Stěhování, poděs nebo příležitost? Příběh o stěhování naší čtyřčlenné rodiny

Přestěhovali jsme se. Byla to zkouška a obstáli jsme. Po pěti letech na jednom místě jsme se přestěhovali z podnájmu do bytu po mém dědečkovi.

Teď po třech týdnech mi to připadá tak nějak dávno. Chtěla jsem získat trochu odstup, než vám o tom napíšu. Zároveň jsem měla v mezičase velkou potřebu vše nejprve v klidu vybalit, uspořádat a zorganizovat. A taky se začít zbavovat toho, co už nepotřebujeme nebo co v novém bytě nechceme (celý článek o tomto zbavování najdete tady).

V tomhle článku vám popíšu v kostce to, jak vypadalo naše stěhování. Jestli to bude přínosné nebo inspirativní pro někoho z vás, budu ráda. Chápu ale, že každé stěhování a okolnosti kolem jsou jiné. Proto bude i ten náš stěhovací příběh jen jeden z mnoha…

Charakteristiky našeho stěhovacího příběhu

V zásadě šlo v našem případě o dvě stěhování v jednom.

Za prvé, co nejvíc vystěhovat starší byt po dědečkovi. Ten zatím nebyl kompletně vyklizený a sloužil trochu jako skladiště. Připravit ho tak, aby se do něj vešly naše současné věci a aby se v něm dalo bydlet, než se začne rekonstruovat.

Za druhé, přestěhovat věci ze starého bytu v podnájmu do nového bytu.

Oba byty jsou v rozměrech podobně velké a oba jsou v Plzni. Vlastníme relativně málo velkého nábytku. Nestěhovali jsme žádné velké skříně, gauč apod. Věci jsme převáželi svépomocí osobním autem, bez najmutí externí firmy. Dvě odpoledne nám pomáhala rodina a kamarád, kdy jsme vozili větší kusy (pračka, lednička, komoda).

Poděs nebo příležitost? Můj úhel pohledu

V polovině srpna jsme dostali náhle výpověď z nájmu. Co teď? Asi měsíc jsme zvažovali různé možnosti a okolnosti: podnájmy, načasování rekonstrukce, možnosti řemeslníků, školku. Ta nejistota nebyla příjemná. Zvlášť když víte, že máte na rozhodnutí jen omezený čas.

Pamatuji si, že v té době byla jedna věc jistá, a neděsila mě. Neděsilo mě samotné přesunutí věcí z jednoho bydliště do druhého. Neděsilo mě samotné stěhování.

Už dopředu jsem stěhování brala jako test toho, jak na tom s našimi věcmi jsme. Tedy, ne jako poděs, ale jako příležitost. Kdy jindy si sáhnete za tak krátkou dobu dvakrát na každý předmět, který vlastníte? Jednou při balení, jednou při vybalování?

Když běžně třídíme věci, děláme jen určitý výsek z naší domácnosti. Při stěhování děláme vše komplet. Většinou za takových okolností, že v ten moment už na nějaké třídění není čas. Jako „otvírač očí“ ale slouží stěhování výborně.

Minimalizování se při stěhování zúročilo

Jsem ráda, že jsme stěhovali naši domácnost, kde si už pět let prakticky trénuji minimalizování. Nastal okamžik „zúčtování“. To zní možná dramaticky, ale v zásadě ano.

Vše redukované a uspořádané se zúročilo v kratší (rozuměj únosnou) dobu na zabalení a vybalování. Jednotlivé sekce jsme vlastně zabalili, převezli a ve stejných skupinách vyskládali jinde.

Jak se hodilo, že mám např. jen pár kusů oblečení a část rovnou v krabicích poskládané podle Marie Kondo. Nebo že nemáme kumbál plný harampádí, které jsme měli dávno vyhodit.

Jasně, při balení do krabic jsem si sahala na exempláře a budoucí adepty na zbavení se, ale bylo jich poskrovnu. S dětmi jsem zabalila hračky tak rychle, že si pak zbytek dopoledne neměli s čím hrát…

I přes naše velké minimalizování bylo stěhování krátkodobě náročné, to ano. Několik večerů jsme toho měli dost. Den po dni to vypadalo nějak takto:

Stěhování den po dni

Pátek

Vyklízíme šatní skříně a skříňky v novém bytě. Strháváme staré koberce. Pro přesnost, jeden půlden vyklízení jsme dělali už asi dva týdny předtím (a má mamka bezpočet dalších).

Sobota

Dále vyklízíme nový byt: šicí stroj, knížky, keramiku, porcelán, dokumenty. Utíráme vnitřky všech skříněk, vršky skříní a parapety. Čistíme pavučiny a popílek ze spodního patra s kotlem. Odvážíme koberce do sběrného dvora. Přivážíme dřez, pračku, dětskou postel a židličky a další snadno „uchopitelné“ věci, které se nemusí balit do krabic.

Večer všichni čtyři padáme ve starém bytě únavou a hlady :-(. Na druhý den zavádíme seznam priorit na každý den. To se osvědčilo, zklidnilo nás to a my měli jasnější a splnitelný plán.

Neděle

Balíme věci ve starém bytě. Hračky jdou perfektně. Nad očekávání pracné je zabalení věcí z kuchyně. Jsou křehké, velké a někdy těžké. Je potřeba je dobře poskládat a obložit. Balíme nespotřebované zásoby suchého jídla (nejvíc je toho skladovaného bezobalově ve sklenicích), jídlo z ledničky a mrazáku.

