minimalismus, vzpomínkové věci, vzpomínky, mládí, Marcela Sobotová, sentiment, nostalgie, třídění

Podobné příspěvky

Leave a Reply

8 Komentářů

  1. Kateřina napsal:

    Dobrý den, Marcelo, děkuji za článek a inspiraci.. Také tím procházím a musím, říct, že pro mne není problém vyhazovat, ale spíše „kam s tím“. Teď myslím, třeba hlavně staré fotky, nevím, zda mohou do papíru a hlavně samozřejmě nechci, aby se někde válely, je to dost osobní věc… A kam vyhodit, nebo jak zrecyklovat třeba stará fotoalba, atd. Nerada zavaluji komunální odpad… Děkuji za odpověď.

  2. DAGMAR KLAJNOVÁ napsal:

    PLNÁ KRABICE FOTEK PO BABIČCE- CO S TÍM? TY KVALITNÍ JSEM SPOLU SE STARÝMI RODNÝMI LISTY A DALŠÍMI DOKUMENTY OSKENOVALA A VE SPOLUPRÁCI S MAMINKOU(JE JÍ 84 LET- I TAK JSME NA 2 FOTOGRAFIÍCH NEURČILY, KDO NA NICH JE) POPSALA A NAPLNILA JIMI FOTOKNIHU- HISTORIE JEDNÉ VĚTVE NAŠÍ RODINY SE VEŠLA NA 100 STRÁNEK, TLOUŠŤKA KNIHY JE ASI 1,5CM.
    DALO MI TO HODNĚ PRÁCE – ALE MAMINČINA RADOST ZA TO STÁLA…A JEŠTĚ JSME DOOBJEDNÁVALY FOTOKNIHY PRO DALŠÍ PŘÍBUZNÉ…

    1. Zlata napsal:

      Také jsem přemýšlela o tom, ze starých fotek nechat udělat fotoknihu. Přeci jenom je to památka na mé předky, prababičky a pradědy a … chtěla bych rodinnou minulost předat své vnučce. Ať nemá v hlavě bílá místa a ví, kdo byli její předci.

    2. Já ještě klasickou fotoknihu neobjednávala, ale myslím, že je to výborný nápad. Sama vidím, jak je příjemné mít ty nejhezčí fotky schované tak, aby se daly snadno prohlížet.

  3. Terez napsal:

    U procházeni a tříděni těchto vzpominkovych veci jsem si nedavno uvedomila par veci, coz mi dost pomohlo se jich zbavit… treba to pomuze i nekomu z vas.

    1)dokud je nevidim, ani si na ne nevzpomenu…
    2)kdyz je vidim, citim casto velky sentiment a nostalgii (jak ten cas leti, kolik veci se zmenilo, kolik lidi uz neni mezi nami, pripadne co vse jsem mela v minulosti udelat jinak atd…)…ty veci mi casto neprinasi radost, ale spise smutek nad tim, co „uz je pryc“. A tak jak radi Marie Kondo, NECHÁM SI JEN TO, CO MI DOOPRAVDY DĚLA RADOST.

    V rade z tech veci jsou taky zakuklene ukoly…neco jako ta ucebnice cinstiny…tohle si chci precist, tohle se chci naucit…jenze mi to roky lezi doma a ja na to roky nesahla…ale někde podvedome to citim jako ukol a vlastně me to tizi (ja se zas ucila japonsky a tehdy me to velmi bavilo, ale dnes uz jsem jinde, neni to priorita tak proc nekde v mozku nosit pocit, ze bych se tomu mela zase venovat? Zustavam obohacena dvouletou zkušenosti s tim jazykem, ale proste je cas to PUSTIT…

  4. Maja napsal:

    Hmmm, tak ale ja som po asi 17tich rokoch skladovania na seba navliekla maturitne saty, lebo som potrebovala ist v niecom na ples. 😉 (esteze som bola nadcasova“ a kupila si tak dobre saty) Takze nejak nesuhlasim s tym, ze co nepouzijem cely rok, tak mam vyhodit.

    1. U vzpomínkových věcí je rok moc krátká doba. U nich jdu opravdu podle pocitu a redukuji pomalu a po fázích.