Zjistila jsem
Ve svých skoro 40 letech jsem zjistila:
Že neumím pojmenovat ani polovinu trvalek na naší květinové zahrádce.
Že je dobré se vybičovat a odnést tříděný plast a papír do kontejnerů už v pátek. V neděli večer už se tam zoufale nevejdou. Na Štědrý den je dobré odnést papír ještě do půlnoci, aby nám doma nepřekážel celé svátky („advanced“).
Že lněné povlečení je novou úrovní (=lepší) spánku. Nelituji ani koruny z těch patnácti set, co stála metráž na jednu peřinu s malým polštářem.
Že se čím dál tím víc bojím řídit.
Že mě baví nosit gumovky. V tomhle jaru skoro nutnost.
Že ani dva roky zapisování, kdy chodím spát, nevede k tomu, že chodím spát včas.
Že pořád píšu denní poznámky do diáře obyčejnou tužkou. Asi abych měla pocit, že je můžu kdykoli smazat. Což ale skoro nikdy nedělám, rovnou škrtám. Napadlo mě vzletné vysvětlení. Dělám to proto, abych si připomenula pomíjivost mých poznámek a úkolů.
Že je mnooohem praktičtější nepřevlékat se na doma, když jdu několikrát za den ven a zpět. Bez legín to (asi) nejde.
Že se mi střídají barevná období. Každé trvá několik let. Oranžové bylo, když jsem si založila tenhle blog. Pak se přeměnilo na hnědo-béžové. A teď se zas přelévá do zelené.
Že se mi pletou spisovatelky Hůlová, Dvořáková a Soukupová. Od každé jsem četla něco skvělého, ale neumím to přiřadit k té správné autorce. Ještě že je databáze knih s náhledy obálek.
Že jsem si poprvé v životě koupila omalovánky a hodlám je primárně sama vymalovávat. Ano, jakési legendární s kytkami, které letěly tak před 7 lety.
Že odpočinek je forma umění, hlavně pro matky. Umění, které se učím.
Zjistila jsem, že žiju skvělý život. Protože mít takováhle zjištění znamená, že momentálně neřeším nic zásadního.
Co jste zjistili vy?
Takhle vzniká mišmaš článek, který mě napadne ve sprše a píšu jej o půlnoci v posteli. Normálně píšu u stolu, občas v křesle nebo na gauči.
Konečně článek bez tipů o minimalizování, že. Možná se mohl jmenovat suše „postřehy matky po rodičovské“.
Taky mi můžete napsat do komentáře něco pěkného, co jste o sobě zjistili vy.
Dobrý den Marcelo. Chci se zeptat, čím je lněné povlečení výjimečné, že Vás tak okouzlilo? Taky rada spím v krasnem povlečení. Ale se lnem nemám zatím zkušenost.
Je úžasně hřejivé. Preferuji teplé peřiny, len je hřejivý, zvlášť nyní, kdy už netopíme, ale večer máme doma chladno, je to báječné. Uvidím, jak v létě, zda bude chladit, což ale tak nepotřebuji, mně nevadí teplá peřina ani při 25 stupních přes noc :-). Druhé okouzlení je z doteku lnu na kůži, může působit „pytlovitě“, je takový režný, ale postupně měkne. Tento dotek si můžete ozkoušet i při nošení lněného oblečení, ale také záleží na gramáži.
Dobrý den, Marcelo.
Mohla by jste mi prosím napsat, kde jste koupila lněné polečení. Na internetu je spousta obchodů, ale nerada bych kupovala zajíce v pytli. Mám povlečení z egypské bavlny a už mi začíná dosluhovat. Sice stále zašívám, ale dirky se množí rychleji. Ráda bych si koupila nové.
Děkuji
Lucie
Lucie, lněné povlečení jsem si ušila sama, koupila jsem si metráž v online obchodě Babulákovo. V šití jsem mírně pokročilá, ale povlečení není složité. Nejtěžší je ta manipulace, protože jsou to opravdu metry látky. Před šitím jsem látku ještě vyprala (už nastříhanou s rezervou, aby se vešla do pračky), aby se vysrážela.
Dobré postřehy. Takové ze života 😉
Zistila som, že aj keď žijem minimalisticky chcem byť upravená a ženská a objednala som si nejaké letné kúsky do šatníka. Kvôli sebe aj kvôli partnerovi. A ešte som zistila, že s arašidmi to mám ako s vínom, keď to preženiem bude mi zle:)
Díky, Andreo. To s těmi arašídy mě pobavilo.
Dost dobré postřehy 🙂 Na konci je velká pravda – to, jak jste si uvědomila, že když přemýšlíte a řešíte tyto drobné věci, tak je vlastně štěstí, že se v životě k řešení neděje nic zásadního. To si myslím, by měli mít na paměti všichni, radovat se z maličkostí a být rádi, že jsou na tom vlastně dobře. Lépe, než spousta ostatních lidí, kteří se nemohou zabývat minimalismem, protože vlatně ani nic nemají, nemají střechu nad hlavou nebo je osud nešetřil. češi jsou národ stěžovatelů a přitom se vlasatně většina z nás má pořád dobře 🙂
Díky, Lucie. Ano, díky minimalismu mám častěji tato uvědomění – co vše mám a jak se mám dobře.