Převážíme lednici, druhou dětskou postel a dva pracovní stoly. Objednáváme pizzu. Odpoledne balíme věci z koupelny, Zuzanky a mé oblečení. Adámkovo oblečení jsme balit nemuseli, to jsme poskládané podle Marie Kondo převezli v šuplících rovnou s komodou :-). Poprvé spíme v novém bytě.

Pondělí

Já vybaluji věci do kuchyně a část oblečení.  Vyklízím sto ramínek ze šatních skříní. Cítím se nastydlá a nejsem 100% ve formě. Postupuji jen v mírném tempu. Ve starém bytě balíme knihy, boty, stolní hry, Honzovu pracovnu a jeho oblečení. V novém bytě se zabydlujeme. Zapojujeme pračku do koupelny, kde není zásuvka ani napojení pračky na odpad.

Úterý

Převážíme poslední zbytky ze starého bytu: kancelářskou židli, květiny, kola ze sklepa, zavařeniny a zbytky z kumbálu. Provádíme drobné, ale časově dost náročné, opravy ve starém bytě (dvířka od skříňky u kotle, světla v obýváku). Vybalujeme dětské knížky, mé i Zuzanky oblečení, věci do kumbálu.

Hotovo, dva dny si dáváme oddech. V pátek jdeme dělat generální úklid do starého bytu a v pondělí ho předáme zpět paní majitelce.

Moje postřehy ze stěhování

Během přesouvání věcí jsem si pro vás poznamenala pár svých postřehů:

Zorganizovaná domácnost zůstane i na novém místě

Jednou zorganizovaná domácnost zůstane snadno organizovanou i na novém místě. V této části kuchyně bývaly utěrky, jsou tam znovu. Ve skříni v tomto fochu jsme měli povlečení a vedle ručníky, teď to máme taky tak. Nůžky jsme měli vždy zavěšené na zdi, máme je tam znovu. Jednoduše, co se osvědčilo, to neměníme.

Jakmile se to usadí, nevidím to

Asi první dva týdny po přestěhování předměty nejsou usazené a „problémové kusy vidím“. Jakmile se věc někam dá a zvyknu si pohledem na to, kde leží, už je pro mě mnohem těžší ji revidovat a případně vyklízet. Zapomenu na to, že jsem si při stěhování uvědomila, že jsem to už pár let nepoužila.

Za mě pozor na takové to: „Teď nevím, teď to dáme sem, a pak se uvidí.“. Hlavně v případech, kdy máme v novém bydlišti dost úložného místa a můžeme všechno rychle „někam“ dát. Jenže, když už to tam jednou dáte, co se stane pak?

Mějte dost krabic

Obalového materiálu jsme potřebovali při stěhování fakt dost. Nezdá se to. Velké čisté krabice nám darovali ve velkoobchodě s kancelářskými potřebami a hodily se nám. Stejně jako nasyslené bublinky a jiné výplně.

Krabice jsme při stěhování naplnili několikrát (a vybalili v mezičase). Kdybychom vše převezli najednou, neměli bychom teoreticky dost krabic.

Hobby market má vše

Je snadné vše chybějící jet hned koupit do Hornbachu. Ale počkejme, nedá se to vyřešit jinak? Nemáme už něco podobného nebo stejného, co by se dalo využít? Když se zařizujeme, děláme nákupní rozhodnutí rychleji než třeba obvykle. Vždyť tu prodlužovačku už někde máme, ne?

Kde to při stěhování drhlo?

Ne vše bylo růžové. To by asi nešlo. Nic dramatického se během stěhování nepo…. Co jsme mohli udělat lépe nebo jinak?

Konstatuji, že jsme neměli dopředu dost připraveného hotového jídla, jen k ohřátí. Místo stěhování a vybalování jsem část času trávila obvyklým vařením, což proces protahovalo. Příště víc zamrazit dopředu :-).

Stěhování by asi ulehčilo i to, kdybychom měli zabaleno víc částí bytu dopředu ve starém bytě. To jsme nějak neplánovali a nechali tomu volný průběh. Balili jsme na etapy. Já nejčastěji vybalovala již přestěhované věci a starala se o děti, muž balil ve starém bytě a převážel. Taky proto nám stěhování zabralo 4 dny.

Zbožné přání nakonec. Kdyby nám někdo hlídal obě děti (5 a 2 roky) a ideálně někde daleko, šlo by nám to určitě o dost rychleji :-). Děti stěhování bavilo chvíli. Pak už jen využívali toho, že jsme plně zabraní do procesu a nevěnujeme jim pozornost …

Stěhování je velká příležitost

Tak, to bylo naše stěhování. Nebylo hotové za den. To ani nebyl náš cíl. Byl to několikadenní proces, který jsme zvládli. Provětrali jsme svoje „saky paky“ a usadili se jinde. Minimalizovat nepřestáváme.

Stěhování bylo a je pro nás velkou příležitostí:

• K revizi toho, co vlastníme.
• Ke zpytování svědomí u to, o čem ani nevíme, že máme.
• K lepšímu uspořádání věcí v novém bydlišti.
• K otestování, jak jsme připraveni na změnu.

Jak se k této příležitosti postavíme, je na nás.

P. S. Naše nové bydliště budeme muset znovu opustit za pár měsíců kvůli jeho celkové rekonstrukci. Na obzoru je tedy další stěhování. Nebojím se. Je to zase příležitost :-).