Oblečení pro miminka, 5 tipů pro rodiče fandící minimalismu

oblečení pro miminka, minimalismus, rodiče, tipy

Hurá! Mám pro vás slibovaný druhý článek na už naťuknuté téma výbavy pro miminka. Dokonce s videem… Tak tedy, jak vnést minimalismus do oblečení pro vaše miminko? Co se mi osvědčilo? Jak uvažuji při pořizování svršků pro novorozence, kojence a batolata?

Nejprve si ujasněme základní fakta, se kterými kalkuluji:

  • V našich zeměpisných podmínkách se nějaké oblečení hodí. Tedy variantu „dítě jako amazonský indián“ zavrhuji :-).
  • Mrňata opravdu rychle rostou. To je přeci jasné, že? I tak vás překvapí, když pidi obleček pětkrát vyperete a už je mu malý.
  • Neutrálních oblečků pro obě pohlaví je poskrovnu. Výrobci nabízejí nejraději vše komplet růžové nebo modré.
  • I přesto chceme, aby nám skříně s dětským oblečením nepraskaly ve švech.

S dvěma dětmi mi postupně vykrystalizovalo 5 tipů, jak se s oblečením pro miminka „popasovat“ tak, abyste si doma nepřipadali jako ve skladišti. Tady jsou.

Vsuvka: Jestli jste nečetli předchozí článek o výbavičce pro miminka, začněte raději s ním. Najdete ho tady.

Tip č. 1 – Základ vyřešte z druhé ruky

Oblečení pro miminka je specifickou komoditou, kterou pořizujeme. Potřebujeme ji jen na dobu určitou, docela ve velkém a v obměňující se formě. Po uplynutí této doby jsou nám prakticky k ničemu a nejčastěji se jich chceme zbavit.

Zjistila jsem, že se miminkovské oblečky špatně prodávají. Zato se z druhé ruky úžasně nakupují. Můj první tip tedy zní: první základ oblečků pořiďte z druhé ruky.

Nemusíte se bát, že v nabídce budou jen prehistorické zašlé kusy. Naopak, nabídka je veliká a kvalitní. „Zoufalí“ rodiče prodávají neobnošené kusy v sadách za skoro symbolické částky. Využijte toho a ušetříte spoustu peněz.

Bazary, internetová tržiště a vaše okolí

Najděte si Facebookovou skupinu typu bazar dětského oblečení a uvidíte sami. Pravděpodobně objevíte nějakou blízko vašeho bydliště a ušetříte i poštovné. Zkuste maminkovská internetová tržiště (modrykonik.cz, mimibazar.cz, emimino.cz, atd.) nebo místní kamenné bazary specializované na dětské oblečení.

Nezapomínejte také na své vlastní okolí. Není tam někdo, kdo měl dítě před vámi? Kdo má oblečků kupy a rád vám je za drobnou úplatu přenechá?

Zbytek nejmenších oblečků pak snadno doplníte novými. Jen počkejte s nákupy až po první dárkové vlně od příbuzenstva. Pidi oblečení bývá jedním z nejčastějších dárků pro novorozeně.

oblečení pro miminka, tipy, rodiče, minimalismus

Tip č. 2 – Další kusy pořizujte postupně a hlídejte velikost

Ne vše asi seženete a budete chtít mít použité. Tím se dostáváme k nakupování. Tedy k tomu, co mi přijde důležité ohlídat při výběru. Nového i použitého oblečení.

Do kamenného obchodu si beru vzorový aktuální kus oděvu z domova. Přiložím a porovnám. Vždy kupuji raději větší velikost než menší.

Když kupuji na dálku, měřím. Je to trochu „pruda“. Jenže číslování velikostí je VELMI orientační a liší se výrobce od výrobce.

Velikost je orientační

Vzpomínám si, jak jsem si před prvním porodem chtěla udělat první přehled v oblečcích, co jsem dostala od známých. Rozdělila jsem si je pěkně podle velikostí. A ouha, velikost 64 u jednoho výrobce byla zhruba stejně tak velká jako 74 u jiného. Naštěstí budete mít velikosti v „oku“ po pár týdnech denního oblékání dítka. Čísílka velikostí budou pro vás jen prvním orientačním vodítkem.

