.
Niektoré veci po mne aj mojom bratovi, zopár sme ich určite využili, napr. postieľku a aj nejaké dupačky.
Nákup vecí od známych a kamarátok.
Nákup v detských second handoch a bazárikoch.
Neskôr budeme predávať možno aj my. Ale ešte chvíľu počkáme, pravdepodobne drvivú
väčšinu vecí využijeme aj pre ďalšie dieťatko, keď príde ten čas.
A určite je úžasné vedieť, že človek toho v skutočnosti potrebuje napokon menej ako si pôvodne myslel a dá sa bez mnohých vecí v pohode zaobísť a ak je niečo nutné, dá sa to samozrejme postupne dokúpiť a aj v rámci už zmienených „recyklačných“ možností nákupu.
Co se týká my osobně jsme to taky pojali dost minimalisticky, ale co všechno jsme dostali od rodiny to už byla hromada věci a dost věcí jsme ani nepouzily. Ale co by mě zajímalo nějaký názor na takový zákrok po porodu https://nova-prsa.cz/modelace-prsou-po-porodu/ hlavně teda u maminek co kojily třeba dýl jak 2roky. Zajímaly by mě nějaké názory a třeba i zkušenosti.