Veřejné knihobudky nemají reklamu. Udělejme jim jí

Každý týden chodím s dcerkou plavat na bazén. Před vchodem do dámských šaten je už nějaký čas umístěná knihobudka. Zřídila ji městská knihovna, ale nyní si žije vlastním životem. Knížky v ní pěkně kolují. Takhle si představuji, že má fungovat.

Já chodím častěji do jiné knihobudky na plzeňském náměstí. I tam se evidentně knížky točí. Vždycky je tam místo na nové kusy. Knížek mám teď momentálně přiměřeně a většinou ty vyřazené udám někomu blízkému ještě dřív než bych se vypravila do knihobudky.

Jak chodím kolem té bazénové knihovničky, nutí mě to o téhle formě výměny a zbavování se věcí přemýšlet.

Knihobudky nemají reklamu

Knihobudky nemají reklamu. Ví o nich jen málokdo. Možná je míjíme, protože s nimi nemáme žádnou zkušenost. Nebo nevíme přesně, jak systém funguje.

Stačí, aby knihobudku vídalo při pochůzkách  pár lidí a najednou to začne fungovat. Začnou ji využívat. Získají první zkušenost. Osmělí se a přinesou také nějakou vlastní knihu.

Pojďme těm veřejným knihovničkám, které známe, udělat trochu reklamy. Myslím, že to potřebují. Zvláště, když nevím o žádné souhrnné a aktuální mapě všech knihobudek v České republice.

Existují sice dvě mapy knihobudek v ČR (psala jsem o nich v tomto starším článku), ale vypadá to, že knihobudek je kolem nás mnohem mnohem víc. To ostatně potvrzuje i diskuze pod článkem.

Jestli o nějaké knihobudce víte a osvědčila se vám, řekněte to lidem kolem vás. Udělejte poličkám reklamu vlastní šeptandou.

Knihobudka má být živá

Pomozte k tomu, aby byla knihobudka živá a obsah v ní se otáčel a měnil. Když už je několik měsíců naplněná k prasknutí těmi stejnými tituly, stává se z ní spíš archiv než živý organismus.

A vy, co o žádné knihobudce zatím nevíte a chtěli byste ji využívat, zeptejte se. Kamarádů, v rodině, na kroužku dalších rodičů, v komunitě. Myslím, že někdo o nějaké blízké vědět bude. Pak už si nebudete muset stěžovat, že se nedokážete zbavovat knih, když nemáte možnost je poslat smysluplně dál.

Kde hledat knihobudku nebo jiné veřejné místo na odkládání a výměnu knih a dalšího čtiva?

Obvykle jsou to:

• nádraží,
• kavárny,
• veřejné knihovny,
• čekárny,
• komunitní centra,
• mateřská a rodinná centra,
• základní školy,
• další veřejné budovy – bazény, úřady.

Přeju vám, abyste i vy našli svůj smysluplný způsob, jak se zbavovat knížek.

Jakmile si ho otestujete, máte na půl vyhráno. Nepotřebných knih se pak budete zbavovat snadněji, protože budete vědět, že najdou nový domov (zní to trochu pateticky, ale snad chápete, co tím myslím :-)).

Jedno delší P. S.

P. S. Mé poslední příspěvky na blogu byly dlouhé a informačně obsáhlé. Daly mě docela zabrat. Psala jsem je většinou několik dní (nebo nocí). Takové články nedokážu psát na blog často. Nemám na to časovou ani mentální kapacitu.

Jako protiváhu k těmto dlouhým článkům s vámi sdílím celkem pravidelně své kratší postřehy na Facebooku.

Mám pocit, že je čas tohle trochu upravit.

V posledních týdnech jsem o tom přemýšlela a rozhodla se zase psát víc sem na blog. Klidně i kratších, méně propracovaných, postřehů a úvah.

Uvědomila jsem si, že docela velká část z vás, kteří tento blog čtete, na Facebook nechodíte a pravidelně tu hledáte nové články.

A tak si říkám, že zkusím mé kratší postřehy, které jsem doteď dávala jen na Facebook, psát raději sem na blog. Abyste si je mohli přečíst všichni a našli je tu i za pár dní nebo týdnů. Na rozdíl od Facebooku, kde se po jednom dni propadnou někam na digitální smetiště sociálních sítí a stávají se prakticky nedohledatelnými.

Tak uvidím, jak se to osvědčí a jak se vám to bude líbit…

Fotky knihobudky na bazénu na Slovanech jsem chtěla JEN dát na Facebook, aby lidé věděli, že tam je. Vidíte, co vznikne z toho, když k ní začnu psát i pár slov :-).