Dokupuji a dovybavuji postupně. V mezičase získám lepší představu o tom, co vlastně chci. Lépe odhadnu velikost na nejbližší měsíce, než na příští zimu. Aktivita dětí i naše preference oblečení pro ně se mění. To, že doma nosí punčocháče ještě neznamená, že za půl roku nepřejdete kompletně na tepláky a legíny.

Tip č. 3 – Natáhněte dobu nošení

oblečení pro miminka, prodlužovač body, extendor, minimalismusMým tajným tipem pro vás je prodlužovač na kojenecká body (někdy také „extendor“). Znáte?

Je to malý kus látky s cvočky na obou stranách, kterým se prodlouží spodní část body mezi nožičkami.

Nejčastěji je miminku body malé v rozměru od ramen k rozkroku. Rukávy bývají stále dostatečně dlouhé, otvor pro hlavičku i šířka vyhovující. Když ho takhle prodloužíme, protáhneme dobu nošení body klidně na dvojnásobek.

Prodlužovač je neocenitelný pomocník hlavně pro děti, které nosí látkové pleny nebo plenu navíc a mají „širší zadeček“. Já ho nyní používám prakticky neustále.

Náplety „jedou“

Na obdobném principu fungují i prodlužovací náplety na rukávech, nohavicích nebo v pase. Ty se sice nikam nenacvakávají, ale někteří výrobci a švadleny jimi umně dělají totéž. Snaží se, aby oblečení dětičkám vydrželo déle než je „běžné“.

Náplet vám pomůže, aby se třeba nohavice u kalhot staly zprvu nakasanější a později prodloužené o délku nápletu. My jsme takhle pořídily super softshellové kalhoty s náplety. Vydržely nám dvě sezóny místo jedné.

Tip č. 4 – Točte, točte, točte

Osvědčilo se mi vytvořit si kolem sebe síť rodičů, kteří mají starší nebo mladší děti. Od těch se staršími dětmi oblečky dostávám, půjčuji si nebo kupuji. Těm s mladšími dětmi je předávám zase já.

Předpokladem „točení“ je nelpění na věcech. Oblečení přichází a odchází. Tohle pro mě v minimalismu platí i obecněji. Co už nevyužijeme, pustím dál.

Točit se dá skvěle, i když uvažujete v budoucnu o dalším přírůstku do rodiny. Oblečky v mezičase rozpůjčujte v širší rodině, známým nebo kamarádkám. Jasně, něco se opotřebí a nebude to k nošení. Většinu ale znovu použijete. Mezitím poslouží někomu jinému a vy máte prázdnější skříně. Obě strany tak z výměny těží.

Tip č. 5 – Skládejte oblečky jako Marie Kondo

Asi už jste o téhle Japonce slyšeli. Psala jsem o ní a její úklidové metodě v tomto článku.

Marie propaguje úžasný způsob skládání oblečení. Pro malé dětské kusy se mi hodně osvědčil. Škoda, že jsem o Mariině technice slyšela až od druhého miminka.

Podívejte se na krátké video (1:28), jak to dělám v praxi.

Matematické upřesnění k videu. Dupačky skládám nejprve na polovinu (nohavice k sobě), pak na polovinu (nožičky k ramínkům) a pak na třetiny. Body skládám nejprve tak, že kraje s rukávy zahnu o čtvrtinu dovnitř (ne o třetinu), pak na polovinu a pak na třetiny. Snad je to takhle srozumitelné.

Do šuplíků v komodě se toho díky němu vejde víc. Je to přehledné a dlouho vydrží nezborcené. Hlavně, každý kus snadno vyndáte jednou rukou. To oceníte, až budete vaší druhou jistit dítko na přebalováku.

