Paretovo pravidlo, minimalismus, priority, Marcela Sobotová

Podobné příspěvky

Leave a Reply

20 Komentářů

  1. Věra Roháčková napsal:

    Marcelo,ahoj,tvoje vyprávění mě pobavilo.Já teď pracuju na úklidu podle Marie Kondo,je to naprostá lahůdka,rituál a transformační proces……můžu doporučit k prozkoumání a inspiraci.Používá inteligenci těla !!!!k k rozhodnutí,k odpovědi na otázku:Mám tuhle věc ráda?přináší mi radost?a ne rozum!!!!!,ale čekám na odpověď reakce těla!!!!…..Je toho mnohem víc,třídění-pak ukládání-a to příjemným způsobem,je z toho bezva pocit radosti,v mém životě dělám prostor pro to,co mám ráda,co mi přináší radost.Lidi vyklidí asi 75% toho,co mají,říká 66-75%,a pak už člověk víc nového zas nedonese,neskladuje,už má jiný systém toho-s čím žije.Trochu to má něco společného s tvojím zjištěním.
    Tak ahoj a hezké léto.Jsem ze Stříbra-30 km od Plzně.Věra

  2. tom napsal:

    přečetl jsem jen 20% tohoto článku,protože mi to 80% přišlo jako ztráta času

  3. Anna N. napsal:

    Dobrý den Marcelo,

    při čtení článku jsem si musela vyhledat slovo cidit 🙂 Teď už vím, že to znamená čistit. Paretovo pravidlo znám, ale nějak se mi nedaří jej aplikovat, zatím ho vnímám pouze jako ukazatele. A proto mi přijde hezké na to pohlížet jako na signál. Děkuji na tip. Co se týče oblečení, napadlo mě udělat si seznam jaký je minimální počet oblečení, který mě naplňuje a opravdu využiji (nikoli na speciální události). Vím, že tohle množství bude úplně postačující a to, co mám v „přebytku“ uspokojí mojí možnost výběru. Tento přebytek se snažím mít co nejnižší, protože si uvědomuji, že je to něco navíc a tudíž ne něco nutného. Vymyšlený př.: vím, že mi stačí mít čtyři pár bot, které využiji pro všechny čtyři roční období. Ráda chodím na výlety, a proto budu mít další pár bot do lesa, abych si po sobotním výletě mohla jedny nechat větrat a druhý si vzala na nedělní výlet. Ti, kdo chodí bosi, tohle samozřejmě nemusí řešit 🙂

    Děkuji za článek,
    Anna

    1. Děkuji, Anno, za váš nápad. Možná to slovo „cídit“ je jen plzeňská nebo rodinná hantýrka, tak se omlouvám. Mám tím na mysli důkladně čistit, leštit či drhnout.

  4. 80 % diplomové práce napíšu za 20 % času, až na to dojde, úplně to vidím 😀 S oblečením mi to tak funguje asi také, mám trička, která točím pořád dokola, a některá si vezmu jen proto, abych je teda aspoň někdy vytáhla. Beztak tohle pravidlo teď začnu vídat kolem sebe, když o něm vím.

    1. Ano, Radko. Když jsem se na 80/20 více zaměřila, nestačila jsem se divit, kde všude se objevuje. Někdy v pozitivním slova smyslu, někdy v negativním. Beru ho jako dobrou kontrolku situace.

  5. Dobroslava napsal:

    Velice se mi článek líbil, e-book si koupím – až budu doma a budu ho moci zaplatit ze svého počítače. Paretovo pravidlo asi znám, ač jsem nevěděla, že se tak jmenuje. U nás doma používám podobný princip podle Horníčka (Miroslava) o malém poměrném nepořádku, který se dá celkem rychle uvést do poměrného pořádku. To je těch 80% za 20% času. Dovést úklid k dokonalosti by zabralo těch zbývajících 80% času. Knihu Marie Kondo jsem si koupila, inspirovala mě, ale nevyhovuje mi to provádění naráz, to by znamenalo mít rozbordelený byt několik dní, radši uklízím po částech, jedna skříň, jedna místnost. Musím se smát kapitole o oblečení, mám ho i bot strašně málo, na prádlo mi stačí 1 šuplík a na oblečení, co nevisí, dvě přihrádky ve skříni. A i tak mám věci, které z různých důvodů skoro nebo vůbec nenosím. Nevyhodila jsem je, protože mi místo na oblečení nechybí. Mým problémem jsou knihy a papíry vůbec, časopisy, obrázky, fotky, pohlednice atd. a potom množství různých drobností, které by se mohly hodit. Nebo se hodí, ale zřídka, a když je potřebuji, nemůžu je najít, protože si už nepamatuji, kam jsem je dala. Přestože pořád uklízím, nemám uklizeno, protože mám víc věcí než míst. Jsem opravdu pevně rozhodnuta s tím radikálně pohnout. Několik prvních kroků už jsem udělala, např, když jsem vyřadila asi 3/4 metrů odborné literatury, která za roky zastarala a nemá praktického využití. Poté co jsem „popravila “ první knihu, vyrvat z vazby, obal do popelnice, vnitřek do papírového kontejneru – musel to za mě dodělat manžel. Likvidovat knihy mě psychicky deptá. Mezi mými předky tedy Koniáš nebyl.