Tak, to bylo mých 5 tipů, jak zvládnout oblečení pro miminka v duchu minimalismu. Máte nějaký další osvědčený, který tu nepadl? Sem s ním…

oblečení pro miminka, minimalismus, rodiče, tipy

Momentka ze zákulisí. To je tak, když chcete mít v lednu venkovní fotku s pověšeným prádlem :-).

21 komentářů u „Oblečení pro miminka, 5 tipů pro rodiče fandící minimalismu

Napsat komentář

  1. Chaannah

    MOC pěkně napsáno 🙂 DÍKY …
    Mimo jiné mne článek inspiroval k zamyšlení nad detaily skládání – také mne zaujaly způsoby, popsané v knize od Marie Kondo („Zázračný úklid“) – Vy skládáte podle vertikální osy, mně se osvědčilo u menších oblečků spíše začít podle horizontální osy. Ano, pro někoho možná zcela nepodstatná maličkost… ale jak praví přísloví „Na maličkostech je založena dokonalost“ Vyzkouším, porovnám 🙂
    „Momentka“ je SUPER 😀

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Děkuji. Dneska jsem trochu potrápila své mozkové závity, když jsem vám chtěla správně popsat ty poloviny a třetiny. Ještě bych měla dodat, že také záleží na tom, jak vysoký ten finální balíček chceme. Někdo má vysoký šuplík, někdo nižší. Také zkusím tu horizontální osu.

      1. Chaannah

        🙂 … rozhodně se netrapte – ničím 🙂 Skládání čehokoliv – prádlo nevyjímaje – mne baví, knížku od KonMari mám prostudovanou 😀
        A skládání podle vertikální osy je výhodnější, lépe se rozloží … pokud má člověk pouze jednu ruku volnou, tuto variantu uvítá…
        P.S. DÍKY za odkaz na rozhovor (na rádiu Wave)

  2. Katka

    Tedy, šuplíček krásně organizován. Bohužel nemám komodu s mělkými zásuvkami, nicméně jsem si poradila i pro skříňku pod přebalovákem s vyššími policemi. Vše řeším koši či boxy. Dvě bedny na trička (přehnu jen na polovinu), dva koše na tepláky/punčošky/legíny, menší koše na prádlo… zatím výborné. A už se mi to šíří i do větších skříní. Takové oteplováčky či kombinézky poskládané prostě nedrží a když už, pekelně kloužou… do bedny se zmáčknou raz dva a hlavně… já nesnáším skládání… 😀
    Díky za tipy!
    Jo a pro první dítko jsem koupila novou pouze čapku… která jí stejně byla od narození malá… a za tři roky se mi toho sešlo z druhé ruky tolik, že bych oblékla půl školky 😀

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Katko, díky za doplnění. Na obě děti mám komody, ale svoje oblečení mám v klasické velké skříni s vysokými policemi. Tam to řeším jako vy vloženými nízkými krabicemi, které vysouvám.

  3. lucia

    Ja som mala dve zasady:
    1. co nemam, nepotrebujem
    2. ak to nahodou budem potrebovat, v dnesnej dobe nie je problem to hned ziskat, takze nie je dovod doma skladovat veci „pre istotu“.
    S tymto pristupom sme sa vyhli zbytocnemu zhananiu postielky, vanicky, roznych lehatok/hojdatok, kope oblecenia, kozmetiky, flasiek, zbytocnych hraciek… Ked som videla, ze by mi nieco ulahcilo zivot, tak som si to kupila, napr. ergonosic sa velmi osvedcil a vyuzili sme ho az do zodratia. Ked som nieco chcela kupit, najprv sme si to vyskusali u kamosiek – takto som zistila napr. ze moje dieta o odrazadlo ani nezakopne, alebo ze ho vobec nebavia puzzle, ze mne nevyhovuje babysatka… Vzdy som najprv hladala sposob, ako si poradit s tym co mam, a az ked to bolo prilis nepohodlne a bolo jasne, ze ide o dlhodobejsi problem, potom som si zohnala od kamosiek alebo kupila co bolo treba. Takto sa domov dostane minimum veci ktore by zostali bez vyuzitia. Dalej, ked uz nieco bude doma zaberat miesto, ma to byt maximalne prakticke. Takze ziadne oblecenie s gombikmi, ziadne overaly ktore sa daju rozopnut sotva po pupok, ziadne snurovacie topanky pre male deti, ziadne vlnene veci kedze sa nedaju hodit bez rozmyslania do pracky… Nie som ochotna priplatit si za funkcie ktore nepotrebujem – naco je dietatu topanka s goretexom a horolezecka vetrovka, ak v dazdi stravi vonku 15 minut a stacili by mu gumaky a prsiplast? Naco je dietatu termopradlo stavane na intenzivne potenie pri intenzivnej zatazi, ked dieta sedi na pieskovisku a vobec sa nepoti?
    Okrem toho som od zaciatku razila zasadu, ze dieta nemame na okrasu. Naco kupovat nove oblecenie len preto, ze ma krajsi obrazok nez to stare, co sme dostali zadarmo? Naco davat do prania veci len kvoli par skvrnam, ked dieta sa do 10 minut po prezleceni zaspini znovu?

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Lucia. Zdá se, že vy takovéto články číst nemusíte :-). Líbí se mi vaše snaha vyjít z toho, co doma už mám zkombinovaná se zkoušením jinde. Akorát si říkám, že někdy je to u hraček trochu zrádné. Dětem se líbí u jiných na návštěvě kde co (protože to doma nemají, je to neokoukané a neprozkoumané), ale budou si s tím hrát i doma? Máte ale pravdu v tom, že několikrát jsme takto zjistili, co by byl vhodný dárek pro syna.

    2. Michele

      Teda, taky jsem pri porizovani vybavicky nebyla pro nakupovani spousty zbytecnych hambalu, protoze malinke deti toho opravdu moc nepotrebuji, ale abych neprala a dite mela ve spinavem, protoze se stejne zaspini, no to uz je trochu moc. Zas tak chuda, abych nemela veci na prevliknuti, nejsem. Hracky, vanicka, postylka atd., jak je psano v jinem komentari tak stejne. Ignorovat hracky a davat diteti, ktere se pro rozvoj potrebuje ucit barvy, tvary, materialy, na hrani hrnec nebo snuru s uzly, to nepobiram. A ze dite neni na okrasu…. Vy vazne nechcete, aby to vasemu miminku sluselo? U nekterych komentaru fakt nevim, nac si ty deti nekteri porizuji, kdyz jim nejsou ochotni dat par hmotnych statku…

  4. Tereza

    Minimalismus v oblečení na prcka jsem neměla, tedy jak se to vezme. Obě děti měli reflux, takže někdy i 13 bodiček za den nebyl problém. Nesnášela jsem, když měli ublinknuto a pak v tom leželi – mokré a smradlavé brrr………. Nosili tím pádem i větší oblečení.
    Jelikož mám první holku a pak kluka, tak jsem obleční kupovala spíš neutrální, málo růžové a více modré. Do dneška to mám tak. Malá má vždy pár věcí klučičích jako jsou tepláky, některá trička, mikiny a náhradní bundu či kalhoty a pak má svoje holčičí. Některé kousky holčičí jdou předělat na klučičí – záplata či nová kapsa a hned to vypadá jinak.
    Oblečení posílám dál a občas i dostávám. Z druhé ruky nakupuji hlavně outdorové věci. No a jak malá pomalu dorůstá, tak jí jsou již moje vyřazená trička – mám vel. S a co je mi krátké (časem se při praní srazí) tak jí dávám. Já to mám obtažené, ona volné, ale je nadšená, že má krásná dospělácká trička.
    Takže tak můj minimalismu a dětské blečení.
    Tereza

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Terezo, za popsání toho vašeho minimalismu u dětského oblečení. My to máme naopak, starší je kluk, mladší holka. Občas něco růžového dám (co jsem dostala), ale základ je modro-zelený :-).

  5. Helena

    Hezký článek.