    1. Díky, Dobroslavo. Nedávno jsem přemýšlela o tom, proč Marie Kondo doporučuje ten úklid vše naráz. Napadlo mne, že by to mohlo být odlišnými kulturními reáliemi Japonska. Oni jsou asi tak pracovně a časově vytížení, že by metodu „obden kousek“ nezvládli. Vezmou to tedy jako „projekt“, požádají v zaměstnání o dovolenou a pak se v jednom dni (nebo v málo dnech) vrhnou do úklidu VŠEHO.

      Ano, osobně považuji knihy také za jednu z nejobtížnějších kategorií věcí k vytřídění.

  6. Odbourat Paretovo pravidlo v šatníku mi pomohla „capsule wardrobe“ – když mám přesně tolik oblečení, kolik na danou sezonu potřebuju, nestane se, abych 20% věcí nosila 80% času. Navíc si velmi snadno všimnu, co mi třeba do capsule tak uplně nezapadlo a netočím to – takže to strčím někam do zálohy a vytáhnu, jen pokud by bylo potřeba. Capsule předělávám 4x ročně, víceméně se držím pravidel Project 333. Zálohy a nesezónní šatník přebírám a přehodnocuji vždy, když chystám novou capsule. Ono je pak i potěšení jí cíleně a vědomě doplnit o to, co mi v ní chybí.

  7. Réza napsal:

    Ahoj Marcelo, Paretovo pravidlo funguje nejspolehlivěji v práci – 80 % úkolů splním za 20 % pracovní doby:o)

    1. Eva napsal:

      Marcelka, vďaka za inšpirujúci článok a rozšírenie obzorov- pána Pareta som nepoznala. Ale funguje na oblečení, na CD čkach, aj na písaní článkov.. Stále platiace 80/20 je presne o meniacich sa prioritách a myslim, že aj o meniacich sa okolnostiach. Manžel zmenil prácu z banky na doma a zrazu nemal čo na seba. Obleky, košele, kravaty bezradne videli v skrini, takže dopĺňal športové veci. Teraz je zase v banke a nosí opäť obleky, ktoré mu bolo ľúto vyhodiť. Na rozdiel odo mňa, nemá ani minimálne sklony minimalizovať. Osobitnou kapitolou sú zmeny hmotnosti, vynútený Paret, hocijakým smerom, keď obvod pása nepustí😀.

  8. Bětka Svobodová napsal:

    Dobrý den, mě tenhle článek přijde prakticky k ničemu, je tak obecný, že mi nijak nepomohl posunout se k minimalismu. Škoda.Bětka

  9. Milada napsal:

    Krásný den, Marcelo,
    díky za článek. Všimla jsem si, že 80% z důležitých věcí udělám ve 20% času, a to vždycky, když se přiblíží termín, do kdy musí být hotové. Jednoduše prokrastinuju a pak už není víc času. Tedy tomu nemůžu dát 100%, ale většinou to jakž takž splní to podstatné.
    Když chci Pareta přechytračit a danou věc začnu na sílu dělat jakoby včas, stihnu za 80% času jen 20% práce a současně nestihnu jiné věci, které taky potřebují být udělané. Takže chvála prokrastinaci, Paretově sestře 🙂 🙂

    1. Díky, Milado, za sdílení. Určitě, prokrastinace v tom má co dělat. Souvisí to s dalším nepsaným zákonem, že totiž máme tendenci věc dělat tak dlouho, kolik na ní máme času. Tedy můžeme do jisté míry říct, že práce trvá tak dlouho, kolik na ní máme času. Nejde to určitě brát vždy a všude, ale je to pro mne také určitým vodítkem. Když mám na napsání článku 4 hodiny, bude mi to cca 4 hodiny. Když mám jen 2 hodiny, dokážu jej napsat už za dvě hodiny. Asi ne ve stejné kvalitě, ale v podobné asi ano :-).