    My většinu věcí dostali odd mojí mámy, která to shraňovala snad od té doby, co jsme to (oblečení, hračky, postýlky, záclonky, první jednorázové pleny!, cokoliv) přestaly se ségrou používat. A problém na světě – co s tím, odmítnout najednou nešlo. No, pak se samozřejmě divila, že to nepoužívám, že mi to stojí v pokoji přímo po ruce a stejně to nepotřebuju (třeba že novorozeně první týden téměř neoblékám – bylo horko, tak jsme se doma a na zahradě prostě neoblékaly a bylo nám fajn). Postupně během dvou let mi do oblékání dětí už kecá méně (a asi doufá, že ségra její snahu ocení). Oblečení má u sebe doma a je spokojená, že to nemusela dát pryč 😀

    Každopádně u nás se osvědčilo – krom některých tipů z článku – toto:
    1) Nevyužili jsme skoro žádné malé novorozenecké oblečení, obě děti byly se mnou téměř nahé nebo zabalené v plenách, případně pod peřinou. Po týdnu jsem je začala oblékat i doma a to už stačila větší velikost.
    2) Žádná vanička – první dítko se koupalo se mnou ve vaně, u druhého vanu nemáme, tak jej myji v umyvadle.
    3) Žádná postýlka – děti spí s námi.
    4) Co může mít dítě „dospělácké“, není potřeba aby mělo vlastní – nůžky na nehty, ručník, deku, hračky (tady je fajn třeba dřevěné prkýnko, vařečka, lžička, provázek s uzly, papír, později kýbl, smeták, hrnec apod.) + místo kosmetiky stačil olivový olej.
    5) Oblečení máme spoustu. Ale také stále peru. Nežehlím, skládám jen přeložením napůl, osvědčilo se mi tady šetřit spíš čas než místo. Často nestihnu oblečení ani sklidit ze sušáku a už jej dítěti oblékám, tak se sušák stal regulérním skladovacím prostorem.
    6) Co je malé dcerce, to dám rovnou do skříně mladšímu, i když mu to je ještě velké.
    7) Místo všemožných hadříků, ubrousků, přebalovacích podložek a jiných látkovin používám látkové pleny na všechno. Nemusím pak ani řešit, kde co mám a jestli je to vyprané a všechny pleny jsou na jednom místě.
    8) Zvykám děti na chlad a vařím podle počasí, nepotřebují pak tolik oblečení. Ve dvaceti stupních doma opravdu svetr nepotřebují (vlastně ani to triko, které na ně většinou dostanu).
    9) Věci pro mimino vyjma oblečení se zásadně skladují a) v koupelně, b) v krabici na hračky, c) v kočáru, d) v batohu (=tašce na kočár), oblečení pak na jednom místě plus na sušáku.

    Co se moc neosvědčilo:
    1) Půjčovat oblečení dál – neb v okamžiku, kdy jej potřebuji, tak se mi nevrátí, naopak musím sehnat ještě další (naposledy dětská kombinéza).
    2) Chtít oblečení nebo ostatní věci pro mimino jako dárek – málokdy dostanu něco, co opravdu potřebuji (a to i když to konkrétně specifikuji).
    3) Extendor – mé děti jsou dlouháni a tak jim jsou vždycky jako první krátké rukávy 🙂
    4) Nakupovat v kamenném bazaru, protože to si pak domů vždycky přinesu něco navíc.

    Těším se na další tipy!

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Heleno, za obsáhlou odpověď. Je zajímavé, že se vám ten extendor neosvědčil, já mám stále všude rukávy moc dlouhé, a to se pak hodí.

  6. Dobroslava

    Dnes jsou běžně k mání různě velké komody s praktickými šuplíky. Když byly moje děti malé – za dávného socialismu – všechno se shánělo a nic nebylo. Okoukala jsem v Dětském domově, kde jsem pracovala, takovou poličku rozdělenou na úzké přihrádky, kam se chystalo denní oblečení pro batolata. Do metrové universalové skříňky ( jediný sektorový nábytek, který byl běžně k mání) jsem si dala udělat ty přihrádky, tuším, že na metr jich bylo snad 5 na šířku a 2 na výšku . Tam bylo sice prádélko na sobě, ale taky smotané, aby se do úzkých přihrádek vešlo, ale bylo přehledně rozdělené podle druhů a pro dvě děti jsme užívali dlouho, dokud děti nevyrostly a s nimi i jejich oblečení.Pak jsme ty „voštiny“, jak jsme jim říkali, zase komusi podarovali do dílny na nářadí.

  7. Lucka

    Děkuji za článek, určitě ho využiji. Dostala jsem nyní sušičku, a ač bych se bez ní obešla, myslím, že dokonale sníží počty oblečení – zejména dětského ale i pro nás dospělé. Prostě – jeden den špinavé,mokré…, druhý den, nebo i za 2 hodiny znovu použitelné.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Není zač, Lucko. Se sušičkou zkušenosti nemám. Snad jen z cestování po Americe, kdy se mně v ní srazily kraťasy na polovinu (byly částečně z vlněné příze) :-). Pochvalu na sušičku jsem slyšela hlavně s ohledem na čas – nic nevěšíte na šňůru nebo na sušák, jen skládáte.

  8. Rusalka

    Dobrý den Katko, dovolte mi podělit se o názor z jiné strany. Prodlužovací hrůzy používáte proto, že kupujete body polské výroby (i když mají třeba českou značku). Jsou široká a krátká a typická se zapínáním na 2 patentky. Zkuste vyzkoušet kojenecké oblečení Carter’s. Poznáte, jak vypadá oblečení perfektního střihu podle „ergonomie“ kojence a už se k polskému nevrátíte. Oblečky do cca.vel 74 nedoporučuju skládat na Konmari, snižuje se kvalita vláken a obleček necirkuluje. Marie Kondo začala svůj byznys v přeplněném Tokiu, nezná naši vymoženost nechat si uschnout miminkovské oblečení krásně na sluníčku a pak ho načechrané volně položit třeba do ratanového koše. V USA a Japonsku jedou jen sušičky..nevoní….

    A bazary s kojeneckým oblečením? Věřím, že úroveň v ČR už není tak tristní, abychom se k takovým věcem museli uchylovat. Kupujeme-li nové věci (s rozmyslem bez plýtvání), můžeme podporovat také práci jiných lidí. Proto toto nevnímám jako minimalismus, ale postnormalizační myšlení nedostatku. Přebytečného oblečení se můžeme zbavit mnohem smysluplněji a eticky: DAROVAT na charitativní účely. Nemusíme honit každou ušetřenou stokorunu v sekáči, bazaru. V rodinném rozpočtu se obvykle najde dost místa i na podporu znevýhodněných dětí zemí třetího světa – možná nezachráníme tři plastový pytlíky, ale děcko na druhé straně zeměkoule dostane najíst.

    1. Marcela Sobotová Autor příspěvku

      Díky, Rusalko, za váš pohled. Tu značku kojeneckého oblečení neznám. Netroufám si házet všechny kojenecké oblečky z Polska do jednoho koše. I z Polska mám kvalitní oblečky s vyšší gramáží a pěkným střihem.

      Co se týče nakupování z druhé ruky, vidím to, jak jste možná četla v jiných článcích, šířeji. Podporuji tím šetrnost zdejších rodičů, kteří oblečky odprodávají. Postupně také zjišťuji, že darovat na charitu není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kam se skutečně dostanou dupačky, které hodím do charitativního kontejneru? Do azylového domu u nás v Plzni, do charitativního obchodu, kde si je bude muset někdo koupit, aby charita měla finance, nebo na nějakou textilní skládku?

      K tématu píše zasvěceněji Eva Urbanová:
      http://www.nila.cz/blog/archiv/archiv-fashion/buy-less-is-the-new-black-ale-co-se-starym-oblecenim/

      Ano, není nad „vysluněné“ oblečení. Jen tento luxus mám tak 2 měsíce v roce :-).